Prý “není důstojné, aby vzdělávatel budoucích učitelů pobíral nižší plat než učitel.” Bullshit!

Prý “není důstojné, aby vzdělávatel budoucích učitelů pobíral nižší plat než učitel.” Bullshit!

V několika textech se v poslední době objevuje myšlenka, že prý “není důstojné, aby vzdělavatel budoucích učitelů pobíral plat nižší než učitel“. A je to věc, které se periodicky zjevuje už několik let. Naposledy se do této otázky zakousl docent Kamil Kopecký ve článku se sugestivním názvem “Máte za sebou mnoho let praxe v základním školství a chcete učit na pedagogické fakultě jako didaktik? Tak se připravte na minimální podprůměrný plat.” Než se ale pustíme do myšlenky samotné, je třeba se podívat na pravdivost této informace. Pamatujete na ty komentáře, když MŠMT loni sdělilo, že průměrný plat učitelů je 39 050 Kč? I když je to pro mnoho učitelů hausnumero, berme ho na chvíli za bernou minci. Kolik si vydělají učitelé na VŠ? To není tak snadné říct, protože na každé univerzitě, ba i fakultě je to kapku jinak. Rozmezí těchto platů je obrovské. Podle proslulé tabulky Masarykovy univerzity bere profesor na fakultě informatiky v průměru skoro 156 tisíc hrubého měsíčně, docent si zde vydělá průměrně téměř 107 tisíc a odborný asistent zhruba 71 500 Kč. To je slušné, že? Na pedagogické fakultě vypadá stejná trojka takhle: 69 tisíc, 53 tisíc a 36 tisíc. Protože se chci věnovat pedagogickým fakultám, konstatuji tedy, že odborný asistent na pedagogické fakultě bere zhruba stejně jako učitel, ale docent a profesor už dostávají mnohem více. Proč tedy docent Kopecký – se svým platem – tak manipulativně kreslí nehezký obrázek? Že by nevěděl, že platy jsou výhradní záležitostí univerzit a tedy by se měl ozvat v akademickém senátů své školy a zbytečně nebrečet na veřejnosti? Nebo je jeho motivace taková, že když stát ještě přisype univerzitám, nateče něco do platů nejen těm odborným asistentům, ale mnohem více i docentům, jako je on?

V každém případě mi šlo spíše o to podívat se, zda je ta žádost jeho a jemu podobných nějak odůvodnitelná. Pojďme se tedy podívat na jednotlivé aspekty práce učitele ZŠ / SŠ a učitele na VŠ. Pamatuji se, že kdysi chtěli v jednom dopravním podniku řidiči tramvají stejně peněz, jako řidiči autobusů. Ale audit ukázal to, co bylo od začátku zřejmé: práce řidiče autobusu je mnohem náročnější! Udělejme si tedy také podobný audit a jako bývalý učitel na základní škole (10 let) a vysoké škole (17 let) se toho chopím osobně.

Časový rozvrh:

Není to pěkný rozvrh? V pondělí od jedné do půl šesté a hotovo.

Učitel na základní nebo střední škole chodí do práce každý den. Učitel na základní škole má stanoven týdenní rozsah výuky 22 hodin týdně, na práce související připadá navíc ještě 18 hodin týdně. Jako vysokoškolský učitel na nejnižší pozici odborný asistent jsem měl týdně jen několik hodin výuky. Pokud vám rozvrháři napíší dobrý rozvrh, chodíte na univerzitě do práce dva nebo tři dny v týdnu. Ale jsou zde i vyučující, kteří učí s plným úvazkem pouhý jeden den v týdnu!  Mezi takové jsem patřil celé roky i já. Dokonce jsem několik semestrů v řadě učil POUZE v pondělí – byť jsem měl celý úvazek – a to jsem byl na nejnižší pozici jako odborný asistent. Podobných fešáckých rozvrhů je na univerzitách plno. V textu si pan docent Kopecký stěžuje, že masivní investice do vysokých škol byly stejně “tak malé, že neumožnily nabrat nové zaměstnance (didaktiky, experty z praxe), snížit výukovou zátěž ostatních“. Ještě snížit? Dělá si legraci?

Resultát: časová náročnost práce je tedy nesrovnatelně náročnější u učitelů na ZŠ a SŠ.

Prázdniny:

Tohle je ještě lepší. Výuka po celý semestr jen tři hodiny při celém úvazku.

