ZŠ Lomnice, okres Sokolov: protidrogové komando v akci

Tento neuvěřitelný příběh se odehrává na ZŠ Lomnice, okres Sokolov, Školní 234 a táhne se už mnoho měsíců. Je doslova lemován nekompetentním chováním učitelů a vedení školy, o kterém můžeme hovořit jako o dlouhodobé šikaně žáka. Budu analyzovat ty důležité prvky, ale některé chyby učitelů jsou tak zjevné, že se spokojím jen s popisem dění. Vše začalo tím, že se žák osmé třídy Martin vrátil do třídy z toalety. Třídní učitelka Jitka Pugnerová a asistentka Pavlína Cholopová si ho vzali na chodbu a Pugnerová mu přikázala, aby jí ukázal všechny kapsy a to, co v nich má. Následně si musel svléknout vestu, co měl na sobě, předat ji do rukou této učitelky, kdy ta mu prohledala kapsy u této vesty. Touto osobní prohlídkou bylo u Martina nalezeno v kapse vesty jedno balení nikotinových sáčků.

Maminka: Tento postup shledávám jako absolutně nepřípustný ze strany školy. Prohlídku osoby u nás v ČR může provést policista podle zákona o Policii ČR, nikdo jiný. Učitel nemá žádné zákonné zmocnění, aby mohl postupovat tak, jak postupovala třídní učitelka. Musíte ctít ústavní zákony o nedotknutelnosti osoby, kterou náš právní řád zaručuje a nezáleží na jejím věku: „Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem“.

Líný učitel: Připomenu, že v té době byly nikotinové sáčky běžně dostupné a jejich prodej nebyl zakázán ani u dětí a mladistvých. Sáčky byly a jsou dokonce propagovány jako zdravější varianta cigaret. Nikotinový sáček na českém trhu průměrně obsahuje 4 až 7 mg (ale i více) nikotinu, pro porovnání nikotinové dražé pro odvykání kouření obsahuje 4 mg nikotinu. Takže Martin měl v kapse podle tehdejší legislativy něco mnohem méně závažnějšího, než jsou cigarety a prodej čehož pro děti a mladistvé nebyl omezován. Samozřejmě, i nikotinové sáčky mají svá zdravotní rizika a to později vedlo k zákazu prodeje pro děti.

Ale aby to bylo jasné, napíšu to velkými: NIKOTINOVÝ SÁČEK NENÍ MARIHUANA! Stejně jako vařečka není samopal.

Do této chvíle je to věc, která není tak fatální. Učitelka, prohrabávající neoprávněně kapsy je sice smutná věc, ale není to nic, za co by se nemohla omluvit a snažit se pošramocený vztah napravit. Ale to se vůbec nestalo, protože se rozjelo antidrogové šílenství. Viditelně se zejména třídní učitelka Jitka Pugnerová a školní metodička prevence (!) Eva Ličková příliš dívají na odpolední německé kriminálky. Ličková k prevenci nemá žádné vzdělání, ale co na tom? Nějaké ty protidrogové zásahy viděla v televizi, pravděpodobně se dívá i na Policie v akci a to stačí. Obvinila Martina, že je uživatelem marihuany! Jak na to přišla? Přece svým detektivním šetřením. Vyzvala Martinovy spolužáky, aby jí sháněli důkazy. Někteří tak činili ochotně, jiní až pod nátlakem. Tak se objevila prázdninová fotografie Martina s cigaretou. Tato učitelka, která se viditelně minula povoláním, z kouře té cigarety (!) rozpoznala, že je to marihuanová cigareta – analýza, na kterou později koukal jako blázen i specializovaný policista. Ale nepředbíhejme.

Maminka: Tímto bylo porušeno pravidlo, že nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného člověka, nemá-li k tomu zákonný důvod. Nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory nebo sledovat jeho soukromý život, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit.

Začaly opakované výslechy Martina, plné nátlaku a manipulace, kde byl nucen k přiznání, že je uživatel marihuany. Připomínám, že píšu o osmákovi, na kterého tlačili dospělí „pedagogové“ stylem zlý policajt a zlý policajt, ve složení Eva Ličková a Jitka Pugnerová. Matka, která byla podobným obviněním zděšena, udělala rozumnou věc. Poprosila svého známého, aby Martina podrobil policejnímu testu, který detekuje požívání marihuany v době několika měsíců zpětně. Testy byl negativní. Následovaly i další testy, včetně lékařských, všechny negativní.

