Cosi smrdí na chodbách Pedagogické fakulty Technické univerzity v Liberci aneb od zkoušky až k soudu

Už jsme se mnohokráte přesvědčili, že vzdělávání na vysoké škole neznamená kvalitu v žádném aspektu. Neděje se tam lepší vzdělávání – spíš to horší, nejsou tam lepší učitelé – spíše ti horší a mnohdy tam ani neumějí respektovat své studenty. Anebo být alespoň obyčejně slušní. Samozřejmě, hlupáci a pitomci se vyskytují na všech typech škol, ale pokud se nějaký povede na univerzitě, tak to opravdu stojí za to. I jeden jediný člověk má totiž moc zastavit studentovu cestu a zamezit mu získání vysokoškolského diplomu, potřebného k jeho vysněnému povolání. O tom je také příběh, který se stal na Pedagogické fakultě Technické univerzity v Liberci.

Kapitola první:  vyučující PhDr. Michaela Houdková, Ph.D.

Student: Na pedagogickou fakultu Technické univerzity v Liberci jsem nastoupil k bakalářskému studiu v kombinované formě s lehkým srdcem (nebyl jsem k této převýchově odsouzen zákonem o pedagogických pracovnících), chtěl jsem si studium užít. Odborné předměty byly vesměs zajímavé, učitelé vstřícní, termíny zkoušek plánovali vždy s ohledem na profesní a soukromý život dospělých studentů, po vzájemné dohodě. Britská učitelka a německý učitel byli v lidskosti i profesionalitě ještě o dvě století před těmi českými. O poznatky jsem se dělil s rodinou, v učení jsem šel dětem vzorem. V druhé půlce studia přišla srážka s katedrou pedagogiky a psychologie – úplně jiný svět. Probírané látce studenti důvěrně říkali „hovna“ – cíle vzdělávací politiky, strategie, osobnost učitele, autorita, kázeň, školský zákon – „těžký hovna“. „Kdy začal školský zákon platit?“ zněla jedna z testových otázek (to budoucí učitel rozhodně musí vědět), jenže žádná z možností A, B, C neseděla, učitelka totiž netušila význam pojmů platnost a účinnost zákona. Není cílem pochopit látku, na té není co chápat, sama učitelka je učební látkou, tu pochopit a uspokojit je cílem studia.V pátém semestru jsem společně s několika dalšími studenty vynechal jedinou, nepovinnou přednášku z psychologie. Vyučující PhDr. Michaela Houdková Ph.D. nám nastavila zvláštní, tvrdší podmínky – povinnost vypracovat dvě semestrální práce a absolvovat náročnější zkoušku.

Líný učitel: Tady je třeba připomenout zvláštní rys pedagogických fakult a jiných škol, připravujících budoucí učitele. Učí tam ti, co nikdy nikoho neučili. Představte si, kdyby budoucí lékaře učili ti, co nikdy neléčili, ba dokonce pacienta ani neviděli. To je ovšem na peďácích naprosto běžné. Pedagogiku a psychologii tu vyučují ti, kteří ve škole nikdy nepůsobili a žáka ve třídě nepotkali. Zvláště dálkaři ze škol – znalí praxe – pak smutně a znechuceně žasnou, kdo a co je učí a jak. Sama PhDr. Michaela Houdková Ph.D. je toho zářným příkladem. Jakmile skončila univerzitu, nastoupila na doktorské studium – a hned začala učit. Praxe: nula. Na jejím medailonku ze stránek fakulty si – jen tak jako perličku – všimněte toho legračního způsobu jak se u nás dělá „věda“. Pod každý text do vědeckého časopisu je podepsán celý prvomájový průvod akademiků – jen aby jim napršely vědecké body. Jako vagónky se připojí i kdejaký nemotora, vždyť všichni musí dělat vědu, jsou to přece „vědci“, ne učitelé. To, že témata textů nemají nic společného z edukací, byť jste na katedře pedagogiky a psychologie, to je už také tradice. Jak „kvalitně“ se tu učí, to ještě uvidíme. Předesílám, že neúměrná přísnost a minimální vstřícnost ke studentům u začínajících pedagogů je spojená s jevem, který se nazývá statusová úzkost. Psal jsem o ní už kdysi dávno: „Statusová úzkost některých mladých učitelů vede k přepínání požadavků a drakonickým trestům, různě pokřivené osobnostní rysy a komplexy pedagogů…“ a pokud se to spojí s mocí, kterou má učitel na univerzitě nad studenty… pak se může stát, že si vyučující rozjede vlastní pomstu a neúčast na nepovinné přednášce bere jako záminku k mnohem tvrdším a samozřejmě diskriminačním požadavkům.