Učitelé ZŠ / SŽ nejsou moc populární u populace díky prázdninám. Jarní, letní, podzimní a zimní, samozřejmě svátky… To pak znamená jen 9 měsíců přímé práce a kdoví jestli. Učitelé ovšem během zbytku roku samostudují, jakoby to jiné profese nedělaly i bez prázdnin. Aby bylo jasno, učitelé prázdniny potřebují a já bych jim nevzal ani den. Jenomže učitelé na VŠ jsou na tom ještě lépe. Myslíte si, že mají začátek školního roku 1. září a konec 30. června? Ani náhodou! Výuka na univerzitách začíná až v říjnu a končí už v květnu. K tomu ještě připočtěte zkouškové období mezi semestry, které trvá měsíc a půl a kdy se neučí. Mnohdy stačí vypsat zkoušku a být ve škole na jeden termín týdně. Univerzitní učitel tedy nakonec učí jen maximálně 13 nebo 14 týdnů, to jsou necelé 4 měsíce v roce! A když přijde nějaké to rektorské nebo děkanské volno, náhle máte místo třinácti seminářů jen deset.

Resultát: délka výukového období je nesrovnatelně delší u učitelů na ZŠ a SŠ.

Žáci a studenti

Propagační předměty některých univerzit jsou velmi žertovné.

Práce s těmi, které učíme, je samozřejmě různě náročná. Obecně řešeno: nejobtížnější práce je ve školách bez jakéhokoliv výběru, což jsou základní školy a některé střední školy. Nejlepší práce je s těmi, kdo mají nejobtížnější výběrové zkoušky a to jsou vysokoškoláci. Na vysokých školách nejsou žáci s poruchami učení ani s poruchami chování, nejsou tu inkludovaní a téměř ani žádní integrovaní žáci. Vysokoškolské studenty nemusíte učit psát a číst (i když číst s porozuměním mnozí studenti neumí ani na vysoké škole). Studenti VŠ jsou motivovaní k dokončení školy, kterou si vybrali a stačí je už jen vzdělávat, neboť jen málokteré z nich musíte i vychovávat. Žáky musíte spolu se vzděláváním vychovávat vlastně všechny.

Resultát: výchovná práce se žáky je nesrovnatelně náročnější u učitelů na ZŠ a některých SŠ.

Výuka / metody

Ticho, docent vykládá! Aneb středověká výuka na vysoké škole.

Pro vysoké školy je typická frontální výuka s powerpointovými prezentacemi. Ale to stejné platí i o středních školách a bohužel i o mnoha základních školách. Pokud se někde dočkáme kvalitní výuky, která je pestrostí a četností metod náročná na přípravu a individuální přístup, bude to nejspíše první stupeň základní školy, kde je každý den jiný a učitelka zde musí sama připravovat celý den výuky. Tomu se frontálka na vysokých (a středních) školách nemůže vyrovnat. Samozřejmě, tohle hledisko je nejvíce individuální, ale viděli jste nějakého vysokoškolského učitele na pedagogické fakultě vyučovat jinak než frontálně? Takové spočítáte během studia na prstech jedné ruky. A doufám, že nikdo nechce tvrdit, že připravit si 13 powerpointových prezentací je náročnější, než připravit si 200 dnů celodenní výuky například ve 2. A.

Resultát: připravit výuku (různé metody a aktivity) je nesrovnatelně náročnější u učitelů na ZŠ, zejména 1. stupně.

Výzkum a věda

Konečně něco, kde vysokoškolský učitel exceluje! Opravdu? Opět podotýkám, že píšu o pedagogických fakultách, kde se ovšem také dělá “výzkum” a !věda” a o sto šest se tu posílají články do impaktovaných časopisů. Ale jaký to má impakt na pedagogickou praxi, na reálný život škol? Mizivý. Tahle hra na vědu je u nás totálně odpojená od škol, které z univerzit nedostávají potřebnou metodickou nebo teoretickou podporu. Který z učitelů základní školy kdy četl nějaký sborník z vysokoškolské konference? A učitelské konference zase téměř postrádají akademické hosty, neboť vědí, že jejich přínos bude minimální. Čest výjimkám. A na rozdíl od jiných států, kde jsou pedagogické fakulty nositelem progrese, u nás jsou to bašty konzervatismu a zpátečnických myšlenek. Viz tento akademik, který žel Odin není žádnou výjímkou.

Resultát: vědecké a výzkumné úkoly (jakkoliv většinou neužitečné) jsou mnohem náročnější u učitelů na VŠ.

