Pedagogický horor aneb jak docent Aleš Lacina připravuje pedagoga

Pedagogický horor aneb jak docent Aleš Lacina připravuje pedagoga

Vždy mě udiví optimismus, se kterým se někteří domnívají, že se příprava budoucích učitelů na vysokých školách zlepší. Je jisté, že k tomu nepomohou stohy popsaných papírů, nákladné granty nebo hezká slovíčka na konferencích. Toho všeho už bylo dost.  Změnit se musí myšlení lidí na těchto univerzitách a já se ptám: je to možné? Pojďme se podívat na konkrétní příklad a posuďme sami.

Domácí úkol: zaškrtněte opravdového učitele

Doc. RNDr. Aleš Lacina CSc. z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity učí v různých předmětech i studenty učitelství. Patří mezi ty – bohužel početné – vysokoškolské učitele, kteří si nejsou schopni uvědomit rozdíly mezi budoucím teoretickým fyzikem a budoucím učitelem fyziky. Jak to tak bývá, asi z nedostatku lepší zábavy intervenuje i do otázek vzdělávání. Byl třeba v týmu, který připravoval Podkladovou studii k revizi rámcových vzdělávacích programů. Víte, kolik bylo v té skupině, připravující revizi RVP pro základní školy, opravdových učitelů základní školy? Schválně, tipněte si, ze 30 členů bylo učitelů základní školy…? Ano, správně. Žádný! Zato hned dvacet pět členů byli učitelé vysokých škol. Nikdo ze členů komise nebyl ten, kdo by reálně RVP na ZŠ učil, ale revidovat, to ano. K tomu se všichni nahrnuli jako švábi na pivo. Ale o tom jsem již psal před drahnou dobou.

Aleš Lacina byl mezi nimi. Píše také o vzdělávání, například text „Aktuální problémy českého fyzikálního vzdělávání“. Napsat o Lacinovi, že je konzervativní, by bylo přílišným eufemismem, pouhým slabým odvarem. Mnohem přesnější je konstatovat, že je to zpátečník a dogmatik nejhrubšího zrna a jeho učitelské dovednosti se zastavily ve středověku. A to ne obrazně, ale doslova. Já jen několikrát zacituji z jeho paskvilu, aby byla vidět ta myšlenková mělkost, což ale není to nejhorší. Nechybí obvyklá kritika reforem a obvinění, která na diskuzních fórech obvykle pocházejí od těch nejhloupějších haterů, zde formulována takto: „Náš vzdělávací systém se v posledních letech znovu stal lákavým pokusným polem pro silné reformní ambice pedagogických experimentátorů všeho druhu – kteří se trvalým zasahováním do chodu výchovně-vzdělávací soustavy snaží oprávnit existenci svých pracovních míst, či celých institucí.“ Kdo chce zlepšit naše školství, dělá to pro peníze? Ano, to je zkrátka Lacinovi známo. Odkud to ví? Neprozradí, zato se podělí o tento legrační postřeh: (Tito) „propagátoři ovšem zcela opomíjejí opakující se varovnou kritiku anglosaského vzdělávacího systému, a to i renomovanými osobnostmi. Někteří z těchto kritiků dokonce svého času označovali východoevropské přírodovědné vzdělávání za vzor, který by mělo anglické a zejména americké školství následovat.“ Co to znamená „svého času“? Lacina tím dozajista myslí jednotnou socialistickou výchovu a nezviklatelné osnovy, které učitelé diktovali hodinu co hodinu žákům / písařům do sešitu. Tak jak on učí dodnes. Připomíná mi to povedený názor jedné učitelky, laureátky titulu „Oslí uši“, že se prý na naše skvělé socialistické školy jezdily dívat delegace ze Západu.

