Pro Učitelský měsíčník 4: Výukové metody Líného učitele
Učitel má podle mého názoru dva hlavní úkoly: 1) představit žákovi svůj předmět v co nejlepším světle a ukázat mu, že je zajímavý, přínosný a zábavný, 2) prostřednictvím činností ho naučit důležité dovednosti a softskilly, oborové i obecné. To lze pouze prostřednictvím žákovy činnosti a je to tedy otázka využitých metod, forem práce a aktivit. Učitel, pokud chce ve třídě pracovat kvalitně, by tedy měl ovládat portfolio metod, kterými rozvíjí potřebné dovednosti u žáků. Znám některé kolegy učitele, kteří si v podstatě vystačí se dvěma metodami: výkladem a řízenou diskuzí. Ale jsem přesvědčený o tom, že učitel by měl znát a používat minimálně dvě stě metod! To není žádné absurdní číslo, naopak je velmi reálné a nikterak nepřemrštěné. Učitel například nevyužívá jen jednu metodu skupinové práce, ale třeba rovnou deset: kromě klasické i „Sněhovou kouli“, „Metodu 4 rohů“, „Rotační skupinovou práci“, „Práci na stanovištích“. „Kmeny a kořeny“ apod. Nepoužívá jen jeden druh braistormingu, ale například má v repertoáru čtyři způsoby – a ještě pět typů brainwritingu navíc. Nerealizuje při práci s textem jen techniku „odpověz na otázky“, ale i „Insert značky“, „Klíčová slova“, „Pyramidu“ a další. Vidíte? Ono se to nasčítá. Z každého druhu metody je třeba zkrátka znát různé varianty a tím kvalitně didaktizovat probírané téma. Protože se tyto metody mohou i kombinovat, může učitel minimálně čtvrt roku realizovat své hodiny tak, že žádná nebude podobná té předchozí. Každou z nich rozvíjí jiné softskills jinak, každá má jiný děj, každá podporuje jiný styl učení a zazáří v nich jiné typy žáků, zatímco druzí se od nich učí.
Tento způsob výuky je vlastně tou nejlepší realizací RVP. Učivo není cílem, tím je zisk potřebných dovedností v oboru i těch obecných. Například chceme žáka naučit, aby si dovedl udělat preparát pro práci s mikroskopem, ale zároveň ho chceme naučit i to, aby uměl analyzovat zjištěné poznatky, nakreslit, co vidí, interpretovat a prezentovat své objevy třídě. Učivo je tedy pouze prostředkem pro takovou práci, jen pohonnou hmotou pro motor, kterým je žákova činnost. Jedině tím se žák opravdu učí! Není tedy na místě přecpat si ŠVP a tematické plány učivem a pak si stěžovat, že nelze nic stihnout. Když například učitel fyziky pracuje správně, má na realizaci každého jednoho očekávaného výstupu v šesté třídě luxusních osm vyučovacích hodin! (Ale v některých předmětech to může být i deset hodin na jeden výstup). Právě tam je prostor na experimenty, hravou a zábavnou fyziku, vzájemné učení, kreativitu, diferenciaci obtížnosti i individuální práci s jednotlivými žáky. Učitel ve škole nemá být pod tlakem učiva, ale má ho vhodně využít k motivaci žáků a pracovat s nimi na jejich rozvoji. To výkladem a promítáním hloupých prezentací nepůjde!
Strategie Líného učitele vychází nejen z myšlenky, že ve třídě mají pracovat jenom žáci, ale představuje reálnou didaktiku ve třídě z té nejlepší stránky. V tomto směru má učitel ve veřejné české škole mnoho možností. Měl by bez rozpaků sahat do alternativní pedagogiky a využít nejen povinné a nepovinné úkoly daltonské školy, epochový sešit waldorfské pedagogiky nebo organizovat ve třídě vánoční slavnost podle Jenského plánu. Může použít volnočasovou hru s edukačním obsahem, aktivitu z Lesní školky nebo manažerskou techniku. Učí žáky i techniky na podporu myšlení, jako je Y graf, Ishikawův diagram nebo S.W.O.T. analýzu. V Moderní didaktice je 200 metod, takže je odkud brát, alespoň pro začátek 😉 A to vše v dobrém klimatu, kde si všichni pomáhají, kde se žák nemusí bát udělat chybu a kde má možnosti voleb a různých řešení. Pedagog je v něm důležitou součástí vzdělávání, které přináší hledání a nacházení, poučení i zábavu. A k takovému klimatu vedle pestrých metod patří i podporující hodnocení, symetrická komunikaci i pestrá reciprocita žáků. Ale o tom zase příště.
Text pro Učitelský měsíčník
Pro Učitelský měsíčník 1: Líný učitel vyučuje
Pro Učitelský měsíčník 2: Líný učitel diferencuje
Pro Učitelský měsíčník 3: Líný učitel testuje