Nástroj, který může být zlý sluha

Na stránkách Katedry geografie Pedagogické fakulty MU se objevila – jak sami píší – „perfektní pomůcka pro hodnocení žákovských prezentací. Alias další nástroj formativního hodnocení“. Rád bych ukázal, že není ani zdaleka perfektní a jak vypadá opravdové formativní hodnocení. Autorka Magdalena Čechová vytvořila nějaký základ a jak sama katedra správně uvádí: „Dobré je, že každý učitel si může nástroj přizpůsobit svým potřebám. Třeba i některá kritéria nadhodnotit, pakliže se na jejich rozvíjení cíleně zaměří. V jiném diskusním vláknu jsme řešili, že v kritériích by mohla být např. také jazyková správnost. S materiálem je možné kreativně pracovat – proto sdílíme editovatelnou verzi. Nástroj můžete využívat formativně i sumativně. Je pouze na učiteli, jak s nástrojem bude zacházet a které jeho části využije. A zcela legitimní je také rozhodnout se nástroj vůbec nepoužívat.“ Ano, to je správný pohled na věc a já bych rád ukázal, v čem mohou být úskalí tohoto nástroje.  A je to také z důvodů, že český učitel často rád něco bezpracně převezme, aniž by tomu věnoval potřebný odborný pohled, a pak spíše škodí než cokoliv jiného. Ne každý je schopen kritičtějšího pohledu jako má kolega Petr Vozák, který napsal: „Možná to někdy vyzkouším a změním názor, ale na první pohled – nevedou podobné nástroje spíše k příliš formálnímu hodnocení? Ještě navíc – má takto vypadat formativní hodnocení?„. To opravdu nemá. 

Nástroj je sumativní a výkonový, fuj!

A začnu od toho největšího nedostatku: nástroj je v této oficiálne zveřejněné tabulce (viz níže) zcela jistě sumativní (ne formativní!) a to díky tomu hloupému a často v českých školách používanému převodu bodů na známky. Výkonové hodnocení je opakem individuálního přístupu k žáků a učitel by ho měl eliminovat. Takže když se podíváme na tento hodnotící nástroj, hned bychom měli škrtnout tu výkonovou tabulku a teprve pak se jím můžeme vážněji zabývat. Jinak jsme na úrovni do osmnácti bodů počítajících cvičených šimpanzů, kteří popírají individuální přístup k žákům a všechny šmahem strkají do výkonových šuplíků. To nikdo, kdo se chce nazývat dobrým pedagogem, neudělá! Pojďme si nyní analyzovat jednotlivé dílky nástroje.

Proč prezentace?

Používat při výuce powerpointovou prezentaci je didaktické dno. Je to nejméně efektivní a jen minimálně tvůrčí metoda, zvláště pokud je doplněna výkladem. Není úplně jasné, proč je některými pedagogy žákovský referát, doplněný prezentací, považován za nějaký špičkový žákovský výstup. Ale budiž, řekněme, že to ponecháme nyní stranou. Je chvályhodné, že v hodnocení je kladen důraz na „minimum textu“, což je opak tradičních gymnaziálních a vysokoškolských učitelských prezentací. Zato je třeba se vyhýbat všem relativním parametrům, jako je třeba slovo „vhodný“. „Obsahuje prezentace vhodný obrazový materiál“: učitel hodnotí, jestli jsou obrázky „vhodné“? Proč? To je jako kdyby hodnotil vhodnost nápisu na tričku žáka. Musí opravdu do všeho strkat nos? Je mnohem lepší místo toho třeba hodnotit, zda je obrázek vhodně citovaný z hlediska autorských práv (což je mimochodem i očekávaný výstup ZŠ). I na učitelských konferencích se totiž objevují obrázky s vodoznakem, což je opravdu legrační porušování autorských práv právě od pedagogů.

Logicky?

Kriterium „Je obsah prezentace logicky členěn“ je opět ve znamení té nesprávné myšlenky, že to učitel je nositelem logiky a ta jeho je jediná správná. Přece je zřejmé, že to, co je logické pro jednoho, nemusí být logické pro druhého. Ukázka logického řazení pokémonů podle abecedy: Charizard, Minun, Roselia, Vaporeon, Vulpix. Ale stejně tak je logické je řadit je podle velikosti: Roselia, Minun, Vulpix, Vaporeon, Charizard. Nebo je můžeme seřadit podle druhů nebo nákladů na evolvování. Kdo určí, co je logické více a co méně? „Logika“ jako hodnotící kriterium tedy opravdu ne, zvláště pokud je to „logika učitele“. Chválím ovšem požadavek na zdroje. To je dovednost naším dnešním vysokoškolákům neznámá.

Bez opory?

