Pedagogické info 3: Obchází tu strašidlo – odborník!
Odborníci obcházejí naše školství
Někteří se bojí pavouků, jiní klaunů a další zase pavouků lezoucí po klaunech. A pak je tu sorta učitelů, kteří mají hrůzu – z odborníků. Ano, naše školství už je na tom tak bídně, že odborník je obáván, vysmíván a zesměšňován. Někteří čeští učitelé ani nechtějí být odborníky na vzdělávání, nechtějí s odborností nic mít a odbornosti se vzdali, jako by to byla nějaké lepra. No posuďte sami, budu citovat z mé oblíbené Petriho misky, webu Pedagogické info: „A celý tenhle paskvil mají na svědomí takzvaní vysokoškolsky vzdělaní pedagogové, odborníci a inženýři. Děkuju mockrát, ale takovou školu nepotřebujeme, tu si strčte za klobouk. A to je pokrok. Amen.“ Je jedno, o co jde, ale odborníci za to určitě můžou. Nepíše se: „to nebyli žádní odborníci“, místo toho se na odborníky nadává. Nejen, že to odborníci nezvládají, oni také ničemu nerozumí, jak píše jiný debatér: „Doba koronavirová nám přinesla v březnu tohoto roku nejen zmíněnou krizi, ale jednoznačně ukázala, že vzdělávání na tom není tak špatně, jak někteří „odborníci“ přednášejí.“ Ano, tihle odborníci rozhodně patří do uvozovek! Pak jsou tu další odrůdy, například lžiodborníci. Jak píše starý sýček Sotolář: „ve školství řádí lžiodborníci“. A jak se v diskuzi objevilo: „Lžiodborníci ve školství, ano, všichni je vidíme a ministr je zaměstnává.“ To je hotová hrůza! A nezapomínejme na pseudoodborníky! Jak se na Infu hezky píše: „Ale jak to mají pochopit rodiče, když to mnohdy nechápou ani pracovnice PP poraden, psychologové a všelijací pseudoodborníci na vzdělaní, kteří problémové dítě viděli ne z vrtulníku, ale z tryskáče.“ Tak to vidíte, pseudoodborníci jsou zřejmě piloti nadzvukových letadel. Ti vzdělání samozřejmě nemohou rozumět. A tak se nedivte, že i ta laskavá panímáma Jana Karvaiová rozhořčeně zvolala (ano, velkými písmeny): „PŘESTAŇTE BLBĚ PSÁT A ŽVANIT A ZAČNĚTE NĚCO PRO UČITELE DĚLAT!!!!! Kolik lidí musí umřít, zbláznit se, vyhořet nebo něco dalšího, aby někdo něco začal pro učitele dělat????????“ Ještě že jí v diskuzi vysvětlili: „Paní Karvaiová, ti „odborníci“ jsou přesvědčeni, že „něco dělat pro učitele“ je právě to, co vám (a mně rovněž) připadá jako psaní blbostí a žvanění.“ Takže právě kvůli odborníkům budou stále učitelé umírat, bláznit se a vyhořovat. Už je to jisté. Odborníci píši blbosti a žvaní. Jsou to „kreténi a škůdci„, kterým nesmíme ustupovat, protože je to „vyprovokuje k dalším, ještě debilnějším požadavkům„. Milí žáci, hlavně nebuďte odborníci! Nejlépe na nic a v ničem. 
Protože odborníci jsou všude a vysávají školství jako nějaké pijavice, je tedy třeba se mít před nimi na pozoru, stejně jako před americkým broukem. Dá se na ně ovšem leccos svést: „Více než desetiletý experiment z mozkoven odborníků na vzdělání, kteří od samotného začátku té povedené kurikulární reformy tvrdili bez uzardění, že ty informatické aplikační podružnosti se tak nějak samosebou rozptýlí do kdejakého předmětu, který se v okolí namane.“ Tohle je ovšem samozřejmě pitomost. ŠVP si stavěly školy samy a pokud očekávané výstupy z oblasti Informační a komunikační technologie (tedy ty „informatické aplikační podružnosti“) škola normálně zařadila do předmětu IT nebo Informatika, nikdo jim do toho nemluvil. Natož nějací mysteriózní „odborníci na vzdělání“. Ale svést na ně můžeme leccos.
Zanedlouho budou učit v našich školách!
