Děti jsou doma VII: Deset zásad v TV Nova

Děti jsou doma VII: Deset zásad v TV Nova

Tolik rad, jako za posledních deset dní, nedostali učitelé snad ani za minulý rok. Objevilo se mnoho blogů z pohledu učitelů i rodičů, mnohé z nich jsou užitečné a pravdivé. Je chvályhodné, že je tu snaha pomáhat radou a příklady, ale mně se zdá, že není rada jako rada. Učitelé mi nepřipadají jako žáčci, které by měl někdo vést za ručičku. Rady typu „ve zprávách oslovujme žáky jménem“ nebo „nepracujme do noci“ mi nepřipadají nějak zvlášť vhodné. Koho automaticky nenapadlo, že by měl oslovoval žáky jménem, tomu asi pomoci stejně není a nemyslím si, že by učitel potřeboval mámu na dálku, která ho posílá do peřin. Ale upozorňovat na zásady typu Komenského „všechno ať volně plyne, buď násilnost vzdálena věci“ se mi líbí. Protože cokoliv učitel dělá, může nyní své pedagogické konání touto zásadou poměřit.

Když jsem byl pozván do Snídaně s Novou, chtěl jsem podobně zpracovat zásady domácího vzdělávání – nejen abych mohl rozhovor doplnit vhodnou grafikou, ale abych shrnul zásadní a přímo kruciální zásady. Napsal jsem tedy jakési „desatero“ a protože u některých kolegů vzbudilo pozornost a líbilo se jim, slíbil jsem, že ho v některém blogu stručně rozeberu. A tohle je ten blog!

DOBRÉ DOMÁCÍ VZDĚLÁVÁNÍ:

1. Není o učivu, ale o činnosti.
Jako mnoho dalších zásad je stejné, jako ve školní třídě. Žáka neučí učivo, ale činnost, jeho vlastní práce. Sezení se sluchátky u monitoru učí mnohem méně, než samostatná práce žáka, frontální online výuka je mnohem méně než samostatné řešení problému žákem. Tak to bylo, je a vždy bude.

2. Není o povinnosti, ale o zábavě.
K učení patří pozitivní emoce. Nové způsoby vzdělávání, jako jsou videokonference, mohou žáky motivovat svou novostí, ale naše výuka by měla mít zábavný, aktivizující charakter. Učení probíhá nejefektivněji, pokud je doprovázeno pozitivní emoci. To je to kouzlo, které odliší dobrého učitele od průměru: dovednost představit svůj předmět v dobrém světle. To se má dít ve třídě, stejně jako nyní. Povinnost ve smyslu odpovědnosti za svou volbu je to, co by měl učitel podporovat (“začal jsi ten projekt na vybrané téma a je tvou odpovědností ho dokončit”). Ale povinnost ve smyslu “musíš spočítat 12 příkladů a poslat mi je za 2 hodiny oskenované” je nevhodná.

3. Není o rodičích, ale o žákovi.
Učitel by měl v této situaci úplně vynechat rodiče. Ten není ani pomocný učitel, ani dozorce nucených prací. Je to zkrátka rodič, kterého fyzicky nemáme ani ve škole a neměl by být potřebný k naší výuce ani nyní. Měl by se zájmem přihlížet úkolům, které v žákovi vyvolají radost – a ne být svědkem skřípaní zubů svého dítěte nad zbytečnými a formálními úkoly.

4. Není o technice, ale o možnostech.
Tohle je přesně ta zásada, kterou můžeme vztáhnout nejen na technické možnosti žáků, ale i na jejich vlastní dovednosti a schopnosti. Nemají všichni doma skaner a barevnou tiskárnu, nemají všichni doma rodiče inženýra na vysvětlování matematiky, ale také nemají všichni žáci dovednost učit se z učebnice novou látku. A proč by to také měli dělat? Učitel ve třídě přece pracuje s individuálním přístupem k žáků a nyní by si měl být vědom, že se vlivem okolností rozdíly ještě zvětšily.

