Případ SPŠ stavební v Lipníku nad Bečvou II.: paní ředitelová, Markéta Kolajtová

Každý správný tyran ředitel si také ve sborovně hýčká své příbuzné, ideálně manželku. Pak jsou vlastně ve sbrorovně tyrani dva, jeden hezky doplňuje druhého. Taková ing. Markéta Kolajtová je toho hezkým příkladem. Jak popisuje pedagog z SPŠ stavební v Lipníku nad Bečvou: „Díky ustanovení Ing. Kolajty do funkce ředitele získala velmi silnou pozici jeho žena Ing. Kolajtová. A svou sílu dává najevo vyučujícím, kteří ji nejsou sympatičtí. Znevažuje, zlehčuje a ironicky se vyjadřuje o jejich práci před ostatními kolegy i před žáky. Zosobňuje si právo do všeho mluvit a organizovat, aniž by k tomu měla profesní předpoklady. V nemilost vedení a Ing. Kolajtové upadne každý, kdo má u žáků přirozený respekt, který si získal svou prací a přístupem k nim. Vybraní učitelé od paní Kolajtové slýchávají, jak jsou nahraditelní, jak mají být rádi za tuto práci, protože si neumíme představit, jak to funguje v „normální“ práci. Předměty, které vyučujeme, degraduje před námi i žáky. Často od žáků slýcháváme, že o nás paní Kolajtová nehezky mluví.” Kdo by se tomu divil? Je to přece ředitelova žena! To je přece ta nejdůležitější funkce ve škole.

Ředitel školy, ing. Petr Kolajta, vládne tyransky škole, ale možná ještě horší tyran je právě jeho manželka, ing. Kolajtová. Žákyně to líčí takto: „Paní učitelka Kolajtová v hodinách nevytváří příjemnou atmosféru a naopak stresuje celou třídu. Používá nevhodná slova a téměř každou hodinu nám sděluje, že půlka z nás je úplně zbytečná a nikam to nedotáhne“. No ovšem, ten, kdo má potřebu neustále shazovat své žáky, ten to jistě sám dotáhl daleko. Navíc paní ředitelová má tendenci žáky, kterým předtím prorokuje neúspěch u maturity, vlastnoručně od ní vyhazovat. Děje se to opakovaně. Co to o ní říká jako o člověku nebo pedagogovi? Jiný žák o ní vypověděl: „V prvních měsících jsem byl stále kritizován a vyvoláván k tabuli. Nebyl jsem jediný, komu se tohle ve třídě dělo, jelikož bývalý spolužák, zažíval to stejné a na konci školního roku záměrně opustil školu kvůli pani Kolajtové„. Výuka této osoby nese znaky psychického teroru, jak uvádí další žák: „Testy s pani Kolajtovou probíhaly tak, že se dostavila se zpožděním a v průběhu testu chodila mezi lavicemi, slabším žakům stála buď za zády nebo před lavici, většinou si vzala test do ruky a pokaždé, když našla chybu, se začala zákeřně smát. To bylo pro většinu žáků jak ponižující, tak i znervózňující„.

Je smutné, že když máte manžela ředitele, můžete ve škole řádit tak, že si ani nezasloužíte název „učitel“. Vyjímám z ještě mnohem četnější reflexe žáků:

