Distanční vzdělávání: zpětná vazba žáků gymnázia

Distanční výuka probíhá už řadu měsíců. Pokud bych ji měl nějak hodnotit, bude to těžké. Ale jedno se ukazuje: dobrá výuka je jen jedna. Kdo dokázal učit dobře v živé třídě, většinou nemá problémy ani nyní. Kdo to neuměl, neumí to ani teď. Stejně tak i vedení škol: některé nedokázalo zajistit kvalitní výuky celé roky a distanční výuka tu bídu potvrdila. Dostal se mně do ruky zajímavý materiál: zpětná vazba žáků gymnázia o průběhu distanční výuky. Není nutné řešit, jaké konkrétní gymnázium to je, jde mi o ilustraci. Gymnazisté jsou bezesporu chytří žáci, tedy má taková zpětná vazba pro pedagogy cenu o to větší, protože někteří dokázali trefit hřebíček přímo do hlavičky. Pojmenovali nedostatky stejně dobře, jako by to dokázal jakýkoliv kvalitativní analytik. Kdybych měl tuto zpětnou vazbu hodnotit, lze to udělat v několika úhlech pohledu.

První úhel je veliká pochvala, že se gymnázium vůbec o tuto zpětnou vazbu pokusilo. Mnoho škol a učitelů na reflexi žáků zvysoka kašle. Jednak proto, že žáky neberou jako partnery, druhak se bojí, co by se dozvěděli. Na tomto gymnáziu ne. Samozřejmě druhá věc je to, zda vůbec a jak se bude se zpětnou vazbou pracovat. Zda ti učitelé, co nepracují kvalitně, budou jakkoliv bráni k zodpovědnosti a vedeni ke změně. Zda škola napraví studenty často zmiňované nedostatky. Takže osobně souhlasím s názorem žáků, typu: „Díky za skvělou anketu. Jsem rád, že se škola zajímá i o moje stanovisko k věci“ a jen dodávám – to je ale pro školu jen první krok. Je třeba udělat i ty další. Pokud nenastanou, je ta zpětná vazba k ničemu.

Druhý úhel pohledu je ten, že žáci jsou si vědomi těžkostí současné učitelské práce. A dokáží to ocenit: „Za mě se spousta učitelů poprala s podmínkami docela dobře, za rok on-line výuky už s tím všichni umí“ nebo „pevné nervy ať tohle období zvládneme“. Žáci se snaží o objektivitu: „Chtěla bych napsat, že ačkoli jsem do dotazníku napsala nějakou kritiku, tak chápu, že je to pro učitele také těžké, a že dělají co mohou. Většina učitelů si uvědomuje, že je to těžké i pro nás, ale někteří naopak asi ne.“

Další úhly pohledu budou kritické: mluví se už dlouho o přetěžování žáků, ale zejména na studijních školách, především gymnáziích, je to jako mluvit do dubu.  Žáci píší podobné názory, jako tento: „Doslova mě vytáčí, když máme plný počet hodin, jako ve škole a ještě navíc dostaneme samostatnou práci na víkend (na zbláznění); nechápu proč po 1. týdnu 2. pololetí máme úplně plný kalendář testů… přijde mi, že si občas učitelé myslí, že máme jenom jejich předmět… já bych chtěl aspoň o tom víkendu na chvíli vypnout a nestresovat se z dalšího týdne… dříve jsem u učení seděl doma po škole cca 1-2 hodiny denně (bez hodin ve škole) a nyní sedím u učení i 5 hodin denně včetně víkendů.“ Nebo: „Máme velké množství úkolů, jejichž vypracování mi zabere mnohonásobně více času, než je délka vyučovací hodiny“. Nebo: „Občas by si měli učitelé uvědomit, že víc úkolů není víc vědomostí a brát i ohledy naše časové možnosti při jejich zadávání. Zadat úkol do 8:00 ráno je opravdu nepříjemné, když všichni ostatní, i ten učitel sám, zadávají úkoly do půlnoci. Člověk si toho ne vždy všimne a pak mu zhoršují známky za to, že to odevzdal o hodinu dvě později.“ Nebo: „Abychom po 6 hodinách on-line výuky nemuseli dopisovat zápisy z prezentací, což zabere další 2 hodiny u každého předmětu, tudíž mi nezbývá žádný volný čas.“ Dopisovat zápisy z prezentací? No, potěš koště. Ale ano, je to tak, výuka vypadá takhle: jede se výklad a prezentace a na nikoho nečekáme: „Je někdy těžké si zapisovat zápis, poslouchat učitele a odpovědět na otázku hned potom co ji učitel zadá, tohle vše se prostě nedá zvládnout najednou. Učitelé nám občas nedají dost času na spočítání příkladu, nebo na zapsání příkladu.“ Nebo: „více se ohlížet na to, že to je těžké období i pro nás a také na to, že, ne opravdu nezvládneme 4 testy v jeden den“.

