Učitelé přišli o své hlavní právo, ale koho to vůbec zajímá?
Původně jsem nechtěl o prázdninách psát blog, ale nedávné vyjádření Učitelké platformy mě nazdvihlo z mého prázdninového lehátka na Bahamách. Takový alibismus! O co jde? O ten vynechaný paragraf v zákoně o pedagogických pracovnících. Jakmile tenhle paragraf zmizel, hned dostali ředitelé škol pokyn od ministerstva: „Ruší se právo pedagogických pracovníků na využívání metod, forem a prostředků dle vlastního uvážení v souladu se zásadami a cíli vzdělávání při přímé pedagogické činnosti (dosud v § 22a písm. c) školského zákona), čímž se posiluje role ředitele školy ve stanovování a rozvoji pedagogické koncepce školy“. Politici, jmenovitě Matěj Ondřej Havel (TOP09), Jan Berki (STAN), Olga Richterová (Piráti), Marek Výborný (KDU-ČSL), Renáta Zajíčková (ODS), opět jednou ukázali, jak málo rozumí vzdělávání a jak jsou politici vždy připraveni pořádně našemu školství zatopit. Učitel nyní ztratil právo učit, jak nejlépe uměl, podle „vlastního uvážení“. Už před mnoha dny mi napsala kolegyně, která míní: „Jsem pohoršena tím, co se chystá od 1.1.2024, apelovala bych na všechny, abychom se spojili v rámci nějakého protestu. Používání rozličných výukových metod je nezbytnou součástí dobré výuky.“ Co je na celé té věci nagativního, v čem je problém? Ani nemám moc chuť si nyní pomáhat nějakými příklady třeba z prostředí, lékařů, se kterými se mnozí učitelé srovnávají (neboť jsou také vysokoškoláci). Připadá mi laciné se ptát, jak by asi vypadaly zdravotní ústavy, kde by o léčbě nerozhodoval lékař, ale způsoby léčby by řídil ředitel nemocnice? Nebo možná ještě příhodněji: jak by vypadaly umělecké školy, kdyby jejich ředitel rozkazoval, že jsou imprese a surrealismus zakázán a musí se používat pouze realizmus? 
Je nutné si pro začátek uvědomit, že drtivá většina českých škol žádnou „pedagogickou koncepci“ nemá. Ředitel tedy v praxi nic neposiluje, vyjma obligátního „připravte děti na přijímačky a nenechte je, aby vám lezli po hlavě“. Pokud koncepci má, tak jen na papíře. Učitelé s žádnou seznámeni nejsou a 95% z nich by ani žádnou koncepci své vlastní školy nedokázalo definovat. Výjimkou jsou jen alternativní a některé soukromé školy. Možná by někteří učitelé nebo ředitelé cosi blekotali o „rozvoji dovedností“ nebo „škole pro život“ a podobně – pouhý newspeak bez jakéhokoliv spojení s tím, co se denodenně děje ve školních třídách. Pokud tohle čte učitel, klidně si udělejte myšlenkové cvičení: 1) Znáte filozofii své školy, „pedagogickou koncepci“, která je pro vaši školu charakteristická a která by nebyla plná klišé? 2) Shodli by se na ni i vaši spolupracovníci? 3) Projevuje se nějak v každodenní výuce? 4) Máte ve škole učitele, kteří pracují proti této „koncepci“, tedy dělají pravý opak?
Ministerstvo mluví oposilení role ředitele školy ve stanovování a rozvoji pedagogické koncepce školy, ve skutečnosti však v mnohých případech půjde o vnucování toho, co se řediteli líbí a nelíbí – podle jeho libovůle.
