Recenze vyprávění o webináři: Michaela Veselá a Zločin ve škole 2

Tak jsem slyšel ten nejhorší webinář na světě. Už ten název: Zločin ve škole. Ale ukázalo se, že ty zločiny tam páchají hlavně učitelé na dětech. Bylo to hrozné a nevydržel jsem to poslouchat jinak, než po částech. Mezi tím jsem potřeboval kyslík, masáže a obklady. Tolik zloby a nesnášenlivosti vůči dětem, tolik z hlediska psychologie stupidních názorů a pedagogických přešlapů nikde jinde nenajdete. Z pěti hodin jsem nevydržel ani polovinu a vzpamatovával jsem se dlouho. Ale jako službu učitelské veřejnosti jsem největší nesmysly z té mnou shlédnuté části popsal. A řekl si: už nikdy více. Navíc tyhle webináře jsou placené a veřejnosti nepřístupné. Takže naštěstí jen pro pár stovek hejlů, co si ten masakr rozumu zaplatí.

Ale po několika dnech jsem potkal jednoho kolegu. Říkejme mu třeba Mysterious Stranger. Ten byl naprosto zděšen i druhým dílem tohoto dryáčnického vystoupení. Byl ze sborovny, která měla daný webinář zaplacený a vedením školy doporučený a s nechutí sledoval další a další vlny nesmyslů. A protože má dar tzv. nadprůměrné autobiografické paměti nebo snad eidetické paměti, sám si to přesně nepamatuje, byl mi schopen opakovat téměř doslova to, co slyšel. A některé ty myšlenky byly opět hodně přes čáru. Poslouchat lektorku Michaelu Veselou je bolestivé, přikyvovat jí je kvalitního učitele nehodné. Nejhorší výroky, které mi můj kolega reprodukoval, jsem vyselektoval. Je těžké z těch všech vybrat, ale za mě to byly asi tyhle:

Výrok: „Já učim, rozumíš, a malý děti reagují jenom na tu moji konstáblovitost“.

Líný učitel: Nevíte někdo, proč se učitelé nepřipravují na policejní akademii? Určitě by se jim tam dostalo skvělého vzdělání, když je ve škole údajně potkají „galerka, hejlové, zločiny, vyšetřovatelé a konstáblové“.

Výrok: „Učitelé jsou v práci, ale děti ve škole v práci nejsou. Tedy nemají společné vazby a nemohou dosahovat nějakých extra cílů. Určité typy zločinů, které se jeví jako vážné, jsou vlastně maličkost. Na chodbě se prostě děcka strkaj, a teď je v tom ta vášeň určitá, tedy jeden ji druhýmu plácne, to je jedno, prostě si plácnou jeden druhýmu přes hubu. Kolikrát bývá tento typ zločinu vnímám jako hrozně nebezpečnej. Ale tento typ zločinu žádné velké ohrožení nepředstavuje. No jasně, jeden dostane přes hubu, no tak ho to bolí, no.  A byť tekla krev, rozumíš…“

Líný učitel: Teče krev? V pohodě. Někdo dostal přes hubu, no. Moment, to se bavíme o hospodě čtvrté cenové skupiny nebo o škole? Tyhle věci přece nejsou normou, normálem. Už na začátku se mi vkrádá do hlavy myšlenka – není to, že si děti „plácají huby“, výsledek toho, že s nimi učitel „konstábl“ jedná jako s „galerkou“? Nebudu ani komentovat ten nesmysl, že děti ve škole „nemají vztahy“. Z hlouposti ho usvědčí naše vlastní vzpomínka na přátele, se kterými jsme se setkali právě ve škole.

Výrok: „Teď se vrátí páťáci, ale mentalitou budou třeťáci“.

Líný učitel: V pseudopsychologii M. Veselé překonávání těžkých podmínek nevede k rozvoji, ale k regresi. Tak ještě že snad nepotrvá distanční vzdělávání ještě další rok, protože pak by přišli šesťáci, ale mentalitou by to byli druháci! 😀

Výrok: „Školní třída není tvůj pokojíček, děti, které jsou kolem tebe, nejsou tví kamarádi. To jsou tvoji spolužáci. Jestliže vedeme děti k tomu, že třída je bezpečný super místo, kde si můžou položit svačiny a všechno, co maj, to je nesmysl. On ví, že plno věcí nemůže ani doma nechávat. Kdyby měl pět sourozenců a nechal si vyndanou čokoládu, tak ji tam nenajdeš. Když jste jeho sourozenec a vidíte tam tu čokoládu, říkáte si, já tu čokoládu potřebuje víc a kdyby on ji potřeboval, tak by jí už sněd, ne? Ty seš jeho sourozenec, máš stejnou krev a nemilosrdně mu tu čokoládu sežereš.“