Tyhle a podobné řeči, které Lacina rozvíjí a kde se opírá do pedagogického progresu a moderního vzdělávání, jsme slyšeli a četli stokrát. Zděšení ovšem nastoupí, když se tento docent fyziky pouští do otázek pedagogiky. Podívejte se na jeho pedagogické vyznání (obrázek nahoře):

 

 

 

 

 

 

 

Ano, v jeho uctívaném pojetí se bez učitele žák k předmětu nedostane. Učitel předmět zašpuntoval, je vlastně překážkou a žák dostane jen to, co učitel propustí a co k němu propadne. Učitel má vždy pravdu, on je jediným zdrojem poznání předmětu, bez něho nic nejde a nefunguje. Bez učitele je přístup k jakémukoliv poznatku nebo zkušenosti nemožný. Modely další (viz obrázky dole) Lacina sice správně popisuje, ale zásadně odmítá. Píše: „V tomto modelu je žák na prvním místě… a předmět v podřízeném postavení. Prakticky to znamená, že se z něj vybírají především… věci zajímavé, zábavné, případně okamžitě použitelné. Učitel pak má být v první variantě žákovým rovnoprávným partnerem, který mu jen radí a inspiruje jej… Při tom se od něj očekává, aby žáka, jenž si toho ovšem je dobře vědom, zaujal.“ Ovšem tyto jasně pozitivní a potřebné znaky Lacina hodnotí jako – cituji – „NEPŘIJATELNÉ“! Čtete správně: žák, který si hledá za mentorského vedení učitele k předmětu cestu sám nebo se učí poznatky a dovednosti společně s učitelem, je pro Lacinu neakceptovatelný.

To, že se Lacina nevymanil z učitelsko centristického pojetí, ilustrují tato slova: „Pokud se to za takových podmínek vůbec může podařit (pozn: získat zájem žáka), pak mají jistě největší naději různé audiovizuální efekty – počítačové hrátky a videoklipy, jinými slovy moderní didaktické technologie.“ Je to úplně stejné zaseknutí v tom mizerném univerzitním stylu – o všem vám bude učitel vykládat, jiná cesta k informacím není – o kterém jsem psal zde. A kde jsem uvedl to stejné, co mnozí VŠ učitelé nechápou: Slovo “zábava” nebo požadavek „zaujmout“ v souvislosti se vzděláváním neznamená učitele, který jako kašpárek baví své apatické žáky – diváky.  Ta správná a dobrými učiteli realizovaná „zábava“ znamená „zaujmout“ žáky prací, která je baví, protože sami objevují, vytvářejí, řeší a sdílejí. Učitel není bavič u interaktivní tabule nebo promítač filmů, ale ten, kdo umí v centru dění udržet žáky a jejich práci ve třídě.

