Děti jsou doma X: plány a nápady Zuzany Labudové a Daniela Steigerwalda

Desátý díl seriálu nebude tak vážný. Doba koronaviru už leckomu leze na mozek. Dělají se bláznivé výzvy, vymýšlí se legrácky a v hlavičkách se rodí různé nápady. Například Zuzana Labudová spustila ve svém příspěvku takto: „Když se školy zavřely, pyskovalo se, protože se zavíraly, teď se bude pyskovat kvůli jejich otevření.“ Slyšte, slyšte, kdo má jiný názor, ten pyskuje. Zuzana píše dál: „A ano, přiznávám, jsem ve střetu zájmů, a to hned dvojím, protože za poslední čtyři týdny mi školy musely zrušit čtrnáct kurzů (a to nepočítám studijní cestu na Island, kterou jsem organizovala pro 11 pedagožek), což ve výsledku znamená, že jsem už čtyři týdny doma se všemi svými dětmi (jo, miluju je, ale k tomu s nimi nemusím být 24 hodin denně).“ Takže Zuzana Labudová začala vymýšlet a přišla na tohle:

  • tam, kde to lze prostorově, dělit třídy na půlky a využívat všechen prostor, nejčastěji se objevoval model, v němž se polovina třídy učí ve své kmenové učebně a druhá půlka jinde (venku, v prostorách družiny, v tělocvičně…); ve starém činžáku s miniaturní předzahrádkou to ovšem prostě nepůjde

Líný učitel: Někde není půlení možné, někde ani půlení nic nevyřeší. Překvapuje mě, že ten, kdo si představí jednu polovinu třídy v tělocvičně a druhou v jazykové učebně už nepřemýšlí, co se bude dít mezi tím. Na chodbách, toaletách, šatnách. Mít různé poloviny ve třídách znamená je mít je po polovinách všude. Různé vstupy do školy, různé svačiny, různé přestávky… kdo viděl, jak se organizuje ve škole třeba sportovní olympiáda pro druhý stupeň tak ví, že se tohle prostě nemůže podařit.

  • bod první může být omezen i personálně, protože dělit třídy na půlky znamená dvojnásobnou personální náročnost: to se dá částečně řešit tím, že po omezenou dobu a po předchozí přípravě vyučující/m budou učit asistenti/tky a/nebo ti, kdo normálně celou třídu neučí (speciální pedagožky, školní psycholožky atd. – to se dá například využít k individuální péči o děti se speciálními vzdělávacími potřebami); a i tady je třeba říct rovnou, že někde to prostě nepůjde, už proto, že velké procento učitelek a učitelů spadá do rizikové skupiny – byla bych tedy pro to, aby návrat do škol na jaře 2020 byl pro vyučující dobrovolný

Líný učitel: A je to vyřešené. Nevěřím, že by učitelé v nerizikovější věkové kategorii šli do školy, pokud to bude dobrovolné. Tedy nám ony mladé asistentky ani nebudou stačit, protože bude chybět polovina sborovny, někde i více. A mimochodem, výuka se školní psycholožkou: to už je lepší doma se dívat na National Geographic.

  • bod první směřuje především k nejmenším dětem (první až třetí třída), a to ze dvou důvodů: jednak, pokud nejdou do školy, musí je doma nebo někde jinde někdo hlídat, tudíž jeden rodič (což je někdy celá rodina) nemůže do práce + právě nejmenší děti nepřítomností ve škole a omezeným kontaktem s vyučujícími, ale především spolužáky, nejvíc trpí

Líný učitel: Myslím, že nejvíce trpí rodič ???? Mám jednoho druháka doma, a ten netrpí. Právě teď na něj volám: „Stýská se ti po škole?“ Odpovídá: „Ne, proč?“ Já: „Díky!“ On: „Proč by se mi mělo stýskat?“ Tolik k malému šetření.

  • starší děti mohou zůstat doma samy, a tudíž se učit částečně i nadále distančním způsobem, takže ty by šlo učit na střídačku, třeba po dnech (tady mě napadá, že by se to případně dalo zařídit i tak, že by se děti, které by ten den do školy nešly, mohly sejít třeba po třech nebo čtyřech doma u někoho, kde by dospělá osoba byla)

Líný učitel: Protože ty body vypadají, jako když v nějakém kurzu budoucí manažeři střílejí ledabyle brainstormingem nápady, mezi nimi chytré věci i hlouposti, dělám to samé. A při přečtení bodu 4 mě napadlo jako první: A co děti, které ve třídě nemají dva nebo tři kamarády? Ty se budou do domácností losovat? Co když je nikdo nechce a co když nikdo nechce k nim domů? Výměna děti po domácnostech mi také nepřipadá moc preventivní. To budou mít operátoři „chytré karantény“ radost.

  • družina může pobývat kompletně venku – moje stážistky to znají ze Švédska, kde se družinové aktivity odehrávají převážně venku za každého (i pro nás opravdu nechutného) počasí

Líný učitel: Ano, venku je to prima. Ovšem z hlediska viru je to jedno: uvnitř nebo venku, pořád je to hromada dětí. Potencionálních a možná i faktických nosičů viru. A proč tomu říkat družina? Není lepší výuka volnočasovým způsobem venku? Ale chápu, po výuce přece musí přijít družina – jde o to, odklidit děti z domu na co nejdelší čas.

