Recenze: na webináři s Michaelou Veselou o zločinu ve škole

Recenze: na webináři s Michaelou Veselou o zločinu ve škole

Se jménem Mgr. Michaely Veselé jsem se setkal před několika lety, kdy jsem sledoval záznam jejího vystoupení o práci školy s rodiči. Zaujalo mě tehdy několik věcí. Za prvé, její tykání ve stylu Jarda Jágr právě přiletěl do Čech z Ameriky. „Je jedno, co učíš.“ A podobně. Také její rétorický styl v duchu pavlačové báby. A velmi nepřátelský obsah, kdy rozhovor s rodičem měl nejlépe probíhat za přítomnosti advokáta, bodyguarda a nahráván na kameru, aby se pak škola rodiči vysmála a poslala ho zdeptaného a poraženého domů. Pak jsem se dozvěděl o webináři Škola jako scéna zločinu s touto anotací: „lže se tu i krade, tluče i vydírá, celá galerka je početnější, než celý potenciální školní vyšetřovací sbor a školní justice dohromady. Nástroje a vybavení má daleko lepší, stejně jako právní ochranu a taky má víc peněz. Je to dobrodružství a najde se v něm každý, kdo má rád výzvy: nabídneme Vám modelové příběhy, efektivní postupy, rafinované triky a nečekané nástroje, kterými školní vyšetřovací tým dokáže školní zločin odhalit, viníky vypátrat, usvědčit a potrestat a nevinným zjednat spravedlnost.“ Zmocnily se mě obavy, že to není žertovná nadsázka, že to Veselá myslí vážně a webinář jsem zkouknul. Tedy, pokusil jsem se.

Celý webinář je veden jistým dramatickým způsobem, typu „Míra Donutil vykládá historky ze školy“. Jenomže ty historky jsou spíše televizní kriminální případy a postavy jako Hercule Poirot mají být učitelům vzorem. Hned v úvodu je také třeba konstatovat, že M. Veselá má zcela určitě má velké právní povědomí, ale rozhodně není psychologem. Když rozebírá psychologické aspekty čehokoliv, je to podobné, jako kdyby vám o moderní medicíně vyprávěla bába Futeř. Proč ji řada učitelů nadšeně poslouchá? Protože sami psychologii rozumějí asi tak stejně, ale neumějí to tak dramaticky podávat. A také proto, že obsah vystoupení M. Veselé jim nastavuje lichotivé zrcadlo. Oni nejsou ti neschopní, za všechno mohou ti okolo. Zločinní žáci a jejich zločinům pomáhající rodiče. To vše je podáváno velmi primitivně. Ne tak, jako by jeden odborník vysvětloval dalším odborníkům na vzdělávání koncept školní klimatu, ale jako kdybyste mluvili k retardovanému šesťákovi. Například: „Škola, to je jako ulice. Tak si představ, jak jdeš od kostela do školy, ťapy ťap, vánoční výzdobka, bliky bliky bliky bliky, podívej, páreček si tady koupíme…“ Totální úlet. Veselá vezme nějakou základní teorii, třeba hru rolí od Irvinga Goffmana a přežvýká ji na úroveň prvního stupně a ve významu, který to všechno poplete, třeba: „školní záchody jsou ta noc“. Zmatlá si to zkrátka podle sebe. Kulisy, které Goffman popisuje, jsou najednou „kulisy zločinu“. Ano, stále je řeč o škole. Nebo vezme Paretovo pravidlo a hned je jasno, prý se používá „v kriminologii“. To se přece pedagogům hodí, kriminalistické poučky na úrovni filmu Policejní akademie! Aby ne, když se žáci podle Veselé dělí na „galerku“ a „hejly“. A teď si představte učitele, který jde do školy jako na „místo zločinu“ a jeho žáci jsou členové podsvětí nebo jejich oběti. To je motivace! Můžeme se divit, že se takovému učiteli nedaří učit a že se vůči dětem chová agresivně, když je vlastně uprostřed zločineckého podsvětí?

