Pedagogická fakulta v Liberci V: jak je to dál s docentem Richardem Jedličkou?

Po tom, co se Líný učitel věnoval poměrům na Odstranit výraz: Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogickFakultě přírodovědně-humanitní a pedagogické, věci dostaly spád. Především blog o řádění docenta PhDr. Richarda Jedličky, Ph.D. uvedl věci do chodu. Případu se věnovaly i další média, novináři začali klást otázky a vyvstaly otázky na to, jak se fakulta zachová. Doc. Jedlička byl zbavený výuky a byl mu doručen vytýkací dopis. Byla sestavena komise, která má jeho chování posoudit a rozhodnout, zda bylo jeho obtěžování sexuální povahy. To by znamenalo výpověď. Je hezké, že na to univerzita potřebuje komisi složenou z právničky, z pracovnice Národního kontaktního centra ve vědě a také sociální psycholožku z Psychologického ústavu Akademie věd a ombudsmana. Jedlička veřejně hodnotí poprsí studentek, ptá se jich na vibrátory v kabelce, dotazuje se studenta, zda na výletu s dotyčnou mu zafungují varlata a desítky dalších harašících excesů, Jedlička studentkám hladí vlasy a různé části těla – a děkan Prof. RNDr. Jan Picek, Csc prohlašuje (cituji): „Nedokážu říct, jestli se jedná o sexuální obtěžování„. Vážně? O včelařství ale asi nešlo, co myslíte? Tam se vibrátor příliš neuplatní.

Nicméně, děkan si vyjedl mísu hořké kaše až na dno. Vynikající otázky, které neuhnuly ani o piď, mu kladl Petr Vodseďálek z Deníku N. Vybírám některé z nich.

Zmiňoval jste, že se celou kauzou zabýváte od začátku aktuálního akademického roku. Z pohledu zvenčí to ale vypadá, že se vše začalo řešit, až když se objevily komentáře a stížnosti studentů na docenta Jedličku na sociálních sítích.

To, že se informace dostaly na veřejnost, zapůsobilo jako katalyzátor celé věci. Samozřejmě by bylo lepší, kdybychom to dokázali vyřešit uvnitř fakulty. Problém jsme ale řešili. Schůzka s ombudsmanem byla naplánovaná dříve, než se stížnosti objevily na internetu. To, že to celou situaci akcelerovalo, je nicméně nepochybné. Na jednu stranu je to pro mě osobně lepší, protože mě nebude nikdo brzdit a každému je jasné, že musím teď konat.

Stížnosti na chování docenta Jedličky se v oficiálních evaluacích studentů objevují už od roku 2010. Proč vedení fakulty trvalo tak dlouho, než na ně zareagovalo?

Když mám být úplně upřímný, anketám studentů se nevěnovala taková pozornost, jaká by měla. To je naše pochybení. Ankety jsou povinné ze zákona, nicméně účast studentů je zpravidla velmi malá. Většinou neodpovídá gros všech studentů, ale nějací stěžovatelé. I když jsem občas na poradě zmínil, že je potřeba se podívat na hodnocení, rozhodně tomu nebyla věnovaná dostatečná pozornost. Byla to moje chyba.

Stížnosti studentů se ale v anketách objevovaly dlouhodobě a nešlo o jednotky, ale desítky negativních hodnocení, kdy si studentky stěžovaly na nevhodné sexuální narážky, na ponižování před celou třídou, komentování jejich vzhledu nebo intelektu. Předpokládal bych, že když se taková informace objeví v oficiálním hodnocení, někdo se jí bude věnovat.

Je chyba, že jsme to systematicky nesledovali a nevyhodnocovali. Uvědomil jsem si to pozdě. Vím, co tam je.

Proč tedy k ničemu z toho nedošlo, když studentky více než 10 let oficiální cestou sdělovaly, že jim bylo nepříjemné, jak na ně docent Jedlička sahá, že se kvůli jeho poznámkám rozbrečely nebo jim byly nepříjemné jeho sexuální narážky?

Co k tomu říct jiného než přiznat z mé pozice chybu?

