Pedagogická fakulta v Liberci III: do hry vstupuje děkan
prof. RNDr. Jan Picek, CSc: Milé studentky, milí studenti, milé kolegyně, milí kolegové, v současnosti intenzivně prožívám dvě věci. Jedna je extrémně vážná z celosvětového hlediska, a tou je situace na Ukrajině. Ale jako děkana Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické se mě neméně dotýká i dění, které rozpoutal nešťastný email jedné vyučující jednomu studujícímu. Ač jsem nechtěl být v této souvislosti osobní, cítím teď potřebu se k tomu vyjádřit nejen jako děkan, ale také jako vyučující a koneckonců i bývalý student. V první řadě uznávám, že komunikace ze strany vyučující z KPP k jednomu ze studentů nebyla adekvátní dané situaci a mohl bych ji označit za arogantní. S takovou komunikací ze strany vyučujících směrem ke studentům zásadně nesouhlasím. Především uznávám, že jsem to měl ve své komunikaci s dotyčným studentem dát podstatně jasněji najevo.
Líný učitel: Skvělý začátek a přiznání pochybení, před kterým je třeba uznale pokývnout. Takto se chová učitel, který umí uznat svou chybu. Je pravdou, že právě pan děkan se ze všech hodnostářů v případu choval nejvstřícněji a nabízel i sestavení přezkušovací komise. Na druhou stranu by bylo mnohem lepší, kdyby tato slova napsal už tehdy danému studentovi – kterého přitom vlastně v dopise odbyl – a také podle nich jednal. Pokud studentka napsala pod děkanův příspěvek „Velmi mě těší, že se pan děkan k problémům, jež vyvstaly, staví čelem. Děkujeme, že děláte fakultu lepším místem ke studiu,“ je už dost stará na to, aby věděla, že postavit se čelem k problémům neznamená jen hezky hovořit, ale konat. A aby byla fakulta skutečně lepším místem ke studiu, musí se konat hodně.
prof. RNDr. Jan Picek, CSc: Zároveň bych se rád zasadil o to, aby napříště komunikace vyučujících směrem ke studujícím měla jasná pravidla, aby se takovéto, jak věřím ojedinělé, excesy neopakovaly. Vzdor tomu, že se vyrojilo množství negativních vyjádření k postupu některých vyučujících naší fakulty vůči studentům, chtěl bych zdůraznit, že vyučující na naší fakultě v žádném případě systematicky nešikanují studující. Ani já, ani moje kolegyně a kolegové z vedení fakulty nezametáme problémy studujících pod koberec, naopak – snažíme se je řešit. Problém s jedním z konkrétně jmenovaných vyučujících jsme v minulosti intenzivně řešili, a tak na naší fakultě v současné době už neučí. S druhým vyučujícím řešíme problém právě teď.
Líný učitel: Ok. Nejdřív je třeba si připomenout, že i když děkan tvrdí, že „nezametáme problémy studujících pod koberec“ a „snažíme se je řešit“ je tu i mínění studentské: Vznikají dokonce petice, stížnosti skrze akademický senát, prosby skrze tutory, stížnosti děkanovi apod. Ono se o tom moc dobře ví, ale překvapivě i děkan dělá bezbranného. Argumentuje, pokud vyslyší: „není na výběr, nemáme náhradu, víme o tom, držte se, jak umíte…“ Věci se tedy měly a mohly řešit už dávno, ale to se nedělo. Pan děkan píše, že „problém s jedním z konkrétně jmenovaných vyučujících jsme v minulosti intenzivně řešili, a tak na naší fakultě v současné době už neučí“. Tedy „konkrétně jmenovaným“, dobře, ale kdo to je? Nejvíce stížností bylo na doc. PhDr. Richarda Jedličku, Ph.D.: neodůvodněné sexuální narážky při výuce, urážení vzhledu studentů („vytahaná prsa“), nesmyslné zkoušení, neobjektivní hodnocení, ponižování, psychický teror a další věci. Ten ale stále na univerzitě figuruje, takže on se řeší nebo neřeší? Stížnosti směřovaly i na prof. PhDr. Oldřicha Uličného, DrSc., který je také na katedře bohemistiky stále. Takže o kom to děkan píše? Že by vyhodil ombudsmana? 😀
prof. RNDr. Jan Picek, CSc: Považuji za důležité uvést, že jsme v těchto záležitostech aktivní a zabýváme se jimi dlouhodobě, a to na základě podnětů studentek a studentů, nikoliv vnějšího tlaku.