Student: Připomenu, že podle studijního řádu jsou přednášky nepovinné. Termín zkoušky stanovila pí. Houdková speciálně pro naši skupinu „trestanců“ na 28. prosinec od 12:30, v rozporu se zkušebním řádem daleko mimo zkouškové období, a v rozporu s konvencí kombinovaného studia uprostřed dne, pro někoho pracovního, pro jiného svátečního, v období, které mnozí tráví mimo domov. Moje rodinná návštěva na druhém konci republiky se zdála být ohrožená, tak jako i plány a tradice ostatních „trestanců“. Když se vyjasnilo, že zkouška bude online, rozhodnul jsem se dlouhou cestu přeci jen uskutečnit a ústní zkoušku absolvovat v autě, děti budou poslouchat, cesta lépe uběhne. Vše jsem domluvil – návštěvy příbuzných, nocleh, krmení psa… Jenže ouha, v sedm hodin večer před zkouškou učitelka oznámila, že ústně zkoušet nebude, budeme psát test, který zabere hodinu a půl.

Líný učitel: Tady už je těžké soudit, co je horší – tedy kromě pomstychtivosti M. Houdkové. Je zřejmé, že se absence několika studentů na jedné (!) přednášce dotkla její ješitnosti. Zkonstruovala tedy pomstu, která je navíc v rozporu se zkušebním řádem. Ve Studijním a zkušebním řádu Technické univerzity se píše: „Zkoušející určí termíny pro konání zkoušek z jednotlivých předmětů v dostatečném počtu a časovém předstihu„. Je tedy jasně dané, že zkouška musí mít termínů víc, mít jen jeden je porušení tohoto řádu. Také zásadní změna jejího charakteru v předvečer termínu jistě není „v dostatečném časovém předstihu“.  Nebudu ani psát, co je věc obvyklé praxe i slušnosti. Jak uvidíme, slušnost je pro některé akademiky cizí slovo. Zkoušet 28. prosince je zkrátka krajně nevhodné, pokud je to jediný termín (!), pak i neakceptovatelné. Samotná délka testu ukazuje, že jde o totální ztrátu soudnosti vyučující.

Student: Držet volant a přitom psát, to neumím. Na jiných katedrách, pokud online test nebyl večer, ve vzájemně odsouhlasenou dobu, býval přístupný v širokém časovém rozmezí, proto jsem se paní Houdkové e‑mailem zeptal, jestli bude možné test dokončit později, a stručně jsem objasnil důvod svého dotazu. Tady je její zkrácená odpověď: „Tak pane kolego, aby bylo jasno. Vy zítra děláte zkoušku … z důvodu toho, že jste nesplnil povinnou část výuky a to účast na přednášce. Psát mi tady o tom, jak jedete s rodinou na výlet, je od Vás krajně nevhodné, troufnu si říct, že až drzé. … svůj program si máte uzpůsobit … Co kde děláte nebo neděláte není můj problém … není možné si test vyplnit kdykoliv se Vám zachce … kdo odešle test po tomto časovém údaji, má prostě smůlu. … klidně si to napište rychle a máte hotovo. Nicméně, pokud se Vám to tak moc nehodí, přezkouším Vás ústně na katedře a dál s Vámi o tom nebudu diskutovat, případně si absolvování předmětu přesuňte na příští rok. Sám si zvolte pro sebe vhodnou variantu. MH“

Líný učitel: Tolik zpupnosti a neochoty! Když jsem učil na Fakultě informatiky a managementu, byli jsme několik let po sobě vyhlášeni jako fakulta nejpřátelštější ke studentům. První místo v ČR na základě hlasování samotných studentů. Bylo to hlavně o vztazích, o schopnosti vyjít studentům vstříc. Když jste na fakultě, kde je každý student během několika let na dvou studijních a několika pracovních pobytech, ani to jinak nejde. Když učíte dálkaře, zahraniční studenty, doktorandy a vůbec lidi s rozdílnými termínový i možnostmi, tak ani tohle bez vzájemné pomoci a ochoty nejde. Musíte být ještě přístupnější, protože dálkaři mají svá povolání a rodiny. Také jsem zažil na VŠ učitele, kteří nepomohli nikomu v ničem, rozhodně ne studentům. Ti mě naučili velmi dobře, jakým typem špatného pedagoga být nechci. Ještě prominu nedostatek didaktických dovedností, ale arogance a nerespektování druhých jako partnerů ve vzdělávání je opravdová pedagogická a lidská bída. Navíc zde opět vidíme porušení Studijního a zkušebního řádu, kde se píše: „Student má právo na konání dvou opravných zkoušek v rámci termínů vypsaných pro příslušný předmět„. Dvou opravných zkoušek! Žádné jedno milostivé přezkoušení, ke kterému ani nikdy nedošlo!