Byrokracie

Učitel na ZŠ a SŠ je hodně zavalen byrokracií, ale učitel na VŠ také. Záleží ovšem na tom, jaké máte šéfy. Je i takové vedení škol, kateder a fakult, které vám nějaké ty papíry ještě přiloží, jiné se zase snaží tuto zátěž minimalizovat. Hodně věcí se digitalizuje, takže například zápis své pracovní docházky můžete vyřídit za minutu, ale to se netýká úplně všeho. Nicméně na rozdíl od základních a středních škol, kde je často administrativní pracovnice jen jedna a účetní je také jen jedna, má vysoká škola těchto pracovníků mnohem více. A pak jsou tu i doktorandi, kteří od mnohého papírování díky své podřízenosti hodnostně vyšším vyučujícím pomohou. Takže i když je naše školství plné papírování, podle mých zkušeností o něco méně papírů padá na vysokoškolského učitele. Ale klidně to můžeme dát za remízu.

Resultát: byrokracie tíží kdekoho. Všude se papíruje. Sekretářek v přepočtu na učitele je na vysokých školách více, ale tohle může být klidně remíza.

Různé druhy práce

Učitelé mají různé druhy práce v některých se školy na různých stupních od sebe liší hodně. Například na ZŠ se drží dozory, na SŠ už méně, ale také a na VŠ vůbec. Učitel na VŠ vede bakalářky a diplomky, je na státnicích a přijímačkách. Někdo na univerzitě vede desítky závěrečných prací, jiný jen několik. Učitel na ZŠ / SŠ  ovšem zase opravuje stohy sešitů a hory písemek a sedí u maturit. Učitel na ZŠ / SŚ jezdí na výlety, exkurze, plavání, sportovní závody a olympiády. Nechce se mi vymýšlet různé rozdíly, ale ze své zkušenosti tvrdím, že paleta činností a pracovní nároky na učitele ZŠ /SŠ jsou o hodně větší. Učitel na univerzitě může vykonat 95% své pracovní činnosti, aniž by opustil svou kancelář. A pak je tu ještě jeden velmi podstatný prvek: u všech činností mají učitelé ZŠ / SŠ za své žáky odpovědnost, neboť to nejsou dospělí lidé. To všechny ty činnosti dělá neporovnatelně náročnější.

Resultát: pestrá paleta činností je nesrovnatelně náročnější u učitelů na ZŠ/SŠ. 

Přivýdělek

Pokud mám málo peněz, musím si přivydělat. Tohle zná každý. Ale jaké má kdo možnosti? Už z výše uvedeného časového hlediska má VŠ učitel volnější ruce. Když hledá učitel čas pro práci navíc, má k dispozici večery a víkendy. učitel na VŠ má celé pracovní dny, dokonce často i větší část týdne. Mnozí tedy stihnou klidně i jeden celý úvazek navíc nebo i víc anebo rozdělí své působení na více univerzit anebo klidně jedou svůj byznys a přitom učí. O tom si může učitel na ZŠ / SŠ nechat jen zdát. Stejně tak lektorování: akademický pracovník má volný kalendář, běžný učitel hledá čas marně. Další věc jsou peníze navíc, nad rámec pracovních povinností. Zatímco učitel ZŠ / SŠ má pár stovek za kroužky nebo pár tisíc ročně za webové stránky, možností univerzitní pracovníka jsou výrazně větší. Nejen že může například za publikační činnost dostat od fakulty odměny v řádu desítky tisíc korun, navíc tu jsou granty. Ano, i řadový učitel si může sáhnout na grant, ale má o parníky ztížené možnosti! A univerzity mají nejen celá oddělení, která se grantům věnují, mají i vnitřní granty pro své pracovníky. Vlastně jen úplně hloupý nebo totálně pasivní učitel VŠ učitel si neumí zařídit pěkný přívýdělek navíc. Docent Kopecký sice pláče, že do evropských projektů “nejsou zapojeni všichni zaměstnanci (vysoké školy), ale pouze jejich část. Musí se soutěžit, tj. nedostane je každý, kdo o projekt požádá“, ale rukru na srdce: ještě aby je dostal každý! To už bychom mohly tyto peníze rovnou házet do vysoké pece.

Zábavné je, že jako příklad té “mnohopráce” můžeme použít samotného docenta Kamila Kopeckého. Jeho práce – zejména v oblasti bezpečného internetu pro děti – si vážím. Jako ilustrace toho, o čem píšu, je ideální. On sám na univerzitě působí na 3 pracovištích: Katedra českého jazyka a literatury PdF UP, vede Centrum prevence rizikové virtuální komunikace a vede také laboratoř digitálních technologií. A navíc: “Kromě toho však také řadu let spolupracuji s celou řadou institucí, např. MŠMT, MVČR, Policie ČR, NCOZ, NÚKIB, aktuálně spolupracuji např. s O2, Vodafone, Avastem, Microsoftem, Googlem, Facebookem a celou řadou dalších institucí“. Tahle spolupráce nebude jistě zadarmo a otázka je: který učitel ZŠ / SŠ by na to měl při svém povolání čas? Úplný výsměch je pak věta pana docenta: “lituji každého, kdo svou práci nemá takto nastavenou“. No, drtivá většina učitelů by ráda spolupracoval s Googlem a O2, ale nemá k podobné spolupráci časový prostor. Protože celý den učí a pak se na výuku se připravuje. Ale “nastavovali” by si jistě také rádi.