5. Není o věznění, ale o svobodě.
Zásada, která připomíná, že dobré vzdělání je o volbách žáka a jeho individuálním řešení, které se týká mnoha aspektů práce. Tvrdím, že zábavnost úkolů prověří jejich dobrovolnost. A time nanagement je softskill, které nepřichází s direktivním nařízením, kdy se má co odevzdat. Všechny ty šibeniční termíny úkolů, hrozby za neplnění, udělování pětek jsou nedůstojné a trapné. Jen ukazují nekompetentnost učitele. Svoboda v řešení je nejvyšším levelem školní práce, svoboda v době plnění úkolu je měřítkem žákovy odpovědnosti.

6. Není o formálnosti, ale o smyslu.
Učitel by se měl vyhýbat úkolům, které postrádají pro příjemce smysl. Důvod „aby si to žáci procvičili“ je lichý, pokud učitel neukáže důvod toho procvičení. Úkoly typu „v učebnici spočítej cvičení 14 na straně 34“ nejsou žádná hitparáda. Ale úkoly typu „na plánku bytu vyber vzory koberce do jednotlivých místností, spočítej kolik kterého budeš potřebovat a kolik zaplatíš“ ukazují důvod takového počítání. Má zábavná činnost smysl? Ano má a velký: právě proto, že spojuje pozitivní emoci s naším předmětem, prací žáka a vzděláváním. Tohle chceme!

7. Není o všech, ale o jedinci.
Individuální přístup jako základní požadavek na vzdělávání nepřestal platit ani nyní! Že si žáci vytvořili vlastní skupinu, kde si úkoly mezi sebou rozdělují, aby nemusel každý dělat všechny? To je jedině dobře, neboť se naučí spolupracovat, řídit tým, plnit termíny – ovšem proti vůli učitele. Ale úkoly, které jdou opsat, si opisování jedině zaslouží! Když dáme žákovi kreativní úkol, zároveň diferencujeme obtížnost a individualizujeme téma, které ho bude bavit. A jiné by žáci nyní ani dostávat neměli. Jsou učitelé, kteří jsou online k dispozici každému žákovi jednotlivě. Bravo!

8. Není o objemu, ale o obsahu.
Ano, víme: učitelé jsou doma, ale plat dostávají stejný, tedy musí vykázat nějakou činnost. Ale to není důvod k valení hory úkolů na nebohé žáky. Někteří z nich pracují od rána do večera, aby nepřiměřené požadavky školy splnily. Jiní mají oči jako králík s myxomatózou a bolesti hlavy, jak jsou učiteli nepřiměřeně poutáni k počítačům a tabletům. Kvalita se nepočítá objemem, ale obsahem. A stále platí, že učitel používá to, co žáka k předmětu poutá a eliminuje to, co žáka od předmětu odrazuje. Tedy jedna zajímavá činnost týdně je mnohem lepší než pět otravných.

9. Není o prosazování, ale o spolupráci.
Arogantní jednání k dobrému vzdělávání nepatří. A to se týká nejen vztahu učitel / žák, ale i vztahu učitel – škola / rodič. Je nemravné vymáhat si na rodině nákup tiskárny, stejně jako rodiče nějak úkolovat. Rodič není podřízeným učitele, ale učitel by naopak měl rodině poskytovat vzdělávací službu. Rodič za ni platí. Některé školy si podivně představují spolupráci. Učitelé, rodiče a žáci by měli být spojenci, ne nepřátelé.

10. Není školní, ale je domácí!
Na závěr jen připomenu to, o čem jsem už psal. Domácí vzdělávání u nás má už velkou tradici a jasně ukázalo svou životaschopnost a nespornou úspěšnost. Vezměme si z něho to nejlepší a netahejme do domovů žáků ze školy to nejhorší. Mnozí z učitelů to tak dělají a spojují domácí činnost s úkoly. Klobouk dolů. Všimněte si redaktora Novy, jak řekne o tom, aby žáci upekli koláč a pak ho snědli u historického filmu… když to pochopí mladý začínající moderátor, jak to, že to nechápou někteří profesionální vzdělávatelé, čeští učitelé?

Snídaně s Novou vstup 1:

Snídaně s Novou vstup 2:

 

První část: několik zásad dobré výuka doma.

Druhá část:  Vytěžme pozitiva homeschoolingu!

Třetí částZeměpisná vsuvka.

Čtvrtá část: Poučení z krizového vývoje

Pátá část: Děti jsou doma V: Sonáta pro Petru aneb občanka, biologie, zeměpis

Šestá část: 10 skvělých postů + jeden důležitý

Tags: , , ,