Jak se připravit na Čapka

I když jsem byl kdysi jen obyčejný a zmatený mladý učitel ze základní školy, jakmile jsem jen malinko začal učit na univerzitě, hned mě posílali lektorovat. Začínal jsem tam, kam nikdo nechtěl jít: třeba u mistrů odborného výcviku, ve zvláštní škole a podobně. Takže moje lektorská „kariéra“ má začátek přesně v roce 2000. Uvádím to proto, že se mi nikdy předtím nestalo, aby pan ředitel na mě sborovnu připravil prezentací, částečně složenou z mých citátů a různých interpretací mých myšlenek.

A protože mi to připadá zajímavé a zábavné, podělím se o to s vámi spolu s mým komentářem. Nutno podotknou, že pan ředitel mi prezentaci promítl ještě před začátkem semináře. Několikrát mě nazval jedním z „věrozvěstů“ a tvrdil, že „celá sborovna si myslí něco jiného“ než co já píši ve svých knihách. Ale rádi si mě prý vyslechnou. OK. To mi přišlo fér a začalo mě to zajímat o to více. A je také zajímavé, co si takový pan ředitel vybere jako „inspirující“ myšlenky.

Slide 1:

Sami učitelé se rádi klamou v tom, jaká výuka je kvalitní a jaké ne. Kvalitní je ta jejich, samozřejmě, jenom jim to kazí „stále hloupější žáci“.

To je pravda, tento jev je tu u části učitelů stále. Učitel nemůže za nic, všechno má na triku žák a jeho rodiče. Tohle strkání hlavy do písku vede až absurditám typu Karvaiová: „Očekávané výstupy: co když je někdo nezvládá ani na konci devíti let vzdělávání? Je to chyba učitelů nebo žáků společně s rodiči? Já tvrdím, že to druhé.“ Zbavování se odpovědnosti je problém. Pokud učitel nebude kritický k sobě, nemůže se zlepšovat ve své práci.

„Dnes ve sborovnách vidím smutné počty, … část reprezentuje rezignovaná šeď a výuka v mezích mírného pokroku, zbytek jsou kandidáti hodinové výpovědi, škůdci dětí a představitelé spálené didaktické země.“

Tady pan ředitel vynechal tu dobrou část, slova: …několik progresivně naladěných učitelů. Bůhví, proč chtěl pošetřit 4 slova, asi chtěl svou sborovnu malinko radikalizovat. Ale pasáž platí – je to tak stále, jenom někde těch správně naladěných učitelů přibylo. Jinde ne.

Slide 2:

Ano, tyto důsledky nekvalitní výuka má: apatie, odmítání, nekázeň, nespolupracující chování, psychické problémy žáků.

A u učitelů také: vyhoření, ztráta ideálů, pokles energie, psychické problémy.

Slide 3:

Řešení problému podle Roberta Čapka: Učit metodicky správně, neučit, jak jsme byli sami učeni, chodit spát s Moderní didaktikou

Tady pan ředitel kapku ironicky přehání. Vhodnou výuku bych já nepopsal jako „metodicky správnou“, ale jako tu, která podporuje klima ve třídě. Hlavně těmito způsoby: otevřená, pestrá didaktika, podporující hodnocení, symetrická komunikace, férová pravidla, podpora spoluúčasti žáků. Neřekl bych také, že je nutné „spát s Moderní didaktikou“. Navrhuji spát s Líným učitelem! A „Moderní didaktiku“ občas kvůli metodě otevřít v kabinetu nebo ve sborovně.

Slide 4:

Poslední slide byl nejzajímavější. Tady se pan ředitel rozhodl ukázat na údajný rozpor.  „Naše představa nesprávných řešení stejného problému“ znamená „údajně nesprávných podle Čapka“. Ale tak to úplně není. Některé skvělé výukové metody přímo počítají „s menšími skupinami vytvářenými podle studijních schopností“. Chybou podle mě je vytvoření takových skupin trvale, nebo dokonce studijních tříd a tříd hlupáků (jak jí v jisté škole – ne v této! – sami učitelé nazývali). Takové rozdělení je nevhodné a žádná z těchto skupin pak nepracuje tak kvalitně, jak by mohla, kdyby žáci byli v přirozeném mixu.

Pozoruhodné je, že právě v této konkrétní škole jsou třídy maximálně po 15 žácích. Chtějí zmenšovat skupiny? To pak budou mít 7 – 9 žáků ve třídě a mnoho metod nebude proveditelných, protože na ně bude příliš málo lidí! Nejefektivnější činností ve výuce je vzájemné učení, spolupráce, společná činnost a k ní potřebujeme i větší počet žáků, aby se od sebe inspirovali, učili, sdíleli. A když potřebujeme menší skupiny, lehce je vytvoříme i v normálně početné třídě. Proto mi představa téhle školy, požadující „menší skupiny“, připadá legrační. Už poloviční, zmenšené třídy přece mají! Pro mě je ideální počet žáků ve třídě kolem 20 (což je mimochodem skoro i průměrný počet žáků ve třídě v České republice).

Požadavek, aby ve školách byli lidsky skvělí, inteligentní a spokojení učitelé, je samozřejmě správný. Ale k tomu by ještě měli být výborní pedagogové! To je přece jejich hlavní práce. Co z toho, že je učitel „spokojený“, když by nebyli spokojení i jeho žáci?

V každém případě pan ředitel se prezentací drobet snažil sešikovat svou malou sborovničku dvanácti učitelů, ale následný seminář byl hodně klasický: někteří učitelé souhlasili s většinou mých myšlenek, někteří jen z částí. Pan ředitel mi poděkoval za workshop vedený v klidné a přátelské atmosféře a já získal další zkušenost.