Perly měsíce a drahokam měsíce 2.

Už máme za sebou mnoho pokračování (nedávno bylo 13. a do konce roku bude i 14.) pravidelné měsíční soutěže o Oslí uši. To už dělá hodně přes stovku děsivých, stupidních nebo mimoňských výroků a názorů. Tyto Oslí uši zveřejňuji na Facebooku a jsou připomínkou argumentů, se kterými se musíme i ve školách  potýkat. Ale rozhodl jsem se, abych to vyvážil, že se pokusím pravidelně najít i pět perel a jeden drahokam, abych ty hlouposti alespoň nějak vyvážil. Budou to zajímavé citáty a myšlenky, se kterými Líný učitel nemusí vždy na 100% souhlasit (ale většinou ano) , v každém případě ukazují tu správnou, ne odvrácenou stránku sociálních sítí. A bez sdílení není dobré vzdělávání. A na rozdíl od drtivé většiny Oslích uší budou perly i drahokam jmenovité a adresné. Budou mít autora. Také budou i rozsáhlejší, ale věřím, že zajímavé. A na rozdíl od Oslích uší jim věnuji i místo na svém blogu. A dnes tu máme podruhé silnou pětku osobností!

Perla 1 / Marcela Kvello: Do Norska jsem se před více než 10 lety přestěhovala z čisté lásky. Ne k zemi, ale k Norovi. A když jsem pak po pár letech usoudila, že je nejen vtipný a šarmantní, ale celkově děsně fajn chlap, a Norsko je pohodová země, vystrojili jsme svatbu, rok nato se nám narodil syn a za další dva roky dcera. S dětmi byl nejdřív doma manžel a když jim byl rok, začaly chodit do školky. Nepředstavujte si ale klasickou českou školku. V té naší první bylo v nejmenším oddělení 7 dětí ve věku od 10 měsíců do necelých 2 let a k nim nejméně 2 dospělí. Společně jedli, zpívali, malovali, ale hlavně – chodili ven. Každý den, za každého počasí. V Norsku se totiž razí heslo „Není špatného počasí, jen špatného oblečení“. Dodnes obdivuju zaměstnance norských školek, jak trpělivě oblékají malé troly do vlněných svetrů a nepromokavých overalů, případně zimních kombinéz, jak dětem nazouvají minibotičky a neustále upravují rukavice. Já často nemám nervy ani na svoje vlastní děti. Samozřejmě má ten neustálý pobyt venku taky své stinné stránky. Jednak je opravdu nutné pořídit dětem kvalitní výbavu, a to nejraději ve dvojím vydání, jednak rodič (alespoň ten český) při každém vyzvedávání dětí ze školky riskuje menší šok, když se k němu řítí zablácené dítě a chce ho obejmout. Není pak výjimkou, že dítě je před odchodem ze školky nutné osprchovat zahradní hadicí. Ale jak učitelky ve školce vždycky podotknou – oni si v té kaluži tak hezky hráli!

Perla 2 / Petr (krycí jméno): Učitelé musejí přijít s něčím úplně jiným. Musí umět srozumitelně, stručně a nejlépe bez použití pojmů, které mají příliš mnoho negativních konotací k tradičně pojaté škole, vysvětlit široké veřejnosti, proč je teď potřeba investovat do učitelů spíš než do školních budov a jejich vybavení. Souhlasím, že v mnoha ohledech se školy mění a vy musíte v první řadě umět ty probíhající změny lépe pojmenovat, zamyslet se nad nějakou jejich další pravděpodobnou trajektorií a od toho odvodit ty požadavky na lepší ohodnocení učitelů (třeba typu: „škola postupně začala suplovat i některé funkce, které dříve zastávala rodina, což je extrémně náročný a citlivý úkol, který mohou zvládat jen dobře ohodnocení profesionálové“). Absolutně neumím ten narativ zformulovat tady na fleku a asi i vám bude chvíli trvat, než dojdete k něčemu, co bude dostatečně stručné, úderné, mobilizující a zároveň pravdivé. Pokud jste už příliš uvízli v perspektivě své profese, najděte si PR agenturu, která se s vámi na týden zavře a pomůže vám vaše myšlenky přeložit do podoby, které vnější svět porozumí.

