Když dva dělají totéž, není to totéž aneb Z lektorského zápisníku III.

Když dva dělají totéž, není to totéž. Přesně tohle mě opět napadlo na konci školního roku. Měl jsem v rámci jednoho projektu workshopy ve dvou školách, vždy pro dvě sborovny dohromady. Jen na dvě hodiny, což je něco málo o metodách a k tomu hodně nahrubo hodnocení, nějaké otázky – a konec. Jak píše E. Wallace v „Když gangsteři ovládli Londýn“: rychlá operace, rychlý odsun. Ale pro ty, které zajímá práce lektora, bude možná poučné, že to někdy není taková legrace.

Škola A (pondělí): to byl workshop pro ZŠ 1. Máje Havířov, kde je ředitelkou skvělá Michaela Drozdová. S ní tam byla druhá škola s ředitelem, kterého by asi leckdo bral místo toho svého: ZŠ Březinova Ostrava a jejich boss Jan Veřmiřovský. Snad se ve svém dojmu nepletu, ale oba jednají jako správní vůdci s vizí. Workshop probíhal dobře, už z otázek bylo patrné, že leckdo některé popisované metody vyzkoušel a měl k tomu různé varianty a praktické otázky. Obě sborovny se zamýšlely nad hodnocením, mnohdy bylo vidět, že stačí už jen onen pověstný krůček a bude to skvělé. Jak pro žáky, tak pro učitele. Ale nikdo se neopíjel rohlíkem, vzdělávání je cesta, hotovo není nikdy. Nicméně seminář skončil za všeobecné spokojenosti. Musel jsem už jet na další štaci, recepce penzionu nečekala, takže jsem musel odmítnout ředitelské kafíčko a pokec. Ale jak jsme se utvrzovali navzájem, nevidíme se naposled. To bych byl opravdu rád, neboť inspirace proudila oběma směry.

Škola B (středa): Za dva dny opět ten samý formát. Dvě hodiny, dvě jiné sborovny. Takže nyní jsem věděl velmi přesně, co jsem stihl a co bylo užitečné pro učitele na pondělním semináři – i za ty pouhé dvě hodiny. Prvních 90 minut tedy bylo skoro na totožných, jen téma metod bylo jiné. Ale ze sborovny jsem cítil něco úplně jiného než v pondělí. Všichni seděli jako pecky a ozvali se až v závěru – ale to pak stálo za to. Jak mi řekl jeden zdejší učitel, asi nevím, s kým a kde mluvím! Jejich škola je totiž báječná a oni už „tolik, tolik udělali pro klima školy!“ Aha, škrábal jsem se v duchu na hlavě. Oni jsou tak skvělí a já to nepoznal! Ale posuďte sami – z čeho jsem to měl zjistit? Interakce, které proběhly, byly tyto:

Učitelka A poté, co jsem ukázal asi 8 vyučovacích hodin, které rozvíjeli dovednosti žáků, od čtení s porozuměním až po řešení problémů, se zeptala: „Kde v těch hodinách je to učení?“ Nejdřív jsem nevěděl, co míní, ale vyjasnilo se brzy – chyběla jí tam látka, učivo. Učení je pro ni totéž co drilování látky. Neviděla učení při práci žáků v aktivitách, tedy rozvoji dovedností. Nedovedla si představit, že v té činnosti může být i smysluplný učební obsah. Tak jsem trpělivě vysvětloval, že žáky učíme dovednosti a nástroje – a učivo je jen palivo pro tohle učení. Motorem je činnost žáků. To je právě to učení. Samozřejmě se týká i látky, pokud je učitel šikovný a vybere ji vhodně pro práci žáků. Ale viditelně to nepochopila.

Učitel B prý učí Hejného, ale když si žák sám vybere v gradovaném příkladu obtížnost, kterou nezvládne, je prý normální dát mu čtyřku. Nic na tom prý není, když je to „čtyřka v dobrém klimatu“. Trpělivě jsem vysvětlil, že klima bude pro toho žáka mnohem bezpečnější bez čtyřky, jen se zpětnou vazbou, uvědoměním si chyb a její nápravou. Čtyřka je tam zbytečná, nevhodná a úplně na nic. A to údajně dobré klima vlastně kazí. Od té doby mi tento kolega střídavě skákal do řeči a střídavě na mě dělal obličeje, jako kdyby ho opravdu hodně bolel zub.

Podle paní ředitelky je úplně normální dávat špatné známky. Má ve třídě žáka, který nemá schopnosti přečíst ani „ten nejjednodušší text“. Takže pak je podle ní „čtyřka nebo pětka namístě“. Trpělivě jsem vysvětloval, že tím nevhodně trestá žáka za to, jaký je. Žák dělá své maximum, ale díky tomu, že paní ředitelka nesprávně diferencuje úkoly, dostává je příliš obtížné a špatné známky z něj postupně vytvářejí neúspěšného žáka! Jak můžete trestat žáka za to, že nemá schopnosti na příliš náročné úkoly? Jak tohle může žák změnit?

