Gymnázium Luďka Pika v Plzni a Eliška Fajtová: jak neučit češtinu a jak se nechovat k žákům

V minulé části jsem přinesl portrét Renaty Hellusové, učitelky na Gymnáziu Luďka Pika v Plzni. Popsal jsem způsoby její práce, pro učitele a vůbec člověka nepřijatelné, neboť jeho součástí je zesměšňování a psychické týrání těch, koho by tato osoba měla učit. Proč to tito lidé dělají? Je to snad výsledek psychické nerovnováhy, potřeby vyvolat strach tam, kde nedokáží získat respekt? Jsou tito pokřivení lidé na pozici učitele, protože získají moc nad druhými a možnost jim beztrestně ubližovat? Je víceleté gymnázum pro ně ideální, protože gymnazisté dokáží splnit jejich přemrštěné požadavky a strach jim brání se bránit? Hellusové případ mě vede k zamyšlení, proč se neozve nikdo z kolegů, proč nezasáhne vedení? Je její výuka v prostředí gymnázia „normální“? Chová se tam takto většina učitelů?

Další z „učitelek“, která působí na Gymnáziu Luďka Pika v Plzni, je Mgr. Eliška Fajtová. Učí český jazyk a francouzštinu. Začátek jejího působení ve škole byl tradiční: průměr české gymnaziální učitelky. Látku probrala většinou frontálně, nijak zvlášť ale nezaujala a získala pověst náladové učitelky. Postupem času se ale její náladovost začala zhoršovat a poslední zhruba 4 roky ji lze charakterizovaly jako nervově nevyrovnanou až narušenou, pravděpodobně kompletně vyhořelou, s často se prudce měnícími náladami a názory. Má hodiny, kdy začne mile a přátelsky, ale záhy je vše špatně, na žáky křičí, vyčítá jim drobnosti, nadá jim, odkazuje se na jejich nevhodné chování při jiných hodinách (aniž by v dané třídě byla jejich třídní učitelka) apod. Mnohdy s tímto vztekem již přichází do hodiny. Diskutovat s ní o problému nebo se obhajovat je nemožné, protože neustále odbíhá od tématu a vždy si něco, často s věcí nesouvisejícího, najde a na tom se točí pořád dokola, jako veverka v kolečku.

I Fajtová má své oblíbence. Zásadně jimi jsou taková ta „neviditelná“ děvčata, která dostávají jedničky za jakýkoliv výkon. Naopak velmi neoblíbení jsou u ní ti, kteří v průběhu studia dostali od ředitele školy povolené plánované zkoušení a možnost až 80% absence z docházky (tzv.„PZ“). Písemky a úkoly ale musí splnit ve stejném rozsahu jako spolužáci. Učitelka Fajtová vždy dává najevo, že s PZ kvůli sportu nesouhlasí a odmítá ho dodržovat. Hlavním a často opakovaným argumentem Fajtové je to, že ona musí také chodit do školy každý den, takže nechápe, proč by žáci měli mít výjimku. To, že tito sportovci a sportovkyně (mezi nimi reprezentanti) velmi tvrdě pracují, si nedokáže uvědomit. Odmítá dokonce respektovat i školní sportovní akce. Doslova trapná byla situace, kdy si vylévala zlost na žákovi, který se v době vyučování zúčastnil akce Darování krve. Tuto akci pořádala škola a odjezd do transfúzní stanice na odběry byl organizovaný, žák si ani čas nemohl sám určit. Postupem času tento problém přešel do jejího otevřeného boje proti všem, kteří PZ na sport mají. Těmto žákům dává horší známky, dělá jim naschvály, komunikuje s nimi z pozice moci, často dost urážlivě. Zvláště před maturitou je permanentně udržuje ve stresu a vyhrožuje nepřipuštěním k maturitě. A to i u těch žáků, kteří mají průměr kolem jedničky a dvojky!