Perla 3 / Ivo Vondrák: „Za druhé, jsem pro to, aby se jednoznačně přehodnotil systém státní maturity. Písemku, u které o jeden bod neuspějete a tím pádem neuspějete u maturity, považuji za nešťastnou. Já si myslím – a každý z nás starších si to pamatuje – maturita měla ústní část. A ta ústní část je od toho, abychom prokázali, co z té matematiky umíme. To, že se dopustíme numerické chyby nebo něčeho, co skutečně v tom tlaku té písemky se může stát… Prostě musím mít možnost své nápravy. Změňme to. Hledejme tu cestu. A mimochodem, to už se mělo dávno, dávno dít, a neděje se. A třetí věc, kterou tady mám, je přehodnotit obory, u kterých matematiku skutečně bychom měli mít. Víte, já jsem ještě absolvent gymnázia, kdy jsme měli tři typy oborů na gymnáziích. Byl to matematicko-fyzikální, přírodovědný a humanitní. Matematicko-fyzikální měl písemku z matematiky a také ústní zkoušku, přírodovědné obory měly jenom tu ústní a humanitní matematiku neměly. A já si myslím, že je třeba se o tom začít bavit a říct si, kde ta matematika své nedílné místo má.

Perla 4 / Edna Nová: Druhý stupeň se nese v ideologii: “musíte se učit, aby z vás něco bylo”. A “z Tomáše rozhodně nic nebude, když stále zapomíná čítanku”. Holčička se učí, protože chce “být někdo”. Holčička se dle osnov memoruje názvy řek, panovníků, kamenů. Napíše test na jedničku nebo dvojku, ale vše zase úspěšně zapomene. Jedním uchem tam, druhým ven. Učitelé říkají, že jazyky jsou důležité. Holčičce to nedává úplně smysl, stydí se kolikrát mluvit česky, proto představa, že hovoří jiným jazykem zní jako sci-fi. Ovšem sehnat kvalitního učitele jazyků se jeví ještě nereálněji. Angličtináři se střídají jak na běžícím páse, dva za pololetí je normálka. Každý má zcela jiné představy o tom, co je důležité. S každým novým se začíná tak nějak od začátku, protože většina třídy nezná základy. Učitelka na chemii a fyziku přejmenuje holčičku na spící pannu. Přesně to vyjadřuje holčičky vnitřní stav “je mi jedno, co se ve škole děje, svět čeká jinde”. Ale aby se dostala do toho velkého světa, tak musí nejdříve přetrpět základní školu. Matematice holčička moc nerozumí. Baví ji literatura. Ovšem český jazyk jako takový je opruz, rozklad vět, zdůvodňování i/y. Učitelce nestačí, když holčička řekne, že se to tak píše, protože to tak četla. Takže ani v češtině není úplná premiantka. Holčička vyniká jen ve čtenářském deníku, kam zaznamenává obsahy desítek knih. Štve ji, že musí strávit ve škole tolik času a nestíhá číst romány. Čte póvl románky pro dospívající i ruskou klasiku. Ve třinácti má třikrát přečteného Idiota, sama si přijde jak Idiot, ovšem jiného typu než byl Idiot od Dostojevského. Holčička by si přála být spisovatelkou, ale češtinářka se jí vysměje, neboť spisovatelé doopravdy “znají” český jazyk a bezchybně určí druh věty vedlejší. Holčička se opět bojí, tentokrát střední školy. Učitelé hlásají, že se žáci musí výrazně zlepšit, aby je někam přijali. Na střední škole prý teprve docení, jaká byla základní škola flákačka. Pro učitele není žádný horší osud než “nedokončené vzdělání”. Lidé s nedokončeným vzděláním uklízí veřejné záchody. A naivní holčička tomu věří. Holčička si může podat jen jednu přihlášku. Přemýšlí, že půjde na učňák, aby školu úspěšně dokončila. Učitelé ji přemluví, že s jejím známkami může jít na “normální” střední školu. Holčička jim moc nevěří, jak by ona, hloupá, zvládla maturitu? Holčička nakonec maturitu udělá, vystuduje vysokou školu. A až na promoci jí docvakne, že si ten červený diplom může strčit leda za klobouk.“