Velmi alibisticky se ke zrušení postavila i lobbistická skupina Učitelská platforma. Vyjádření jejich „ústředního výboru je zarážející, nehledě na to, že přišlo až po několika týdnech. Už spojení „optimisticky se domníváme“ je krajně podezřelé. V našem školství a optimismus? Kvalitní učitel podle nich „vždy najde školu, která docení jeho kvalitu“. To ale už není optimismus, to je lakování narůžovo, hloupé a nereálné. Přitom celý pedagogický internet (včetně jejich vlastní diskuzní skupiny) je plný příběhů, kdy tito kvalitní učitelé čelili šikaně vedení školy a svých kolegů. Být učitelem je kreativní povolání, pokud to člověk doopravdy umí. Ale v českých školách jde o vzácný úkaz, kterého si kolegové (včetně ředitelů) často neváží a podobní učitelé jsou pokládání za potížisty. Z kolika škol už byli vyštípáni? Prý „pojďme přemýšlet“, jak ochránit ředitele před „nepoučenými zřizovateli“ a „konzervativními rodiči“. To je všechno? V ohrožení přece není ředitel, ale moderně učící pedagog! Ten nyní ztratil zákonou oporu a je vydán všanc všobecné vzdělávací podprůměrnosti našich škol. Jejich vyjádření vlastně posvěcuje to, aby kvalitní učitel hledal s uzlíčkem v ruce školu, která „docení jeho kvalitu“. Která to bude? Kolik jich je? Nebylo by lepší, kdyby kvalitní učitelé zůstali i na těch méně kvalitních školách a zlepšovali je zevniř? Někdy přemýšlím o tom, co to vlastně znamená to jejich vydávání se za „učitelský hlas„. Jistě, je to marketing, ve kterém se vedení Učitelské platformy školí v drahých vzdělávacích programech, za který utrácejí peníze. Postoj k tomuto vyškrtnutému paragrafu říká jasně, že to není hlas kvalitních učitelů. Ti nyní přišli o zákonou oporu, to nikdo neokecá. Je to nad slunce jasnější a je smutné, jak k tomu Platforma přistupuje. Jsou tedy učitelským hlasem průměrnosti? Jejich politika je delší dobu jasná: hlavně nikomu nepřekážet, nikoho se nedotknout, nemít žádný názor a nijak se nevyjádřit. Je naprosto zarážející, že i členové toho ubohoučkého spolku vytunelované Pedagogické komory se vyjádřují jasněji: „To je doslova poslední hřebík do rakve! Dobří učitelé, kteří vlastní kreativitou dosahovali výborných vysledků ve výstupech se budou muset podřizovat jakési unifikaci ve vzdělavacim procesu, aby vyhověli představám ředitelů, z nichž řada ani představy, které formy pro kterou oblast jsou nejvhodnější, nemá!“ Pochopili totiž jasně, že učitelé přišli o své hlavní právo. Lokajství Učitelské platformy vůči vrchnosti (rozumějte těm, kdo dává granty, tedy peníze) je něco, co by nás už nemělo překvapovat. Bublina jejich ústředního výboru je jasně ohraničena a řekl bych, že je zřejmé, že jde proti zájmům mnoha – možná většiny – jejich členů.
V čem je největší průser? Pojďme tedy „přemýšlet“ o českém školství! Většina veřejných škol v České republice není kvalitních. Z toho vyplývá, že ve většině škol nejsou kvalitní ředitelé a učitelé. Z toho zase vyplývá, že kvalitně učících pedagogů je výrazná menšina. V drtivé většině případů není ředitel nejkvalitnější pedagog ve své škole, dokonce se mu ani nepřibližuje. Mnozí z nich dokonce kvalitní výuce aktivně brání. Je nad slunce jasnější, že pokud se kvalitní učitelé mají svobodně věnovat své práci, neměli by jim do toho mnohem horší pedagogové ani ředitelé mluvit. Protože jakmile se do toho míchají, kvalita jde vždy dolů. Ani nedopočítám všechny ty hlouposti, kterými se ředitelé snaží ovlivnit výuku k horšímu, mezi kterými se na čelné místo řadí bodování kázeňských přestupků, účast na celorepublikovém testování žáků nebo určování vah známek pro celou školu. Kdybych měl zajít do extrémů, v hlavě se mi vynořil příběh, kdy ředitelka donutila všechny žáky školy, aby se každoročně účastnili recitační soutěže před celou školou a ještě přísně ověřovala omluvenky těch, kdo se té veřejné ostudy nemohli účastnit. Všechny žáky! Prý když byla ve škole jako žákyně ona, tak tím prošla také a údajně jí to jenom prospělo. Tahle osoba má nyní všem učitelům školy určovat „pedagogickou koncepci“?
Ano, mám radost, že moderně smýšlející ředitel nyní může zakázat mizerným učitelům výklad a udělování pětek, ale kolik podobných ředitelů bude? Mnohem víc ředitelů zakáže alternativní metody, podporující hodnocení, projektovou výuku nebo aktivity s diferencovanou obtížností. Stejně to skoro nikdo ve sborovně nedělá, tak proč se tím zdržovat? Výklad, doma naučit a pak testy a zkoušení – mantra českých škol, kterou nyní mají ředitelé moc rozkázat všem učitelům ve škole. Proč by se někdo lišil? Když budou všichni stejní, ubyde problémů, protože děti (a jejich rodiče) ve škole u nikoho neuvidí, jak by to šlo jinak.
