Radek Marušák, mistr revizní propagandy

Tak se nám tu rozmáhá takový nešvar. V médiích se objevují články o revizi RVP (většinou je autorem Národní pedagogický institut), který po vzoru nejtvrdších propagandistů vytváří jakýsi newspeak, který maskuje jejich neschopnost a nekvalitu. To, že při této revizi porušili všechny závazky, které dali pedagogické obci, je zamlčováno. Chaos, nekvalita, nezvládnutá organizace, nerespektování odborné oponentury a ignorování názorů učitelů je zapomenuto a věci jsou prezentovány tak, že NPI přináší lék na rakovinu a kvadraturu kruhu současně. Jako klady jsou vyzdvihovány věci, za které by se mělo NPI stydět a za přednosti revidovaného RVP je propagováno to, co uměl i „starý“ RVP a lépe než tento nový bastard. Nechají se učitelé opít rohlíkem nebo jim to bude jedno jako vždycky?

Vrcholem této manipulace, mlžení a záměrných lží je text Radka Marušáka: Nové RVP. Školy mohou dětem ukázat svět umění a kultury v celé jeho šíři, to je to, oč tu běží. Ne, ukrývání mrtvol do skříně a kamufláž neschopnosti a vaření své vlastní polívčičky, to je to, oč tu běží. Marušák je hlavní iniciátor neuvěřitelného zmršení kapitoly Umění a kultura, která je nyní nepochopitelně rozdělena na dva hlavní obory: Hudební, taneční a dramatickou výchovu a Výtvarnou a filmovou výchovu. Celou tu anabázi popisuji jinde (odkazy najdete pod tímto textem), ale stručně: Marušákův tým, který revizi kapitoly vytvářel (a ze kterého na protest odešli všichni výtvarníci) proti doporučení dokumentů „Strategie 2030+“ a „Hlavní směry revize“ přidal nové obory, rozšířil učivo a uvedl celou kapitolu v ideový a metodický chaos. Odborníci, akademici a učitelé byli a jsou zděšení, mluví a píše se o „silovém zrovnoprávnění všech pěti oborů“, „vzniku paoboru bez jakékoliv opory v ničem“, „zploštění a zparchantění oborů“, „ignorování aktuálních evropských trendů“ a „zbytečných a nekoncepčních změnách“. Tenhle paskvil byl protlačen beze změn a proti vůli v podstatě všech zainteresovaných stran. A nyní přichází propaganda, která má udělat z rovnáku ohýbák a přesvědčit nás, že vůl je sova. Vyberu z těch blábolů některé nejvíce alarmující segmenty.

Radek Marušák: „Mnohým z nás ve škole chyběla pestrost a možnost objevovat další formy uměleckého vyjádření, které jsou běžnou součástí života i kultury. Právě tuto mezeru se snaží současná reforma vzdělávací naplnit – nikoliv na úkor tradičních oborů, ale jejich zasazením do širšího kontextu a rozšířením oblasti umění a kultura o obsahy dalších uměleckých oborů.“

Líný učitel: Manipulace a záměrná lež. Pokud na stejné místo, kde byly dva obory, přidáte tři další, je to na jejich úkor. Pokud předměty hudební a výtvarná výchova výrazně okradete o očekávané výstupy a místo toho přidáte OVU dalším předmětům – takže například místo sedmi výstupů hudebky má nyní jen dva – je to na jejich úkor. Pokud rozparcelujete hlavní obor na dva, ve kterém je pět segmentů a z toho tři nové, je neskonale hloupé psát o „zasazení do širšího kontextu“, protože se právě stal pravý opak.