To ale škole nezabránilo, aby při jednání s maminkou tvrdili, že Martin ve škole bývá pod vlivem omamných a psychotropních látek, což údajně má vyplývat z toho, že „byl radostný“ a že je uživatelem marihuany, což Ličková odůvodňovala tím, že má Martin někdy červené oči a je „mimo“ a chová se divně, bývá unavený, nemá hodinou připravené pomůcky, skáče do řeči, vykřikuje a podobně.

Líný učitel: Vidíme, že se situace dopracovala až k úplné stupiditě. Absurdní argument, že když člověk v této škole prokazuje radost, musí nutně být zhulený, není třeba komentovat. Argumenty o Martinových projevech ukazují ten obrovský amatérismus. Martin má normální projevy druhostupňového kluka, ale navíc má ADHD a bere léky, které mohou unavenost způsobit. Kdo občas bere třeba i blbý prášek na alergii, ví, o čem píšu. A víte, co bylo mamince řečeno na negativní výsledky testu? Že Martin ví, jak ty testy obejít – třeba tím, „že se před testem nají“. Ty bláho. Ředitelka, třídní a preventistka jsou úplné vědkyně. Já jsem si prostudoval, jak se radí obejít test na drogy v moči. Takto: „Kupte kilo citrónu a každý z nich si vymačkejte do pul litru vody. Toto opakujte v průběhu dne tolikrát, kolikrát to zvládnete, ideálně 10x. Tedy prolijete se 5 litry citrónové šťávy. Jednu hodinu před testem pak prolijete další litr a měli by jste být v pohodě„. Jenomže se nabízí otázka: jak mohl Martin prolít tělo v průběhu dne šesti litry citronové vody, když o testu předem vůbec nevěděl?

Co mohla maminka udělat proti téhle hysterii? Dala tedy učitelce přebal Martinových léků, aby si pročetla příznaky. Jenomže ve škole se rozjela zcela jasně cílená šikana vůči Martinovi. Učitelé začali o Martinovi trousit poznámky v jiných třídách. Třídí učitelka Jitka Pugnerová a preventistka Eva Ličková uspořádali také komunitní kruh, kde očekávali Martinovo přiznání. To, že se nemá k čemu přiznat, je rozhodně nijak nebrzdilo. Zato se Pugnerová rozhodla před celou Martinovou třídou předčítat jeho leták k lékům. Opět se ukázalo to, co několikrát dříve. Mizerní pedagogové, s pochybnou motivací zneužívají různé diagnostické aktivity a ty pak mají kontraproduktivní výsledky. Pokud třídní učitelka a preventistka vedou komunitní kruh tak amatérsky a nepřátelsky, dostaví se očekávaný výsledek – situace se zjitří a zhorší. To se i stalo. Při tomto kruhu se stala zajímavá situace. Martin pod tím stálým a opakovaným tlakem prohlásil, že se tedy přizná. Všechny „pedagožky“ se viditelně zachvěly radostí, načež Martin dodal, že ale pouze k tomu, co opravdu udělal, tedy k nikotinovým sáčkům. Nemusím snad ani doplňovat, že komunitní kruh by měl mít úplně jiné cíle, než kolektivně vymáhat přiznání po vzoru čínských soudruhů na stadionu plném pracujících, společně odsuzujících zrádce lidu. Další den se Martina ptala sama ředitelka školy Mgr. Eva Kubíčková, jak se „po tom všem, co udělal, cítí„. Stejná ředitelka, která Martina před policistou také označila jako uživatele marihuany. V následujících měsících byl Martin učiteli stále dotazován, zda ještě hulí, zda bude dál brát drogy dál a podobně. Ve škole se roznesly pomluvy, že měl ve skříňce pervitin, marihuanu, a že se svou matkou falšuje výsledky testů a podplatili i policistu, který mu je dělal a podobně. Malé ukázky této hloupé, nebezpečné a nepodložené šikany: třídní Jitka Pugnerová při výuce řekla při obrázku marihuany: „Martine, to je marihuana, tu přece znáš“. Martin jen odpověděl: „Paní učitelko, to není vtipný“. Učitel matematiky zase k Martinovi pronesl: „Tak co život, bylinky rostou?“ Pugnerová zase jindy: „Pořád hulíš?“ nebo „Budeš brát drogy dál?“

