Gymnázium Luďka Pika v Plzni a Renata Hellusová: jak neučit němčinu a jak se nechovat k žákům

To, že se na víceletých gymnáziích většinou nerealizuje ta nejlepší výuka, víme všichni. Dokonce bych řekl, že nejlepší žáci celé populace dostávají to nejmizernější vzdělávání. Je to tím, že všechno snesou? Nebo je to tím, že se tak upínají k maturitě, že různé učitelské excesy přehlédnou ze strachu, že by se jim to u maturity vrátilo? V každém případě má své důvody, že právě na těchto školách se objevují ty nejhorší exempláře učitelů a řekl bych, že i lidí. Osoby pokřivené, morálně zvrácené a pedagogicky naprosto nekompetentní, které úmyslně a cíleně poškozují své žáky.

Na Gymnáziu Luďka Pika v Plzni pracuje Mgr. Renata Hellusová. Mohli bychom ji popsat jako sladce se tvářící sadistku, která si užívá svou moc a převahu. Ráda se prezentuje, že to s dětmi myslí dobře, ale žáky má nejraději, když před ní „leží na lopatkách“, hroutí se, bojí se. Pak je spokojená. Ty sebevědomé se snaží za každou cenu zlomit. Žáky má rozdělené na oblíbené a neoblíbené. K tomu, aby žák byl neoblíbený, stačí velice málo. Mnoho žáků se jí bojí od prvních dnů na škole. Mnozí rodiče nedokážou skrýt po setkání s ní negativní pocity. Z její třídy po rodičovské schůzce odcházejí rozčílení rodiče, někteří z nich s výkřiky „Kde je tady ředitelna?“, jiní si otírají zpocené čelo nebo si sedají na schody, aby nabrali dech.

Co se týká její výuky, žáci sami ji považují za nekvalitní, základy němčiny probírají neuvěřitelnou rychlostí a až do konce studia to nese následky. Úkoly a různé prezentace, které jim zadává za domácí úkoly, jsou vzhledem k úrovni zvládnutí němčiny neúměrně těžké. Například: rozbor německé básně minimálně o 4 slokách od německého autora, který není obecně známý a rozbor jeho díla není dohledatelný na netu. Již jen výběr takového básníka – v dnešní „internetové době“ – je náročný, natož napsat německy rozbor veršů. Jiným úkolem zase je vypracování a odprezentování prezentace o vybraném německém vědci a jeho odborné práci z oblasti medicíny a podobně. Tyto práce jsou navíc hodnoceny podivně. Stalo se například, že při úkolu na téma „napsat motivační dopis k přijetí na konkrétní instituci v Německu“, vypracovali ve většině úkol správně a bez chyb, ale Hellusová usoudila, že je to „podezřelé“. Všem za bezchybnost vynadala a za trest za úkol slíbené známky nedala. Žákům se sice později podařilo ji přemluvit ke známkám alespoň s nejnižší váhou 1, ale ani tento slib Hellusová nedodržela. Argument žáků, proč by úkol na doma odevzdávali s chybami, když je to jediná šance, jak si opravit známky, u ní neprošel. Žáci nad úkolem strávili mnoho hodin… výsledkem byla jen bezmoc.

Její hodnocení je na gymnáziu bohužel obvyklé: za polovinu nesprávných odpovědí byla již pětka, což je u mnohých gymnaziálních učitelů asi normální. Ovšem zde nebyl žádnou výjimkou průměr třídy z testu pohybující se mezi 3 – 4, stávalo se, že přesáhl i přes 4. Tedy: většina žáků má čtyřku nebo pětku. U čtvrtletních prací se psal vždy sloh a jeho zadání bylo mnohem náročnější, než u slohu z ČJ. Hellusová žákům zadala povinný rozsah (počet slov), útvar a téma. K tomu ale dostali ještě navíc zadánu řadu německy psaných podmínek (některým ani nerozuměli), které museli dodržet – např. přesný počet použití různých gramatických útvarů nebo použití přídavného jména v každé větě nebo použít ve slohu přesné množství různých slovesných tvarů, časů apod. Někdy také do podmínek zadala, kolik má sloh obsahovat vět jednoduchých a kolik souvětí, příp. kolik se v něm musí objevit dopravních prostředků apod. Splnění těchto podmínek bývalo velice náročné, horší než sepsat vlastní sloh. Kdo je nesplnil, měl výrazně sníženou známku.

Jen pro informaci, učitel na gymnáziu u druhého jazyka má za úkol toto (RVP pro gymnázia): logicky a jasně strukturuje středně dlouhý písemný projev, formální i neformální text na běžné či známé téma, sestaví ústně i písemně souvislý text na jednoduché téma jako lineární sled myšlenek, jednoduše a souvisle popíše své okolí, své zájmy a činnosti s nimi související, shrne a ústně i písemně sdělí běžné, obsahově jednoduché informace. Zdá se vám, že Hellerové úkol, aby žáci psali dlouhé texty na téma Hans Adolf Krebs, Paul Ehrlich, Karl Landsteineer nebo Rudolf Wirchow (všechno němečtí sérologové, biochemici, patologové z 19. století) odpovídá těmto požadavkům? Proč se žáci neseznamují se současnými německými vědci nebo umělci, samozřejmě na přiměřené úrovni, to ví jen Hellusová.