Veselé způsob vyjadřování je expresivní, ale vlastně velmi nejasný a zmatený. Například: „on vlastně odchází (žák ze školy), a zase, je plnej toho přetlaku a teď každej, kdo se mu dostane do toho intravilánu před tou školou, tak to dostane do plnejch, jo…“ Může mi někdo tohle vysvětlit? Jaký přetlak? Celé je to samozřejmě pitomost. Dostane do plnejch může znamenat cokoliv, ale zní to dramaticky, že? Stejně jako tyhle vyprávěnky: „Jseš učitel, zkušenej týpek, a vidíš, že před školou chybí Karel a už víš, že zločinnost poklesne o 90%“ A tohle poslouchají někteří učitelé a zřejmě jsou šťastní jako blechy, že se jim plní vlhké sny. Za všechno totiž může Karel a ne oni, kteří jsou „zkušenej týpek“. Musím se přiznat, že jsem po 25 minutách měl velké nutkání se na to vykašlat a tyhle kraviny (neumím to popsat slušně) vypnout. Dokonce jsem se zeptal jednoho kolegy učitele, jestli to zvládnul dát celé. Odpověděl: „To rozhodně ne, zvládl jsem začátek (asi 15 minut) a pak na doporučení kamaráda část, která rozděluje učitele na tvrdé dozorce, učitele ideální pro výslech… to mi přišlo opravdu velmi bláznivé“. Uf, naštěstí jsou ještě učitelé rozumní. Ne jako ti, co píšou do komentáře k tomuhle webináři: „Ty jo, tak konečně. Po deseti letech praxe školení, které není úplně na hovno, už jsem myslel, že se nedočkám“. To bude ale zřejmě nějaký bachař. Sama Veselá se zmínila, že webinář má hodně posluchačů z řad policie. Ostatně to celé působí spíše jako školení výslechových goril a seržantů zupáků než pedagogů. Jiní nechtěně vyjadřují pravý charakter toho „vzdělávání“ v diskuzi: „Na webinaře pani Vesele se vzdy tesim jak na prenieru americkeho filmu“ nebo „Kam se hrabe divadelní scéna na One Veselá woman show!“ Přesně tak. Někdo má prostě rád italskou komedii plnou kopanců do zadku, jiný béčkové kriminálky plné vražd. Ne každý je náročný divák. Žánr Veselé je mstivý klaun, plný nesnášenlivosti. Mě už dávno přešla iluze, že povolání učitele je nějaká záruka intelektu nebo respektu hodného jedince. Lidé, kteří si jako učitelé berou poučení z Veselé antipedagogických názorů, ovšem jako učitelé klesli na samé dno.

Ale pak jsem si řekl, že možná se mnohým může hodit malá přehlídka a analýza několika nesmyslů, až ve sborovně potká kolegu, který bude o těchto hloupostech mluvit a brát je vážně. Jedna z největších lží Veselé spočívá v tom, že její vyprávěnky jsou o nějaké mizerné škole plné temných koutů, nejspíše zaplněné chovanci pasťáku a budoucími delikventy. Kvalitní školu si vůbec neumí představit. Pracoval jsem jako učitel v několika školách, které rozhodně nebyly žádným zářným vzorem. Jako školní psycholog pak ve čtyřech školách, včetně hodně nestudijního učňáku. V žádné se ale ani náznakem nedělo to, co popisuje Veselá. Třeba že „galerka je plná přetlaku a tak šáhne na hejla, co je nejblíž a čumí.“ To je možná scéna z filmu „Mechanický pomeranč“, ale ne běžný přečin ve škole, kde mají přestupky žáků téměř vždy velmi srozumitelné příčiny. Nikdo v žádné škole také neměl v ruce „čtyři cigarety“ a další Veselé neveselé ptákoviny, kterými jen hýří. Napadlo mě ale jedno: pokud existují školy, kde se dějí Veselou popisované věci, jistě jsou učitelé v té školy sami původci onoho neblahého stavu. Potom její školení o „zločinu“ míří k samotným zkorumpovaným poldům, kteří sami „zločinné prostředí“ vytvářejí. Ale ta kriminální přirovnání jsou prostě na hlavu, to je jisté.

Učitelova diagnostika „proč ty jsi ho, Mařenko, kousla?“ je podle Veselé „debilovina“. Místo toho se má učitel zabývat „temnými kouty“. Víte, jak si Veselá představuje začátek výuky? Jeden z temných koutů je prý místo před školou před začátkem výuky. A jak „pokrýt perimetr“? Prý školník, „kus chlapa, si s cígem stoupne před školu a řve jedu, jedu, jedu!“ Nebo to prý má dělat zkušená ženská, učitelka, která huláká z okna: „Nesrocujem se!“ Tohle je opravdu už komedie. Nejhorší ale je, že Veselá to bere smrtelně vážně. Celé hodiny školí bez úsměvu, se zlostnými grimasami valí tyhle „debiloviny“, jako kdyby to byl lék na rakovinu. Proč pracovat na klimatu školy, vzájemném respektu a bezpečném prostředí? Stačí mohutný chlap s cígem. Veselá má pětihodinový seminář o „zločinu ve škole“ a nenapadne ji, že právě jednání z pozice síly pedagogů (nebo toho jejího školníka) vede k sociálnímu učení žáků o silovém řešení problémových situací. Násilí eskaluje násilí, to jí v policejní škole neučili? Mimochodem, onen jí často zmiňovaný zločin je „fuj způsob, jak galerka získá od hejlů to, co chce“. To je asi to jediné, co si Veselá dokáže ve škole představit za nekázeň. Někdo někomu něco ukradne nebo „mu rozbije hubu“. Tečka. Kdyby to bylo opravdu takhle jednoduché! Jenomže každý příklad Veselé je karikatura. Každá postava ze školního života, o které mluví, je parodie. Bohužel nechtěná. Vymyslí si příklad („Mařena kouří v parku“), vymyslí si naprosto stupidní reakci („padesát učitelů to řeší a volaj matce“) a pak svoji vlastní z prstu vycucanou story zpraží kritikou.

