Pro Učitelský měsíčník 2: Líný učitel diferencuje
Velmi důležitou součástí kvalitní výuky je diferenciace. Je to zásada, která respektuje nezpochybnitelný fakt, že žáci ve třídě jsou rozdílní. Bohužel, až příliš často se v českých školách učí všichni žáci všechno úplně stejně. Stejným způsobem, ve stejném čase a se stejnou obtížností. Učitelé některé žáky brzdí tak, aby všichni ve třídě začínali i končili látku ve stejnou dobu a navíc to kontrolují pro všechny stejným testem. Po některých tak chtějí příliš málo, zato od jiných naopak vyžadují dosažení nereálných cílů. Navíc všechny srovnávají navzájem mezi sebou. Žáci ale nejsou společně ve třídě proto, aby se učili stejné věci na stejné úrovni a byli hodnoceni stejným metrem! Doby jednotné socialistické výchovy a osnov jsou sice dávno pryč, bohužel tomu ale výuka mnohých učitelů neodpovídá. Diferencovaná má být celá výuka, včetně žákům předkládaných cílů a také jejich ověřování. Pouze taková diferenciace je respektováním individuálního přístupu k žákům, což je základní vzdělávací princip. Jak diferencovat? V oblasti výukových metod vidím tři hlavní cesty. První z nich je používat takové metody, které mají diferenciaci v sobě žákovou volbou řešení a způsobu zpracování úkolu. Druhý způsob je diferencovat zadání různými cestami. Třetí možností je přidělovat rozdílné úkoly. Ke všem způsobům uvedu příklady.
Dobrým příkladem „diferenciace volbou žáka“ jsou vlastně mnohé aktivity s volným způsobem řešení. Například když zadáte žákům úkol vypracovat ilustraci k jejich oblíbené knize, vybírají nejen motiv obrázku, ale mohou použít i výtvarnou techniku, kterou nejlépe ovládají. Pokud žáci dostanou za úkol vytvořit obrázek jejich virtuálního sídla, jakési „Batmanovy jeskyně“, mají svobodu ještě větší. Někteří malují ručně, jiný v počítači, další skládají fotografie ve Photoshopu, ještě jiní staví v Minecraftu nebo editují v jiném herním prostředí. Ukazují tak nejen svou kreativitu, ale i odlišné dovednosti: výtvarné, počítačové, grafické, herní nebo programátorské. Můžeme tak konstatovat, že zvyšování svobody řešení různých úkolů zvětšuje i diferenciaci. Ale to také vyžaduje, aby pedagog ve svém hodnocení nepreferoval jeden typ řešení, ale poskytl podporující zpětnou vazbu všem způsobům řešení a zpracování. Pamatujme, že hodnocení má posílit to dobré a místo trestání chyb zhoršováním známky raději poskytněme zpětnou vazbu. Druhý způsob je „diferenciace různými cestami“. Příkladem je aktivita, u které učitel nabízí různé způsoby práce: například zpracujte vybrané události „Sametové revoluce 1989“ jako 1. vyprávění pamětníka, 2. dobovou reportáž v novinách, 3. historické ohlédnutí pro žáky páté třídy, 4. fotoreportáž beze slov atd. Ideální je projektová výuka, například „vytvořte jakýkoliv předmět, který nás seznámí se životem ve středověku“. A jestli žáci udělají model katapultu, šaty pro panoše nebo uvaří pohankovou kaši – to je jen a jen jejich volba. Dobrý pedagog ovšem nabízí různé cesty i v testech nebo pracovních listech. Třetím z hlavních způsobů je „diferenciaci rolemi“. Skupina společně pracuje, ovšem jen jeden kreslí, druhý prezentuje, další dva využije učitel při hodnocení druhé skupiny. Podobnou roli mají i aktivity typu „Kmeny a kořeny“ nebo „Expertní skupiny“. V nich si žáci vybírají svá témata nebo druhy činností, kterými se jako jediní z týmu budou zabývat, aby byli pro výsledek práce celé skupiny užiteční.
Někdy dostávám otázku: „jak se vlastně pozná kvalitní výuka?“ Jednou z odpovědí by mohlo být: „Kvalitní výuka se pozná i tak, že všichni žáci ve třídě nedělají stejné věci.“ Dokážete to realizovat ve svých třídách? Je diferenciace pro žáky ve vaší výuce většinová zkušenost? Anebo vidíte, že právě v tomhle máte velké rezervy a tedy i prostor pro zlepšení? Prvním krokem k nápravě je umět si nedostatky přiznat, to je u žáků i učitelů stejné.
Pro Učitelský měsíčník 1: Líný učitel vyučuje
Text pro Učitelský měsíčník