Jenom na vysvětlenou: PZ představuje až 80% povolené absence v každém předmětu. Sportovci mívají kvůli soustředěním a podobně reálně absenci jen kolem 40%. Běžní žáci ale mají povolenou absenci 20%. Nelze tedy hovořit o nějakém závratném rozdílu. PZ se také týká zkoušení, které by si teoreticky sportovci měli s učiteli domlouvat podle svého vytížení. Nejde o ulehčení, ale jen o termíny. Ale právě Fajtová, Hellusová a další tohle odmítali respektovat. Rozumíte tomu? Ředitel Aleš Janoušek to povolí, ale řada učitelů to ignoruje nebo se aktivně staví proti tomu a dělá žákům naschvály. Takže se běžně stane, že daný žák s PZ je ve škole po dvoutýdenní absenci a okamžitě píše test. Žádná domluva na termínu, Fajtová vždy prohlásí, že ji „PZ nezajímá“ a „teď tu jsi, tak budeš psát, nebudu se s tebou o tom vůbec bavit“.

Fajtová dovede být záludná a nepředvídatelná svými prudce se měnícími náladami, své emoce nemá pod kontrolou, neumí se ovládat. Ke studentům s PZ má až nenávistné projevy. S Hellusovou (z prvního dílu) je spřízněná a hodně pod jejím vlivem. Pokud nastane problém s jednou učitelkou, okamžitě se to ta druhá dozví a přenese do svého předmětu. Takže kdo se znelíbí jedné, má problém i s druhou. Jak vypadá její „učení“? Například se velice ráda a pravidelně postaví před třídou a s ironickými a nevhodnými poznámkami předčítá nepovedené úryvky ze slohů nebo špatné odpovědi z testů. Zpravidla jsou takto zesměšňováni stále stejní studenti. V měsících před maturitou k tomu přidáví komentáře, že autor zřejmě neodmaturuje. K tomu ještě zastrašuje žáky, že se dobře zná s předsedkyní komise, která bude u maturit z češtiny jako přísedící. Testy u Fajtové jsou většinou s otevřenými odpověďmi, takže jí to umožňuje velmi volné bodování podle její libovůle. Žáci s PZ jsou na něm samozřejmě biti, s běžným argumentem: „ty nechodíš do školy, tak nemůžeš chtít lepší známku“. A skutečně: u neoblíbených studentů se při zkoušení úmyslně stále točí na pojmech, které v danou chvíli nevědí, následně je zesměšňuje a dá jim za 5, aniž by měli možnost předvést, že látku jinak zvládají.

Její testy jsou výplodem choré mysli, jinak to nazvat nejde. Posuďte sami: nejprve zadá jako domácí úkol přečíst si esej o Kafkovi a k tomu vypracovat otázky plynoucí z díla. Na druhý den na dané otázky dala neohlášenou písemku. Do písemky ale kromě otázek na danou esej přiřadila i otázku na sedm jmen nesouvisejících s daným tématem a obdobím (italský filmový režisér, španělský sochař, atd.) a tato jména obodovala tak vysokou dotací, že většina díky tomu vyhořela – jedna otázka na neznámá jména z různých oborů byla bodována 7 body z celkových 16, ostatní otázky byly opět s otevřenou odpovědí. Co myslíte, za kolik bodů je „jednoduchá“ otevřená otázka „Jaká jsou negativa u Maxe Broda, co se týče Kafkových děl?“ Taková všeobecně známá věc je samozřejmě jen za jeden bod. Známku 4 z tohoto testu měla i premiantka třídy, která měla 8 let vždy samé jedničky. Takhle se to na gymnáziu dělá! Všichni žáci jsou tupci, učitelka je nejchytřejší a má je v moci. Běžnou samozřejmostí například bylo, že pokud žák udělal v testové odpovědi pravopisnou chybu, napsala mu za celou odpověď nulu.

Stejně jako u Hellusová platí, že jakmile se ozvou rodiče, je to záminka k ještě většímu veřejnému výsměchu a Fajtová začne žákovi předhazovat, že „není ani schopný si problémy vyřešit sám a musí to za něj dělat rodiče“. Jakmile byli žáci plnoletí a začali si tedy problémy řešit sami, Fajtová se s nimi odmítala bavit a prohlašovat, že „z důvodu vyšší absence a PZ nemá nárok na žádné námitky“. Když už to v jedné třídě nemohli vydržet a ozvali se, křičela na ně: „Vy máte individuál, vy mlčte, vy nemáte právo se k ničemu vyjadřovat“.  Před maturitou, zhruba od poloviny února, začala dávat písemky „přepadovky“ z literatury, bez předchozího ohlášení. Většinou je žáci psali opakovaně i několik po sobě jdoucích hodin. Je nutné doplňovat, že PZ při nich samozřejmě vůbec nerespektovala a žádnou omluvu nepřipouštěla?