V reakci na jinou stížnost, která se netýkala docenta Jedličky, ale jiného pedagoga na fakultě, jste studentům napsal, že „v žádném případě vaši vyučující systematicky nešikanují studující“. Pokud budeme vycházet z toho, že šikana je záměrné chování, jehož cílem je ublížit, ohrozit nebo ponížit jiného člověka, jak jinak nazvat chování docenta Jedličky vůči studentům než šikanou?

Tady jste mě dostal, naběhl jsem si. Nenapsal jsem to šikovně. Chtěl jsem tím říct, že nejde o nějakou systematickou záležitost, kdy bychom chtěli problémy zametat pod koberec.

Věděl jste o stížnostech už v roce 2016, kdy jste jako děkan na fakultu nastupoval?

Rozhodně ne. To, že se, jak říkáte, o tom všeobecně ví, to ano. Když jsem nastupoval do funkce, taky mě to neminulo. Ale že ponižování a sexuální narážky probíhaly v takovém rozsahu, mě překvapilo.

Jak byste si představoval řešení celé kauzy?

Na základě toho, co vím, nechci, aby docent Jedlička dál učil. Nechci ale konat zbrkle, aby se to nakonec neobrátilo proti fakultě. Chci, aby vyřešení kauzy nebudilo pochyby a aby to nepoškodilo fakultu. Nerad bych, abychom s docentem Jedličkou ukončili pracovní poměr, on se pak obrátil na soud a ten konstatoval, že nejsou dostatečné důkazy, výpověď byla neoprávněná, a on se pak vrátil do výuky.

Kdy budete mít k dispozici závěry komise prošetřující stížnosti?

Rozhodně do konce semestru. Komise se už sešla a má nastudované výpovědi studentů. Nyní se snažím zprostředkovat kontakt některých studentů s komisí, aby měla i ona přímá svědectví od konkrétních lidí. Rád bych také mluvil s docentem Jedličkou. Komise by také ráda mluvila se studenty, kteří si myslí, že ne všechno bylo špatně. Problém s chováním docenta Jedličky měly především studentky, někteří studenti naopak mají pocit, že jeho přednášky jsou zajímavé a přínosné.

Líný učitel: Tomu se říká grilování děkana na prudkém ohni. Ale zaslouženě, on je nepochybně jedním z hlavních viníků. Myslím, že  nejsem sám, kdo bude zvědavý na výsledek práce oné komise. Nebyl by vrchol trapnosti, kdyby polehčující okolnost byla to, že má Jedlička „zajímavé a přínosné přednášky„? Jenomže na co jsou vám takové zajímavé přednášky, když máte desítky studentských hodnocení, že právě jeho přednášky a semináře (včetně zkoušení) byl čistý psychický terror? Mnohahodinová kolokvia bez občerstvení a možnosti si odskočit na toaletu, plná posměchu a nesmyslné kritiky vůči studentům. Jak vypověděla bývalá studentka: „Bylo to nepříjemné, sexuální narážky na ženy se objevovaly neustále“. Neustále! A nyní bude komise hledat studenty, kteří „mají pocit“, že měl zajímavé přednášky? Někteří méně inteligentní studenti se třeba i jeho slizkým vtípkům zasmáli, to je také třeba přičíst Jedličkovi k dobru? A určitě byl oblíbený v pracovním kolektivu! Hledá se snad cesta, jak celou kauzu zahrát do autu? Dokáže si někdo představit, že by Jedlička zůstal ve škole, kde způsobil tolik bolesti a zla?