Líný učitel: Má smysl psát, že zám velké množství sourozenců, co by si čokoládu nesnědli a dokonce i obrovské množství žáků, co by ji druhému nesnědli ani v té třídě? Naopak, ti, co by ji druhému ve třídě snědli, bych za ty roky spočítal na prstech jedné ruky a ještě bych někomu možná křivdil. Ale chci se věnovat jiné veci. Nepochybně jsme i v dospělosti velmi ovlivněni svým dětstvím. Jedním ze zajímavých modelů je Berneho transakční analýza. Protože M. Veselá není psycholog, dokonce bych řekl, že je to antipsycholog, doporučuji ji to ke studiu. Bylo by zajímavé, kdo vlastně z M. Veselé mluví. Rodič nebo Dospělý? Dítě to snad není, protože jestli ano, je to velmi smutný příběh. Dítě v M. Veselé by nejspíš bylo to, které ostatním sourozencům nemilosrdně žere čokoládu a plácá jim huby, Rodič a Dospělý budou ti bachaři, o kterých vypráví, jak řvou a zastrašují děti.

Výrok: Děti si musej svoje věci chránit sami a musej si chránit sami i ten svůj ciferník.

Líný učitel: Možná by v takové škole podle Veselé žáci ani nepotřebovali zeměpis, lepší by bylo kung-fu nebo karate.

Výrok: Než začnete mluvit, než začnete říkat nějaký zvláštnosti, tak si to představte na sebe, na svou sborovnu. Představ si, že ty jsi taky tenhle týpek a máte sborovnu, takovou tu velikou, jak tam sedí 15 – 16 lidí a ty si tam necháš peněženku, otevřeš si tam ty peníze, a teď se ti to jako ztratí. A ty to prožíváš, tak já si to tady ani nemůžu nechat na stole, to je hrozný, jsme tady jeden tým, jsme tady jedna sborovna – prosím tě, nejseš doma! To si tam nemůžeš nechávat věci ve sborovně na stole, když je potom chceš najít!

Líný učitel: Mně z toho vychází jedno – nikdy nebudu zvát M. Veselou do sborovny. Bůhví, jak by to dopadlo. V každé sborovně, ve které jsem působil, učitelé ve sborovnách a kabinetech skladovali peníze na výlety, divadlo, trička a všechno možné v různých krabičkách a plechovkách v často nezamčeném šuplíku. Kabelky, kabáty a další věci nepočítaje. Nikdy za několik desetiletí mé praxe se nikomu nic neztratilo. Učitelé nejsou kapsáři a děti nejsou galerka! A sám onen kolega, co mi ten webinář převyprávěl, učí na velké střední odborné škole s 1300 žáky. Za 12 let jeho působení se tam ztratila jedna jediná věc: boty ze šatny. A i to byl zřejmě jen špatný vtip, ne loupež, nebo podle Veselé „zločin“. To ani nemluvím o těch nemnoha školách (protože nejsou tak běžné, ale existují), kde mají do kabinetů a sborovny žáci volný přístup a samozřejmě se tam také nic neztrácí.

Proč Veselá školu tak kriminalizuje? Její bulvární školení může sedět leda tak učitelům bachařům, kteří jsou nejspíš sami hlavní příčinou toho, že se v jejich škole něco podobného děje. A mimochodem, lidem v mém okolí byla několikrát vrácena peněženka i s penězi a mně osobně vrátili naditou peněženku, která ani nešla kvůli bankovkám zavřít (plná hotovosti na nábytek) v Burger Kingu, kde ji manažerovi donesla začínající pracovnice, co uklízela stoly. Několik dní mě tam čekala. Netknutá u sotva dvacetiletého manažera v sejfu.

Výrok: Víš, jak jsi v pokušení šmírovat svý dítě? Ty říkáš, my máme atmosféru důvěry, jo jo jo jo jo jo jo, a teď vidíš, jak si dítě telefonuje a ty už nastavuješ ucho, aby si to zaslechl, a ty to nepřekonáš a začneš se mu hrabat v kapsách a nejen dítěti, i svýmu manželovi a projedeš mu ty esemesky, jo, jestli si nepíše s nějakou nevhodnou osobou, jo, hm, hm, jo, a lezeš mu do těch kapes, co tam má a svýmu dítěti taky.

Líný učitel: Mám dojem, že se tady dobře ukazuje, kdo vlastně jsou ti, komu se názory této lektorky líbí. Co je to za lidi a čeho jsou schopni, je jasně řečeno. Kradou ve sborovně, nemilosrdně žerou sourozencům čokolády a prohrabují svým dětem a partnerům kapsy. Můžeme se divit, že pak mají děti za zločince? Oni z nich ty zločince dělají.