Primitivismus Veselé se ukazuje třeba na jejím příkladu s James Bondem – o kterém, jako o mnoha věcech, ve skutečnosti nemá ani páru. Jako Líný učitel tvrdím, že učitel si přestupky nemusí nutně brát osobně a mnoho jich vychází třeba z nechtěného porušení pravidel, z hledání mantinelů žáky, které je dáno sociálním učením a zkoumáním okolního světa. Veselá tvrdí pravý opak. Přesně těmito slovy: „Agent 007 je autorem výroku, jednoho z mých jako oblíbených, a to je vlastně, že všechno si beru osobně.“ Přesně tohle nám v českých školách tedy určitě nechybí – další hysterické učitelky, zarputilé a nenávistné jako Veselá, které jedou podle jejího „beru si to osobně a padoucha sundám“. Jak vlastně zní výrok, který Veselá podle svého zvyku pokroutila a postavila na hlavu? Neříká ho Bond, ale naopak jeho protivník Goldfinger: „Mr Bond, they have a saying in Chicago: ‘Once is happenstance. Twice is coincidence. The third time it’s enemy action“ Tedy: poprvé je to náhoda, podruhé shoda okolností, potřetí nepřátelská akce. Prý „všechno si beru osobně“!

Tak, právě jsem dosáhl jedné hodiny poslechu toho webináře a mám toho dost. Vydržet celých pět hodin? To by bylo mučení. Myslel jsem původně, že zítra popracuji na druhém dílu, ale určitě ne. Takže si ani nevyslechnu, jaký typ učitele je nejlepší bachař a jaký by měl žáky vyslýchat. Byla by to totální ztráta času. Jak opravdu řekl můj hrdina Arnold Schwarzenegger: „Proč raději nejdu domů, skládat si tam ponožky?“ Všechno je lepší, než tohle. To, co mě velmi odpuzovalo od všech těch hloupostí, nebyla jen mizivá odborná hodnota nebo pavlačové podání, ale ten všudy prostupující negativismus a zloba. Děti jsou „haranti, hajzli jedni“, školní případy jsou „rozrejpaný hnidy“, rodič je odpad, škola je stoka a Veselá všechny nesnáší a poradí ti, jak se vším zatočit. Takhle nějak si představuji brainwashing jedince, který se pak v kabinetu odpálí do vzduchu jako důsledek celé té naplavené nenávisti nebo ve zlosti ukazovátkem umlátí dítě. Byl to hajzl z galerky, tak co? Jak je z jejího vyprávění patrné, učitelé neměli rádi Veselou a ona neměla ráda je. Jistotou je, že nemá ráda děti. Zřejmě ani nemá ráda lidi. A teď učí učitele, jak nesnášet vlastní školu, rodiče a žáky. Kruh se uzavřel. Myšlenky M. Veselé jsou nepedagogické, neodborné a jsou pravým opakem dobrého vzdělávání. Slovníkem Veselé: jsou to debiloviny. Je smutné, že by je někdo vůbec mohl brát vážně, to je pak skoro diagnóza mizerného učitele. Můžeme se divit tomu, že se český žák nejméně těší do školy ze všech evropských zemí, když se tam setkává s „bachařem s cígem“, „konstáblem“, „seržantem“ nebo pořvávačem „jedu jedu jedu“? Pro mě – a doufám, že i pro mnoho ostatních pedagogů – je učitelství povoláním plným humanity, odbornosti a pozitivních vztahů s dětmi a jejich rodiči. Učitel v normálním světě kvalitního vzdělávání je žákovi vzorem, průvodcem vzděláváním a přítelem. Je smutné, magistro Veselá, že ty to nechápeš a o škole nic nevíš.

Hodnocení: nula hvězdiček. Odpad.

 

Předchozí recenze: na webináři s Veronikou Tlapákovou o dramatické výchově

Tags: , ,