Student: Na zdvořilou ano/ne otázku formulovanou třemi větami záplava urážek a hrozeb. Zprávu jsem přeposlal vedoucímu katedry s žádostí, abych mohl předmět ukončit u jiného pedagoga. Žádná odpověď nikdy nepřišla. Test jsem přeci jen cestou na Moravu absolvoval, zodpověděl jsem otázky v hodnotě 40 bodů, abych s rezervou splnil požadované minimum, a jelo se dál. Paní PhDr. Houdková Ph.D. však svou výhrůžku myslela vážně, test ohodnotila známkou 4, čímž mi tříleté studium protáhla na čtyři roky, nebo spíše ukončila. 

Kapitola druhá: vedoucí katedry doc. PhDr. Tomáš Kasper, Ph.D

Líný učitel: Student, byť test splnil s přehledem, byl odsouzen k opakování ročníku. A koho by asi měl jako učitele tohoto předmětu v následném roce? Můžete hádat. Je jasné, že ústní zkoušení by vedlo jen k dalšímu ponižování. Tedy udělal to, co by udělal každý odvážný student – obrátil se na vedoucího katedry, kterým je doc. PhDr. Tomáš Kasper, Ph.D. Poprosil ho o složení zkoušky u jiného vyučujícího. Poukázal i na to, že M. Houdková změnila večer před zkouškou její podobu z verbální na písemnou. Vedoucí katedry prostě a jednoduše neodpověděl. Jestli dělal mrtvého brouka nebo je to prostě jeho obvyklá praxe: ignorovat korespondenci studentů, to je těžké soudit. Nicméně tím, že strčíte hlavu do písku, se problém nevyřeší.

Kapitola třetí: děkan fakulty prof. RNDr. Jan Picek, CSc

Student: O citovaný e-mail jsem se podělil i s děkanem prof. RNDr. Janem Pickem, CSc. Děkan vyzdvihnul laskavost paní Houdkové, se kterou se uvolila přezkoušet mě na fakultě, revizi hodnocení testu nepřipustil, mou tendenci sladit studium s osobním životem vnímá „jako znevážení úsilí“ (paní Houdkové). 

Líný učitel: Je zřejmé, že arogance a nerespektování studentů zde není pouze excesem jedné nekompetentní vyučující, ale celkovou kulturou fakulty. Student není nic, nejsou tam učitelé pro studenty, ale studenti pro ně – aby jim poskytli záminku pro jejich akademické kariéry, grantíky, luxusní konferenční pobyty. Vedoucí katedry neuzná mail od studenta za hodný odpovědi. Děkan vyzdvihuje laskavost učitelky, že se uvolila někoho přezkoušet! Přitom by měl okamžitě zasáhnout kvůli evidentnímu porušování zkušebního řádu. Je vidět, že chodby celé fakulty jsou notně zesmrádlé a že onen puch se pravděpodobně šíří od hlavy. Student vypočetl ta nejvážnější pochybení (třeba změnu podmínek těsně před zkouškou) a odpověď? Snaha vše zamést pod koberec. Děkan píše: „Nebyl například stanoven termín mezi svátky kvůli přání některých kombinovaných studentů, protože se to řadě z nich naopak hodí? Musím říct, že bych byl také poněkud udivený, pokud na zkušební termín by si student vyhradil relativně málo času a připojoval se ke zkoušce z výletu z rodinou…“ Sám Líný učitel učil na univerzitě skoro dvacet let, každý rok i desítky dálkařů a ani si nedovedu představit, že by dálkaři žádali o termín 28. prosince! To by museli být padlí na hlavu. Není také fér vyčítat studentovi, že počítal s časem a formou, jaké mu byly samotným vyučujícím sděleny. Za nekorektní lze považovat i to, že onen pravdivý důvod žádost je pak studentovi omlacován přes hlavu. Měl si snad něco závažného ke své žádosti vymyslet? V každém případě od děkana žádná omluva za několikanásobné porušení studijního řádu, žádné přiznání pochybení vyučující. Na druhou stranu děkan napsal, že by opravnou komisi složil. Super.

