Férová státní maturita? Je opravdu fér?
Na pedagogických sítích se objevuje trojice fanoušků státní maturity a zastánců Cermatu. Shodou okolností jsou všichni tři spojení s poněkud obskurní Asociací středoškolských češtinářů – Soukal je předseda, Stanzel místopředseda, Kostečka čestný předseda. Nu, to jsou jmenovitě asi všichni její členové, plus mínus, alespoň myslím. Zatímco všichni kolem vědí, že státní maturity stojí zbytečně promarněné miliony (celkově dnes už miliardy) a jsou to peníze bez užitku vyhozené z okna, Soukal má jiný názor. Tvrdí, že „Cermat je z hlediska počtu pracovníků a zaplacení práce, například autorů úloh nebo hodnotitelů písemných prací, dlouhodobě poddimenzován.“ Je zřejmé, že pokud někdo chce strkat Cermatu ještě větší sumy, než doposud polyká, je to ten, ke komu v důsledku směřují. Jinak by to bylo hotové šílenství. To jen jako ukázka, jakým způsobem tito pánové „reprezentují“. Ale dnes to nebude o financích Cermatu ani o nulové efektivitě pro vzdělání takto vynaložených peněz, dnes to bude o férovosti.
Jakmile někdo jen malinko zpochybní některý aspekt státních maturit, zmíněné trio se na něj sesype jako parta agresorů na prvňáčka. Pak většinou přijde typická „soukalovská lázeň“: všichni jsou hloupí, lžou, manipulují a jediný správný pohled je Soukalův, který „vítězí nejen argumentačně, ale i eticky“. Napíše třeba: „Je samozřejmě NAPROSTO NEPŘIJATELNÉ, UBOHÉ A SPROSTÉ ohánět se v zájmu svých cílů zájmy středoškoláků“, dokonce i s těmi velkými písmeny. Takže každý, do myslí na své studenty, je Soukalem odhalen. Jemu samozřejmě o studenty nejde, on dýchá pro Cermat. Nebo počastuje oponenta: „ Nejnestoudnější antimaturitní trol a ztělesnění křiváctví“ – a je to! V jednom ze svých nesčetných a repetativních postů napsal Soukal na adresu maturit, které by připravovaly samy školy: „Co proti tomu nabídne státní maturita? Mnohem větší férovost.“
To zaujalo nejen mě. Férovost znamená čestné jednání, hrát fér znamená chovat se sportovně. V této ještě čerstvé diskuzi Jeroným Pražsky uvedl: „Férovost? Kde je? Nyní dělají jednu a tu samou maturitu školy, které mají rozdílný počet hodin, rozdílné předměty a rozdílné zaměření. Jak myslíte tu „větší férovost“? Jak může být něco férovější než to, co si škola připraví pro sebe? Můžete být konkrétní?“
Vysvětlování se ujal J. Kostečka a odpověděl na otázky a námitky po svém:
Otázka: „Jak může být centrální přístup férovější než ten individuální, kdy by si školy volily maturitu podle svého profilu absolventa a mohly by mnoho věcí dělat tak, jak je pro ně užitečné a potřebné?“
J. Kostečka: „Pokud si budou školy volit maturitu podle profilu absolventa, nikoli podle potřeb celé společnosti, moc daleko to nedotáhneme, nemyslíte? Jen skutečně soukromé školy, tedy takové, které nebudou začleněny do sítě škol ČR, a tedy ani nebudou brát od státu žádné peníze, nechť si vytvoří maturitu třeba z lezení po stromech.“
PŘEKLAD: Vůbec nejde o zájmy studentů nebo autonomii škol či zkvalitnění vzdělávání. Jde o to, jak se splní státní zakázka. Ve světě J. Kostečky není stát ten, kdo zajišťuje z daní občanů co nejkvalitnější vzdělávání, ale ten, kdo studentům a školám poroučí. Jde prý o to uspokojit „potřeby společnosti“. Kdo je zná? Samozřejmě byrokracie, státní aparát, Cermat se svými posluhovači, oprava: externími spolupracovníky. Tedy jmenovitě i Kostečkou, Soukalem, Stanzelem. To, že právě v pestrosti a mnohostrannosti absolventů by spočívala kvalita, je mimo jejich chápání. Státní unifikace je pro tyto školomety modla.