Teď ovšem nastává situace, srovnatelná se zombie apokalypsou, odborníci se nám budou hrnout do škol! Nebudou zřejmě sát mozky nebohých žáků, ale budou škodit skoro stejně. Třeba: „Do škol nastoupí odborníci, tedy lidé z praxe… Může to být kdokoli s magisterským titulem. Ve většině případů to žádní odborníci nebudou, pouze lidé, kteří jinde práci neseženou.“ Nebo: „Politici se snaží veřejnosti tento nápad prodat v atraktivním balíčku pod označením „odborníci z praxe do škol“, uvnitř však není nic jiného než krásně zabalený amatér, v horším případě diletant.“ A sakra! Kdybychom tomu věřili, valí se do škol lůzři a diletanti. Jenomže, opět: tohle je jen hromada nesmyslů. Srovnejte učitele a odborníka z praxe, jaké mají dispozice pro práci ve škole. Důležitá je osobnost, chuť učit a vzdělávat se a vztah se žáky. O tom ale formální vzdělání učitele ani jeho diplom stejně není. Co má odborník z praxe? Právě znalost oboru a tu praxi. Co má učitel? Znalost oboru a … peďák, ovšem mnohdy ještě ten marx-leninský, absolvovaný třeba před třiceti lety. A pokud ho má čerstvější, jaká je to profesní výhoda? Spíše nulová, pokud to rovnou není handicap. Ano, tak „kvalitní“ je příprava učitelů na fakultách. A divíte se? Vždyť je to tam samý odborník!
Naštěstí jsem se dozvěděl na Pedagogickém infu – a tak to tedy musí být pravda – že to nebude tak horké. Protože prý „odborníci z praxe obvykle ze škol odejdou ještě ve zkušební lhůtě. Nezvládnou práci „na povel“, tedy zapnout a 45 minut se soustředit podle zvonění zvonku a ne podle své momentální výkonnosti. Ve třídě si nemůžete dát kafíčko nebo prohlásit, že vás zrovna bolí hlava, i když to je pravda. A také velmi rychle zjistí, že přípravy zaberou mnohem víc času, než si mysleli.“ Ano, takhle si někteří učitelé představují odborníky, kteří jsou přece ze své práce zvyklí na „kafíčko“. Ne na tvrdou učitelskou dřinu od osmi hodin do půl druhé! A že by ve sborovnách nebyl v plné permanenci kávovar? Jak radí Zdeněk Sotolář: „Ta paní je odbornicí na arteterapii. Snad. Budiž. Kreslení je radost. Pozorujte třeba lidi na schůzích nebo školení. Ale to není důvod, aby se takto pletla do výtvarné výchovy na školách.“ Jasně, ať se neplete. Nemá aprobaci a ta je v hlavách školometů a školoblbů přece všespásná!
Dobře a jak tedy odborníka poznáme, abychom si na něj dali pořádného majzla a nenechali si od něj rozvracet republiku? Naštěstí dobrá paní Karvaiová má radu: „Když postavím vedle sebe pana Soukala a Kartouse, tak pan Soukal je pro mě odborník. Ten druhy si na něj jen hraje. A myslím si, ze pan Soukal ani o sobě jako o odborníkovi nemluví. Člověk, co něco ví bývá skromný.“ Děkujeme, paní Karvaiová, na vás je vždy spoleh, že co slovo, to perla. A jak skromně se Soukal coby předseda Asociace přátel Cermatu sám představuje? Takto: je prý „vysoce renomovaný středoškolský češtinář s bohatou a úspěšnou pedagogickou praxí; mezi nejrespektovanější jeho počiny patří autorství několika řad základoškolských a středoškolských učebnic literatury a čítanek. Zejména čtyřdílná řada Literatury pro gymnázia a Čítanek pro gymnázia je skutečné opus magnum; nový předseda ASČ má na jejich kvalitě a popularitě lví podíl jako vedoucí autorského kolektivu a hlavní autor textů.“ Tomu říkám „lví“ skromnost nejvíce „nejrespektovanějšího“ a „vysoce renomovaného“ neodborníka s „bohatou a úspěšnou“ praxí, co znám! Vlastně to je skutečné „opus magnum“ skromnosti! Netřeba dodávat, že podobný chvalozpěv o sobě odborník Kartous nikdy nesesmolil. Na to je málo bohemistou a také mu chybí patřičné „lví“ sebežroutství.
A protože jdu barikádovat okna a zatlouct dveře před těmi všemi odborníky, až někdy jindy si udělám čas na další škůdce našeho školství a postrach učitelů: experty! Protože „lehkoživní expertí se cpou už i do inovačních institutů“ a jsou to „experti, kteří sami neučí a kterým ministerstvo školství pod vedením Roberta Plagy zbožně naslouchá.“ Sodoma Gomora!
Předchozí díly o Pedagogickém infu: