Jak žákovi zhnusit český jazyk?

Jak žákovi zhnusit český jazyk?

Zcela nedávno jsem na blogu psal o způsobu, jak žákům znechutit matematiku, ale není třeba si dělat iluze – někteří učitelé dokáží žáka špatnou výukou odradit od jakéhokoliv předmětu. Zpětná vazba žáků jistého gymnázia zase ukázala, jak běžnou je tam velmi nekvalitní výuka. Učitelé tam hodiny realizují tak, že učivo vykládají na pozadí prezentace a žáci ani nespatří jejich tvář, oni zase nijak během výuky neosloví žáky. Taková děsuplná vzdělávací situace je na studijních školách normou a člověk jen žasne, jak mizerní učitelé se starají o ty nejlepší žáky celé generace – kterými jsou nepochybně právě gymnazisté. A na dalších středních školách je to ještě horší.

I tak na kvalitní výuku vhodný předmět, jako je český jazyk, je některými učiteli didakticky przněn. Ano, namísto kreativity, tvůrčího psaní a práce s jazykem učitelé volí požadavky na šprtání nesmyslných pitomostí a zbytečností. Dostal se mi do ruky test, kterým učitelka střední školy oblažila žáky střední školy. Nejsou to gymnazisté, ale absolventi leteckého technického lycea při gymnáziu. Takových škol není mnoho, takže je celkem jednoduché určit, která škola to je a který učitel má na svědomí takovou učitelskou bídu. Ovšem cílem je použít test jako ilustraci a příklad k poučení. Třeba se daná učitelka chytí za nos a už nikdy, ale opravdu nikdy nic podobného svým žákům neprovede.

Pedagogických chyb je v testu jako máku a my si je rozebereme z různých pohledů. Vlastně je to hrozné, kam se oko podívá, ale je také důležité formativně a adůvodněně napsat proč.

Hygiena zkoušení

Prvním pohledem je tu vidět obrovská nevyváženost úkolů a času na zpracování. Je tu devět otázek, na které mají žáci 15 minut, včetně vyfocení testu a umístění na Teams. To znamená, že na čistou práci je to zhruba 12 – 13 minut. To jsou přibližně minuta a půl na otázku! Ale některé otázky v sobě skrývají i dvě nebo tři další, takže čas se blíží k neuvěřitelné normě: minuta na otázku. Ale mnoho by jich při rozumné odpovědi potřeboval trojnásobek času i více. Ta učitelka viditelně spadla z višně. Dokonce otázky „Srovnej poezie J. Nerudy a J. Vrchlického“ nebo „Literárně historický kontext doby (50 léta 19. století – počátek 20. století) v českých zemích, minimálně 4 milníky“ a mnohé další by při promyšleném zpracování jistě potřebovaly samy kolem 10 minut. Nebavíme o nyní tom, jak jsou otázky hloupé, ale jak jsou časově náročné. A závěrečný úkol /otázka devět je v podstatě prací na více než 15 minut! V podstatě nelze test úspěšně zvládnout už jen proto, že na otázky je času zoufale málo. Viditelně jde jenom o to bezmyšlenkovitě napsat našprtané věci přesně tak, jak chce učitelka. Velmi, velmi stručně, bodově, odrážkově. Bez názorů, bez myšlenek, bez celých vět. Mozek nelze používat – není na to čas a neumožní to ani charakter otázek. Názorná ukázka, jak mrvit myšlení žáků, o to smutnější, že jde o předmět, který by měl kultivovat jejich používání rodného jazyka.

 Didaktické dovednosti

Kvalitní učitel se pozná i podle toho, jak zajímavý, zábavný a uživatelsky příjemný test nebo pracovní list je. Tady je vidět ta největší suchařina, jakou si lze představit. Vypsat jmenovitě májovce, lumírovce a ruchovce – to je tedy úplná kreativní hitparáda! Opravdu se učitelka na víc nezmůže? Dobrý učitel se pozná i podle toho, že zadání je jasné, srozumitelné a jednoznačné. A tady? Některé otázky jsou i nesmyslně formulovány, mnohdy doslova pitomě. „Srovnej poezie J. Nerudy a J. Vrchlického“ – a podle čeho? Podle počtu sbírek? Podle toho, jaký měly náklad? Podle jazykových prostředků? Zvláště Vrchlický napsal vagon knih, jaké „Vrchlického poezie“ má učitelka na mysli? Jeho lyriku, epiku nebo politické verše? Vždyť napsal přes 80 básnických sbírek! To si učitelka myslí, že je jedna sbírka jako druhá? Nejen tato otázka je položena nevhodně. Já jsem srovnal tyto „poezie“ takto: „Neruda psal své poezie, když bydlel u maminky a sváděl Karolínu Světlou, zatímco Vrchlický psal své poezie ve svém bytě a sváděl Sofii Podlipskou a její dceru Ludmilu“. Odpověděl jsem na otázku úspěšně, paní učitelko? Pokud ne, rád bych odpověděl jinak: „Neruda psal o prdu, Vrchlický zase o m*du”. Doufám, že mám jedničku! (Protože je to tak! Neruda: „vždyť lékař o prdu praví, že kdo prdí, ten je zdravý. Kdo se na prd nezmůže, lék mu málo pomůže.“ Vrchlický: „i ta bleška mrňavá se samečkem m*dává“.)