A nejlepší ukázku té „skvělé školy“ prezentoval učitel C. Několikrát se snažil o vtípek na úrovni svých žáků, ale moc zábavné to nebylo. Například jsem uváděl příklad posílení žáků a to, že to nemusejí být pouze známky: „…lístky privilegií, zábavné diplomy, falešná osvědčení“… načež kolega sarkasticky zvolal: „To bych tak určitě chtěl dostat, falešné osvědčení!“ Protože právě to má celkem zaručený úspěch u žáků na základní i na střední škole, napadlo mě, že neví úplně přesně, o čem mluvím. Chtěl jsem mu to – opět trpělivě  – vysvětlit, ale on se postavil a řekl: „Víte, co to je Global Czech Teacher?“ Tím tónem a dikcí mi hrozně připomněl Bolka Polívku, jak v „Kurvahošigutentag“ říkal: „Víš, kdo já jsem, ty hňupe?“ Já samozřejmě vím, co je to za soutěž a kdo se v ní objeví. Většinou skvělí učitelé. Ale já mám v mailu vyprávění od rodičů o učitelce, který psychicky i fyzicky týrá žáka a ta byla také ve finále této soutěže. Takže když se někdo neumí chovat jako profesionál, ať ve třídě nebo na svém vlastním vzdělávání, může mít doma třeba diplom Zlaté trenky Jana Ámose a nic to pro mě neznamená. Je pravda, že mně tu a tam odcházely ze semináře „uražené“ dámičky, takové ty učitelky v kostýmku s výukou typu „osnovy 1984“. Cítily se uraženy. Naposledy jedna odešla někdy předpředloni. Ale aby mi „uraženě“ odešel čtyřicetiletý chlap 😀 – tak to se mi za 22 let lektorování nestalo nikdy.

Tak tohle je také chlebíček lektora. Jsem rád za školy A, pak má člověk sílu o něco se snažit i ve škole B. Ale nemyslete si, že je to většinou pohodička a škol A je více. Stále se pohybujeme v českém školství. Školu A si musí lektor zasloužit prací ve školách typu B. I těch horších, typu C nebo D, protože škola B určitě nebyla žádná pedagogická stoka. Spíše škola, které se něco daří, něco nedaří a z nějakého důvodu má příliš nosánek nahoru.

Tu nepovedenou středu beru i na sebe. Ale pamatujte, že 90% úplně stejných vět vyvolalo ve škole A podporující a souhlasné reakce. Takže – a to je můj odborný názor  – ta proměnná musí být sborovna učitelů, ne obsah semináře. A napadají mě i otázky: Poznali byste vy z výroků učitelů a ředitelky ve škole B, že je nějak, byť třeba mírně, nadprůměrná? Důležitost mnohých metod někteří ze zdejších učitelů vůbec nechápou, hodnotí se v ní výkonově a kašle se v ní na individuální přístup. Žákovi viditelně s poruchami učení se švihne koule jako vyšitá – a je to ok. Je na tom české školství tak blbě, že když se škola malinko posune, začne být najednou namyšlená a nevzdělávatelná? Nikdo jim nemůže nic kriticky říct, přestože jsou jejich chyby zjevné? Je kurz Hejného matematiky něčím, co dovoluje dávat žákům na prvním stupni čtyřky a pětky? Je kurz Hejného matematiky něco, co vám vygumuje pokoru a snahu o zlepšení – protože už zdánlivě všechno umíte? Jak škola pozná, že už se nemůže posunout? Že si to učitelé v ní kolektivně myslí a navzájem se ve své kvalitě utvrzují? Ptali se vůbec svých žáků? Je umístění v soutěži Global Czech Teacher potvrzením o vlastní neomylnosti? Jak to, že oceněný učitel a lektor píše veřejně moudra, třeba že by učitel měl „připravovat každou výuku tak, aby obsahovala výzvy, které žák dokáže svými silami překonat, a tím bude zažívat pocit úspěchu“ a pak nedohlédne ani na to, aby tak pracovali kolegové v jeho vlastní sborovně, dokonce ani ne v jeho vlastním předmětu? Tam jistí žáci nezažívají pocity úspěchu, protože nemají ani od učitele přiměřené úkoly. Sedí v údajně „dobrém klimatu“ a lítají na ně čtyřky a pětky. Není to kapku pokrytecké, házet ramena, když kovářova kobyla chodí bosa? Někdo by řekl, že nejhorší je školit učitele, ale není náhodou ještě horší školit jiné lektory a oceněné kantory? Neměli by ve sborovně být nějak viditelně označeni držitelé učitelských cen, třeba purpurovým pláštěm nebo parožím typu „král lesa“? Nebo ještě lépe: neměli by v době viditelně pro ně zbytečného školení raději sedět doma a prohlížet si své ocenění – v zájmu své vlastní psychohygieny?

P.S. Je zajímavé, jak je svět malý. Zmíněnému uraženému kolegovi jsem kdysi napsal pod jeho příspěvek na učitelském webu: „Výborně, pane kolego. Skvělý text a těch nesmyslných hejtů si nevšímejte… Zato Vy jste to vystihl více než dobře, i když nepochybně spíše intuitivně. Ale nasadit si jako učitel „žákovské boty“ je rozhodně velmi potřebné. Čím častěji, tím lépe. Díky a hodně síly!“ To ještě žádnou cenu neměl. Teď spíš abych popřál hodně síly každému, kdo bude kolegu mít na svém školení.