Líný učitel: Tohle je situace jako z příručky o šikaně. Učitelé si vyberou cíl, do kterého se rádoby vtipně trefují a získávají tím laciné body. Zároveň tím ale spouštějí šikanu, kterou nejen samo realizují, ale i k ní ostatní pobízejí. Krajně nevhodné je to od třídní učitelky, která má být hlavním průvodcem a obhájcem „svých dětí“. Tohle totální selhání nelze omluvit, bez jakéhokoliv důkazu je tu obviňován a psychicky poškozován nevinný žák. A to, co dělo dál, moje slova potvrzuje. Následně po popsaném jednání Ličkové byl Martin napaden spolužačkou, která ho zfackovala a sdělila mu, že ho ve třídě nikdo nechce a že se ani nediví, že byl na minulé škole šikanovaný. Také jiní žáci se Martinovi posmívali, že je feťák a podobně.

Preventistka Eva Ličková pozvala do školy policistu se zadáním, že mají ve škole Martina, uživatele marihuany a z tohoto důvodu by to chtělo přednášku o škodlivosti drog. Když opět na Martinovi vynucovala přiznání, tvrdila, že škola je „ve spojení s policií a tak by pro něj bylo lepší, kdyby řekl pravdu“. Martin stále jen opakoval pravdu: nemá co přiznávat a jediné, čeho se dopustil, bylo vlastnictví nikotinových sáčků, které mu normálně prodali v trafice. Také třídní Pugnerová se velmi položila do své role drogové inkvizitorky, opakovaně zneužívala svou pravomoc a otevřeně lhala. Martinovi před celou třídou sdělila, že vůbec není ráda, že ho má ve třídě. Tvrdila, že má od maminky povoleno, že policista Martina může otestovat. To ale pravda nebyla. Dokážete si představit, jak se Martin musel cítit? Co za lidi může takhle ničit obyčejného kluka? A tohle zastrašující, nátlakové a neprofesionální jednání školy včetně opakovaného vynucování si přiznání mělo závažný dopad na Martinovu psychiku a vedlo k jeho psychickému zhroucení a k oprávněnému vědomí, trvalého a ubíjejícího pocitu, že se ve škole vlastně nemá na koho obrátit a nikdo mu nepomůže.

Celá situace má i další vývoj, který vede do současnosti. I tomu se budu věnovat. Na závěr prvního textu ještě uvedu, že Česká školní inspekce, která věc vyšetřovala, označila postupy školy za chybné. Cituji: „Pedagogický postup v průběhu šetření možného rizikového chování žáka a v průběhu komunitního kruhu vzhledem k zajištění bezpečného prostředí žákovi 1, ale i ostatním žákům třídy, hodnotí ČŠI jako nežádoucí. Postup nebyl v souladu se zásadami vzdělávání, neboť vzdělávání má být založeno na vzájemné úctě, respektu a důstojnosti všech účastníků vzdělávání. ČŠI hodnotí stížnost jako důvodnou“.

Maminka také správně poukázala na to, že nikotinové sáčky v dané době nebyly nijak omezovány a škole neměla oprávnění Martina nijak trestat. Tedy ani ředitelskou důtkou, kterou dostal.  Stěžovala si na to. Na to šetření ČŠI: „Škola pro zákaz vnášení nikotinových sáčků do školy před tímto datem ve školním řádu nevyužila formulaci doporučovanou MŠMT. Porušení povinností stanovených školním řádem nebylo školou prokázáno a řádně odůvodněno. ČŠI hodnotí stížnost jako důvodnou.“

Když se ve škole s nekompetentním vedením projevují hloupé, dětem škodící a hodnotově pokřivené osoby, která se místo pedagogického působení snaží žáka ničit, může to vypadat přesně takto. Co je zastaví? Bohužel, jak se ukáže dále, odpověď není moc příznivá.

Další text o této škole: ZŠ Lomnice, okres Sokolov 2: sankce prý není trest a tahle škola umožňuje fyzické tresty

Třetí text o škole: ZŠ Lomnice, okres Sokolov 3: taková normální mizerná česká škola