Výrok: „A učitelka říká: Péťo, když ty biješ tu Kristýnku, představ si, že někdo ubližuje tobě. Ale on si to nemůže představit, to bys mu musel předtím šlápnout na nohu. Von vůbec neví, co říkáš. Proto pro ty malý je nutná jasná instrukce. Ne, to fuj. A tomu on rozumí, ne to fuj. Takže když řekneš ne to fuj, ne to fuj, tak on si to zafixuje, ne to fuj, ne to fuj, nepřemejšlí, ne to fuj, ne to fuj, ne to fuj, zatímco když druhá mu to začne vysvětlovat – to Kristýnku bolí, ježišmarjá, hodiny a hodiny vyprávění o hovně.“

Líný učitel: Tak už je to jasné. Michaela Veselá mluví o výcviku psů. Takhle jednat se žáky znamená je snižovat na úroveň zvířat. Ne, fuj – to jsou povely pro psa. Alespoň víme, co dělat, až se M. Veselá přiblíží ke škole plné dětí, aby to pochopila, když ji nedochází mnoho jiného: Ne, to fuj. Ne, to fuj.   

Výrok: „Někdo vás přivolá a vidíte, že on drží v ruce penál a tím penálem hází. A já znám několik konstáblů, který si s tím dokážou efektivně poradit. Co máš v ruce?! Co máš v ruce?!!! Nnnn, to je penál. To je tvůj penál?!! Ne, to je jeho penál. Proč máš v ruce cizí penál?? TY KRADEŠ!! TY SI MU TO PROSTĚ UKRAD! Ne já… Proč máš v ruce cizí penál?!! A jede jede tím gigantickým tlakem a jede jede a převahou té autority ho tam jako kdyby drbe. Jo tak. A to jsou takový ty údery. Teď jsem byla ten konstábl a ten jde do třídy a ví, že se musí vypořádat s tou denní zločinností. Teď jsem předvedla efektivního konstábla, a ono to funguje. A celá řada z vás, co jsou konstáblovitý typy, tak víte, že to funguje. Ty jsi chytil zločin v zárodku a teď ho tam dusíš.“

Líný učitel: Je potřeba zmiňovat, že tohle je nepřípustné psychické násilí? A milí konstáblové, co údajně víte, že to funguje – ano, takhle funguje, ale vyvolávání strachu. Starchu z učitele. Který hned označuje dítě za zloděje, aniž třeba ví, že dítě má penál půjčený nebo si z něj normálně vytahuje nůžky a z dětské hravosti si s ním pohodilo. Tohle „funguje“, ale jen jako ukázka toho, že jste neschopní učitelé, ostudy pedagogického sboru, co umějí jen řvát na dítě.  Diví se ještě někdo, že Veselá nezná základní způsob sociálního učení, nápodobu? Kdy jí dojde, že agresivita pedagoga vůči mnohem slabšímu a mnohem mladšímu je modelem chování pro žáky? Co za ředitele by si tuhle osobu zvalo jako lektora do školy? Kdo chce mít takové učitele násilníky ve sborovně? Napadají mě tři typy: zoufalci, ti nepříliš chytří nebo sabotéři vlastní školy. A opravdu mě zaráží, že jsou jednotlivci, kteří tohle narušené vnímání školních jevů hodnotí „je to báječně a živě prezentovaná vývojová a sociální psychologie“ nebo „odbornost, profesionalita, lidský nadhled“. Tihle lidé spadli z višně nebo asi budou z nějakého paralelního světa hlupáků, protože v našem světě je tohle opakem odbornosti, profesionality a lidského nadhledu. Víte, kdy mě opravdu zamrazilo? Když mi kolega řekl, že byl tento webinář nabízen studentům učitelství zdarma. I když si nemyslím, že by tohle blábolení vydrželi poslouchat víc než pět minut. Je to opravdový Kocourkov, ale ne ten laskavý a vtipný. Je to zlá noční můra Kocourkova.

A jako vždy, stačilo. V průběhu onoho vyprávění jsme opět nevydrželi do konce. Mně i vyprávějícímu kolegovi se spálily pojistky proti lidské hlouposti a museli jsme se jít podívat na uklidněnou do zoologické zahrady na paviány. To jsou ale řvouni, že? Ale řvou tak nějak hezky. Ne jako jiní, třeba i nepaviáni.

To, co Veselá přednáší, je jasná eskalace negativity, ponižování a násilí.  Když si spojíte oba dva webináře Zločin ve škole, je to jasné každému snad kromě úplných hlupáků. Učitelé se chovají k žákům jako ke „galerce“, „hajzlům“ a „zlodějům“. Řvou na ně, zneužívají svou moc a používají psychické násilí na menších a slabších. Agresivitu zlehčují a vytvářejí opak bezpečného klimatu ve škole. Žáci jim pak odpovídají podle modelů, které u nich vidí a které se naučili. Chovají se agresivně a bez respektu vůči sobě navzájem a vůči učitelům také. Nemají ve škole přátele, chráni si sami ciferník, plácají se přes huby a občas oškubají nějakého hejla. Pak se zase nastoupí tlak učitelů – konstáblů a bachařů. Ti si přece „berou vše osobně“. Takhle to jde dokola. Nikde rozum, všude jen řvaní a ponižování, moc a násilí. Tohle peklo si učitelé vytvořili a tedy si ho i zaslouží, ale ten kdo si ho nezasloužil a v důsledku to odskáče nejvíc, jsou v takové škole děti.

Tohle je jen malý dodatek o paviánech