Velmi diskutabilní jsou hodnotící parametry v části „PROJEV“. „Byl prezentující dobře slyšet“ a „byl projev srozumitelný“ nejsou v tomto smyslu vhodná kriteria.  Neboť diskriminují žáky, kteří mluví tiše nebo nesrozumitelně či obojí, což jsou charakteristicky, které se mění až po delším tréninku a četném opakování. Řekněme, že na tom chce učitel se žáky pracovat a pokud se mu podaří změny až v delším horizontu a různými způsoby, tak jim za to bude celou tu dobu v těchto úkolech strhávat body? To není nijak pedagogicky obhajitelné. Penalizovat za to, co teprve chceme žáky učit, je nesmysl. Tedy, dává to smysl při nevhodném výkonovém hodnocení, ale určitě ne při hodnocení, které samo sebe nazývá „formativní“.

Kontakt?

Podobně jako předchozí kritéria „srozumitelnost“ a „hlasitost“ je na tom i „oční kontakt“. Proč penalizovat žáka za věc, kterou za tím neumí, ale na které s ním chceme pracovat? To je stejná pitomost, jako trestat žáka za chyby špatnou známkou. Poznámka ke kritérium skupinová práce: ta také nejsou zrovna nejchytřejší. Proč hodnotit „zapojili se všichni členové skupiny“, když právě to by měl správně didakticky zajistit učitel? Když se nezapojili, je to snad vina pracujících žáků, kterým to strhává bod? A opět: je to věc dlouhodobé práce učitele na klimatu ve třídě a předávání celkové filozofii práce, což je dlouhodobá záležitost. Ale když ji žáci akceptují, stává se samozřejmostí, kterou netřeba zvláště hodnotit. Proč vyžadovat, zda „bylo rozdělení práce rovnoměrné“? To opět nedává smysl, zejména když při projektové výuce nebo dalších úkolech žáci dělají nesouměřitelné činnosti každý jinou a třeba i rozdílně dlouhou dobu. Některé společně, jiné individuálně – kdo má určit, zda byla rovnoměrná? Zase učitel? Tohle je otázka nanejvýš pro sebehodnocení ve skupině.

Jak správně hodnotit.

Jak hodnotit tento úkol – prezentaci – správně, po vzoru Líného učitele? Uvedu stručný a obecný, ale snad ilustrativní popis. Řekněme, že na úkolu pracovala skupina žáků – jak i napovídá i kritérium „skupinová práce“. Učitel tedy skupinám zadá jednotlivé kroky úkolu:

• Společně vypracujte prezentaci na zadané téma (charakteristiky prezentace: doba trvání 4 – 7 minut, zdrojované obrázky, minimum textu apod.)
• Vyberte prezentátora
• Práci ukončete do 20 minut
• Odprezentujte
• Ohodnoťte jinou skupinu.

Skupina pracuje na úkolu, po skončení časového úseku učitel rozdělí hodnotící role. Jedna skupina prezentuje a druhá ji poté hodnotí na základě rolí: První žák hodnotí produkt: samotnou prezentaci. Zda a jak jsou splněna zadaná kritéria, určená v úkolu. Druhý žák hodnotí prezentátora, tedy verbální a neverbální prostředky. Už z předchozích aktivit ví, že mezi ně patří i ona hlasitost, srozumitelnost projevu, zrakový kontakt a podobně. Další žák má na starosti měření času. Během tohoto měření může hodnocené skupině i dávat najevo, jak na tom je a tím jim pomáhat. Jiní členové skupiny mohou hodnotit další náležitosti, tedy například X faktor nebo přínos z hlediska informací a tak dále. Pokud učitel chce vědět zapojení všech členů skupiny, nehodnotí to on osobně od katedry, ale nechá samotnou skupinu, aby mu tyto informace předala. Vyzve žáka ve skupině, aby ho informoval, jak se kdo na úkolu podílel. Při všech hodnoceních učitel dbá na to, aby byla vyvážená: tedy k pozitivu byly uvedeny i rezervy, ke chvále kritika a naopak. 

Co dělá učitel? Je Líný! Svěří hodnocení do rukou žáků a pak se tedy nevyjadřuje hodnotícím způsobem k produktu (který samozřejmě může a měl by „posluchačsky“ ocenit), ale jenom k procesu. Bude realizovat procesní a formativní hodnocení. V tomto případě udělí za splněný úkol jedničku (ne za ten nejlepší nebo bezchybný výkon, ale za všchny splněné kroky na úrovni žáků v dané skupině) anebo poukáže na nesplněný úkol. Nedává ovšem sníženou známku, ale předá žákům zpětnou vazbu. Formativní hodnocení nespočívá v tom, že strháváme body za chyby ani v tom, že vypíšeme podrobně kriteria hodnocení. Jeho základ je v individuálním přístupu a tedy vědomí učitele, jaké složení měla hodnocená skupina a jaký žák v ní vykonával jaké úkoly. A tohle se do tabulky s binárním rozhodováním 1 / 0 opravdu nevejde!