Další řádnou snůšku hloupostí vyplodil Lacina u převzatého rozdělení škol na „otcovské“ a „mateřské“. Ta otcovskou, ve které se vidí, je charakterizována slovy: „řád • kázeň • odklad uspokojení potřeb, čímž zvyšuje frustrační toleranci • volbu spolu se zodpovědností, která z ní vyplývá •vlastní iniciativa“. Některé stejné znaky má i vězení a ty další jsou zase jenom chimérou. Lacinova vysněná škola má samozřejmě řád, kázeň i odklad uspokojení potřeb, ale kde je ta „volba“ a „iniciativa“? „Volba“ je tu jen jedna, poslouchat učitele na slovo.  Pouze v plnění učitelových příkazů a vyhovění jeho nárokům má být žák „iniciativní“. Stačí se jen chvíli zamyslet a máte tu hezkou ukázku pekla pro děti, hotový pracovní tábor, který učitel pevnou rukou šéfuje a žáci leda tak skřípou zuby. Tyhle nucené práce podle rozkazů učitele vedou v Lacinově světě prý k tomu, že učitel tak „vychovává zralá (dospělá) individua“. Tím, že poslouchají bez kapky iniciativy a svobody? Takové ignoranci a pedagogické pomatenosti se už nelze ani smát, pamatujte, že ten člověk vzdělává budoucí učitele! Jediné, čemu lze věřit, je to „zvyšování frustrační tolerance“. U jeho studentů ovšem viditelně jen na zabedněnost jejich vyučujícího. Který normální rodič by chtěl, aby si dítě ve školy zvyšovalo frustrační toleranci učitelem způsobovanou frustrací z učení? Co to je vůbec za pomatence, ten Lacina, že se mu právě tohle líbí? Ještě větší dávka stupidity je nakupena v popisu školy „mateřského typu“. Prý je tam „volnost • nezávaznost • okamžité uspokojení potřeb, čímž snižuje frustrační toleranci • volbu bez nutnosti nést její důsledky • pasivitu, nesamostatnost.“ Představte si opravdovou svobodnou a alternativní školu, kde žák si v úterý v první dvouhodinovce sám zvolí gramatický jev, který si procvičí na cvičení, které si sám vyhledal, nechá se zkontrolovat spolužákem, kterému pak pomáhá s trojčlenkou a oba si zapíšou splnění na tabuli týdenních úkolů. Kontrola všech úkolů z týdenního plánu a sdílení různých řešení a kreativních činností celé třídy proběhne v pátek. Připadá vám, že se při podobné každodenní podobné práci těchto žáků projevuje „pasivita“? Nebo „nesamostatnost?“  Myslíte si, že podobné vzděláván „Udržuje závislost na obsluze (nedospělosti)“? Lacina ano. Takže si to shrňme: frontálka, kde všechno řídí učitel a učivo protéká výhradně skrze učitele k pasivnímu žákovi podle něho produkuje „zralá (dospělá) individua“. A výuka, kde je žák hlavním badatelem a učitel jen jeho mentorem nebo partnerem prý „udržuje závislost na obsluze (nedospělosti)“. Vítejte v pedagogickém Absurdistánu.

Nechci malovat čerta na zeď, ale Aleš Lacina jistě není jediným docentem, ba ani jediným na univerzitě učícím učitelem, který má zcela zcestné pedagogické názory, odporující všem pedagogickým poznatkům. Ne u každého takového docenta ovšem kolují mezi jeho studenty takové bláboly. Jak vypadá praxe těchto docentů „učitelů“? Stejně mizerně, jak se člověk obává. I když jeho text má už fousy, Lacina se ho stále drží. Slovy jedné ze studentek pana docenta: „„Pan docent mimo jiné vzdělává budoucí učitele a sedí ve státnicové komisi učitelství, kdysi dokonce učil didaktiku fyziky. Povoláním je teoretický fyzik. Jak dobře vím, ročníky po mně jej dostaly hned v prvním semestru na předmět Termika a molekulová fyzika, který se oddělil z jiného, a vyučoval se v posledních pár týdnech semestru; pan docent si tam nacpal učivo z předmětu Termodynamika a statistická fyzika, kterou mají odborníci a teď i učitelé ve 3. ročníku. Pokud to myslíte vážně, musíte se to naučit, říkal. Ten předmět měl úspěšnost 31 % (procento studentů, kteří předmět zvládli), ale reálně jen 15. Polovina z těch, co to udělali, totiž už opakovala. Já u něj měla – jako studentka učitelského oboru – jinou zkoušku, a ta mě víceméně utvrdila v tom, že v tom blázinci nemá cenu zůstávat. Docent během asi půl hodiny, kdy kladl otázky nanejvýš zvláštním způsobem, usoudil, že nemám na to, abych studovala fyziku – a tím pádem taky byla učitelka fyziky. Opravdu je správné hodnotit, jak je nebo není někdo dobrý budoucí učitel podle toho, jak rozumí vysoce teoretické fyzice? Mimo tento předmět Lacina přednáší ještě učitelské verze kvantové mechaniky a právě té termodynamiky; ale říká se, že to už je lehčí vzít si ten velký kurz pro teoretické fyziky. Nesouhlasím se způsobem, jakým se u nás vzdělávají učitelé. A myslím si, že mnoho studentů, kteří by byli výbornými učiteli, právě tento styl vzdělávání odradí. Dokud se nezmění to, co se děje na univerzitách, velmi obtížně se nějak trvale změní to, co se děje na základních a středních školách.”