Totální alibismus a zbabělost ukazuje vedoucí katedry a Jedličkův nejbližší nadřízený doc. PhDr. Tomáš Kasper. Trapně kličkuje mezi póly věděl / nevěděl. Máme tu typické dilema mizerného šéfa. Co ukazuje horší práci vedoucího: když o tom ví a nekoná, nebo když neví to, co jinak vědí všichni? Co je horší? Dělat mrtvého brouka nebo být celé roky neschopný poznat reálný stav? Kasper je tak nějak alibisticky napůl ryba a napůl kozel: tvrdí, že  s Jedličkou „hovořil o problémech komunikace se studenty a o dodržování zkušebního řádu. Mluvil jsem s ním o tom, že jeho komunikace vůči studentům musí být korektní a odpovídající akademickému prostředí. Bohužel konkrétní jmenovitá stížnost od studentů na docenta Jedličku nebyla podána, abych mohl požádat děkana o svolání komise ohledně prošetření takového problému.“ Taková kupa lží! Jaká jmenovitá stížnost? Každoročně přibývaly šokující evaluace statečných studentů, jmenovitě zmiňujících Jedličku. To, že byly anonymní, neznamená, že jednoduché šetření by věci nerozkrylo. K tomu ale nebyla ochota, která právě vytvářela atmosféru strachu a podporovala všeobecné mínění studentů, že Jedličkovi všechno prochází s tichým souhlasem akademického okolí a že by se jim kritika Jedličky vrátila. Právě kvůli ignorantům typu docenta Kaspera měl predátor Jedlička zelenou. Kasper tvrdí, že „studenti se mi bohužel e-mailem či osobně s takovými konkrétními sděleními nesvěřili. Na základě výhrad některých studentů ohledně jeho komunikace jsem mu důrazně sdělil, že nelze vůči studentům překračovat normy slušné komunikace„. Tak jak to tedy je? Měli studenti „jmenovité“ výhrady nebo ne? Věděl něco nebo ne? Kasper se zaplétá do vlastních lží a myslím, že děkan by i tady měl vyvodit jasnou personální odpovědnost. Nejen proto, že leckteré negativní hodnocení výuky mluvila jmenovitě i Kasperovi. Teď jde o roli vedoucího a kauza Jedlička padá jasně na jeho hlavu. Na co je takový vedoucí, která prý podřízenému něco  „důrazně sděluje“ a přitom žádná náprava neproběhne? Mimochodem, divíte se, že Kasperovi se studenti emailem nesvěřují, když víme, jak na takové podněty reaguje? Prostě zavrtá hlavu do písku a neuzná studenta za hodna odpovědi. Přesně tak, jak se stalo v mnou popisovaném případu. Student v mailu popsal své problémy s vyučující a poprosil vedoucího katedry, právě doc. Kaspera, o změnu učitele pro přezkušování. Nulová reakce. Docent Kasper asi nebude ten pravý, kdo by měl kohokoliv poučovat o komunikaci se studenty. Vedoucí katedry na dvě věci! Hlavně ovšem, že bere tučný příplatek za „řízení“! Jen se ho prosím neptejte mailem, o jaké řízení vlastně jde. Neodpověděl by.

Pokud byste se ptali, co má na starosti proděkanka pro STUDIJNÍ záležitosti, tak kvalita studia to rozhodně není. Z čeho se skládá její pracovní týden? To nevíme, ale jak prohlásila  proděkanka pro studijní záležitosti Mgr. Klára Severýnová Popková, Ph.D, „není v mých možnostech, abych pročítala hodnocení všech studentů a reakce vyučujících“. Mohu se tedy zeptat, v možnostech koho to je? Měli by to dělat vedoucí kateder? A co když jsou stížnosti právě na tyto vedoucí? Trapná výmluva. Děkan tvrdí, že při evaluacích výuky je „účast studentů zpravidla velmi malá„. To potvrzuji. Ani tahle malá účast není v možnostech proděkanky pročíst? Já jsem to zvládnul, evaluace studentů hned za celou desítku let a placený za to nejsem. Několik hodin nepříjemného čtení. Kdyby to proděkanka Klára Severýnová Popková zvládla jen za poslední akademický rok, netrvalo by jí to ani 30 minut a hned by tam stížnosti na Jedličku také našla! Možná by měl děkan uvažovat i tom, zda je tahle proděkanka tou správnou osobou – její „možnosti“ jsou viditelně dost bídné. Stejně tak její vyjádření: „v průběhu posledních dvou let jsem se o některých stížnostech dozvěděla vždy zprostředkovaně, nikoliv oficiální cestou přímo od studentů„. A co udělá správný proděkan pro studium, když k němu dorazí podobné stížnosti zprostředkovaně? Udělá z nich přímé, adresné, neboť mu přece jde o čest školy, o dobré jméno fakulty, o svěřené studenty. Má na tom snad být razítko od podatelny, aby to proděkanka uznala za hodné své ctěné pozornosti? Co si máte myslet o proděkance, která nechává obrovské množství případů sexuálních ataků na své fakultě bez povšimnutí, protože o nich ví „jen zprostředkovaně„? Co dělala její empatie? Proč není jako žena na podobné věci citlivější? Co si myslet o kvalitě téhle proděkanky, že ji nikdo z obětí dostatečně nedůvěřoval třeba pro osobní návštěvu? Jedličku přece zažili desítky studentek z její vlastní katedry geografie, které ho měly na společné předměty. Nestála jim za svěření se, ani za malou zmínku o něčem, co je trápilo? Pokud ano, proč nekonala? Pokud ne, na co vlastně vůbec je ve své funkci? Komu má proděkanka pro studium pomáhat?