Možná si někdo řekne: nojo, hloupá učitelka si zasedla na sportovce, kterým závidí jejich mládí, krásu, úspěchy – to je toho. Oni té škole moc nedávají a lítají si po hřišti. Tak aby bylo jasno, uvedu jeden příklad. Žák Samuel se dostal na tohle gymnázium, kde byl převis 7 přihlášených a jen 1 přijatý. Tedy musel patřit k těm nejlepším žákům s nejlepšími výsledky. Dostal se do třídy, kde se celá třída už před maturitou dostala na vybrané vysoké školy. Samuel udělal na první pokus SCIO testy na přes 80% z matematiky, ze všeobecných studijních předpokladů přes 90 % (přes 90% verbální část a přes 80% analytická část). To je velmi slušné. Z angličtiny složil Cambridge zkoušku na úrovni B2, na C1 mu chyběly pouze bod. Ale ve stejné době dostával z testů opakovaně čtyřky z matematiky, čtyřky a pětky z českého jazyka, pětky z německého jazyka a trojky z angličtiny. Takže vás napadá: jsou takové výstupy na gymnáziu opravdu vypovídající? Je v pořádku, že žáci s vynikajícími výsledky ve Scio testech, Cambridge zkouškách, různých pythagoriádách; přijatí na Karlovu univerzitu, ČVUT, VUT, ZČU mají strach, že je zakomplexované vyhořelé učitelky nepustí k maturitě?

Rodič mi píše: „Prakticky celé 2.pololetí před maturitou jsme doma žili ve stresu. Naše dítě bylo psychicky naprosto zdeptané, frustrované, nebylo schopné se na nic soustředit. Hellusová jim oznámila, že hodnotit bude podle 3 výstupních testů, o jejichž náročnosti kolovaly na škole téměř horory. Přišli jsme díky těmto dámám o kus života. Poslední 3 měsíce to nebylo jen o strachu, že nám dítě neodmaturuje, ale pro mne hlavně o strachu, že tu šikanu nevydrží. Nevím, co tyhle dámy svým chováním sledovaly. Negativních příběhů učitelkami Hellusovou a Fajtovou (ale nejen s nimi) bylo za těch 8 let studia mnoho. Teď, když už je vše za námi, musím říct, že na jednu stranu bylo fajn, že se naše dítě díky gymnáziu dostalo mezi inteligenčně stejně vybavené děti a mohlo se více rozvíjet, najít si kamarády, se kterými si rozumělo. Na druhou stranu ty nervy, zbytečné přetěžování, nekvalitní způsob výuky a někdy až extrémně nepřiměřené nároky na děti od některých vyučujících za to opravdu nestály.“

Líný učitel: Když občas píšu o gymnáziích jako o nejhorších školách v systému, kde tu nejlepší část populace žáků ničí nejhorší učitelé nejméně vhodnými způsoby výuky, někteří mi strkají pod nos příklady oceněných učitelů z gymnázií a skvělých gymnaziálních sboroven. Ano, o některých vím. V některých jsem dokonce i školil. Ale jak jsou tyto případy typické pro pdoobné školy? Kolik procent gymnázií například běžně používá průměrování známek? Kolik procent gymnázií navalí na své žáky početné přemrštěné testy zvláště před vysvědčeními? Kolik procent učitelů na gymnáziích používá frontálku jako svůj zdaleka nejčastější způsob výuky? Takže říkám: nebavme se o zlatých rybkách a marketingových výkladních skříních. Nebavme se o výjimkách – protože jsou výjimečné! Bavme se o tom, jak mohou podobné Hellusové a Fajtové roky a roky poškozovat a ponižovat své žáky, aniž by to kohokoliv zajímalo?

První část: Gymnázium Luďka Pika v Plzni a Renata Hellusová: jak neučit němčinu a jak se nechovat k žákům

Třetí část: Gymnázium Luďka Pika v Plzni, Renata Hellusová a Eliška Fajtová: další hlasy a ohlasy