J. Kostečka: „Školy placené či přidotovávané státem musejí dělat základní věci tak, jak to vyžadují potřeby státu. Centrální přístup je férový v tom, že stanoví minimální povinné maturitní výstupy pro daný typ školy a ty kontroluje; zároveň NM naprosto férově umožňuje školám, aby její žáci ukázali svůj i školní profil v profilové zkoušce. Odpůrci NM se u tohoto argumentu můžou vzteky pominout, ale jen proto, že na něj nemají co odpovědět. Společné maturitní minimum a dál podle rozhodnutí školy – co je na tom proboha nefér??“
PŘEKLAD: Potvrzuje se, že se Asociaci líbí, jak všichni tancujeme podle státu, tedy školských byrokratů. A také bohužel i to, že samotný bohemista neví, že pokud přidáme slovo férový do věty, skutečnost se férovou nestane. To, že stát požaduje minimální povinné maturitní výstupy po školách s rozdílným počtem hodin daného předmětu, s rozdílným studijním zaměřením a třeba i rozdílnou skladbou nepovinných předmětů je opak férovosti. Je to totálně nefér! Jako by jeden limit plnili sportovci s rozdílným počtem tréninkových hodin a mnohaletou rozdílnou kvalitou tréninku. Co je na tom ještě nefér? Přece to, že když to „maturitní minimum“ někdo nesplní, může si tu školní část dát leda tak za klobouk. Mimochodem, ten, kdo se může v diskuzích „pominout“, je většinou zástupce Asociace. Emoce a nadávky z pánů bohemistů přímo tryskají. Tedy, jak by vám sám vysvětlil, předseda Soukal nepoužívá nadávky, jen expresivní výrazy. On neútočí, jen vrací hrubému pytli hrubou záplatu.
Otázka: „Nejzákladnější princip učitelovy práce je individuální přístup. Pokud vedete čtyři roky středoškoláka v rodném jazyce, máte velmi dobrý přehled o jeho slabinách a silných stránkách. (…) Jako jeho učitel znáte jeho hranice a také chcete být u realizace a hodnocení zakončení této společné cesty.“
J. Kostečka: Tohle je přesně ten argument, proč naopak za centrální maturitu už 15 let bojuji. Takže vy prostě tvrdíte, že když učitel vidí během čtyř let žákovy hranice, je pak povinen on i škola zohlednit je při maturitě? No děkuju pěkně! Jak k tomu přijdou ti, kteří „hranice“ nemají, to vás nezajímá?
PŘEKLAD: Nevím, jací žáci „nemají hranice“, ale tohle je popření základního pedagogického principu: individuálního přístupu. Ano, učitel by měl zohlednit žákovy individuální dispozice při maturitě, stejně jako čtyři roky společné práce, protože to je ten správný, na žáka zaměřený pedagogický přístup. A každý žák má „hranice“, což je naprosto v pořádku, neboť jsme lidmi, ne nelítostnými bohemisty. J. Kostečka bojuje 15 let za to, aby se místo učitele v pravém slova smyslu stal statistickým robotem. Jemu se to povedlo, ostatní nyní už také musí.