Kapitola třetí: prorektor univerzity prof. Ing. Miroslav Žižka, Ph.D

Student: Obrátil jsem se na rektora. V jeho zastoupení mi odpověděl prorektor Miroslav Žižka, že tón e-mailu paní Houdové považuje za emotivní, nikoli urážlivý. Revizi hodnocení testu rovněž nepřipustil. Všechno, až na moje stížnosti, je prý v nejlepším pořádku.

Líný učitel: Prorektor napsal, že mail od M. Houdkové je „neformální“, ale nezapomněl studentovi vyčíst, že přece i on sám psal o „nepiknikovém počasí“ a také nepoužil ke korespondenci oficiální univerzitní e-mail. Je to prý normou a on na to hned upozorní děkana fakulty. No, super. Student tedy ještě od prorektora dostal za uši.

Kapitola čtvrtá: vedoucí právního oddělení Mgr. Tereza Stejskalová

Student: Odepsal jsem jim všem přiměřeně emotivnějším tónem, aby mohli pocítit slabý odvar mého šoku z agresivní odpovědi na zdvořilý dotaz. A pak přišlo to nejlepší – dopis v mé poštovní schránce:„Jako právník TUL se na Vás obracím ve věci osobnostních práv zaměstnanců…Žižky,…Picka,…Houdková… vaše výroky napadající lidskou čest… práva zaručená ústavou… Svými výroky jste ohrozil důstojnost, vážnost a čest… věc bude řešena soudní cestou.“ Vida co všechno titulovaní akademici mají: práva, důstojnost, vážnost a čest. A hlavně mají právníky, placené z veřejných peněz a nebojí se jich použít proti studentovi, který by si snad na nějaká práva a důstojnost dělal také nárok. 

Líný učitel: Student si totiž dovolil nejen domáhat se svých nároků, ale i ukázat, jak nevhodná je korespondence s vyučující. Proto do své komunikace s děkanem a prorektorem připsal přesnou citaci výroků z mailu M. Houdkové: „aby bylo jasno“, „je od Vás krajně nevhodné, troufnu si říct, že až drzé“ a nebo „sám si zvolte pro sebe vhodnou variantu“. Jak reagovali tito akademici, kteří se tak vzorně starají o přípravu učitelů? Vypustili na studenta pravníky a hrozili mu soudem. Právnička píše, že maily studenta „obsahovaly i nevhodné a hanlivé výroky nesoucí znaky zásahu do ochrany osobnosti, zejména Vaše výroky, napadající lidskou čest„. Student prý „ohrozil důstojnost, vážnost a čest výše uvedených osob“ a pokud nepřestane, čeká ho soudní cesta formou soukromoprávní žaloby. Inu, jak je vidět, přece jen jsou formulace M. Houdkové nevhodné a hanlivé. Jenomže záleží na tom, kdo a komu je posílá! Pokud vyučující studentovi, je to jen „emotivní“ a „neformální“. Pokud je student pošle akademikům, jsou „ohrožující důstojnost, vážnost a čest“.

Kapitola pátá: ombudsman Ing. Petr Pavlík, Ph.D.

Líný učitel: Univerzita má i svého ombudsmana, který (cituji) „za účelem posílení vztahu se zaměstnanci a studenty univerzity a zlepšení univerzitní kultury pozici ochránce jejich práv – ombudsmana, který v pozici nezávislého pozorovatele bude všem zaměstnancům a studentům univerzity k dispozici“.  Na něj se tedy student obrátil.

Student: Korunu tomu všemu ovšem nasadil teprve univerzitní ombudsman: „Pokud se mám vyjádřit k emailu zkoušející, nevidím v něm nic… pohrdlivého, arogantního, výhružného… vyšla vám vstříc. …Nemohu se vyjadřovat k hodnocení vašeho testu. To … je to právo pedagoga.“

Líný učitel: Vida, takže jakákoliv zvůle učitele, jeho svévolné oddělování jedné skupiny studentů od druhé k těžšímu průběhu zkoušky a snižování počtu bodů, aby student neprošel – to je „právo pedagoga“ ! Student očividně práva nemá. Vtipné na celé té smutné události je, že náš „trestanec“ a nyní už i vyvrhel nachystal i na „milého“, ale viditelně zbytečného ombudsmana pastičku. Poslal mu odpověď, ve kterém zase použil některá spojení z původního mailu M. Houdkové jako šablonu. Začal slovy „Tak pane kolego, aby bylo jasno“ a také „dál o tom s Vámi nebudu diskutovat“. Co na to ombudsman?

