Proč se Valachová mýlí aneb maturita by měla být práce, hra, slavnost a rozhovor.
Mezitím, co policie řeší korupci za její vlády na ministerstvu, bývalá ministryně školství Kateřina Valachová sepisuje různé blogy o vzdělávání. Vždycky se mi při jejich čtení uleví, že už ministryní není, ale to neznamená, že by neměla vliv a nemohla věci ve své roli poslankyně komplikovat. Proto je dobré být ve střehu a pozorně sledovat, co se jí honí v hlavě. Na nedávné pozitivní změny u maturit zareagovala i ona v blogu Matematikou to nekončí. Už začal celkový útok na maturity. A je dobře ilustrativní, že už v nadpisu je vidět její nepochopení situace. Žádný útok nezačal, neboť boj o maturitu se vede už celé roky. Vlastně od prvního dne po zavedení povinných maturit. Je smutné vidět, že ministryně školství – byť bývalá – nedokáže soudit maturity jinak, než laicky, plná předsudků a úmyslných zkreslení. Rád bych několik věcí uvedl na pravou míru.
Valachová: Hrubá neúspěšnost studentů u maturit je na soukromých školách podstatně vyšší než na školách veřejných nebo církevních. Podzim 2018 (tedy i s opakovacím termínem), Praha: Neúspěšnost studentů veřejných škol 13 procent, soukromých škol 25 procent, rozdíl 12 procentních bodů. Plzeňský kraj: 16/29, rozdíl 13 p.b., Liberecký kraj 17/23, rozdíl 6 p.b., Jihomoravský kraj: 15/33, rozdíl 18 p.b… A tak by se dalo pokračovat. S výjimkou Vysočiny a Jihočeského kraje to v principu všude vychází takto nějak podobně.
Ano, to je ono, vychází to „tak nějak podobně“ s „výjimkami“. Ale co plyne z tohoto šermovaní s několika procentními body v neprospěch soukromých škol? To přece nevypovídá nic o kvalitě vzdělávání, ale jen o tom, jak některé školy dokázaly lépe připravit / nadrilovat své žáky na test od Cermatu. Ten za ukazatel kvality považují opět jen zastánci státní kontroly prostřednictvím testování a přátelé Cermatu – kteří brzdí potřebné změny v našem školství.
Valachová: „Proto se také nutně musíme podezřívavě dívat na touhu po zrušení jednotné maturity zaznívající právě ze strany soukromých středních škol“ a „tyto hlasy zaznívají především z krajin soukromého školství“.
Tohle prostě není pravda. Hlasy, které volají po zrušení státní maturity zaznívají od velké části pedagogů, kteří nechtějí učit své žáky pro testy, ale pro osobní rozvoj a jejich studijní a profesní budoucnost. A většina z nich je ze škol veřejných. Takže naznačovat, jako to dělá Valachová, že za touhou zrušit povinnou státní maturitu je nějaký tlak soukromých škol, které nezvládají tak dobře žáky připravit – je manipulace, lež jako věž. Proti povinným státním maturitám je z podobných důvodů jako proti jednotným přijímačkám velká masa dobrých učitelů z veřejných škol, kteří chtějí mít pro své učení autonomii. Přesně tak, jak ji měly zaručovat Školní vzdělávací programy! Český jazyk na střední škole by neměl být čtyřletou olympiádou s jedním závodem – státní maturitou, ale pokračováním rozvoje celoživotních pozitivních postojů k literatuře a mateřskému jazyku. Další předměty to samé. A měly by sloužit škole k rozvoji žáků podle profilu absolventa dané školy, ne podle jednotného přání státních úředníků.
