Radek Sárközi opět v akci aneb jak se dělá špína

Je to vlastně lapálie, ale myslím, že bych měl ilustrovat, jak reprezentuje některé učitele prezident falešné pedagogické komory Radek Sárközi. Podívejte se na další způsob, kterým „hledá, co nás spojuje“.

J. Vávra – umí vůbec číst s porozuměním? Pochybuji.

Celý příběh začal recenzí, kterou uveřejnil Jaroslav Vávra, geograf z Technické univerzity v Liberci. Proč právě on recenzuje moji „Moderní didaktiku“, starou pět let, neví nikdo. Jeho „objektivitu“ ukazuje tento úvod: „Autor se v uvedené knize charakterizuje jako odborník, který začal od píky: pomocný vychovatel a vychovatel, pomocný učitel ve zvláštní škole, dále uvádí, že učil na základních a středních školách tělesnou výchovu, zeměpis, rodinnou výchovu a další předměty. Jak vidno, pestrý pel-mel oborového zaměření učitele, chtělo by se říci typu „suplenta“, a nebo ‚potížisty‘, který dlouho nevydrží na jednom místě.“ Tím začíná recenzi, hned označí autora za potížistu. Jeden jediný pohled na mé CV, kterým se na rozdíl od jiných netajím a viděl by, že na ZŠ jsem učil devět let a na univerzitě sedmnáct let. Jaký suplent? Kdo nevydrží na místě? Takže to je jen taková ukázka, jak „odborná“ a „objektivní“ ta recenze je. Ale mě pomluvy nijak nevadí, zvykl jsem si na ně. Kniha je u učitelů oblíbená, stále mi ji chválí, první vydání se vyprodalo a druhé čeká ten samý osud. Co píše jakýsi neznámý akademik z technické univerzity mě netrápí. On sám však mnohokrát ve svém textu potvrdí, že být učitelem na vysoké škole neznamená ani myšlenkový, ani odborný benefit.

„Moderní didaktika“ samozřejmě není dokonalá, některé námitky recenzenta jsou oprávněné, jiné jsou však už jen hloupé a další nejsou o knize, ale o nesouhlasu J. Vávry s myšlenkami, které jsou mu cizí. Některé námitky si vymyslel, protože je to prostě exhibující ťulpas. A mnoho jich je, při už ukázané „objektivitě“, doslova úmyslně vycucaných z prstu.  J. Vávra své „recenzi“ například uvedl:

  • Normální, viditelný index, jaký se běžně používá.

    Neodpustitelné je špatné citování a práce se zdroji v Moderní didaktice Například 10 stránek je opsaných od učitelky Zuzany Loubet del Bayle, která učí dějepis a zeměpis ve Francii. Autor ji sice v literatuře uvádí (ale nepřesně, neprůkazně), ale v textu dělá dojem, že její text je jeho textem. Odkaz na zdroj je cudně ukrytý v závorce. Takové „citování“ je jedním ze znaků plagiátorství. 

A k indexu je připsána autorka a zdroj. Jednoduché.

Tento Vávrův nesmyslný hanopis lze ovšem jednoduše přeložit.  „Odkaz na zdroj je cudně ukrytý v závorce“ – to je prostě indexování, což je normální citační norma, která se používá i v odborných textech. V „Moderní didaktice“ je 209 indexovaných odkazů, je to běžné.  Odkaz není cudně skrytý, ani v tomto, ani v ostatních 208 případech, protože není co skrývat. Slova „Autor ji sice v literatuře uvádí“ znamenají, že je autorka v seznamu zdrojů prostě řádně uvedena. Když to celé zbavíme balastu, ukáže se, že je text normálně indexován a autorka normálně uvedena. A pasáž „ale v textu dělá dojem, že její text je jeho textem“ si opravdu nedokážu vysvětlit jinak, než že J. Vávra je hloupý čtenář. Konečně, mrkněte na obrázky. A zmínka o „plagiátorství“ je stejně jako ten „suplent“ jen ničím nepodložená urážka. Shrnu: Vávra učí na vysoké škole, možná i píše nebo čte odborné texty a závěrečné práce a nepozná způsob citace. kterému se říká  průběžné poznámky a je charakterizován takto: za citací nebo parafrází opět doplníte číslo v horním indexu nebo v závorkách, které se nyní vztahuje k číslu poznámky pod čarou (poznámky přitom mohou být umístěny na odpovídající stránce, na konci kapitoly nebo na konci celého textu). Tedy přesně to bylo učiněno. Vávra to nevidí, protože nechce, nehodí se mu to totiž do krámu. Takové „charaktery“ na vysokých školách také najdete.