Ústní zkoušení u ní trvá dlouhé desítky minut a žáci nemají daleko k nervovému kolapsu. Čím víc blednou a koktají, tím víc je spokojená. Za chyby žáky ponižuje, zesměšňuje před spolužáky. Známku na vysvědčení většinou Hellusová uzavírá podle průměru známek (klasická gymnaziální zhůvěřilost), ale má pravidlo, že dolů (na lepší známku) zaokrouhluje pouze do dvou desetin přes (tj. dvojka je pouze do průměru 2,2 a přes 2,2 je již trojka). U obzvlášť neoblíbených žáků, když neměla argumenty, klidně řekla, že nejsou v hodině matematiky a čísla jí nezajímají. A danému chudákovi snížila známku o stupeň. Kdo si troufl nesouhlasit, s úsměvem mu nabídla komisionální přezkoušení. Samozřejmě to, kde ona sama bude mít hlavní slovo. Kdo by si řekl ale o přídavek mučení? Němčina byla přitom druhý jazyk, ze kterého maturovali pouze 3 žáci. Ti ji uměli díky svému předchozímu studijnímu pobytu v Německu (který trvá rok), příp. soukromé výuce mimo školu. Kvůli Hellusové určitě ne.

Příklad jejího vztahu k žákům může být Kryštof. Tomu při uzavírání známek chyběl dopsat jeden test. Nahradilo ho zkoušení, ale Kryštof věděl, že i kdyby z něj dostal pětku, stále měl průměr na konečnou trojku. Protože se nepřipravil podle požadavků Hellusové, rozlítila se a na vysvědčení mu dala rovnou 4. Jak vypadá formativní hodnocení od této osoby směrem k žákovi? Takto: „Dostal jsi čtyřku za to salámování, to mě strašně sere.“ Jejím nástrojem je i manipulace s testem: když si Hellusová všimla, že mu trojka vyšla na body hraničně, upravila celou škálu tak, aby jeho body byly nyní odpovídaly čtyřce a známku 3 přeškrtala a upravila na 4. Nejednalo se o omyl ve špatném součtu bodů, ale o úmysl za každou cenu mu dát horší známku.

Když žáci zjistí, jak to u Hellusové chodí, snaží se přestoupit na jiný jazyk i za cenu, že budou sami dohánět celý rok (nebo i více) například španělštiny. To se nepovoluje, avšak důvod je tristní: prý by to pak chtěl každý. Když si na nějaký aspekt Hellusové výuky stěžují rodiče, vždy se věc ještě zhorší. Takové žáky pak Hellusová zesměšňuje. Někteří žáci mají z důvodů sportovní reprezentace nebo zahraničních tréninků povolenou sníženou docházku. Rozumní učitelé to respektují, vědí, že tito žáci vše doženou.  Ale Hellusová požaduje vypracování úkolů i během těchto soustředění. To, že ředitel tyto pobyty povolil, ji nezajímá. Velmi často se také Hellusová snaží poštvávat třídu proti jednotlivým žákům. Jeden žák přišel v nestandartním oblečení, načež Hellusová na jeho vizáž neustále nevhodně poukazovala, vyvolávala žáky a dožadovala se jejich názoru. Oznámila, že jí se nelíbí, jak je daný chlapec oblečený a požadovala po třídě, aby se přihlásili ti, kteří mají stejný názor jako ona. Žáci ovšem odmítli spolužákovu vizáž komentovat a učitelce sdělili, že každý může vypadat tak, jak chce. Kolektivní tresty jsou na denním pořádku – žáci nedávají pozor, baví se mezi sebou – celá třída za trest píše okamžitě písemku. Při každém trestu v rámci kolektivní viny Hellusová vždy určila viníka a řekla třídě: „Dejte mu pak za to přes hubu.“ Samozřejmě nikdy k žádnému násilí nedošlo, neboť třída má na Hellusovou jednotný názor. Asi tušíte jaký.

Proč taková učitelka takto týrá žáky bez jakéhokoliv zásahu vedení školy? Stížnostem nikdo nepřikládá váhu. Je to proto, že Hellusová je na této škole už desítky let? Podle mě ne. Spíše je to tím, že to, co Hellusová dělá, se v tomto gymnáziu za žádný extrém nepovažuje. Hellusová odjede do lázní a po třech týdnech přijede a pak v jednom týdnu napálí žákům 3 výstupní testy z látky za celých 6 let. To je přece normální, nebo ne? Stejně tak „normální“ je to, jak se na tomto gymnáziu vyřešila situace, kdy hodinu němčiny měla suplovat jiná vyučující. Ta ovšem na suplování zapomněla a nepřišla. Žáci si prostě ve třídě dělali svoje věci a nechali to být. Suplující vyučující, poté, co si vše po několika hodinách uvědomila, šla celou věc nahlásit na vedení školy a požadovala potrestání žáků. Hellusová později žáky doslova seřvala a dala jim jako řešení na výběr – buď neomluvená hodina nebo nahrazení této hodiny ráno od 7 hod. Co tím vlastně žákům gymnázia ukázala? Třeba to, jak mocní mohou dělat beztrestně chyby a ještě za ně potrestat ty slabší? Tohle učí plzeňské gymnázium ty nejlepší žáky. To, co se kvalitní alternativní školy snaží úspěšně dosáhnout už v první třídě základní školy –  a úspěšně! – aby žáci pracovali ve třídě sami, to se na gymnáziu Gymnáziu Luďka Pika v Plzni trestá neomluvenou hodinou. Jo, a nechci vám být dlužen název Školního vzdělávacího programu tohoto gymnázia: „Učit se pro život, ne pro školu“. Prosím vás, viděla ho někdy Hellusová?

Druhá část: Gymnázium Luďka Pika v Plzni a Eliška Fajtová: jak neučit češtinu a jak se nechovat k žákům

Třetí část: Gymnázium Luďka Pika v Plzni, Renata Hellusová a Eliška Fajtová: další hlasy a ohlasy