Co ukázal případ Jedlička? To, co je na fakultách připravujících učitele příliš často vidět – kvalita výuky nikoho nezajímá. Student se pomoci nedovolá. Pro mnohé akademiky je student nedůležitý plebs a ani náhodou ne partner ve vzdělávání. Akademici se starají o své vědecké kariéry, habilitace a profesury, grantíky, odborné stáže a pobyty, různé akademické benefity a jejich primární činnost – výuka – je pro ně často jen nepříjemnou povinností. Hra na vědu a publikování a podobné formalistické zbytečnosti ovládají jejich čas, energii a pozornost. Kdyby akademiky zajímala výuka, studentské evaluace by byly velmi důležitou hodnotící součástí učitelovy práce. Mluvilo by se o nich na poradách, vysokoškolští učitelé by se školili v didaktických dovednostech, samotná jejich výuka by byla inspirací pro budoucí učitele. Ale opak je pravdou. Výuka je mizerná, hodnocení jakbysmet, Komenský pláče. Vysokoškolský učitel, připravující budoucí učitele, je hodnocen podle vědeckých bodů a důležitější než to, jak kvalitní je pedagog, jsou různé „vědecké“ úspěchy, ale ještě víc vzájemně výhodné vztahy, mocenské tanečky, výměnné obchody a na řadu se často dostanou i různé podrazy, špinavosti, co kdo na koho ví a které máslo na hlavě se zakryje. Řeknete si – takhle je to na každém větším pracovišti. Snad ano, ale tohle má být akademická půda, kde vynikající pedagogové předávají nastupujícím kolegům to nejlepší ze své profese! Téhle představě se ale v českých podmínkách můžete jen trpce zasmát. Je smutnou skutečností, že ten, kdo v Liberci nyní nastavuje záda a nechává si na nich štípat dříví je děkan, zatímco na stupíncích pod ním vidíme tu starou českou okecávanou „já nic, já muzikant“. Já jsem nic nevěděl, ale já jsem mu to vytkl! Já nemám možnosti, já to jen slyšela! Nikdo ze studentů nám nic nenapsal, nikdo nepřišel! Proč asi? Právě proto, že jste takoví, jací jste. Neslyšet, nevidět, nekonat. Kdy už pochopíte, že studentům učitelství, kvůli jejichž přípravě vás stát platí, je u prd*le, jací jste akademici? Nikoho nezajímá, kolik vědeckých bodů si z nějakého obskurního impaktovaného časopisu v Litvě připíšete, jakým zbytečným výplodem splníte evropský grant a co za bláboly ve své habilitaci obhájíte! Počítá se jen to, jací jste učitelé…

Předchozí texty o Líberecké univerzitě:

Cosi smrdí na chodbách Pedagogické fakulty Technické univerzity v Liberci aneb od zkoušky až k soudu

Cosi smrdí na chodbách Pedagogické fakulty Technické univerzity v Liberci – názor studentů

Pedagogická fakulta v Liberci III: do hry vstupuje děkan

Pedagogická fakulta v Liberci IV: predátor, který desetiletí ponižuje a obtěžuje studenty – doc. PhDr. Richard Jedlička, Ph.D