S přetěžování souvisí i nesmyslné termíny odevzdání úkolů, které sice vyhovují učitelům, ale vůbec ne jejich žákům. Žáci píší: „Některé úkoly nejdou v časovém limitu stihnout a samostudijní úkoly za hodinu většinou neodpovídají 45 minutám.“ Nebo: „Někteří učitelé zadávají nesmyslné množství úkolů ze dne na den.“ Nebo: „Měl by být delší čas na odevzdávání úkolů (ne do druhého dne), včasné zadávání hodin do kalendáře, více se ptát na probíranou látku, jestli jí rozumíme, chápeme ji“. Opravdu to učitelé nedělají? Ne, protože tyto věci se opakují: „Ne odevzdávání úkolů do druhého dne, nedá se to stihnout. Více dotazů ohledně pochopení probíraného učiva“.

I na této zpětné vazbě žáků se také ukázal další velký neduh: nedostatek kooperace mezi učiteli. Každý si jede to svoje a o ostatní projevuje totální nezájem. Žák píše: „My učitelovi/učitelce měsíc dopředu vyprávíme, jak se učíme na scia či jiné testy, a on nám pak zadá velké úkoly hned na další den po termínu testů, ne-li stejný den. Je pak těžké brát zpětně ohledy na to, když učitel říká, že nestíhá opravovat úkoly, že toho má moc, člověk se pak ptá, proč nám teda třeba nedal o jeden úkol míň.“ Nebo: „Spousta učitelů si myslí, že se musíme chystat jen na jejich předmět a neuvědomují si, že jich máme minimálně dalších 10, na které se musíme také naučit. Těch úkolů je opravdu hodně. Musíme si totiž i přepsat látku z hodin.“ A opět: přepsat látku z hodin? Do sešitu? A proč? Není snad mnohem lepší naučit žáky pracovat s prameny, než jim přežvýkávat učivo, aby je žáci opisovali do sešitu jako ve středověku před vynálezem knihtisku?

Další úhel pohledu je, že i na tomto gymplu mnozí učitelé nepřekročí stín své mizerné didaktiky. Jedou frontálku naživo a jedou ji i nyní, distančně. Že je to ztracený čas i energie jim nikdy nedojde. Výklad do prezentací je nejméně efektivní a nejméně přínosnou metodou i naživo, natož distančně. A žáci o tom vypovídají: „Raději bych neměla všechny hodiny online, ale místo nějaké hodiny úkol/samostatnou práci.“ To, co by měl být základ distanční výuky, se tu neděje vůbec! Zpětná vazba je pak hodně smutná: „Někdy je toho sezení u počítače už moc a třeba šest hodin v kuse se nedá vydržet“ nebo „Je mi z toho sezení u počítače už zle, všichni (z rodiny) mi říkají, že vypadám jako zombík“. Některým žákům chybí i naprosto základní výukové činnosti: „Více samostatné práce a méně online hodin bych uvítala. Zároveň by mi vyhovoval větší prostor pro dotazy a diskuzi při jednotlivých hodinách.“ Na gymnazisty je spoleh v tom, že dávají svým učitelům rady, jaké by vlastně tito učitelé ani neměli potřebovat. Protože patří k úplnému didaktickému základu. Musíte někomu radit, aby si na záchodě myl ruce? Očividně ano. Při čtení některých zpětných vazeb si říkáte, jak asi mizerná distanční výuka na této škole musí být: „Chtělo by to narušit něčím prostý výklad, aby se dala udržet pozornost (nějaké rychlé krátké opakování, psát si zápis při hodině, cokoli). Za celý týden mě nikdo nevyvolal a jen málokdo jedná s žáky aspoň trochu individuálně.“ Nebo: „Nejvíc mi v distanční výuce chybí sociální kontakt, proto bych například ocenila možnost zapnutí si kamer, nebo alespoň zapnutí kamer u samotných učitelů.“ Učitelé si tu při výuce nezapínají kamery?! Co to je za roboty, proboha? Žák sám píše: „Doma je absolutně nemožné udržet 45 minut pozornost na mluvící počítač.“ A co teprve pět nebo šest hodin? Žák: „Šest hodin v kuse se nedá vydržet.“

