ZŠ Školní náměstí v Chrudimi: pekelná škola

Když dostávám od rodičů nebo žáků různé příklady špatné praxe učitelů, vždy mě napadá i tahle otázka: Jak to, že to neví vedení školy? Pokud to vědí, jak to, že nic nedělají? Nechtějí chránit děti, které jim svěřili rodiče? Jsou jim vlastní žáci lhostejní?

Někdy si řeknete, že ředitel školy nemůže vědět úplně všechno. Ale když si rodiče přímo stěžují jemu, tak nelze strkat hlavu do písku. Na ZŠ Školní náměstí Chrudim působí „učitel“ Tomáš Roztočil, který už dlouhou dobu dělá žákům ve třídě hrozné věci. Psychicky a fyzicky jim ubližuje. Nadávky a ponižování žáků jsou u něho na denním pořádku. Jak jeho činy vypadají? Spory ve třídě řeší tak, že žákům popadne hlavy a třískne jimi o sebe. Pokud mu překáží taška na cestě, prostě ji žákům zkopne ze schodů, se slovy „seber si to, ty…“ a následuje jedna z jeho peprných nadávek. Stejně rád do tašek kope i ve třídě. Žáci vzpomínají, jak jednou tašku kopal od lavice až ke katedře. Očividně si plete předměty: když má zeměpis, on sám v hlavě pořád učí tělocvik. Ale to, jak řádí ve třídě, opravdu není vtipné. Co je horší, psychické nebo fyzické tresty? Psychické týrání je nejen psaní písemek „za trest“, ze kterých má celá třída pětky. Jeho výuka je mimochodem stejná hrůza: třeba pustí žákům video, pak z něj další hodinu zkouší a další pětky lítají… Ale mnohem horší jsou vulgarity vůči žákům: „debilové, dementi a spratkové“ se mu linou z úst nepřetržitě. Jistá žákyně, která má kvůli své postavě věčně problémy v tělocviku – už to samo je ukázka mizerné učitelské práce – je neustále zesměšňována a naposledy ji před celou třídou necitlivě strčil se slovy „pohni se, ty kysno nakynutá.“ Možná jsou však ještě horší fyzické tresty. Jako by se tento agresor zhlédl ve starých časech: sundá si pásek z kalhot a žákovi páskem nařeže. Aby bylo jasno: nepíšu o učiteli z roku 1946, ale o někom, kdo tohle dělá v současnosti.

Výše popsané agresivní chování mu prochází, i když na ně rodiče upozorňují. Tatínek, který si přišel stěžovat přímo k řediteli Martinu Vykydalovi, byl okřiknut, že „to je nepodstatné„. Tak nepodstatné?! Proč rodiče nezasáhnou razantněji? Jako vždy: strach z odvety. Pokud vedení školy takového agresora kryje, jak by se vedlo dítěti rodiče, který na to upozorní? Ano, jsou mezi rodiči odvážnější jedinci, ale jaký to mělo výsledek? Takový, že tento tyran přišel do třídy a obořil se na děti: „Takže vy na mě, parchanti, budete žalovat?“ Nebo jindy na děti řval: „Vy žalobníci, udavači, přiznejte se! Kdo na mě byl žalovat? Vy hovada udavačské!“

Tak hovada udavačské? Líný učitel by okamžitě poslal podnět České školní inspekci, aby toto chování vyšetřila, ale co udělá ČŠI, když se nesmí ptát žáků? Osloví ředitele, který toto chování svého učitele už roky kryje. Ten zahraje mrtvého brouka. Celá věc má ale může mít jiné řešení. Rodiče, kteří mají své dítě v této škole a učí je tento učitel, se nyní musí svých ratolestí zeptat, jak to všechno opravdu je. Chcete, snad, aby to byl příště vás syn, na koho učitel vytáhne řemen a bude mu nadávat do dementů a debilů? Nebo už se to dávno stalo? Svědectví většího počtu žáků (respektive jejich rodičů) má obrovskou váhu. Neváhejte tedy, pište mi, pokud zjistíte další příklady nevhodného chování učitele na této škole. Vaše jméno nebudu zveřejňovat. Vím, že na této škole je nekvalitních pedagogů více, arogantní jednání učitelů je tu zřejmě norma. Žákyně poprosí o vysvětlení učiva, nečež učitelka odpoví, že nic opakovat nebude. Když to pochopili ostatní, musela to přece pochopit i žákyně a musí to prý „pochopit každý blbec„. Také se tu obecně vůbec nerespektuje práce s poruchami učení. Přestože mají učitelé z poradny pokyn, aby žákovi zkracovali diktáty o 1/3, nestalo se tak ještě nikdy. Takto bych mohl pokračovat ještě hodně dlouho. Ale tohle, co provádí tento učitel, už je hodně, hodně za hranou. Ublížení na zdraví je paragraf velmi vážný, zvláště když je čin spáchán „na dítěti mladším patnácti let“. Výprask je ale především ublížení na duši, často poškozující na celý život. To stejné nadávky, které si učitel nikdy nemůže dovolit vyslovit. Budete tomu jen se strachem přihlížet nebo chcete pro své děti vzdělávání v bezpečnějším prostředí? Ukážeme vedení školy, že nemůže strkat hlavu do písku a pokud si chce zachovat poslední zbytky důvěryhodnosti, musí konat ve prospěch žáků a rodičů této školy?