Pro Učitelský měsíčník 7: Líný učitel (ne)referátuje

Když ve sborovně hovořím s učiteli o hodnocení, dostane se i na způsob, jakým sbírají známky. Píší písemky a testy, někteří zkouší u tabule, což je opravdu hrozné. Ale občas zazní i další zdroje známek – například referáty. Leckoho z učitelů pak udiví, že právě tento způsob nepokládám za žádnou velkou didaktickou hitparádu. Jaké mě k tomu vedou důvodu? Je jich hned několik.

Prvním nedostatkem referátů je efektivita. Je zřejmé, že když má žák referát a přednáší před ostatními svoje téma, nikdo jiný ve třídě nic nedělá. Lze to drobně vylepšit tím, že si žáci píšou poznámky k následnému hodnocení nebo kontrole splnění kritérií referátu. Ale jejich vlastní práce, která by stála za řeč, se neodehrává žádná. Je to vlastně výklad, frontální výuka, ale tentokrát v rukou žáka. Takže z hlediska třídy jde vlastně o velmi pasivní činnost – pouhý poslech. Ale co je horší, pokud to zadáme jako úkol pro všechny žáky ve třídě, odehraje se to třeba dvacetpětkrát za pololetí! Pokud máte předmět s dvěma hodinami týdně a v každé bude referovat jeden žák, čeká vás více než čtvrt roku s výukou, který bude mít vždy stejné hluché místo, trvající minimálně 10 minut, a to vám sebere čas na mnohem lepší a zábavnější práci. A v těchto deseti minutách s ubíjející pravidelností klesá aktivita třídy na nulu. Je to zkrátka didaktická bezradnost. Co je horší, referáty mají často učitelem zadané téma, které bývá pro posluchače nezajímavé. Ještě by se dalo snést „představ třídě svou oblíbenou knihu“, tam je často přítomna pozitivní emoce referujícího a ta může ostatní zaujmout. Ale viděl jsem až příliš často i mnohem horší věci. Například na prvním stupni základní školy rozdávala učitelka žákům státy, jak ji při výuce padly pod ruku: „Estonsko, Litva, Lotyšsko…“ – ukazovala na žáky prstem. S jakým zájmem bude třída poslouchat svou spolužačku s klopýtavým přednášením o obyvatelstvu a průmyslu Estonska, je úplně jasné. Někteří učitelé tvrdí, že právě takto se rozvíjejí komunikační schopnosti žáků. Ti se prý právě pomocí referátů naučí vystupovat před třídou. Ano, v mizerné frontální výuce je to často jediný způsob, jak může žák promluvit ke třídě, byť jednou za uherský rok. Ale v moderní, pestrými metodami prošpikované výuce žák mluví ke třídě každou hodinu klidně i několikrát. Oslovuje spolužáky při brainstormingu, přestavuje své myšlenky v burze nápadů, prezentuje svůj projekt, hodnotí návrhy spolužáků. Nepotřebujeme žáka, který stojí před apatickou třídou a referuje na téma podle učitelova přání. Nepotřebujeme referáty, aby jednou za čas žák alespoň nějak mluvil ke třídě, když kvalitní výuka má takové věci na pořadu každý den! A pokud chce učitel vést žáky ke vzájemnému učení – opět známe mnoho mnohem zajímavějších metod. Žák v roli učitele má opravdově učit, vést práci činnostně a ne učitele napodobovat v té nejhorší možné metodě: výkladu!

Samostatnou kapitolou je hodnocení referátů. Některé školy používají ke známkám váhy, což jen potvrzuje špatnou praxi českých škol v otázkách hodnocení. A nedostatky tohoto nevhodného způsobu lze ukázat právě na referátu. Referát má v klasifikačním řádu jedné základní školy váhu 0,4, zatímco test 0,8, ústní zkoušení 0,8 a třeba skupinová práce 0,3 a orientace na mapě 0,7. Opravdu je test dvojnásobně důležitý než dovednosti, které žák projeví u referátu? Je pozadu i za orientací na mapě, to opravdu myslí vážně? Vidíte, ať se ty váhy nastaví jakkoliv, vždy z toho vylezou hlouposti. Hodnocení žák nesmí být předmětem nějakých statistických a matematických operací, ale mělo by být udělováno v souladu s individuálním přístupem k žákovi. Hodnocení referátu také často sklouzává k výkonovému hodnocení, protože kritéria jsou tak učitelem postavena a vnímána. Ten se často neumí zbavit toho zastaralého osnovového přemýšlení. Například kritérium „celková kultivovanost projevu (připravenost, plynulý projev, spisovný jazyk, ústní vyjadřování, dodržení tématu, postoj žáka při zkoušení)“ hodnotí tak, že jedničku obdrží pouze žák výborně připravený, s plynulým projevem a spisovným jazykem, vzorně dodržující téma a mající předpisový postoj. A ti ostatní? Nemají nárok, protože neodvedli vzorný, nejlepší a dokonalý výkon. Co je na tom špatně? Zásadně to odporuje principu individuálního hodnocení žáků. A o tom třeba zase příště.

Pro Učitelský měsíčník 1: Líný učitel vyučuje

Pro Učitelský měsíčník 2: Líný učitel diferencuje

Pro Učitelský měsíčník 3: Líný učitel testuje

Pro učitelský měsíčník 4: Výukové metody Líného učitele

Pro Učitelský měsíčník 5: Líný učitel hodnotí

Pro Učitelský měsíčník 6: Líný učitel brainstormuje