„Tři učitelky“ překládají osloviny aneb smrt frontálce!

Objevil se tu podcast „Tři učitelky“, který realizují – nepřekvapivě – tři učitelky. Eva, Káča a Aneta nejsou vystudované učitelky (což u nás není žádný handicap). Vyberou si nějaké téma a prostě si o něm povídají. Zkusil jsem poslouchat asi dva díly, ale nedoposlouchal jsem a to hlavně ze dvou důvodů. První je ten, že formát typu „sama doma“ je mi kapku nepříjemný. Rozprava třeba začíná slovy „Holky, potřebovala bych poradit. Jak mám končit hodiny?“ A pak jsou všechny ty učitelky hrozně moc pozitivní, všechny to vlastně správně dělají a všechno znají, vlastně by si radit ani nemusely, jen si to navzájem „připomínají“ a ve skutečnosti to každá dělá moc moc moc dobře, i když se to nedaří. Milionkrát si ale poděkují, že „otevřely téma“. A to je druhý důvod, proč s tím nechci ztrácet čas: „holky“ to často nedělají moc dobře. Odborná kvalita nebo snad inspirativní přínos je stejný, jako kdyby o tématu klábosily skoro kterékoliv tři učitelky ve vaší sborovně. Bude to úplně stejně přínosné / nepřínosné, jako kdyby se sešly vaše kolegyně v kabinetu a bavily se o tom. Jen to v tom kabinetu nebude tak dlouhé. Něco z toho bude samozřejmost, něco bude zajímavé, něco bude hloupost, něco bude zmatené a hodně z toho nebude konkrétní. Vlastně by mě celkem zajímalo, kde vzaly tyto „tři učitelky“ sebevědomí, že právě jejich zkušenosti má nějakou cenu zveřejňovat. Odpověď na otázku „co dělat na konci hodiny?“ typu „uklízet třídu a sbírat papírky“ není zrovna vrchol didaktiky, že? Jak dělat reflexe? Přece „ptát se žáků“! Tip na realizaci reflexe je tedy řízená diskuze. Atakdál atakdál. Ehm….

Proč o třech učitelkách píšu? Protože se zařadili k těm popletům z Edukační laboratoře a přeložili anglický textík, který hned vydávají za skvělou inspiraci. Už jen ten nadpis: 10 tipů pro frontální výuku. Překlad článku autorky Jennifer Gonzales s praktickými radami, jak dělat frontální výuku dobře a efektivně. „Efektivní frontální výuka“ je něco jako „zdravá a chutná strava ze zkaženého masa“. Ta slova dohromady jsou nesmyslná. Argumenty typu „co jiného, než frontální způsob výuky, jsou oblíbené TED talks nebo “nauč se to” youtube videa?“ jsou pitomost. TED talks nejsou to samé, co výklad ve škole: trvají často jen několik minut, nikdo si to nemusí psát do sešitu a nikdo z toho nezkouší. Není to způsob učení, ale „one man show“. Tedy hlavně show. Youtube videa pak mají něco navíc, co výklad ve škole nemá: pokud zkoukneme, jak co dělat, okamžitě to pak zkoušíme. Tím zjistíme, zda jsme se to naučili správně. Není to tedy výklad, ale instruktáž před nějakou prací.

V textu jsou 4 důvody, proč prý frontálku používat:

1. Studenti nemají a nemohou jinak získat žádnou znalost o probíraném tématu.

Líný učitel: Lež jako věž. Žáci mohou získat znalosti například z textů, nejlépe primárních pramenů. Tím se učí nejen danou znalost mnohem efektivněji, ale učí se i nástroj práce s textem nebo jiným pramenem.

2.Probíraná látka by mohla být matoucí.

Líný učitel: Každý ví, že to, co je nejvíce matoucí ve školách pro žáky, je často právě výklad. Na rozdíl právě třeba od textu se k nejasné pasáži už nemůže vrátit a víme, jak někteří učitelé reagují na žáka, který se přizná, že něčemu ve výkladu nerozumí. A jsou žáci, kteří by se museli přiznávat hned několikrát za hodinu. Ale nedělají to. Neboť i případné vysvětlení pro ně často bývá nejasné. Jakmile žákovi odtažitě abstraktní a na odborná slova přeplněný výklad ujede, už se nechytne a tráví desítky minut ve zmatku a následné apatii.

3.Expertiza vyučujícího věc lépe objasní.

Líný učitel: To, co nejlépe „věc objasní“ je praxe, pokus, zkouška – tedy práce žáka. Nejsme ve středověku, abychom to, co řekne učitel, považovali za dogma a „expertizu“. Známe mnoho učitelů, kteří nejsou jakéhokoliv expertízování ani schopni.

4.Znalost musí být předána rychle (za účelem pokročení k práci na komplexnějším úkolu).

Líný učitel: Tak výklad předává znalost „rychle“? To je pro mě novinka! V českých školách je to takto: učitel vykládá, vykládá a žáci si píšou (někteří). Kdy tuhle látku učitel vyzkouší? Za týden v testu? Nebo za čtrnáct dní? Žák se učí doma den před písemkou. A to ještě ne každý. O jakém rychlém předávání mluvíme? Co učí rychleji: když žákům v půlhodinovém vykládu zmíníme „teplota plynového kahanu je 700°C“ nebo když si každý svůj konkrétní kahan zapálí při pokusu?

Pojďme nyní k těm deseti radám z toho pomýleného přeloženého textu, abychom se přesvědčili, co je to za „zázrak“.

1)Strukturujte (Každá naše prezentace by měla mít jasnou strukturu a tato struktura by měla být směrem ke studentům dobře komunikována).