Ale tu se do věci vložil Radek Sárközi, který na všech možných fórech a sítích rozjel kampaň, založenou na téhle lži. Fake news v praxi, za které by se nemusel stydět ani Okamura team. Proč to Radek dělá? No, nemůže zapomenout na své fiasko a nachytání při úmyslné lži, kterou jsem důkladně popsal a kde si Radek S.  vysloužil z ostudy kabát. Nakonec musel svou lež odstranit, ale viditelně se nezastyděl ani trochu. Nyní napsal:  „Děkuji za upozornění na recenzi knihy Roberta Čapka Moderní didaktika, ze které vyplývá, že její autor hrubě porušil autorská práva webu http://www.ctenarska-gramotnost.cz – budeme se proti tomu bránit soudní cestou…„a podobnými nesmysly zaspamoval sociální sítě. Tak soudní cesta? Trapné. Jaký by byl asi rozsudek? Nicméně si můžete udělat i obrázek, jak Radek S. pojímá sdílení dobré praxe.

Takže Radek Sárközi právě na základě jedné lži kuje další lži o mém „plagiátorství“ a to neví, co mu právě nyní poprvé sdělím na svém blogu. Já jsem dokonce o využití textu kolegyni Zuzanu informoval – takhle se snad dělá plagiát?

Když autor knihy, do které sbírá dobrou praxi desítek českých pedagogů, napíše: Haló, milá kolegyně, zařadil jsem do Moderní didaktiky váš text, protože se mi moc líbil a doufám, že se vám bude líbit jeho další rozšiřování mezi učiteli! A určitě bych byl moc rád, kdyby se k učitelům dostalo více z vašich textů! A opravdu: pak jsme spolupracovali i na jejím dalším textu, který jsem jako editor zařadil do sborníku pro učitele. Mnoho učitelů mi na podobné oslovení navíc napsali, že jsou umístěním své praxe / práce v knize poctěni.

Z mojí korespondence s kolegyní Zuzanou, kdy ji posílám odkaz na Moderní didaktiku

Co ještě dodat? Radek S. používá slovo plagiátorství, viditelně nemá ve věci jasno. Plagiátor je ten, kdo vydává cizí dílo za své. V tomto případě je pasáž ocitována, autor je uveden. To, co vlastně rozporuje, je porušení autorského práva – tedy použití textu bez povolení. Nevím jestli si je vůbec vědom, že to jsou dvě různé a naprosto odlišné věci. Ovšem v tomto ohledu platí: „Do práva autorského nezasahuje ten, kdo užije v odůvodněné míře výňatky ze zveřejněných děl jiných autorů ve svém díle.

Takže bublina splaskla a co zbylo? Trapná a kluzká manipulace, za kterou stojí samozvaný „prezident“ komory, jejíž název ukradl všem pedagogům. Pamatujme si, že Radek Sárközi využije proti komukoliv všechno, nejen lež, kterou vloží druhému do úst, ale v podstatě cokoliv. Takhle on totiž „spojuje“.

Update: Ještě malá poznámka k případu „Moderní didaktika“. Oba její aktéři, Radek Sárkozi a Janek Wagner („prezident“ a „viceprezident“ falešné pedagogické komory), kteří po sociálních sítích rozšiřovali slova o plagiátu z Vávrovy recenze, se nyní musí chytit za nos. Nyní sice už tak nemluví o plagiátu, ani o nevědomosti autorky s citací – ale jen o tom, že text neměl být převzat v „plném rozsahu“. Protože jde o popis projektu, myslím, že citace funguje jako příklad dobré praxe jen celá. Ale Wágner převzal onu recenzi – na svůj web Pedagogické info“ – úplně stejně! Prostě ji celou zveřejnil a uvedl autora: stejně jako já v „Moderní didaktice“. Jenže na rozdíl ode mě souhlas autora neměl! A autor se ohradil. To je ale komedie…