J. Kostečka: „Kde je férovost v tom, že nad výkony některých maturantů přivřu oči a rozházím tak na padrť objektivitu hodnocení celé maturitní třídy? Viděl jsem bez nadsázky stovky takových případů u maturit od r. 1985 do r. 2011: první den dopoledne se přidalo, protože Mařenka (jinak přece vždycky jedničkářka) dnes „prostě neměla svůj den“ a Jeníček byl „nějaký podivně nervózní“ – a už odpoledne učitelé museli dát Lucince trojku za výkon na hranici propadnutí, aby to bylo fér…“
PŘEKLAD: A já jsem viděl od roku 2000 do roku 2017 „bez nadsázky stovky případů“ státních závěrečných zkoušek na univerzitě, kdy se přesně k tomuto přihlédlo. A k množství dalších věcí. Žádné „tady a teď“! Nenapadlo někoho, proč se na univerzitách koná mnohem důležitější zkouška na principech individuálního přístupu, zatímco soukalovci volají po nějaké chimerické středoškolské objektivitě, centralizují a normují? Přitom ignorují, že tyhle maturitní tanečky kromě středních škol svět kolem netancuje a vůbec je nezajímá? A že je absolvent gymnázia lepší v literatuře než zdravotní sestra? Děkuji za info, na tohle zjištění vyhazujeme každoročně ty miliony? Proč jsou vysokoškolské diplomy udělovány za diametrálně jiný, vpravdě opačný typ zkoušky, než maturitní vysvědčení po státních maturitách? Kdo se zbláznil, akademici nebo soukalovci?
A proč by se vůbec měla zachovávat nějaká „objektivita celé maturitní třídy“? Každý jen trochu kvalitní pedagog ví, že se žáci nemají srovnávat mezi sebou, protože právě to by bylo popření individuálního přístupu. Ano, já jako učitel bych respektoval jak indispozici Mařenky, tak nervozitu Jenička a přilepšil bych i Lucince – protože jsem pedagog! J. Kostečka se nebojí přiznat, že by se na to všechno nejraději vykašlal a jen sečetl body z testu. Ale nazývat to „férové“ je jen manipulací, protože význam toho slova by jako bohemista znát měl.
J. Kostečka: „Individuální přístup u maturity, pane, spočívá v tom, že nezaviněně handicapovanému žákovi poskytneme u maturity kompenzační prostředky (delší čas na přípravu, speciální pomůcky atd.)
PŘEKLAD: To je přímo mantra mizerných učitelů! Oni sice vůbec při výuce obtížnost vůbec nediferencují, všechny učí všechno stejně a chtějí po nich i stejné výstupy, ale když má někdo papíry z poradny, tak mu leccos milostivě prominou. Jinak se jede frontálka – padni komu padni. A tomu říkají individuální přístup, přestože je to směšná parodie na něj.
J. Kostečka: „Ale ne že hodnotím podle okamžité nervozity či „celkového profilu“ maturanta namísto podle jeho výkonu tady a teď.“
PŘEKLAD: Ano, nejsou důležité dispozice ani kvalita práce během čtyřletého studia ani individuální zaměření, ani nic jiného. Výsledky vzdělávání jsou scvrknuty do jednoho okamžiku, „výkonu tady a teď“. Jestli je vám špatně, včera vám umřel křeček nebo jste nervózní nikoho nezajímá. Zda se vám trefí zadání nebo ne – to je loterie. Loterie s názvem „Tady a teď bez milosti.“ Co na tom, že celé vzdělávání má být o kompetencích? Státní maturita je o testu v den a čase, o kterém rozhodně Cermat, v obtížnosti, kterou určí Cermat a se zaměřením, o kterém rozhodne Cermat. Je to férové? V jistém smyslu ano, ale stejně jako terénní běh, kde by spolu závodili v jednom startovním poli běžci, judisté a hokejisté, muži, ženy a dorostenci, někteří by měli tretry, jiní by běželi naboso a nikdo z nich by nevěděl, jaké překážky je čekají. Tedy kromě učitelů, kteří jsou hodnotiteli Cermatu. Což je podle nich asi také fér. A pak můžete nervózně čekat s ostatními na výsledky celé dlouhé týdny – a to je nejspíše na tom to nejférovější.
Takže celá Asociace středoškolských fanoušků Cermatu vlastně svou „férovostí“ kopíruje na vzdělávání to nejhorší, co si lze představit: neosobní edukaci s nulovým zaměřením na žáka, spojenou s plošným testovaním, provázaným s normativním výkonovým hodnocením. To je „férovost“, kterou musí každý opravdový učitel odmítnout, protože představuje nefalšovanou totalitní a byrokratickou pedagogiku.