Student: Ombudsman reagoval slovy: „vzhledem ke způsobu vaší komunikace, který shledávám krajně nevhodným… protože soudný, dospělý člověk by nikdy nemohl napsat věty: “ a zde ombudsman přímo cituje invektivy z klávesnice Michaely Houdkové, které jsem pouze přesměroval na něj. Takže i podle ombudsmana je rozdíl mezi textem zcela korektním, a textem nevhodným, drzým až nesoudným právě a jedině v tom, kdo komu píše.

Líný učitel: Ano, důkaz byl podán a akademici usvědčeni. To je mi ale fakulta! Zacházení se studentem plné arogance a moci, vedoucí katedry, děkan, prorektor, ombudsman na baterky…  Hrozit vlastnímu studentovi, který se dožaduje oprávěných nároků soudem, to už je vrchol. Samozřejmě, dálkový student není žádný vyplašený zajíc, který na sobě nechá dříví štípat. Když se podíváte na akce téhle fakulty, musíte se hořce usmát. Je tu třeba anotace: „pokud vás zajímají alternativní pedagogické směry, můžete na sérii workshopů a praktických tréninků zaměřených na pedagogiku Friedricha Froebela získat informace o významném proudu alternativní pedagogiky a rozšířit si tak své odborné znalosti„. Proč na tyhle praktické tréninky nechodí M. Houdková? Proč by měli studenty vůbec zajímat alternativní pedagogické směry, když jim vlastní fakulta ukazuje, jak vzdělávání vypadat nemá? Jeho základem – ať máme před sebou studenty jakkoliv staré – jsou totiž vzájemné vztahy. Porušovat zkušební řád, neodpovídat na maily, nevyhovět opravněné a odůvodněné prosbě či žádosti a vyhrožovat soudem, to je opak korektního a férového vztahu vdělávaného a vzdělávajícího. A to všechno na akademické půdě! A jsou to tihle lidé, co se rvou do všech komisí, přepisují RVP a určují strategie. Tihle samí! Třeba právě Jan Picek je členem odborného panelu  „Obsah vzdělávání budoucích učitelů a kvalita absolventů oborů učitelství poskytovaných fakultami připravující učitele“. Tak se podívejme na tu kvalitku, kterou sám vede. Při své inaugurační řeči prohlásil: „Svět bude zlej, pokud lidi nezačnou věřit v lidi„. Možná, že zapomněl dodat: ale studentům věřit nelze, takže si je podáme u soudu.

Vážení paní M. Houdková, mám pro vás takový stručný vzkaz. To vy jste tam pro studenty, ne oni pro vás. Možná byli někteří vaši učitelé na gymnáziu a vysoké školy stejně arogantní jako vy, ale z těch si příklad neberte. Učte studenty něco užitečného didakticky správně. Něco, aby tomu sami neříkali „hovna“. Mějte tak zajímavé přednášky, aby tam být chtěli a vy jste si to nemusela trapně vynucovat. Pokud tam z nějakého důvodu nejsou, uvědomte si, že nemusejí. Přečtěte si   Studijní a zkušební řád Technické univerzity, mně to trvalo asi 2 minuty. A řiďte se jím: vypisujte termíny jako normální člověk. Na mojí fakultě, od které se v Liberci máte hodně co učit, jsme měli minimálně jeden termín každý týden po celé zkušební období. Takže tento student by měl minimálně pět termínů k dispozici. Samozřejmě ne 28. prosince. A testy na hodinu a půl? Lepší je mít pět kvalitních otázek, než patnáct hloupých.

Jak celý příběh skončil? Ještě nijak. Poslední mail od ombudsmana je z tohoto měsíce (únor 2022).

Student: Odehrálo se to na přelomu tohoto roku, takže zatím žádné rozuzlení není. Zahraniční učitelé z TUL se mě ptají, jestli mám nějaké problémy že u nich nemám uzavřenou klasifikaci, a když slyší, že jsem skončil, zajímají je důvody, to u českých učitelů nemá obdoby. Ti z německé a anglické katedry jsou vstřícní, když je člověk o zvláštní termín požádá.  Zato soudružky pedeutoložky říkají jasně: jeden termín a šmytec, nashle za rok. Takto tvářejí osobnosti budoucích učitelů základních a středních škol, ve jménu Komenského, amen.