Líný učitel: Ať je výklad strukturovaný nebo ne, stále je to výklad. Když si koupíte Trabanta, neuděláte z něj Ferrari tím, že na něj nalepíte deset samolepek Ferrari. Máte křáp a bude to stále křáp. Edukační křáp. Se strukturou nebo bez.

2)Nenatahujte to (Abychom naše studenty udrželi soustředěné, neměli bychom mluvit víc než pár minut v kuse)

Líný učitel: Lepší rada je – nevykládejte vůbec. Nechceme žáky držet „soustředěné“, chceme je mít pracující a učící se vlastní činností.

3)Zapojujte žáky (Naší otázkou můžeme ověřit porozumění… )

Líný učitel: Dobrá rada nad zlato – abyste zlepšili nejméně efektivní metodu (výklad), doplňte ji druhou nejhorší metodou (řízenou diskuzí neboli výslechem). Tomu říkám z louže do bláta.

4) Používejte vizuální materiály (Pokud používáme velmi komplexní obrazové materiály, můžeme předcházet zahlcení studentů tím, že budeme obrazový materiál postupně odkrývat, nebo ho tvořit během výkladu na tabuli).

Líný učitel: Existuje jen jedna metoda, horší než výklad – totiž výklad s powerpointovou prezentací. Není mi také jasné, co je edukativního na tom, aby učitel tvořil obrazový materiál během výkladu. Není mnohem lepší, když ho tvoří žáci během své vlastní práce na tématu?

5)Používejte příklady(Pokud mají studenti k dispozici různé příklady jednoho konceptu, prohlubuje se jejich porozumění).

Líný učitel: I kdyby učitel použil sto příkladů, stále to budou jen slova. Příklady „per huba“ nejsou ani zdaleka tak efektivní, jako prohloubit porozumění aplikací, činností, zpracováním.

6) Používejte analogie (Společně s příklady mohou analogie pomoci zhmotnit abstraktní koncept).

Líný učitel: Opět se na trabant lepí samolepky Ferrari. Ne učitel, ale žáci musí používat příklady a analogie, abyc se vzájemně učili a aby se ukázalo, jak věci rozumí.

7) Vyprávějte příběhy (Příběhy vytváří nové mentální obrazce a silnou emocionální odezvu posluchače).

Líný učitel: Ano, příběhy jsou skvělé. Ale tady dochází k velké záměně a definiční chybě. Jedna věc je vyprávět příběhy, které se pak třeba žáci pokusí ztvárnit, interpretovat, analyzovat nebo dokončit. Anebo jen reflektují, jak na ně příběh zapůsobil. Ale úplně jiná věc je ten typický český výklad učitele! Ten jen vykládá látku, často v nesmyslném rozsahu, se kterou se nijak nepracuje. Úkol zní – našprtej se to na test nebo na zkoušení! Nebudeš to zkoumat, budeš se to zpaměti učit přesně tak, jak to učitel předal. Nelze tento mizerný a škodlivý výklad odůvodňovat tím, že je to „vyprávění s příběhem“. Není!

8) Přemýšlejte nahlas (Pokud něco vykládáme, může být velmi nápomocné verbalizovat naše myšlenkové pochody).

Líný učitel: Tak přesně tohle vede ke zmatení žáků a jejich oprávněné nechuti k výkladu. Že totiž ještě uslyší, co si který učitel o věci myslí. Ani se nenadějeme, a už nám nějaký páprda vykládá, jaké měl dětství. Jiné myšlenky by si měl učitel také nechat pro sebe, protože jinak by mohl žáky indoktrinovat svým světanázorem. A to, že je učitel, v žádném případě neznamení, že to je světanázor rozumný.

9) Buďte dynamičtí (Dramatické ztišení nebo naopak přidání na hlasitosti. Chození a přednášení z různých částí třídy. Používání zapamatovatelných gest nebo prostě jen změna výrazu tváře. Emoce můžeme aktivovat přidáním vtípků…)

Líný učitel: Učitelské vtípky… často pokleslá zábava, střídající sexistické nárážky s urážlivými komenty a nepochopitelným humorem. Hlavní tedy není práce žáků v hodině, ale dramatický přednes všech těch vykládaných zbytečností? Potěš koště.

10) Přesuňte výklad na konec (V tradiční hodině se výklad obvykle odehrává na začátku).

Líný učitel: Trabant je trabantem, ať jede první nebo poslední. Na konci hodiny bych raději poprosil učitele o reflexi hodiny, vzájemné hodnocení či sebehodnocení, sběr zpětné vazby nebo cokoliv rozumnějšího, než je výklad. Není horší konec hodiny, než když v něm zní výklad učitele. Je zajímavé, že ve speciálu „Konce hodin“ naše tři učitelky výklad vůbec nezmínily. Proč tedy překládají tyhle osloviny, když se jich pak ani samy nedrží?

Konec textu bych věnoval odpovědi na tuto tezi s textu: „Frontální výuka není v principu špatná“.

Líný učitel: V principu je nejméně efektivní, tedy nejméně učící, nepředává žádné dovednosti, protože žáci nedělají žádnou činnost, eliminuje nejefektivnější způsoby výuky (tedy vlastní práci a vzájemné učení) a nevede k rozvoji kompetencí žáků, ale nanejvýš snižuje úroveň didaktické kompetence přednášejícího učitele. Můžeme sice tu a tam nějakým způsobem některý z těch nedostatků trochu minimalizovat, ale stejně z výše zmíněných důvodů musím konstatovat, že FRONTÁLNÍ VÝUKA JE V PRINCIPU ŠPATNÁ. Smrt frontálce!