Perla 5 / Jiří Nantl: Zejména je patrné, že český vzdělávací systém před i po školské reformě konzistentně produkuje zhruba pětinu žáků, kteří jsou na hranici funkční gramotnosti nebo pod ní. Prakticky se bavíme o lidech, kteří sice umí číst a psát, ale moc nerozumí tomu, co čtou nebo píšou. Vzhledem k tomu, že zajišťování gramotnosti je základní funkcí školství již od věků, jde o fatální selhávání českého vzdělávacího systému. Česká společnost má často tendenci považovat velké rozpětí kvality výsledků žáků za „přirozené“. Žel není tomu tak. Země s nejlepšími vzdělávacími systémy – v Evropě Finsko, Estonsko, ale začíná se jim blížit také Polsko – se vyznačují tím, že mají hodně nejlepších a relativně málo nejhorších žáků. Jinými slovy, jejich školy dokáží co největší počet žáků naučit co nejvíce.

Tohle mimochodem vůbec není debata o tom, zda žáci jsou „studijní typy“, nebo mají jít na řemeslo. Výsledky PISA 2018 naznačují, že nejméně polovina žáků v učňovských oborech prakticky není funkčně gramotná (například budou mít problém rozumět návodu na použití něčeho, případně si spočítat, kolik na zamýšlenou činnost potřebují materiálu). Snadno si lze domyslet, že z těchto lidí žádní vynikající řemeslníci, které všichni potřebujeme, nebudou. A pokud se vyučí a začnou řemeslo provozovat, pravděpodobně budete mít problém vůbec se s nimi jako zákazník domluvit, co od nich potřebujete.

Dalším obrovským a rovněž dlouhodobým problémem Česka jsou veliké rozdíly ve výsledcích vzdělávání mezi jednotlivými kraji a také závislost výsledků na rodinném zázemí žáků. Nůžky se přitom rozevírají. Rozdíl v kvalitě výsledků mezi nejlepším a nejhorším krajem podle PISA 2018 již odpovídá zhruba dvěma rokům školní docházky – přeloženo to znamená, že deváťák v Ústeckém kraji je v průměru na úrovni sedmáka v Praze – a vůči minulému desetiletí to představuje zhoršení. Rovněž vliv rodinného zázemí na výsledky vzdělávání žáka je v Česku silnější než v průměru testovaných zemí, které přitom zahrnují řadu rozvojových zemí s daleko většími sociálními a ekonomickými nerovnostmi, než zde máme my. Tyto okolnosti musí vyvolat závažné otázky nad takovými věcmi, jako jsou jednotné přijímací zkoušky na střední školy. Jestliže uplatníme stejný metr na deváťáka a sedmáka, je nasnadě, že sedmák nedopadne úplně dobře. Nejde však o to uvolňovat přístup do vyšších stupňů vzdělávání s tím, že přirozeně schopní, byť základní školou zanedbaní jedinci se tam prosadí sami. Potřebujeme zásadní zlepšení základních škol na společnou slušnou úroveň napříč celým státem. Jinak nejen vzdělávací, ale i politický systém v zemi bude ztrácet legitimitu.

A jako diamant, i když nebroušený, uvádím řeč poslance Jakuba Michálka v rozpravě k novele školského zákona (oficiální přepis stenozáznamu):

„Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Mně se tady hrozně líbila ta vystoupení k tomu, že musíme podporovat gramotnost v oblasti matematiky. Já tohleto také podporuji. A vzhledem k tomu, že v každé dobré společnosti je potřeba jít příkladem, tak navrhuji, abychom si vyhlásili takovou challenge, takovou výzvu, že třeba pod vedením pana ministra školství bychom si v každém poslaneckém klubu udělali zkušební test z matematiky a podle jednotlivých poslaneckých klubů bychom to potom tedy zveřejnili, jestli jdeme příkladem té naší společnosti. Za předpokladu, že tedy projde to, že zůstane povinná maturita z matematiky. Já jsem pro. Myslím si, že se na to zvládneme připravit i v našem poslaneckém klubu. Já mám matematiku rád, já se na to těším. A věřím, že i další poslanecké kluby, které tak podporují, aby se všem zavedla povinná maturita, nebo resp. aby tedy zůstala povinná maturita z matematiky, aby tam nebyla ta volba, tak se k tomu směle přihlásí. Já vidím, že někteří už se na to teď těší.“