Chápete tu stupiditu, že by tenhle člověk ovlivňoval RVP, tedy to, jak a co budou tisíce fyzikářů na školách učit? A víte co? Kdybych já byl děkanem pedagogické fakulty, tak bych učitele s takovými postoji a „odborným“ pedagogickým aparátem hnal z přípravy učitelů svinským krokem. Jak může někdo, kdo rozumí nanejvýš molekulám kádrovat studenty, jestli z nich budou nebo nebudou učitelé? A co horší – jak může ty, kdo neodpovídají jeho zvráceným představám, vyhazovat z předmětu a vlastně jim blokovat dokončení studia? Jak může tak nesmyslně zvýšit obtížnost předmětu pro budoucí učitele, že je pak lehčí skládat zkoušku jako teoretický fyzik než jako student učitelství? Jak může budoucí učitele připravovat někdo, kdo píše stupidní pedagogické texty a v nich tvrdí, že kvalitní edukace vede „k infantilizaci“? Představte si, že bych tvrdil o Zeměkouli, že je placatá a učil na vysoké školy fyziky. Přesně to je Doc. RNDr. Aleš Lacina CSc., přímo ztělesněná ilustrace, proč se příprava budoucích učitelů nikdy nezlepší. S takovými hlupáky za katedrou? Myslíte si, že se studenti něčeho dovolají? Myslíte si, že si univerzity, fakulty nebo katedry berou zpětnou vazbu o tom, jak kvalitně budoucí učitele připravují? Nedovolají a neberou – a proč by také měli? Pedagogické fakulty, natož univerzity, tohle přece vůbec nezajímá. Jinak by tam podobní lidé dělali leda tak vrátné. Dokonce ani to, protože vrátní jsou velmi často správní chlapíci.

P. S. Daná studentka přestoupila na jinou školu, kterou úspěšně ukončila. Jak skončili všichni ti studenti, které Lacina za ta dlouhá léta vyhodil ze svých předmětů, protože nebyli učitelé podle jeho představ, není známo. Několik jich opustilo školu už v prvním ročníku.

UPDATE: To, jak pedagogogické fakulty berou vážně přípravu budoucích učitelů a jak jsou ke svým studentům “vstřícné”, ilustruje další děj. Sami studenti učitelství upozorňovali různými cestami na disproporci ve své přípravě: hned na začátku studia na ně nastoupí velmi těžké a drsná fyzika, která je ještě těžší než u teoretických fyziků /viz docent Lacina/. Jenomže ti mají (na rozdíl od učitelských oborů) po 2 matikách každý semestr! Takže sami studenti chtěli fyziku posunout, aby na její zvládnutí během studia získali lepší matematický aparát. A co jim řekl proděkan fakulty? Že prý to nejde vyřešit. Taková trapná a pohodlná lež! A největší blbákov na tom je, že to mimo jiné bylo vzneseno v rámci debaty, jak přilákat a udržet na pedáku víc studentů učitelství fyziky! To je totiž problém v podstatě všech pedagogických fakult. Je o to studium malý zájem a ještě plno studentů páni univerzitní fyzikové vyházejí v předmětech a tématech, který by jako učitelé stejně nikdy ve škole nepotřebovali. A to není jen Lacina, to zaznívá z mnoha fakult. Když jsem já byl na peďáku, studenti fyziky končili studium v bezkonkurenčně nejmenších počtech. Za ta léta se evidentně nezměnilo nic. Pochopí někdy na pedagogických fakultách, že co si sami zasejí, to také sklidí? Ne, protože je jim vlastní úroda lhostejná.

 

Pro zájemce o tématiku připojuji několik let starý (ale bohužel stále aktuální) třídílný cyklus “Proč se peďáky nezlepšídíl první, díl druhýdíl třetí.

Tags: , , , ,