Přiměřenost

Základní princip Komenského a kvalitní didaktiky obecně je zásada přiměřenosti. Jsou otázky v testu – a tedy požadavky učitelky – přiměřené věku, studijnímu zaměření, cílům výuky, profilu absolventa dané školy? NE, ani v jednom z těchto případů. Například jen otázka „Která díla z tohoto období byla zhudebněna? (Kdo psal texty? Kdo složil hudební doprovod?)“ je nesmyslně amébní a rozlehlá. Proboha, proč by tohle měli žáci vědět? Předpokládám, že učitelka myslí období uvedené v otázce 1, tedy „(50 léta 19. století – počátek 20. století)“. Ty bláho, to je přes půl století!!! Co to je za otázku? Jsou snad žáci nějací muzikologové, kteří nyní – za minutu! – mají ze sebe chrlit všemožná hudební díla? To stejné třeba ta otázka o Nerudovi a Vrchlickém, kterou jsem trošku prozkoumal. Souvislosti tam jsou, nejvíce se mi líbí tato krátká analýza: „Neruda se odmlčel, příchod nového básníka nerudovského směru mohl proto připadati jako pokračování v nerudovském programu. Neruda tak na Vrchlického i hleděl. Měl za to, že mu připravil půdu a že v něm objevil naši nejvyšší slovesnou naději. Proto jej veřejně i soukromě o tom ujišťoval, četl jej s rozkoší, a Vrchlický vděčně a uznale pasoval Nerudu zase vedle Máchy a Erbena na svého největšího předchůdce. Zde tedy ani nemohlo dojíti k nějakému generačnímu zápasu nebo předělu.“ To napsal Albert Pražák v knize „Vrchlickému nablízku“. Připadá ale někomu, že tyhle věci by měli řešit absolventi technického lycea? To jsou záležitosti specializovaného studia na vysoké škole. Známe češtináře, zvláště ty z Asociace, kteří si myslí, že jsou žáci vzrušení ze stejných věcí, jako oni. Tvrdí, že “raději si stoupnu před třídu a v patnácti minutách popíšu tu úžasnou dějinnou logiku vlivu francouzského osvícenství, tereziánsko-josefínských reforem a tu ještě úžasnější dějinnou náhodu, že lingvistický génius Josef Dobrovský nezemřel v raném věku namátkou na pravé neštovice”. A z toho se mají snad středoškoláci radovat stejně, jako tihle učitelští mimoni? Z tereziánských reforem a neúmrtí Dobrovského?

Téma a látka, očekávaný výstup

Především, co ona učitelka chce testem diagnostikovat, co chce ověřit? Test je k tématu žáky obecně neoblíbenému: látce májovci – ruchovci – lumírovci. Neoblíbení jsou právě proto, že se učitelé vyžívají ve všech možných názvech sbírek a děl, také jmen všech těch lehce zaměnitelných představitelů, kterých je jako sladkých jablek a chtějí podrobnosti z jejich nezajímavých životů. Všichni jsou „důležití“ a „klasičtí“ a „budou u maturity“ – a přitom se to skoro ani nedá číst. Tedy kromě „Rytíře Smila“, ale toho se žáci neučí. I kdybychom chtěli žáky z nějakého důvodu dovést k tomu, aby si to zajímavé od Nerudy nebo Vrchlického přečetli, tohle má být ta cesta? Tohle je noční můra, která žáka definitivně odradí a ten si jen oddechne, až se tohle – možná pro některé středoškolské učitele češtiny orgastické, ale jinak vrcholně nudné – téma stane minulostí.

Ale jak vypadá daný očekávaný výstup? Nemusím ani psát, že májovci, lumírovci a ruchovci nejsou v RVP vůbec jmenováni, natož do takových podrobností. Relevantní očekávaný výstup zní takto: „vystihne podstatné rysy základních period vývoje české i světové literatury, významných uměleckých směrů, uvede jejich představitele a charakterizuje a interpretuje jejich přínos pro vývoj literatury a literárního myšlení“. To znamená, že je možné a možná i potřebné tam tuto etapu zařadit, ale s mnohem větší didaktickou dovedností. To znamená, že ptát se na přínos pro vývoj literatury otázkou: „Uveďte představitele jednotlivých literárních skupin a charakterizujte jejich literární zaměření“ je v pořádku. Ale jen kdyby to byl například úkol pro problémové vyučování spolu s nějakým kreativním zpracováním. A rozhodně ne vypsat “všechny představitele“! A už naprosto mimo mísu jsou otázky na „rozvoj žurnalistiky“ nebo na „literárně – historický kontext“. Když se chci nějakému učivu věnovat, tak mám jako učitel za úkol připravit je jako práci pro žáky vhodným způsobem, ať ho nazýváme konstruktivistické získávání poznatků nebo badatelské učení. Ne jim z toho udělat otravný telefonní seznam na šprtání!