  • třídní kolektivy by mohly odjet (i na delší) školy v přírodě – lze využít třeba jen třetinu nebo polovinu kapacity ubytovacího zařízení (mohl by to zaplatit stát, který by tak zabil dvě mouchy jednou ranou, protože by ulevil rodičům a zároveň výrazně pomohl cestovnímu ruchu)

Líný učitel: Čím by tam jely? Hromadnou dopravou nebo školním autobusem? A v jakém počtu? Také polovina? A co druhá polovina? A učitel – namísto několika hodin ve škole – tam s nimi bude zavřený celé dny? A to placení státem: nevšiml jsme si, že by Agrofert měl síť škol v přírodě. Takže tudy cesta nevede. V každém případě je lacinější nakazit se vzájemně virem na školním pozemku, není třeba platit autobus a chatu a vytvářet tak zamořenou past.

  • také by se daly přesunout kroužky do dopoledních hodin – část dětí by byla ve třídě, část na kroužcích (co nejvíce venku), které stejně měly zaplacené, případně by si mohly doplatit jen na posledních pět šest týdnů školního roku (tady by se zase pomohlo sportovním klubům a volnočasovým aktivitám, a přitom by se snížil počet dětí ve třídách)

Líný učitel: A kdo by ty kroužky dopoledne vedl? Rodiče by přece už pracovali… A co děti, co nemají žádné zaplacené kroužky? Nebo ty, které nejsou z velkého města a na kroužky musejí dojížděť? A kde by se ty dopolední kroužky realizovaly? Ve školách, kde jsou rozesety ty poloviční třídy?

  • obědy venku – za dob našeho dětství se jedlo (i vařilo) venku na táboře běžně, stačil maximálně plátěný přístřešek, ve školách by se mohlo klidně vařit uvnitř v kuchyni a podávat venku na etapy

Líný učitel: Dobrý nápad je to vždycky, jíst venku, o tom žádná. Děti by si mohly brát z domů ešusy a jíst plastovým příborem, aby se nemusely potkat u okénka na špinavé nádobí. Nebo by mohly dostávat polévku do bochníku, to pak nepotřebujeme talíře vůbec. Nebo by si mohly v tom lese samy lovit. A trhat maliny. A pít z potůčku. Vlastně by mohly místo školy jít do zemědělství, tam chybí tisícovky brigádníků.

  • také v rodinách dětí se určitě najdou rizikoví jedinci nebo budou rizikové samotné děti – tady platí totéž, co u vyučujících: návrat do škol by byl dobrovolný, odvislý od rozhodnutí rodičů.

Líný učitel: Myslím, že je motivace autorky jasná. Přeložím: je jí jedno, jak se kdo rozhodne. Ale ona chce mít odkladiště dětí v provozu. Školu, družinu, kroužky. A letět na Island.

  • těm, kdo už nepůjdou v letošním školním roce do školy, by bylo dobré obnovenou výuku streamovat + nabídnout individuální konzultace (ať už online nebo tváří v tvář).

Líný učitel: A tohle už se děje, děkujeme za optání…

To Daniel Steigerwald má lepší nápad. Píše: „Dnes je to přesně měsíc, co 1,7 milionu žáků a studentů přestalo chodit do státní školy. Škoda, že to nejspíše nevydrží, ale kdyby jo, co dál?

  1. Zrušit ministerstvo a všechny relevantní zákony. Úředníky a učitele, po kterých nebude poptávka, jistě rád zaměstná Rohlík, Bolt, a další rozvážkové služby.

Líný učitel: Aby se zaměstnali všichni úředníci a učitelé, na to by Rohlík nestačil. To by nezvládly ani České dráhy!

  1. Celý rozpočet MŠMT, cca 200 miliard, vrátit rodičům. To je cca 120 tisíc na žáka. Za to se dá už lecos pořídit!

Líný učitel: Ano, mám pár nápadů, co si koupím!

  1. Veškerý majetek ministerstva, budovy, atd., převést na akciovku Poškola a.s., a akcie rozdat občanům rovným dílem.

Líný učitel: Super. Ale navrhuji jiný název než Poškola. Co třeba Domškola?

A je to. Lidi už si sami poradí, když jim nebude v cestě stát stát.

Líný učitel: Krásný konec věty. Pokusím se vylepšit: když jim stát nebude v cestě stát, bude to za to stát.

První část: několik zásad dobré výuka doma.

Druhá část:  Vytěžme pozitiva homeschoolingu!

Třetí částZeměpisná vsuvka.

Čtvrtá část: Poučení z krizového vývoje

Pátá část: Sonáta pro Petru aneb občanka, biologie, zeměpis

Šestá část: 10 skvělých postů + jeden důležitý

Sedmá část: Deset zásad v TV Nova

Osmá část: Poradna pro mladší i pokročilé

Devátá část: Co mají dělat rodiče?