Malá studie k výuce dějepisu, distanční i prezenční
Představitelé Učitelské platformy, kteří spravují FB stránku Učitelé+, se opakovaně holedbají, jakou studnici inspirace prý představuje. Hned několikrát jsem ukázal, že to není taková sláva a že se tu prezentuje i didaktika špatná a naopak se tu nejednou konzervují myšlenky pedagogicky nevhodné. Nedávno mě tu zaujal příspěvek z dějepisu. Učitel Jakub Březina napsal: „…v 7. třídě nás čeká téma Svatá říše římská (volba německého krále, císařská korunovace, spor o investituru). Kdybychom učili v lavicích, tak bych toto učivo učil formou hry. Vybral bych žáka, co by hrál papeže Řehoře VII. a druhého žáka, co by hrál Jindřicha IV. Každý z nich by měl text ke své roli, dále bych vybral několik arcibiskupů, apod. A o jejich jmenování do úřadů by se navzájem hádali. Volbu německého krále bych pojal podobně, také formou hry. Ale jak byste toto učivo učili distančně, aby to děcka aspoň trošku zaujalo. Děkuji za každou radu.“
A tak učitelé na U+ „radili“. Žáci by prý měli sami „napsat scénář“ nebo z toho „udělat komiks“. To jsou rady předsedkyně UP Petry Mazancové. Nebo „facebook“ osobností. Nebo by se prý „všichni (vladaři i arcibiskupové) mohli dohadovat v simulátoru messengeru“. A místopředseda Michal Kaderka: „co to pojmout jako konflikt v diskusi mezi aktéry na FB“?
Tohle jsou přesně ty „královské“ rady, kdy si gymnaziální učitelé hrají na moderní výuku. Jak něco zvládnout? Přece z toho udělejte komiks nebo facebook, to bude děti náramně bavit! Ale to je ve skutečnosti jen maskování pedagogické bezradnosti. Rád bych ukázal přístup Líného učitele, který považuji za vhodnější a pedagogicky správnější. Je veden několika základními myšlenkami a končí návrhem aktivity. Ale pozor, je to bez komiksu 🙂 !
Jaký OV vlastně kolega realizuje?
Skoro všichni účastníci diskuze na U+ dokonale projevili osnovové myšlení, tak typické pro české školy. Kolega jde učit látku (téma Svatá říše římská) a nikdo v diskuzi se nezeptá: „jaký očekávaný výstup pomocí tohoto tématu chce učitel realizovat?“ Bohužel, v české škole jde pouze o učivo. Čeští učitelé až příliš chodí do tříd „učit učivo“, ne prostřednictvím učiva rozvíjet dovednosti. Když se ale podíváme do RVP na to, co by učitel měl ve třídě opravdu učit, musíme se trochu zamyslet. Co tímhle chtěl básník, tedy učitel dějepisu říci? Žádný očekávaný výstup pro ZŠ totiž tomuto tématu neodpovídá! Je tu vlastně jedna jediná možnost, že kolega snad chce téma využít pro OV „na příkladech evropských dějin konkretizuje absolutismus, konstituční monarchie, parlamentarismus“. To je ale i tak hodně, hodně vedle. Můžeme tedy konstatovat, že kolega patří mezi ty, kteří RVP v podstatě ignorují a učivo bere osnovově. V takových zastaralých „osnovách“ bývá i „Svatá říše římská, maďarské nájezdy, renovatio imperii, boj o investituru“ a podobně. Ale je to typická ilustrace té nekvalitní výuky dějepisu, kdy se učitel chronologicky snaží učit všechno možné, drtí žáky hromadou zbytečných dat a pak pláče, že nestihl moderní dějiny. Kolega viditelně patří mezi ty učitele, kteří buď ŠVP své školy ignorují nebo ho přecpali zbytečných učivem. Ale pozor – realizace Očekávaných výstupů se nesmí brát dogmaticky! Také já doporučuji v každém předmětu si hrát a blbnout bez ohledu na cokoliv. Musíme žáky pro předmět získat. V takovém případě ale kolega neměl psát „čeká nás Svatá říše římská“, protože ta rozhodně nečeká a ani „čekat“ nemá. Jeho dotaz by měl znít takto: „rád bych dramatizoval se žáky nějakou historickou událost, děkuji za každou radu“.
Je metoda vhodná?
Kolega popisuje metodu: „Vybral bych žáka, co by hrál papeže Řehoře VII. a druhého žáka, co by hrál Jindřicha IV. Každý z nich by měl text ke své roli, dále bych vybral několik arcibiskupů, apod. A o jejich jmenování do úřadů by se navzájem hádali. Volbu německého krále bych pojal podobně, také formou hry.“ Dramatizace nějaké látky je věc chvályhodná, ale musí se umět. Dobrá výuka je teambuildingová, má vést ke zlepšení vztahů, ne ke zhoršení. Má podporovat kooperaci, ne kompetici. Ale řekněme, že ve třídě kolegy jsou takové dobré vztahy, že se si takovou „hádavou“ dramatizaci může z hlediska vztahů dovolit. Nebylo by ale lepší, kdyby to „hádání“ mělo strukturu, aby se žáci naučili diskutovat kultivovaně? Co takhle metoda „Akvárium“? Nebo alespoň používat komunikační štafetu? Další pohled na metodu je z hlediska efektivity. Ok, máme tu „krále“ a „papeže“. A pak „několik arcibiskupů“. To je dohromady deset. A zbytek třídy? To budou zřejmě jen pasivní diváci. Škoda. Nejde zapojit všechny?