Závěr

Nedělám si iluze, že podobně hloupých testů, naprosto mimo mísu, dostávají čeští středoškoláci stovky a tisíce. Prezentují učitele jako někoho, kdo vůbec nechápe cíle vzdělávání, popírá svou prací RVP i zdravý rozum a ukazuje stejnou kvalitu, jako osnovová výuka v roce 1985. Občas ke mně míří kritika, že jsem na učitele příliš tvrdý a nelítostný. Na některé jistě, neboť si to zaslouží. Otravují žákům svůj předmět, odrazují je od vzdělávání a dělají své profesi ostudu. Jeden jediný test, ale ukáže vlastně jako nemilosrdný lakmusový papírek celou pravdu o výuce. Jak lze omluvit totální ztráta soudnosti v podobných případech?  Tím, že se učitelka „snaží“? Nebo že má „svou práci ráda“? O tom mám pochybnosti. Ale pokud je to tak, ať tedy dělá svou práci pořádně! Opravdu je tak obtížné dát svým požadavkům smysl a vést žáky předmětem pomocí kvalitní výuky?

UPDATE:

Otázka z diskuze: Dobrý den, rád bych viděl, jak byste podobný test koncipoval Vy. Najdete si prosím čas? Taky bych byl zvědavý, jak by pak s ním byli spokojeni žáci.

Líný učitel: Píšu o tom v Líném učiteli v kapitole “Líný učitel testuje”, ale v bodech vám to mohu přiblížit. Na test by se neměl žák doma šprtat, ale test by měl ověřovat efektivitu aktivit z výuky. Test by měl být zábavný, zajímavý a uživatelsky přívětivý. Měl by diferencovat obtížnost možností voleb a variant. Měl by být koncipovaný tak, aby pracující žák nemohl dostat špatnou známku. Nesmí stresovat ani náročností, ani časem, i když nerezignuje na rozvoj time managementu nebo diferencované zvyšování obtížnosti. Neměl by posilovat memorování, ale rozvoj dovedností, kreativitu a dovednost řešit problémy. Ale nečekejte ode mě test na lumírovce nebo májovce. Jak jsem uvedl v blogu, téma je mnohem lépe využitelné pro kvalitnější didaktickou práci, spojenou s žákovským výběrem literáta, díla i způsobem prezentace jeho osoby – vše jako kriteriálně zadáný úkol pro žáky. Dovedu si představit mnoho způsobů, od vytvoření fiktivního hesla na Wikipedii, scénář životopisného filmu až po FB profil. Jak by s tím byli spokojení žáci? Posuďte sám.

Z diskuze: Jan Křeček: “Jakkoliv je předkládaný test koncipovaný velmi špatně a zcela se ztotožňuji s Vaší odpovědí Filipu Smejkalovi (viz příspěvek výše) i s některými částmi textu, na který odkazujete, zároveň bych si dovolil upozornit, že za pasáž Didaktické dovednosti byste jedničku nedostal, protože špatně pracujete se zdroji. Báseň Rytíř Smil bývá připisována Jaroslavu Vrchlickému, to bych ještě akceptoval (ačkoliv Vrchlického autorství nebylo nikdy prokázáno), ale Neruda Baladu o prdu nenapsal a napsat nemohl (už jen to, že v textu je zmíněn Baťa, kteréžto jméno za Nerudových časů nic neznamenalo, stačí; o lexikální a syntaktické složce nemluvě). Prosím, dělejte to tak, jak to chcete po učitelích i po žácích: pracujte s relevantními zdroji (třeba zmínka o Pražákově Vrchlickému nablízku je výborná). Naopak opomíjíte velmi zásadní složku položené otázky („Srovnej poezie Nerudy a Vrchlického“), protože srovnat lze poetiku, básnické kvality, konkrétní básně nebo básnické sbírky, ale „poezie“ srovnávat nelze.”

Líný učitel: Děkuji. V odpovědi jsem se vtělil do role žáka středoškoláka, neberte to jako “vědeckou” analýzu. Jenom bych chtěl podotknout, že v tomto případě  – Nerudovo autorství – nejde jen o nějakou “internetovou informaci”. V knize “Vrchlický erotický” Josefa Schwarze a Radima Kopáče (oba jsou myslím dostatečně erudovaní) je jako pravděpodobný autor Balady o prdu uváděn právě Neruda.