• V hodinách stále probíhalo vyhrožování slabším žákům, že neodmaturují nebo propadnou.
• Řekla nám, že ve škole byl žák, kterého nechala 3x propadnout a ani ho nepustila k maturitě. Ještě se tomu smála a řekla, že nemá problém udělat to znovu. Viditelně nám to řekla kvůli tomu, abychom věděli, čeho je schopna.
• Testy byly známkovány tak, že pokud tam nebyla více jak polovina odpovědí správně, tak za 5.
• Vždy si zasedla na jednoho nebo dva žáky, kteří byli psychicky tyranizováni. Moje spolužačka, která chodila o rok výš, od začátku 4. ročníku navštěvovala psycholožku a následně užívala antidepresiva. Viděl jsem, že po opravném testu vyšla ze třídy, brečela a musela okamžitě antidepresiva užít.
• Jednou přišla Kolajtová do třídy a všem řekla, že jsou k ničemu a nic z nich nikdy nebude.
• Psal jsem další opravný test po domluvě s paní Kolajtovou a jelikož jsem v testu udělal jednu chybu, tak jsem byl nucen papír, na který jsem psal, roztrhat na male kousíčky. Poté Kolajtove došlo, že se musí všechny testy archivovat 5 let. Takže můj test je archivován jako x papírků, sepnutých kancelářskou sponkou.
• V mé bývalé třídě byl žák napůl romského původu, občas jsem měl pocit, že dělala rasistické urážky.
• Na začátku dalšího ročníku se nám, co jsme propadli, Kolajtová vysmála, že nás vidí znovu ve třetím ročníku a řekla, že zhruba 150 žáků nechala propadnout nebo je nepustila k maturitě nebo kvůli ní opustili školu.
• Všichni si myslím pamatujeme, jaká Kolajtová umí být a po našich státnicích jsme si někteří vzpomněli na její kyselé obličeje a řeči typu, že na vysokou ani nemáme chodit.
• Kolajtová se do mě neustále navážela už od 1. hodiny, kdy jsem ji ještě ani neznal, ale ona už na mě měla “nabito” z vyprávění od Kolajty, který mě učil o rok dříve. Postupně se navážela čím dál více, hlavně kvůli mému tehdejšímu vztahu. Bylo to hodně nemístné a docházelo i na výhružky. Když jsem jí potom na pomaturitní oslavě řekl, že mě mrzí, jak se k nám chovala, tak následovala neadekvátní dětinská reakce (pláč, cítila se ublížené, že nám údajně “nikdy nic neudělala” a že si takové chování od nás nezaslouží).
• Začalo to prakticky hned na začátku. Když zjistila, že jsem z Loučky, tak se začala posmívat, že odtud nikdo nikdo nedopadl dobře. Měla jsem průměr 3,2 a řekla, že si nemyslí, že mám na to, abych postoupil do dalšího ročníku. Na druhý den jsem psal test z celého roku, napsal jsem ho na 2 a stejně mě nechala rupnout. A kecy stylu, že ze mě stejně nikdy nic nebude, si taky neodpouštěla. Ještě 2 roky po škole se mi o ní zdálo…“
• Neustálé ponižování, urážky, arogantní chování… někdy už se to nedalo.
• Ponižování a urážky z její strany byli na každodenním pořádku. A ne jen na moji osobu, ale i na moji rodinu.
• Paní Kolajtová přišla do třídy a řekla: „mně se dnes nechce učit” a vyvolala mě k tabuli. Když jsem následně spočítal postup, ale výsledek mi nevyšel, nechala mě tam stát do konce hodiny.
• Často užívala vulgarismy, nazývala mě hloupým, líným, ba dokonce i blbcem a debilem.
• Jeden naschvál, co mi pravidelně dělala, bylo to, že u písemné práce za mnou stála a nakukovala mi pod ruce, co píšu. To mě neskutečně moc znervózňovalo a ono tom věděla. Dokázala u mě stát klidně 10 min.
• Paní Kolajtová měla neprofesionální přístup k žákům. Neustále urážky, téměř každou hodinu. Zacházela za osobní hranice soukromí, například ponižovala spolužačku kvůli staršímu příteli. Veškeré urážky byly samozřejmě před celou třídou. Argumentovala slovy, cituji: ,, já mít dceru, která chodí s tak starým chlapem, tak ji vylískám.”
• Měla narážky na to, ze spolužačka bydlí sama, urážela její rodiče a nerespektovala soukromí, vše vždy řešila před celou třídou. Ke všem se chovala povrchním, výsměšným stylem. Mnohdy studenti v hodinách brečeli, například při zkoušení. Vyhrožovala, že nás bude dusit u maturity, že si nás vychutná a že to nemůžeme zvládnout. Celkový vztah studentů vůči ni byl špatný, studenti byli vždy před jejím předmětem vystresovaní, jakou zrovna bude mít náladu. Někdy přišla, vyzkoušela 5 lidi a rozdala 5 pětek s komentáři o naši budoucnosti.
• Dokonce si pamatuji, že mi dala na maturitním plese bezdůvodně facku. A asi nemusím zmiňovat ponižování před celou třídou.
• Problematické chování paní učitelky Kolajtové také bylo, kdy před celou třídou pomlouvá i ostatní učitele a vyjadřuje vůči nim své vyhraněné námitky.

To jsou jen některé reflexe žáků na výuku a jednání „učitelky“ Markéty Kolajtové, paní ředitelové. Vidíme, že pocit nedotknutelnosti vede k bezostyšné aroganci, které dle mého soudu hraničí s trvalým porušováním zákona. Týrání a ublížení na zdraví by se tu dalo celkem lehce dokázat, kdyby celou školu neochromoval strach. Člověk má někdy tendenci si myslet, že středoškoláci nepotřebují tolik ochrany jako prvňáčci. Možná, ale před zakomplexovanou ubožačkou, která má nad vámi moc a ubohými naschvály a urážkami si léčí své mindráky, musíme chránit každou oběť.

Pokud chce zřizovatel (olomoucký kraj) mít školu, kde v toxickém prostředí řádí takto poškození lidé a škodí celým generacím žákům, budiž. Ale rodiče by měli chránit svoje děti. Nebojte se, sepište petice, žádejte Českou školní inspekci o šetření, pište a volejte svým voleným zastupitelům. Hejtmanem olomouckého kraje je ing. Josef Suchánek (PIRÁTI a STAROSTOVÉ). Ten první letošní školní den zavítal do Šumperka, konkrétně do tamní střední a vyšší odborné zdravotnické školy. Tam řekl: „Chci všem mladým lidem, kteří dnes začínají školní rok, popřát, aby se jim ve škole dařilo, aby je učení bavilo a dobře je připravilo na jejich budoucí zaměstnání“. Co kdyby si udělal cestu i do Lipníku nad Bečvou? Co kdyby se snažil přivést k realitě svoje slova i v této škole, za kterou zodpovídá? Když ředitel Kolajta neoprávněně vyhodil učitelku, která měla respekt žáků a kolegů, někteří žáci protestovali. Kolajtová žákům řekla, že „i kdyby protestovala celá škola několik měsíců, celý rok nebo bůh ví jak dlouho, tak by se názor ředitele Kolajty nezměnil, protože s tím studenti nic nezmůžou„. Smála se u toho. Posílám své texty o této škole panu hejtmanovi na mail hejtman@olkraj.cz. Nu, uvidíme tedy, zda karma funguje, zda politici myslí svá slova vážně a kdo se bude smát naposled.

Předchozí díl:

Případ SPŠ stavební v Lipníku nad Bečvou I.: ředitel ing. Petr Kolajta

Následný díl:

Případ SPŠ stavební v Lipníku nad Bečvou III.: jak se ničí jedničkářka