Valachová: „Můžeme mít proti jednotným státním maturitám všelicos, ale když nic jiného, tak alespoň nabízejí srovnání skutečné úrovně znalostí studentů prověřené zátěží.“
Hned dva nesmysly se tu zjevují ve své kráse. První je nesmyslem proto, že povinné maturity nikdy neukazovaly skutečnou úroveň „znalostí studentů“, stejně jako IQ testy neukazují skutečnou moudrost. Navíc nám by přece mělo jít o kompetence, tedy i o dovednosti a postoje, tak nám to i ukládá RVP. A druhý nesmysl nám sugeruje, že by bylo potřeba cokoliv srovnávat. Co přinesly ty roky státních maturit za srovnávání? Jak se s tím „srovnáváním“ pracovalo a pracuje? Nijak! Jediná probíraná čísla byla ta, kolik absolventů maturitou prolezlo a kolik ne. A že na gymnáziu jsou studenti úspěšnější než na hotelovce a v Praze jsou úspěšnější než v Mostě – to přece ví každý. A jak se s tím dále zacházalo? Nijak. Takže proč srovnávat? Navíc, každý rok jsou testy Cermatu jinak obtížné, takže nic srovnávat ani nejde. A čachry Cermatu s body a „úspěšností“ jsou dobře známé.
Valachová: „Já mám také ráda diverzitu a různorodost, ale nemyslím si, že by se jimi měla zakrývat špatná kvalita.“
Ale povinné státní maturity přece vůbec neukazují dobrou nebo špatnou kvalitu, ony špatnou kvalitu samy vytvářejí! A to tím, že především učitelům klíčových předmětů neumožňovaly učit, jak ti nejlépe uměli, ale dělaly z nich nevolníky čtyřletého cyklu trénování žáků na testy Cermatu. Kdo má rád diverzitu a různorodost ve vzdělávání, ten se vůbec nemůže jednotných maturit (a jednotných přijímaček) zastávat. Slovo jednotná je naprostým opakem slova různorodá! Valachová buď neví, co ta slova ve vzdělávání znamenají nebo si lže do kapsy.
Valachová: „Nejsem fanatický obdivovatel státních maturit. Ale pokud by měly být zrušeny jednotné maturity, to ať jsou rovnou zrušeny maturity jako takové a nahrazeny prostě dokončením posledního ročníku školy.“
Tohle je opravdu varovný názor. Aha, takže když nebude státní varianta, tak ať maturity shoří na popel. My Prahu nedáme, radši ji zbouráme. To je tak čecháčkovské, až je z toho stydno. Nedivím se, že si nepedagog jako Valachová neuvědomuje, co maturity opravdu jsou. Rád ji to vysvětlím. Cílem maturity není testovaní studentů, ale závěr společné cesty s učitelem. Je to „zkouška dospělosti“, oslava vzdělanosti, která má být plně v rukách školy a jejich učitelů. Stejně jako je to na vysokých školách, kde jsou obhajoby a závěrečné zkoušky zcela autonomní a rozdílné i na stejných typech fakult a kateder. Jenská pedagogika jako základní platformy pro vzdělávání uvádí práci, hru, rozhovor a slavnost. Přesně tím by měla maturita být: je slavnostním rozhovorem, kterému předchází společná práce žáka i učitele. Nemá přinášet stres, ale zábavu, radost, sdílení a kreativitu. Byrokratický, drahý a autoritativní moloch, jako je u nás, je nepedagogický a je v přímém rozporu s kvalitním maturitou.
Valachová: „Nepochybuji o tom, že odpůrci státních maturit budou pod slogany „diverzita vpřed“ a podobnými pokračovat ve svých „reformních“ snahách.“
Přesně tak to opravdu bude a je to nutné! K. Valachová sice úplně netrefila slogan a bůhvíproč umístila u slova reformních uvozovky, ale my bychom neměli ten tlak za kvalitnější maturitu zastavit. Dosáhnuto bylo jen dílčího cíle. I když i další věci v textu K Valachové obsahují myšlenky, které jdou proti kvalitními vzdělávání, nechám to už být. Jen zopakuji svou výzvu z předchozích textů: paní Valachová je právnička. Paní poslankyně, proč se nezabývat právem, kterému snad rozumíte lépe? Nechte otázky vzdělávání na pokoji, tam už jste svoji roli sehrála. Bohužel, pozitivní role to nebyla a stále není.