Je vhodné učivo?
Upřímně, vůbec nechápu výběr tohoto tématu pro 7. třídu a nepovažoval bych ho za vhodné ani pro střední školu. Je to natolik odtažité téma s obtížně vysvětlitelnou motivací jednotlivých postav, že mi to připadá obrovsky přestřelené. Poradil bych kolegovi, aby se například zeptal svých sedmáků, zda vůbec vědí, co je to „arcibiskupství“. Jinak těžko může „vybrat několik arcibiskupů“. Myslí si opravdu někdo, že by mohl žák jako „arcibiskup“ argumentovat například zájmy církve a přitom skutečně vědět, jaké zájmy v tom období a dané oblasti církev skutečně měla? Pochyboval bych v tomto směru i o vysokoškolských studentech dějepisu na peďáku. Co se odehraje v tomto „sporu“ je zřejmé: žáci se budou „hádat“ v pro ně neuchopitelném historickém pozadí a v rolích, které jim budou lhostejné. Není v českých dějinách nic pro sedmáky srozumitelnějšího?
Doporučení Líného učitele
Domnívám se, že kolega zvolil špatnou metodu i nevhodné téma a není důvod přemýšlet o tom, jak to převést na distanční vzdělávání. Rady typu „udělejte facebookový profil“ nebo „vytvořte z toho komiks“ jsou spíše směšné než cokoliv jiného. Ano, ze všeho lze vytvořit komiks, ale učitel by měl mít cit pro to, jak téma didaktizovat a když kolega píše o dramatizaci, vytvářet z toho najednou komiks je úplně mimo mísu.
Líný učitel by postupoval takto:
Začal bych tím, že bych zvolil lepší téma pro historickou diskuzi žáků. V období středověku mě napadlo hned několik, například Čáslavský sněm. Otázka by byla jasná: „Uznat nebo neuznat Zikmunda Lucemburského českým králem“? Je tu možnost přidělit množství rolí: husitský šlechtic, kazatel, vojevůdce, katolický šlechtic, zeman, Zikmundův zástupce a další. Žáci vlastně ani nemusí znát tak dopodrobna historické reálie, mohou přemýšlet o tom, jaký by měl král být a ptát se zástupců Zikmunda, zdali jejich kandidát těmto požadavkům odpovídá. Jsou tu k výběru i známé osobnosti: Jan Žižka, Jan Želivský, Čeněk z Vartenberka nebo Oldřich z Rožmberka. To je pro sedmáky mnohem vhodnější než nějaký neznámý papež.
Dodám ještě, že v podobných případech nevadí, zda na základě daného schématu žáci třeba vytvoří i alternativní historii. Možná i hlasováním Zikmunda zvolí! Měly by ovšem poté následovat i aktivity „jak to bylo doopravdy“ a my máme k dispozici skvělý dokument – opravdový zápis z Čáslavského sněmu. Pro žáky je zábavné číst historické dokumenty a my bychom jim to měli dopřát i v dalších případech (třeba Zlaté buly sicilské). Posuďte sami v pasáži o Zikmundovi: „abychom krále Sigmunda Uherského, jímž sme a jeho pomocníky najwiece zawedeni, i wšecko králowstwie České jeho bezprawím a ukrutenstwím škodlivosti došlo přeweliké, za krále ani za pána dědičného koruny České, jiež sě jest tú nehodností sám znehodnil, nikoli nepřijímali ani jměli…“ Paráda, že? Pro některou techniku čtení s porozuměním jako dělané. To, že se k žákům dostanou primární prameny, opravdové artefakty a ne přežvýkané zápisy do sešitu, výtahy v učebnici nebo prezentace, to je jedním ze základních úkolů učitele. A učitel dějepisu v tomhle má obrovskou výhodu. Žáci se takto dozvědí reálný průběh sněmu a mohou porovnávat s vlastními názory. Výhoda simulace „zemského sněmu“ spočívá i v tom, že tehdy se i tak protichudné zájmy spojily a všichni se dohodli. Když to dokázali ve středověku, dokáže to dnes 7. A? 😉
Varianty: Atraktivní by mohlo být i „sepisování“ Stížného listu proti upálení Mistra Jana Husa, kdy by si každý žák vybral reálného šlechtice (své alter ego) a vymýšlel by společně se spolužáky argumenty. List v té době neprotestoval jen proti Husově upálení, ale pojali ho i jako obhajobu jeho učení, stěžovali si na postup kostnického koncilu proti osobě Jeronýma Pražského a protestovali proti zákeřnému a nespravedlivému nařčení Království českého a Markrabství moravského z kacířství. Lze tedy využít „expertní skupiny“. Napadlo mě – a to už by bylo opravdu top – i „hádání“ v Zmrzlíkově domě, kdy husité přijali jednotný husitský program, tedy „čtyři artikuly pražské“ (čtyři skupiny, ideálně metoda 4 rohů). Nebo lze udělat novou variantu svatohavelského sněmu a hodnotit (kladně či záporně) „zemské zhoubce” – jak se tehdy říkalo – jimiž bylo tehdy míněno hlavně Žižkovo polní vojsko. Hodnotit dnešním pohledem Žižku, to už je kognitivní úroveň hodně vysoko! Kolik dnešních gymnazistů je toho schopno, když jim to „profesor“ nenadiktuje do pera, aby se to mohli zpaměti naučit? Bavit se ale o metodách použitelných jen ve třídě je nyní spíše hudba budoucnosti, i když jsem nějaké výše zmínil.