Radek Marušák: „Nové pojetí oblasti Umění a kultura navazuje na mezinárodní trendy a doporučení.“

Líný učitel: Manipulace a záměrná lež. Mezinárodní trendy nespočívají v tom, co nesmyslně vymyslel Marušák a další nekompetentní tvůrci, kteří se sobecky snažili dodat na důležitosti svým oborům a moderní trendy ignorovali. Rozdělení „Umění a kultura“ na dvě větve (hudebně-dramaticko-taneční a výtvarně-filmovou) není typické pro mezinárodní kurikula a spíše odporuje trendu integrovaného a mezioborového pojetí uměleckého vzdělávání. Ve většině západních zemí (např. Austrálie, Kanada, Finsko, Nizozemsko, Anglie, USA) se používá zastřešující pojem „Arts“ nebo „Arts education“, který zahrnuje různé formy umění: vizuální umění (výtvarná výchova, design), hudbu, drama a divadlo, tanec, případně digitální média nebo film. Zásadní je, že tyto disciplíny nejsou primárně strukturálně rozdělovány, ale vnímané jako součást komplexní umělecké gramotnosti. 

Radek Marušák: „Je pochopitelné, že mnozí aprobovaní pedagogové mohou cítit nejistotu vůči výuce, která nově zahrnuje i další umělecké obory. Reforma navazuje na dosavadní praxi a otevírá další prostor pro kreativitu nejen žáků, ale i samotných učitelů.“

Líný učitel: Manipulace, za kterou by se nemuseli stydět ti nejtvrdší propagandisté. Je to stejné, jako by vám Marušák tvrdil, že se máte radovat, pokud vás okradou. Přece můžete naplnit svou kreativitu, jak peníze vydělat zpět. Pokud učitel narazí na blbce, je to jistě příležitost pro jeho rozvoj 🙂 Vydávat nedodělek za mistrovské dílo, to už chce řádnou dávku arogance a drzosti. Odflákli opravu vašeho auta, nevratně ho poškodili a okradli vás o díly? Máte tedy prostor pro vlastní kreativitu!

Radek Marušák: „Obsahy, které aktuálně přesahují aprobaci stávajících pedagogů, mohou být naplňovány ve spolupráci s profesionálními umělci, odborníky z praxe či pedagogy uměleckého vzdělávání z jiných kontextů – například ze základních uměleckých škol, z konzervatoří, vysokých uměleckých škol nebo kulturních center a institucí.“

Líný učitel: To je motto, kteří všichni ti neumětelové z NPI opakovali jako mantru – na tohle sice nemáme učitele, ale mohou to dělat externisté. Pokud pomineme ten základní myšlenkový bordel, který spočívá v tom, že revize RVP vede k tomu, že ji nemohou plnit učitelé, je to i tak nesmysl. Přemýšlejte se mnou. Protože Marušák (a vlastně všichni ti taneční tvůrci revize) viděli základní školu jen před měsícem z rychlíku, je třeba jim připomenout, že tohle jejich řešení má nejedno úskalí.  Dostupnost kvalifikovaných externistů: V některých regionech může být obtížné najít odborníky s potřebnou kvalifikací a pedagogickými schopnostmi. Finanční náklady: Spolupráce s externisty může znamenat dodatečné výdaje pro školy, které již nyní čelí rozpočtovým omezením. Organizační náročnost: Koordinace výuky s externisty vyžaduje pečlivé plánování a může zatížit administrativní kapacity školy. Dovolte mi malý výpočet. Pokud bychom nyní vzali všechny dostupné externisty (z tanečních studií, ZUŠ, divadel a kulturních center), dojdeme k počtu 1500 lidí. Kdyby šli opravdu všichni do škol jako v nějaké totalitě, máme k dispozici jen 37,5 % potřebného počtu. Zbytek by nebylo čím pokrýt. Tihle lidé by nás stáli každý rok (při minimální hodinové mzdě) asi 140 milionu Kč. Ročně! To jsou náklady jako na celé přijímačky, no nevyplatí se to? Ale většina těchto lektorů už pracuje na ZUŠ, vede kurzy, má vystoupení nebo učí soukromě, takže se asi do školy nepohrnou. A to ani nezmiňuji, že mnozí z nich nemají dovednosti vést výuku v plné třídě. Reálné je uvažovat, že zájem o spolupráci bude mít tak počet naplňující 10%. Možná. Ale může to být i 5%. Ovšem s realitou si Marušák ve své akademické bublině hlavu neláme. A opět připomínám: revize, která měla učivo a vzdělávací cíle zpřehlednit, modernizovat a zjednodušit nakonec způsobila, že školy by měly shánět externisty!! To nikomu na MŠMT nevadí? Nikdo NPI nekontroluje, i když vymyslí totální krávovinu, která bude povinná pro všechny školy na celé roky? Jiterský (vedoucí oddělení kurikula!) z MŠMT sám prohlásil, že se v tomto případě  „integrace nepodařila“, že „nevznikla opravdu integrovaná oblast“, že „snaha o etablování nových oborů vystrčila z pozornosti samotného žáka“ a že je potřeba „definovat vzdělávací obsah tak, aby byl smysluplný a žákům k užitku – a nikoliv k užitku samotného oboru.“ A od té doby se nestalo NIC. 

