Letní škola Líného učitele: inspirace II.

Letní škola Líného učitele skončila, ale inspirace nezapadly. A aby byly sdíleny ještě ve větší míře, pokusím se o některé věci podělit – a po první části přináším i druhou. Opět nepůjde ani tak o konkrétní metody, ale o komentované příklady aktivit, připravené a realizované účastníky. V jedné části Letní školy totiž na mnou zadaná témata vymýšleli způsob, jak dané učivo využít. A co jedna skupina účastníků vymyslela, tak také realizovala, neboť zbylých pět skupin (tedy zhruba 25 „žáků“) vytvořilo třídu.

Aktivita V „Lara Croft“

Jaké další věci vás napadly, když slyšíte Lara Croft?

Hrdinka hry TOMB RAIDER byla skupinou využita na osobní rozvoj. Nejprve asociační metodou žáci zapisovali, co o Laře vědí. Tady se objevila zajímavá technika: žáci zapisovali tato slova na papír, který si posílali zepředu dozadu a poté to zezadu dopředu posílali zpět a každý jedno napsané slovo přečetl. To působí jako dobrý návod na malý zmatek, ale kupodivu to fungovalo dobře. Tím se žáci seznámili s postavou celkem důkladně a byli připraveni na pokračování úkolu. Měli ve skupinách sepsat 3 vlastnosti, které by od ní zítra chtěli mít. Dobré mi připadalo pravidlo, že pokud si je vyberou, budou je mít všichni ve skupině – ať už je chtějí nebo ne. To posilovalo zodpovědnost za výběr. Poté přišel další úkol: výběr tří vlastností za další tři roky života. Budou to nyní nějaké jiné? Nakonec učitelka nabídla myšlenku: co lze udělat, abychom tyto vlastnosti získali vlastním úsilím?

Také jsme na Letní škole Líného učitele měli Laru…

Hodnocení Líného učitele: Tohle byla celkem zajímavá činnost, jedinou chybičku bych viděl v tom, že se honilo po poli až příliš zajíců. Myslím, že by úplně stačil výběr vlastností a mnohem větší důraz na způsoby, jak vítaných vlastností dosáhnout. Vlastním úsilím! Ten posun „za tři roky“ mně přijde jaksi nadbytečný. Pro desetiletého žáka je to v podstatě skok časem příliš dopředu, protože od třináctiletého ho dělí celé věky, pro středoškoláka a starší účastníky je to zase málo. Však také dvě skupiny ze čtyř své vlastnosti vůbec neměnily.

Aktivita VI „Afrika“

Tahle aktivita byla variací na metodu „Kmeny a kořeny“. V podstatě je základ stejný: existuje „kmen / základna“, ke které žáci, čili „kořeny / poslové / hledači“ přinášejí potřebné informace. Zde byly na pěti místech ve třídě obrázky zvířat, které měly být doneseny ke skupině a zařazeny do mapy Afriky. Když žáci ve skupinách vše správně seřadili, prezentovali své mapy a na závěr odpovídali na otázky učitelky: Mohl by žít slon na poušti? Proč jste umístili žirafu do savany? Apod.

Kam dáme toho papouška?

Hodnocení Líného učitele: I zde šla práce skupinám od ruky, ale chybek bych viděl více. Seřadím je, i když ne podle důležitosti, jen jak mi jdou z hlavy: 1) Oblasti na mapě nebyly konkrétně označeny. Představoval bych si jasnější označení, například „poušť Sahara“, africký deštný prales“ nebo „pohoří Atlas“. To jsou typické a konkrétní oblasti. A s tím souvisí i 2), totiž nebyl tu prostor pro rozhodování o správnosti a vhodnosti zvířat ani žádná volba. Pět stanovišť obsahovalo pět pomíchaných zvířat, takže stačili sebrat všechny a roztřídit je. Nebyly tam žádné navíc, ani žádné odjinud. Takže obtížnost bych odhadl tak maximálně pro 1. třídu ZŠ, možná ještě spíše pro mateřskou školku. Představoval bych si to kapku těžší: zkrátka „kmen“ odešle své „kořeny“ na různá stanoviště hledat zvíře, které se například hodí do oblasti „řeka Nil“. Jiné „kořeny“ shánějí zvíře pro „Saharu“ atd. Těch zvířat na stanovištích je mnohem více, ale „kořen“ musí přinést vždy jen jednu. „Kořeny“ vybírají ze zvířat sami nebo jdou za přímou zakázkou („Mrkni se, jestli tam nenajdeš krokodýla!“). A když „kořeny“ naleznou více možností, skupina si z nich vybere. A s tím souvisí 3) Vždy je lepší, když neexistuje jedno správné řešení, ale je více možností, které skupiny mohou obhájit a vzájemně se obohatit. A při tomto způsobu by už dávaly otázky a odpovědi větší smysl. Nyní bylo všechno jasně dané, bezchybné a stejné. Takže na otázku učitelky: „proč tam máte žirafu?“, žáci odpovídali: „protože tam žije.“ Nejvtipnější moment nastal při vysvětlování, proč je papoušek umístěn do střední Afriky. Prý „on tam má na mapě nejvíc místa, tak jsme chtěli, ať se pořádně prolítne!“

Aktivita VII „Biosféra“

Každý kdo má ruce, maluje. Všichni najednou.