Opravdu si někdo rozumně uvažující může myslet, že všeobecné a plošné zkvalitnění výuky přijde od ředitelů? A co tedy dělali dosud? Pokud někde ve škole bylo několik kvalitních učitelů, kteří se snažili dělat svou práci dobře, doposud ustáli ataky okolí nebo vedení školy. Žáci pak měli naději, že při své vzdělávací cestě narazí alespoň na někoho z nich. Několik takových pedagogů bylo schopných také organizovat akce pro celou školu a táhnout na svých zádech i ty líné, nekompetentní a vyhořelé. I proti jejich vůli. Nyní by se mohlo stát, že budou odejiti a ve školách zbude jen spoušť. Na mnohých už to tak je.
UPDATE:
Matěj Ondřej Havel – východočeský poslanec: „Hlásím se k tomu, že proškrtat § 22a byl můj nápad. Ředitel školy je ze zákona odpovědný za vzdělávací proces ve škole, nemůže být odzbrojený nemožností vynucovat si formy a metody, uvedené třeba v ŠVP. Jsem přesvědčený, že je třeba lajnovat hřiště pro dobré ředitele, nechci psát zákony podle těch špatných, viz rizika, na která upozorňujete. Rozhodně to není způsob, jak plošně likvidovat „rozličné metody ve výuce“. To z toho ani nevyplývá. Pěkný den“.
Líný učitel: „Tak předně: v ŠVP NEJSOU žádné formy a metody. Právě ŠVP je dobrý důkaz nekvality ředitelů u nás – drtivá většina ŠVP vůbec nefunguje jako prostředek pro rozvoj školy a způsob sjednocení sborovny na společné pedagogické koncepci nebo filozofii školy. Je to čirý formalismus, formální a mrtvý dokument, určený leda pro pro inspektory a často obsahuje i překlopení učiva / osnov tam, kde nemají co dělat. Ředitel školy nikdy odzbrojený nebyl. Možná se tak cítíte subjektivně vy sám ve své funkci, pokud vám chybí dovednost pracovat s lidmi a nezvládáte to. Pokud jste tedy „nalajnoval hřiště pro dobré ředitele“, kolik jich je? Pokud budu hodně, opravdu hodně optimistický, tak 20%. A co těch 80% zbývajících škol? Tam jste kvalitním učitelům namydlil schody. Vzal jste jim právo učit kvalitně, tedy způsobem, který jejich ředitelé nechápou nebo popírají. Je mi jedno, co si myslíte, že z toho „ani nevyplývá“. Důsledek je a bude jasný. Zařadil jste se mezi ty početné politiky, kteří zaklepali další hřebíček do rakve našeho vzdělávání. Ale čemu se divím? Jste ředitel gymnázia v Hradci Králové. Vaše gymnázium je známé už celé desetiletí svou konzervativní / nekvalitní výukou, viz také letošní zpráva ČŠI, která to potvrdila: „Převažovala frontální výuka s řízeným rozhovorem„… dva nejhorší způsoby výuky. Didaktická bída. Také hodnotíte na procenta a váhami. Opět bída.
Další odstavec ze zprávy přikládám. Kritizují tam vaši školu za to, že učitelé nezařazují sebehodocení žáků. A hádejte, co bylo ve zprávě předchozí? Tohle: „K slabým stránkám školy patří menší míra podpory žáků v procesu sebehodnocení a vzájemném hodnocení„. Za osm let jste se neposunuli ani o píď. A za dalších osm let to bude to samé. Vy do těch 20% kvalitních ředitelů nepatříte ani náhodou. Co by se asi stalo učiteli, který by celé vaší sborovně navzdory učil úplně bez frontálky a třeba by odmítal i testovat, dávat špatné známky nebo počítat váhy a průměry? Už vidím, jak byste ho vy osobně „podporoval“. Nemluvě o tom, že celý Hradec také proslul tím, že ředitelé tam své školy chápou jako nějaké léno (viz ta parodie na konkurzy, která se tam ujala). Proč založili svou ředitelskou politickou stranu, co myslíte? Co kdybyste raději zlepšoval mizernou úroveň vzdělávání ve svém městě, kde děláte i politickou kariéru, než abyste kazil celé české školství? Otevřeně říkám, že od vás čekat něco progresivního nebo zlepšujícího pro české školství by viditelně bylo čiré bláznovství. Nemluvě o tom střetu zájmů jako trám – což vám asi také nic neříká. Hanba vám“.