Radek Marušák: „Vzdělávání budoucích pedagogů pro nové obsahy probíhá již nyní na vysokých uměleckých školách, jako je AMU a JAMU, které připravují odborníky v oblasti dramatické, filmové či pohybové výchovy. Současně se očekává, že na změny ve vzdělávací praxi budou postupně reagovat i pedagogické fakulty.“ 

Líný učitel: To je panečku king, ten Marušák. Celou dobu doporučení, návrhy a oponentury vysokých škol ignoroval a nyní je staví do latě. Prý se to od nich „očekává“. Víte, jak dlouho trvá akreditovat na vysoké škole studijní obor? A kdo vysoké školy seženou potřebné docenty a profesory pro akreditaci těchto oborů? Už chápete, jak výhodnou kariéru si připravil Marušák? Pes po něm neštěkl a nyní půjde na dračku. Tomu se říká malá domů. Tak ostatně můžeme nazývat celou tu revizi této kapitoly: dramatik si s tanečnicemi nahráli malou domů. Až na to, že velkou. A odnesou to školy. Jistě bude obrovský zájem tyhle obory studovat, až za deset let vzniknou. Být učitelem tance puberťáků na základní škole, existuje snad atraktivnější profese? Podívejme se na aktuální přípravu. Ta probíhá na Katedra tance na HAMU (AMU Praha), která nabízí program Pedagogika tance, který připravuje pedagogy pro různé stupně tanečního školství, taneční studia a divadelní soubory. Pak Divadelní fakulta JAMU v Brně poskytuje program Taneční a pohybové divadlo a výchova, zaměřený na pedagogický i tvůrčí přístup k tanečnímu umění a pohybové výchově. A FAMU (AMU Praha) otevřela program Filmová a audiovizuální výchova, který představuje první akademické pracoviště svého druhu v Česku. Program je zaměřen na přípravu pedagogů v oblasti filmové a audiovizuální výchovy pro základní a střední školy. Nádhera. Pokud by z těchto škol odcházeli absolventi stejným tempem jako dnes, trvalo by přibližně 267 let, než by se zaplnila potřebná místa na školách s druhým stupněm ZŠ. To samozřejmě nezohledňuje přirozený odchod učitelů do důchodu, ani fakt, že ne všichni absolventi půjdou učit – ve skutečnosti by tedy reálná doba byla ještě delší.