Učitelka rozdala čtyřem skupinám velký papír s odlišným pojmenováním: rybník, les, louka a zahrada. A skupiny měly jen velmi krátký čas, v řádu několika minut, aby tam společně nakreslili vše, co do daného prostředí patří. Pak se papíry protočily a opět skupiny dokreslovaly do jiného prostředí. Klidně i všech pět žáků s pěti pastelkami najednou. Když se papíry protočily všemi skupinami, přišel závěrečný úkol: vyškrtej všechno, co nevytvořila příroda. A takový obrázek se pak prezentoval, vyjmenováním věcí, které tam byly nakresleny a nebyly vyškrtány.

Co všechno se najde v rybníce? To je na pováženou!

Hodnocení Líného učitele: Především skvělá teambuildingová věc! Bylo kouzelné sledovat skupiny, jak z každé strany někdo kreslí a zároveň se snaží nepřekážet druhým. Moje zlepšení by spočívalo v tom, že bych rozdělil čas na prohlížení a čas na kreslení. Stalo se totiž, že skupina se vrhla na kreslení ihned po převzetí nového prostředí – bez studia toho, co už tam je, Takže například v rybníce bylo nakonec až příliš žab. Ne že by to bylo úplně na škodu, ale bez prohlížení / respektování práce druhých přijdeme o posílení této dovednosti. Lepší by tedy bylo nejprve „minutu koukáme“ a pak „minutu kreslíme“!

Aktivita VIII „Středověk“

Tato aktivita mne přivedla k vymyšlení nové metody, ale nepředbíhejme. Aktivita měla být variací na metodu „expertních skupin“. Na začátku byl vyvěšen seznam významných osob středověku. Například Jan Hus, Krištof Kolumbus, Džingischán, Koperník… Úkolem žáka bylo vybrat si z této nabídky „Top osobnost středověku“. A po tomto výběru se sesedli žáci se stejným výběrem do „expertní“ skupiny a měli společně sebrat argumenty pro svého kandidáta. Z tohoto výběru vzešli dva finalisté, celá třída pak hlasováním vybrala „vítěze“.

Proč Jan Hus? Máme kvůli němu den volna!

Hodnocení Líného učitele: Tady ta aktivita má tolik otazníků, že člověk ani neví, kde by začal. Tak především, co je to „top osobnost středověku“? Jako učitel bych volil lépe zaměřené zadání. Třeba: „Kdo nejvíc ovlivnil naše současné myšlení?“ „Kdo by mohl být pro nás největším vzorem a proč?“ „Kdo nejsilněji působil na své současníky?“. V aktivitě  se objevil skvělý prvek. Žáci nevyšli přesně podle počtu do skupin a učitelka hned zachránila situaci. Místo pěti členů byla jedna skupina učitelkou nazvaná „zlatá čtveřice“ a jeden člen měl „zlaté právo“ zastupovat dvě osoby. Takže učitelka operativně udělala z hendikepu privilegium. To mne inspirovalo: co kdyby se tahle pluralita výběru rolí stala osou této diskuzní metody? Představme si žáka, který se nevybere jednoho, ale dva své favority. Pak si sedne do expertní skupiny svého favorita 1 a diskutuje o jeho přínosu dalším generacím. Po uplynutí času přejde do skupiny 2, věnované druhé osobnosti. Samozřejmě, můžeme plánovat i tři nebo více voleb a realizovat je stejně. Takové metoda by zajistila, že by žák usedl do expertních skupin všech osobností, které by jej zajímaly a měl by pak dostatek informací ke své finální volbě, Závažná námitka zní: proč vlastně vybírat „top osobnost“? Ano, ale tu komunikační metodu lze využít na mnohá jiná témata.

Na závěr ještě jedno připomenutí, které platilo na velkou část aktivit. Týká se time managementu. Úkolem bylo vytvořit a realizovat aktivitu, které nepřesáhne 15 minut. Ale to je údaj, který je určen pro pedagoga, ne pro žáky! Jenomže se stalo to, že učitel někdy doslova křičel na žáky, kolik mají na jednotlivou fázi času. „Máte na to pět minut!“ „Máte na to tři minuty!“. Někdy to vypadalo úplně jako ve filmu „Policajt z Beverly Hills 2“, kdy Brigitte Nielsen v roli šéfky přepadení banky řve se stopkami v ruce: „Two minutes! One minutes!“ (na Youtube pod názvem „Beverly Hills Cop II Intro + Shakedown“ ke shlédnutí). Jestliže máme vytvořit žákům kreativní prostředí, pokud máme navíc připravené podporující hodnocení – a ne výkonové – nemůžeme z činnosti udělat výkonovou záležitost ani časovým tlakem! Samozřejmě, určité pracovní činnosti mohou být omezeny časem, o kterém žákům řekneme a který si i v ideálním případě sami hlídají, ale nebudeme je časem mlátit po hlavách jako při nějakém nácviku poplachu. Není úkolem žáků problém stihnout, ale zpracovat jej, jak nejlépe dokáží.