Líný učitel: Tady se musím trochu pousmát. Dlouhodobě? Nevěřím ani za mák tomu, že by podobné prohlášení vzniklo bez mého veřejného otevření celé kauzy a upozornění na další excesy učitelů. Děkan píše, že „se vyrojilo množství negativních vyjádření k postupu některých vyučujících naší fakulty“. Nevyrojily se samy od sebe. Studenti mi je poslali a Líný učitel je zveřejnil a komentoval. Nechám zaznít slova studenta: „Děkan píše, že „problémy nezametá pod koberec“. Vyhrožovat soudem studentovi, který křičí na všechny strany, že je šikanován, tedy není zametením šikany pod koberec, je to řešení… vpravdě konečné. Konečné bylo do chvíle, než jste kauzu publikoval. Po dvou měsících se děkan náhle problémem intenzivně zabývá, a prý tomu tak není „na základě vnějšího tlaku„. A jiný student: „Za řadu studentů si dovolím poděkovat Vám za otevření této diskuze, sledujeme ji, doufáme alespoň v to, že se nás někdo přijde někdy zeptat, zda nás něco netrápí do té míry, že končíme se studiem… a to nikoli kvůli výsledkům, ale i kvůli tomu, že jsme někdy jak hadr na podlahu„. I když studentské reflexe mnohé pohoršily a oprávněně vedly ke kritickým soudům na adresu fakulty, někteří – v řádu jednotek – se chovali opačně. V diskuzi na FB byl Líný učitel označován za lháře, různí trollové se ptali, proč se nevyjadřuje „druhá strana“, uměle se vytvářely nejrůznější pošetilé pochybnosti a podobně. Když je někdo oběť, jako v tomto případě studenti, kdo by mohl přimět „druhou stranu“ k reakci? Jenom svědomí. Nebo máslo na hlavě. Ale pohodlnější je dělat, že se nic neděje. Někteří svědomí ani nemají. Děkan svědomí naštěstí má, i když máslo na hlavě také. Ovšem jak je vidět v tomto i jiných případech, je dobré věci rozkrýt, pojmenovat a analyzovat. Pak se není kam schovávat a už nelze jen tak strkat hlavu do písku. Problémy se nevyřeší tím, že napadnete nositele informací – a tady byl Líný učitel jen reproduktorem hlasu studentů. Takže navzdory trollům, haterům a pochybovačům se dílo vyplatilo, na problém se zaostřilo, děkan zvedl hozenou rukavici (snad ne jenom svým literárním výplodem) a profitovat ze všeho mohou právě studenti, o které mi jde v první řadě.
Prof. RNDr. Jan Picek, CSc: V této souvislosti bych chtěl všechny členy akademické obce fakulty ujistit, že žádný podnět nezůstane bez odpovědi. Budu rád, když se budete se svými podněty s důvěrou obracet na své tutory, vedoucí kateder a samozřejmě i na vedení fakulty a mě. Pamatujte prosím také na to, že bez vaší spolupráce nemůžeme tyto problémy řešit. Těm z vás, kteří jste za námi už přišli, děkuji.
Líný učitel: Výborně. Ale opět jsou tu slova studenta: „Na vedoucí kateder není dovolání, neboť to jsou často právě ti, kterých se to týká.“ Jak tohle může dojímavý vzkaz děkana fakulty změnit? Vždyť i Martin Slavík napsal na FB Líný učitel: „Pokud zmiňujete členy akademického senátu FP TUL, jehož jsem nyní předseda, těžko mohou k případům zaujmout nějaké stanovisko, protože se tyto stížnosti k senátu nedostaly. Reakce na hodnocení studujících je na katedrách a bylo chybou, že k němu nebyla supervize. Všechny stížnosti se snažíme řešit spravedlivě a ani tyto nezapadnou i pokud by vedly k postihu vyučujících.“ I za ta slova se sluší poděkovat. Martin Slavík píše velmi správně, že je chybou, že reflexe výuky studentů končí v rukách těch, na které si tito studenti stěžují. Tady to chce změnit celý systém. Ty petice a stížnosti jsou otázkou let a měsíců, kromě posledního případu nejde aktuální týdny a dny. Nikdo se ale neinteresoval, petice a stížnosti zapadly bez odezvy.
Hlavní rada pro studenty (ať už jsou v akademickém senátu nebo ne) zní: hlavně se teď nenechte opít rohlíkem. Alarmající v celé věci nebyly technikálie typu kolik bodů získal student ani celkem závažné porušení studijního řádu, ale následná komunikace s akademiky: nulová vstřícnost a zametání chyb učitelů pod koberec. Studentovi vyhrožovali soudem, pamatujete? Vedoucí katedry neuznal studenta ani za hodna odpovědi a také vyjadřování další členky, PhDr. Magdy Nišponské, ukazovalo ten samý vrchnostenský způsob myšlení. Jen házela špínu na „v mnoha předmětech neprospívajícího studenta“ a naznačovala, že ho záměrně vyhazují ze studia a při tom všem ještě bez uznání jakékoliv chybičky nekriticky vychvalovala svou katedru. Že přitom právě oni mají problémů víc než dost, ukázaly i reakce studentů, ze kterých jsem zveřejnil pouze část. Takže po slovech pana děkana nejen já očekávám činy. A nedovedu si představit, že by se ty činy neměly dotknou třeba právě docenta Jedličky, jemuž jeho řádění procházelo celé roky. Že by tohle o svém kolegovi z katedry Magda Nišponská netušila, když se to tradovalo dokonce i mimo pedagogickou fakultu? Takže, co myslíte, jsou to nakonec jen krásná děkanova slova nebo budou následovat i patřičné kroky? Uvidíme.