Berenika Kopřivová jako hezký příklad selektivních „pravd“

Berenika Kopřivová mě nemá ráda. Od doby, kdy napsala blog, kde vyjmenovávala všechny ty činnosti, které musí dělat učitel. Psala například: „v průběhu přestávky učitel (pokud ovšem nemá dozor) telefonuje s rodiči (někomu je špatně, někdo má úraz atd.), vybírá peníze a různé rodiči podepsané souhlasy, odpovídá na dotazy žáků..“ Samozřejmě neříkám, že tohle učitel nedělá, jenom mi přijde legrační ta mánie vyjmenovávat všechny činnosti učitele, jako kdyby jiné profese něco podobného neměly. No jen si představte třeba skladníka: „v průběhu přestávky přijde šéf, vypisuju žádánky, operativně řeším náhlé dodávky, otevírám dveře skladu řidičům, telefonuju s velkoskladem, rovnám si kšandy na montérkách…“ Tak jsem o tom napsal. Buď někdo respektuje práci učitelů, protože učitelé v jeho okolí kvalitně vzdělávají jeho děti anebo vnuky, nebo vidí ve svém okolí nekvalitní praxi a pak má k práci učitelů výhrady. Nějaké výčty toho, co učitel prý musí všechno udělat, které vypočítávají i ořezávání pastelek, nemají valnou cenu. Jenom utvrdí veřejnost v tom, že učitelská práce musí stát za starou bačkoru, když je třeba vypisovat každou malichernost z pracovního dne – třeba že učitel někomu telefonuje. Učitelství jistě není jediná profese, kde se používají telefony, ne?

Berenika Kopřivová tedy od té chvíle jako nějaká lítice komentuje všechny mé texty na Seznamu Médium a servítky si nebere. Co na tom záleží? Vůbec nic, každý má právo se vyjádřit. Když ona tak důsledně komentuje mě, oplatím ji stejně. Jenom mnohem mnohem slušněji. Její názory jsou dobrá ilustrace myšlení i některých dalších učitelů. Ve skutečnosti je to smutné. Protože když ona mě mimo jiné považuje za „podivnou postavu“ 😀 , já ji bohužel považuji za postavu typickou a bohužel spíše podprůměrnou učitelku. Takovou, kterých je v leckteré sborovně jako jablek na podzim. Protože ale B. Kopřivová své myšlenky veřejně sděluje i ve svých blocích, vidíme je v plné nahotě. Není to pěkné čtení. Popisuje třeba své hodnocení.

Berenika Kopřivová: „pokud dám Aničce motivační dvojku, tak to není srovnatelné s Vojtou, kterému „vychází čistá dvojka“ a na dvojku má vědomosti, ale ve skutečnosti má mnohem více vědomostí a je aktivnější než Anička. Ale když dám Vojtovi jedničku, tak to bude nespravedlivé vůči Jarušce, která je absolutní hvězda a nikdy neměla jiný výsledek testu než 1“.

Líný učitel: Vidíme tedy, že B. Kopřivová ještě ani nepřešla to nejhloupější a nejméně pedagogické stádium srovnávání žáků mezi sebou a individuální přístup k dětem je jí cizí. Srovnává „absolutní hvězdu“ s ostatními žáky a odepírá jim kvůli tomu úspěch, který podle ní náleží jen těm nejlepším ve třídě. Tohle neomluví to, že nemá peďák. Učí dost dlouho na to, aby se v této oblasti už vzdělala a posunula se. Jinde zase přiznává, že v dějepise učí chronologicky osnovy, které ale už dávno měly z českých škol zmizet. To už by také měla těch 19 let vědět, zvláště když do školství nastoupila při zavádění ŠVP, takže jeho existenci zaregistroval v té době každý pedagog, i úplný ignorant.

Berenika Kopřivová: „Pepa má sice z testů samé čtyřky, ale velmi se snaží i přes svoje ADHD a látka ho opravdu zajímá a často má originální dotazy k věci…čtyřku si rozhodně nezaslouží. Ovšem samé čtyřky má i Petr, který navíc o hodinách ani doma nepracuje, vědomosti fakt nemá, neustále vyrušuje a je drzý, takže čtyřku si plně zaslouží, ale co když na mne vystartují rodiče, že měl „stejný průměr“ jako Pepa, který dostal trojku.“

Líný učitel: Opět ukázka té staré mizérie hodnocení českých škol. Testy na čtyřky (bez diferenciace obtížnosti), žák si zaslouží špatnou známku „za drzost“, počítání průměru, který rodiče nárokují. A tak dále a tak dále. To, že B. Kopřivová neukazuje moc pedagogické kvality, je její věc. To, co mě zarazilo, byla její reakce na můj text, kde zmiňuji individuální přístup. Vybírám z těch jejích nesmyslů to nejhorší.