Resultát: možnost zvýšit si příjem je nesrovnatelně obtížnější u učitelů na ZŠ / SŠ.

Využil jsem několik znaků pedagogické práce, abych srovnal náročnost povolání u učitelů ZŠ / SŠ a učitelů na VŠ. A to jsme se vůbec nezabýval kvalitou práce a jejími výsledky. Jak kvalitní je práce “vzdělávatelů budoucích učitelů” vidíme všichni, ředitelé i učitelé z praxe. Celkově je to bída s nouzí a pokud máme některé dobré absolventy, není to často kvůli kvalitě jejich přípravy, ale navzdory této přípravě! Takový absolvent pak musí bojovat s tím, aby si pod přívalem hloupostí a zbytečností udržel své ideály být dobrým učitelem a nenechal se zmást a indoktrinovat tím, co se na něj valí. Nehleděl jsem na to, šlo mi nyní o jiné porovnání. Ve článku docenta Kopeckého je bohužel nejedna nepravda nebo úmyslné zkreslení. On prý chce odborníky z praxe, ALE píše: “Bohužel drtivá většina platových tabulek vysokých škol s tímto vůbec nepočítá a jednotlivé platové třídy a tarify vycházejí z akademického titulu. Aby si tedy tento učitel polepšil, musí vystudovat minimálně doktorský studijní program – a začít studovat v 45, 50 letech není vůbec žádná legrace!” Za prvé, co brání vysokým školám tyto nesmyslné tarify pro odborníky z praxe zrušit? A za druhé: jakých 45 a 50 let? Co to je za nepravdivou manipulaci? Učitel kolem třicítky je v největším rozkvětu, v té době může už učit i mistrovsky či expertně, má praxi i dostatek zkušeností a pokud si už musí udělat doktorské studium – skončí ho třeba ve třiceti šesti letech. Docent Kopecký však nedokázal překročit svůj stín a automaticky předpokládá, že nikdo bez doktorátu nemůže nic studentům učitelství říkat. Proč? Proto se ptá: “A teď mi řekněte – fakt byste jako experti z praxe šli ve svých 40 letech pracovat na pedagogickou fakultu za CZK 72,292.36 Kč s nutností další 4 roky studovat, abyste se někam posunuli a měli jistý alespoň minimální plat?” Takže za prvé: nebylo by to za 28000 Kč. Za druhé, proč by měl takový expert 4 roky studovat? Aby se tyhle roky setkával s výukou, která je opakem toho, co bude učit? Aby se vydával v ruce těch, které má svou výukou nahradit? On sám umí expertně učit – co by mu daly další roky ve škole? Místo experta budu mít dalšího akademika! To je jako dělat z auta šrot. Pokud bych jako děkan chtěl člověka z praxe, experta na výuku, nevytrhnu ho z praxe na nějaká mnoholetá zbytečná studia! Vytěžil bych ho na maximum pro výuku na peďáku, dal bych mu k platu osobní grant a odstranil bych jeho výuce z cesty všechny ty doktůrky a docenty. Jenomže pak by se ukázalo, jak jsou ti všichni akademici pedagogicky marní a jak málo o skutečné škole vědí. Na to jaksi nemají na peďáku ani zájem, ani koule. Takže se raději budou vymlouvat, že to nejde a zahánět tyhle experty údajným “minimálním platem”.

Aby bylo jasno, jakýkoliv učitel u nás by měl mít vyšší plat, nejen proto, že v porovnání s Evropou jsme na tom fakt bledě. Ale neměly by k tomu sloužit hloupé řeči o “vzdělávatelích učitelů” a nějakých jejich nárocích. Pokud bych totiž měl na závěr stručně zhodnotit výsledky svého srovnání, tak výrok “není důstojné, aby vzdělavatel budoucích učitelů pobíral plat nižší než učitel” bych upravil na “není fér alibisticky zahánět experty z vysokých škol nabízením minimálního platu, není důstojné lhát o tom, že vzdělavatel budoucích učitelů pobírá plat nižší než učitel a navíc je nemravné předstírat, že by si vůbec zasloužil pobírat vyšší“. Howgh.

 

Tags: , , , ,