Pro mě bylo zarážející, ale ne překvapivé, jak jsou žáci gymnázia už zkažení, ohledně dvou věcí: cílů svého vzdělávání a kvality výuky. Tím prvním myslím jejich neustále obavy z maturity, kdy mnozí psali, aby se nematuritní předměty minimalizovaly nebo rovnou zrušily. Oni jsou už rok mimo školu a chtějí se učit jen maturitní předměty? Ty ostatní předměty jsou pro ně na nic? Jen to, co je u maturity, se počítá? Tady je vidět, jak gymnázia důležitost maturity neustále zdůrazňují – což je naprosto stupidní názor – a žáci vůbec nevidí ty hlavní důvody, proč by se měl člověk vzdělávat. Názory typu „nejlepší by bylo aby se nematuritní předměty v tuto dobu nevyučovali vůbec“ neukazují tuto školu v dobrém. O hrubce nemluvě. To druhé je vidět na tom, co vlastně studenti chválí. Někdy jim za pochvalnou zmínku stojí i naprostá samozřejmost nebo dokonce chválí i nekvalitní výuku, protože ten zbytek výuky na jejich škole je mnohem horší. Takže se chválí učitelka, kdy „Každou hodinu opakujeme ve formě kratšího testu otázky na maturitu a zbytek hodiny věnuje výkladu další maturitních otázek.“ Nebo: „Hodiny si nahráváme, protože rychlé tempo paní učitelky ne vždy stíháme, ale s nahrávkou si můžu doplnit, co mi v zápise chybí a zároveň si tím hodinu i zopakuji.“ No, děkuji pěkně. To je jako chválit někoho za to, že mi zlomil ruku, protože mi mohl i zlomit vaz. Někteří žáci chválili výuku na své školy v porovnání s jinými, třeba u svých sourozenců. To se opravdu ani nechci domýšlet, co se děje tam.

Rád bych ještě zmínil, že zmíněné citáty nejsou ojedinělé, ale každý ilustruje ještě větší množství podobných. Zpětných vazeb byly desítky, nejsou to ojedinělé výkřiky a můžeme tedy mluvit o slušné reprezentativnosti. Takže co na tomto gymnáziu – a nepochybně i mnohých dalších – máme? Všechny neduhy distanční výuky, ano, doslova VŠECHNY, tu vidíme v té nejryzejší podobě. Byť byly stokrát zmíněny ve všech možných textech, webinářích a podcastech pro učitele. Ale proč by se učitelé gymnázia sami vzdělávali, jak lépe učit? Mají plné ruce práce s mluvením do vypnuté kamery a vyžadování úkolů do druhého dne. Takže pak dělají svou vlastní vzdělávací práci nekvalitně: přetěžování žáků, úkoly s nesmyslnými termíny, minimum práce mimo počítač, nepřetržitá frontálka s výkladem, trvající dlouhé hodiny, neustálé powerpointové prezentace, nevhodné hodnocení. Gymnaziální učitelé zde předvádějí hodně mizernou práci u výběrových a rozhodně nejlepších žáků z celé generace. Ano, ti žáci tu bídu unesou, ale jen pomyslete: co kdyby tak byli vzděláváni lépe? To by bylo teprve něco! Opravdu je nutné, aby žáci museli psát svým učitelům žádost o takové pedagogické triviality jako je: „Udělat výuku interaktivnější, kratší výklad“ nebo: „Žáci by měli být více zapojeni“ nebo „Ukazovat více zajímavých materiálů, ne jenom zápis do sešitu“? To učitelé nevědí sami? Neumějí to nebo na to prostě jen kašlou? Čest učitelům, kteří popírají tento gymnaziální způsob vzdělávání a snaží se o lepší výuku. Co je fajn: mnozí gymnaziální žáci tuhle dobrou učitelskou práci oceňují i v této zpětné vazbě. Škoda, že není normálem, ale spíše výjimkou.

Takže žáci už všechny neduhy učitelům na vědomí dali, míč je na straně školy a samotných pedagogů. A až se žáci vrátí do školy, máme tu jednu základní radu od jejich žáka. Je smutné, že je nutné ji vůbec dávat: „Až se vrátíme do školy, tak s námi začněte opatrněji, tak jak se od Vás očekávalo v prosinci. Bohužel musím říct, že ten tlak za ten první týden v prosinci byl tak velký, že si nedokážu představit co bude teď, až nastoupíme. Chápu, že někdo na tu online výuku neapeluje tak, jak by měl, ale i s těmito lidmi by se mělo zacházet jako s lidmi. Tuto snahu jsem v prosinci neviděl.“