Berenika Kopřivová: „Rozhodla jsem se, že půjdu do sebe a aplikuji tyto krásné teorie v jedné za svých tříd na dějepis… takže žáky vhodně rozmístím, aby se necítili diskriminováni (a taky aby se mi dva žáci s ADHD v jedné skupině navzájem nezabili)… Oba žáky s ADHD hezky pozitivně ohodnotím za to, že přestali po svém spolužákovi opakovat „ugg ugg“ a házeli po sobě modely pěstních klínů jen chviličku.“

Líný učitel: Tyto věty považuji od učitelky základní školy za neprosto nemístné a bez respektu vůči žákům s ADHD a jejich rodičům. Děti s ADHD že by se museli ve třídě zabít? Že by při práci říkali „ugg ugg“? Nejhorší na tom je, že sama Kopřivová v téže diskuzi píše za chvíli i něco úplně jiného.

Berenika Kopřivová: „Sama mám dceru s ADHD, nikdy s ní žádné výchovné problémy nebyly, kromě motorického neklidu, zapomínání pomůcek a úkolů a běžného vyrušování. V současné době úspěšně studuje VŠ. Je potřeba se s tím naučit pracovat.“

Líný učitel: Tak jak to vlastně je? Jsou děti s ADHD ti, co se zabíjejí ve třídě a volají na sebe „ugg ugg“ nebo úspěšní vysokoškoláci? Ona sama jako učitelka s nimi neumí nebo umí pracovat? Nebo je to tak, že to, co dopřává doma své dceři, neumí předat dětem ve své třídě? Ano, přesně tak. Sama totiž píše pod mým dalším článkem, jak nakládat s těmi, co něco ztratí nebo zapomenou.

Berenika Kopřivová: „… druhý den (nebo za týden) mi 5 žáků hlásí, že ho ztratili, tak přece nejsem povinna ho každému tisknout x-krát, jen proto, že je lempl. Takže pokud ho ztratí, tak si ho buď vytiskne znovu doma, nebo holt i opíše – aspoň zjistí, že lemplovství a nepořádek se platí nějakou tou prací navíc.“

Líný učitel: S dcerou je to tak, že je třeba se s tím naučit pracovat, žáci jsou ovšem lemplové. Je to nejspíše tak, že Berenika Kopřivová prezentuje věci tak, jak se jí to hodí. Mně vyčítá, že „vnucuji lidem představu, že je české školství nekvalitní“ a sama vytváří odstrašující obrazy z českých škol, kde prý „pedagog je pak od samého začátku do samého konce akce bez debaty jednou nohou v kriminále“. Mně obviňuje, že si „neověřuji informace“ a pak sama hloupě opakuje tu stupidní lež o „podvodu žáka“, která je už dávno vyvrácená, byla nedůvěryhodná od prvního momentu a které už nemůže věřit snad ani ten, kdo o ní píše. Pravdy v jejím podání jsou velmi selektivní, vyčítá jiným to, co se jí týká dvojnásob. Mě se sice líbí, když píše, že ji „učení stále baví“, ale probůh, chtělo by to se vymanit z výuky typu „rok 1981“. Berenika Kopřivová píše, že jsem „narcistický inkvizitor“. Její názor, ale na mě nezáleží tolik, jako na dětech, které má ve třídě. Sama by se – kvůli nim! – měla snažit alespoň kvalitně učit i hodnotit a také psát o svých žácích s respektem. To je zase názor můj. Viděla snad v jakémkoliv mém textu, v jakékoliv mé knize, že bych nějak znevažoval nějaké dítě, tak jako to opakovaně dělá sama? O mě píšu, že jsem „na etické výchově chyběl„, když kritizuji učitele, co dává prvňáčkovi pětky – ona sama ovšem bez skrupulí označuje děti za „lemply“! To ona straší rodiče nekvalitou českých veřejných škol. Nejen obrazem kriminální školy plné nesvéprávných žáků, ale zejména nekvalitou práce učitele, kterou sama reprezentuje. Pokud někomu něco vyčítá, neměla by sama mít kýbl másla na hlavě.

Polepšete se, Bereniko Kopřivová. Už včera bylo pozdě.