V distančním vzdělávání bych při simulaci Čáslavského sněmu postupoval ve dvou částech. V té první by si žáci na jejím začátku losovali role. To se může udělat tak, že se rozhodnou pro číslo a to už má roli přidělenu. („Vyber si od 1 do 25.“ „11““ „Máš Zbyňka z Buchova, to byl husitský vojevůdce a zástupce města Tábor. A ty, Jirko?“ „Já chci trojku.“ „Tak to máš Jana z Vartenberka, bohatého českého šlechtice ze severních Čech, vlastníka mnoha hradů a panství, navíc římskokatolického kněze.“) Některá čísla budou přidělena Zikmundovým vyslancům. Samozřejmě je tu i varianta s dobrovolným výběrem. Po tomto losování mají do dalšího setkání žáci několik úkolů. Prvním je, že by žáci byli textem stručně seznámeni s historickou situací (tady by použili klíčová slova). Druhým je seznámení se se svou postavou – Zikmundovi vyslanci se seznámí s jeho osobou. K tomu žáci využijí různé odkazy, výborný je husitstvi.cz Třetím úkolem je stanovení jedné nebo dvou otázek (samozřejmě v roli), které rozhodnou o jejich hlasování, zda Zikmund může nebo nemůže být českým králem. Tyto otázky mohou být odpovězeny buď živě, „z voleje“ anebo mohou být chatovány a učitel je přiděluje jednotlivým Zikmundovým vyslancům. Když píšu tento „návod“, napadají mě různá řešení a varianty. Je na každém učiteli, aby volil tu nejvíce vyhovující jeho žákům. V jednoduchosti je síla a to platí často i v pedagogice. Mnou popsaná aktivita má v sobě jak diferenciaci, tak i individualizaci. Někdo se může ptát a odpovídat jako vzdělaný univerzitní mistr, jiná jako přímý voják nebo prostý zeman.
Podobná aktivita je dobrý start pro OV „vymezí význam husitské tradice pro český politický a kulturní život“. Hledání dobrého správce země je aktuální i pro současnost. Různých myšlenkových nástrojů i dovedností, odborných i obecných, se vy výše prezentovaných činnostech rozvíjí mnoho. A aby nedošlo k mýlce, kolegu za jeho odvahu i nápady velmi chválím. Kdyby bylo více takových učitelů dějepisu, kteří nechtějí ve třídě poslouchat jen sami sebe, bylo by to s výukou dějin velmi dobré.
Obrazy: Jan Skramlík (1860-1936) – Čáslavský sněm v červnu 1421, Zikmundův portrét je připisován Pisanellovi (1395 – 1455),
UPDATE: Kolega mi napsal a já jeho odpověď doplním.
Jakub Březina: „RVP podobný bod přímo obsahuje. „Žák vymezí úlohu křesťanství a víry v životě středověkého člověka, konflikty mezi světskou a církevní mocí.“ Jedním z těchto konfliktů je Spor o investituru. Na druhou stranu s vámi souhlasím, že je to příliš složité téma a nevhodné pro ZŠ. Osobně se nedržím osnov, ani obsahu učebnice. Snažím se vytvořit funkční celek z jednotlivých očekávaných výstupů, které můžeme najít v RVP. Soustředím se na pochopení: a) příčin, b) důsledků. „Biflování“ dat odmítám. Jsem naopak jejich odpůrce. K čemu je nám potřeba vědět, že byla Zlatá bula Sicilská vydána v roce 1212, když nikdo neví, co naší zemi přinesla. Ale naprostou souhlasím: Můj dotaz zněl špatně. Osobně jsem podobnou dramatizaci zkusil na téma volby českého krále v roce 1526.
Líný učitel: Děkuji. Napadlo mě ovšem lepší téma na konflikty mezi světskou a církevní mocí, pokud to berete takto doslovně. Spor Václava IV a Zbyňka Zajíce. Je tam fůta zajímavých aspektů: pálení knih, klatba, vztah vzdělání a kompetentnosti k funkci…