A ta největší Marušákova oslovina nakonec: „Koncepce změn (nového RVP) tedy není ohrožením odbornosti, ale naopak jejím posílením. Vytváří prostor pro širší profesní uplatnění i pro učitele výtvarné a hudební výchovy, kteří se mohou stát klíčovými hybateli kulturního a tvořivého rozvoje školy.“ Stačí je jen malinko přeškolit. Jenže tahle představa zní líp na PowerPointu než ve sborovně. Opravdu kvalifikované rozšíření aprobace by vyžadovalo minimálně 120 až 200 hodin specializovaného vzdělávání, nejlépe akreditovaného, s metodickým vedením a praktickými nástroji. Takové kurzy ale skoro nikdo nenabízí. Nástroje nemáme. To Marušákovo: „Národní pedagogický institut ČR aktivně připravuje řadu nástrojů“ je zasvěceným jen k smíchu. Jejich neschopnost zpracovat vzorový ŠVP, který dává smysl, se už stala legendární. Učitelé nejsou Pokémoni, které můžete vyvinout na vyšší level přes noc. A představa, že tohle všechno zvládnou po odpoledních ve volném čase, za své a ještě s nadšením, je… no, řekněme, hloupoučká kurikulární fantazie. Té si ještě viditelně užijeme dost.

Pokud tedy revize vytváří „větší uplatnění pro učitele výtvarné a hudební výchovy“ – proč tedy ti hlupáčci veřejně protestovali, že? Asi jim to tahle nikdo po marušákovsku nevysvětlil, soudruzi, a místo toho, jak Marušák napsal jinde, „fňukají“. Zato Marušák nefňuká, ten rovnou alarmuje právničku. Proto mi od ní přišel dopis v jeho jméně. Marušák viditelně není schopen akceptovat, že pokud se někdo ujme revize rámcového vzdělávání, musí počítat s tím, že za to ponese odpovědnost – a kritiku. Můj článek tuto kritiku formuloval ostře, ironicky, literárně, ale věcně. Reakce? Právní výzva: prý manipuluji, překrucuji, osočuji – a přitom se nedočkáte jediné citace, jediného konkrétního důkazu, jediného odkazu na to, co je vlastně „lež“. Zato dostanete vyčítavý odstavec o tom, že jsem použil Marušákovu fotku bez souhlasu. Tu Marušákovu fotku jsem si přitom sám nasnímal během jeho veřejného vystoupení – tedy zcela legálně. Právnička ovšem (zřejmě s vážnou tváří) brání i autorská práva „neexistujícího autora“. A když už jsme u absurdity, vrcholem je požadavek na finanční kompenzaci a dvouměsíční omluvu zveřejněnou jako nějaký plakát hanby. Já ale stát na hanbě kvůli Marušákově neschopnosti nehodlám. Marušákova právnička píše, že text snižuje jeho reputaci. Ne, jeho reputaci už snížila nízká kvalita jeho práce na revizi, arogantní prosazování vlastního názoru, který nikdo jiný nesdílí, neschopnost naslouchat kolegům (natož většinovému hlasu pedagogických odborníků), sobecké prosazování vlastního zájmu na úkor všech a v neposlední řadě texty jako je ten, který jsem dnes zpracoval. Ne, tohle od něho není ochrana práv – tohle je pokus zastrašit, umlčet a zatlačit kritiku do kouta. Jenže my, co jsme na straně svobody slova, přímé publicistiky a otevřené debaty o našem vzdělávání, se do kouta natlačit nenecháme. Zajímavé, že nevadí, že je revize mizerně zpracovaná. Vadí, když se to řekne nahlas. Marušák se nesnaží likvidovat pomluvu, protože hodnotící názor o veřejné věci pomluvou být nemůže – to ví i právnický elév. Tady se likviduje kritika. Ale bez úspěchu.

Foto z protestu: Jozef Mačí.

Předchozí texty:

Marušák a Pucová: arogance a lži tryskají, tak tihle tvořili revizi?

Revize RVP: likvidační hudební, taneční a dramatická výchova

Kulatý stůl pro vzdělávací oblast Umění a kultura: selhání NPI jako noha vyvolává všeobecný odpor

Zdroj:

Je to destrukce hudebky a výtvarky, protestují učitelé proti reformě výuky