Případ SPŠ stavební v Lipníku nad Bečvou I.: ředitel ing. Petr Kolajta

Podobných případů je v našem školství mnoho, ale vždy mě překvapí ta bezbřehá arogance a zdánlivá nepostižitelnost podobných ředitelů škol. Vytvářejí toxické prostředí a myslí se, že na ně nikdo nemůže. Třeba takový ing. Petr Kolajta, ředitel SPŠ stavební v Lipníku nad Bečvou. Vzdělání sice nerozumí, leadership je pro něj sprosté slovo, ale copak je to pro ředitele školy důležité? Podívejte se na případ, kdy obrovská nekompetentnost vede školu do záhuby, ale na palubě se stále vesele tančí. Tedy, tančí tu jen ředitelovi oblíbenci. Ty si Kolajta získal jednoduše: výhodami a penězi. Kolajta to dělá mazaně: někteří učitelé mají za „práci navíc“ pěkný nášup k platu. Jiní si o podobných odměnách mohou nechat zdát. Stejně tak pracovní smlouvy: oblíbenci je mají na dobu neurčitou, zbylý učitelský plebs se každý rok třese až do června a pak jim Kolajta milostivě smlouvu prodlouží o rok. Jeden z učitelů popisuje situaci: „Patřím do skupiny zaměstnanců, se kterou pan ředitel nic nekonzultuje. Předměty, rozvrh, třídy, zásahy do výuky, nemohu se podílet na žádném rozhodování. Nikdy mi nebyla nabídnuta možnost proplatit práci navíc, ačkoli vím, že vybraní kolegové tuto možnost mají. Stejně tak mohou rozhodovat, jaké třídy a předměty budou učit.“ Jaké jsou důsledky takového nesmyslného přidělování předmětů, popisuje žák školy: „Pan učitel X vystudoval film a filologii a dostal předmět Design webových stránek. Potom jsme se dozvěděli, že on vůbec neví, jak web funguje a jak se sestavuje (kóduje). Jak nás má v takovém předmětu posunout, když jsme v tom oboru vzdělanější než on?“ Nebo svědectví jiného žáka: „V hodině Cad projektování se nám potvrdilo, že učitelka Y to neumí. Když si ji jedna holka zavolala, jakože by něco potřebovala, tak jsem se podíval na monitor učitelky a byl tam návod, jak s programem Autocad pracovat. Ona to neumí, ale učí to.“ Ne vždy za ten blázinec s předměty mohou sami učitelé. Někteří se v předmětu, kterému nerozumí a kde se ocitli díky Kolajtově chaosu, necítí sami dobře. Pravda je ta, že Kolajta ve škole kupí „učitele“ bez jakéhokoliv pedagogického políbení, ani to pedagogické minimum nemají. To je na výuce vidět. Jemu je to však jedno.

Kolajta je mistr psychologických hrátek. Chodí po škole a pečlivě vybraným studentům nabízí učitelské pozice na „jeho“ škole. Slibuje jim, že jim místo „udělá“. Stačí jim prý jen bakalářské tituly a to je cobydup. O své zaměstnání se samozřejmě musí bát pouze ta sorta neustále kritizovaných učitelů. Jsou Kolajtou shazováni a ponižováni v jednom kuse, ačkoliv na hospitace jejich hodin Kolaja zásadně nechodí. Ostatně, co by tam viděl? Kvalitní výuku by nepoznal, ani kdyby mu vlezla na záda. Paní učitelka to popisuje: „Ředitel si mě zavolal a řekl mi, že svou práci nezvládám, že nemám zkušenosti, respekt a chovám se k žákům příliš přátelsky. Namítla jsem, že v mých hodinách nikdy nebyl a učit mě neviděl. Zeptala jsem se, na jakém základě to tedy tvrdí. Odpověděl, že tak vyvozuje z mého mladistvého vzhledu“. Možná by někoho zajímalo, jak učí sám ředitel Kolajta? Žák to popisuje: „Mívali jsme hodiny na které on někdy ani nešel. No a my jsme měli asi tři výkresy za pololetí oproti druhé skupině, která měla každý týden jeden. To učivo jsme se učili sami z učebnice nebo kde to jen šlo. Třeba v jiných předmětech od učitelů, popřípadě navzájem“.

Pro Kolajtu je důležitá je nekritická podřízenost a slepá poslušnost sborovny. To jsou kvality správného učitele na SPŠ stavební podle Kolajty. Proto má také zástupkyni ředitele s pouze tříletou praxí učitelky. Talent! V jakých dovednostech, to je asi jasné. Ředitel se však nezajímá o takové maličkosti, jakou je kvalita výuky nebo příprava žáků k maturitě. Učitel z této školy k tomu dodává: „Jsou k nám přijímáni externisté i zaměstnanci, kteří nemají s pedagogickou činností žádné zkušenosti. Je zcela nelogické, že externisté dostanou učit předměty ve 4. ročníku, tedy že mají připravit žáky k maturitě, přičemž vůbec neví, co se v předcházejících ročnících žáci učili a na co by měli svou výukou navázat. To už vůbec nemluvím o tom, že nemají žádnou představu, jak maturity probíhají, protože nebyli u maturit přítomni ani jako přísedící.“

Od chvíle, kdy Kolajta ve škole řediteluje, jsou mu trnem v oku učitelé s přirozenou autoritou u žáků. Tu si on sám vytvořit nedokáže. Takže ho napadlo: co třeba vyrazit učitelku češtiny, dlouholetou pracovnici na této škole? Má u kolegů velký respekt, to se mizerným ředitelům nehodí do krámu. Nejprve se snažil ji pořádně podusit pod záminkou, že jsou na ni četné stížnosti ve schránce důvěry. Existovaly ale vůbec nějaké skutečné stížnosti, alespoň jedna? Na tom nezáleží, stejně je Kolajta dané učitelce vůbec neukázal! Prostě ji řekl, že na to nemá právo – a hotovo. Také ji tvrdil, že si stěžovali rodiče. Ne jeden nebo dva, ale rovnou osmnáct! To už je hezky zaplněná ředitelna, hotové procesí! Proč učitelka nevyslechla osobně tyto stížnosti, proč k nim nebyla pozvána? Třeba jen ke dvěma nebo třem z těchto rodičů. Nebo alespoň k jednomu. Nestalo se tak, ale na tom vlastně nezáleží, protože všichni tito rodiče pocházeli ze třídy, kde je třídní učitelkou … chvíle napětí… ředitelova manželka, ing. Markéta Kolajtová! Šach, mat! O této „učitelce“ je i pokračování celého příběhu.

Aby Kolajta potvrdil, jak málo má respektu k podřízeným a jak postrádá i elemanetární slušnost, byla paní učitelka odejita potajmu, bez jakéhokoliv rozloučení nebo poděkování. Čtyři dny před koncem školního roku. Po jedenácti letech na této škole. Prý výpověď kvůli organizačním změnám, za přítomnosti právničky. A další rok nabral Kolajta šest dalších učitelů! Takhle jedná jen bezohledný tyran bez skrupulí. Byly sice nějaké demonstrace a chystají se stížnosti, ale copak tohle Kolajtu zastaví? Za vyhozenou paní učitelku se postavili i rodiče, takže vás hned napadne, jak to vlastně bylo s těmi „stížnostmi“?

Lze vůbec takového tyrana zastavit? Česká školní inspekce ani MŠMT to nedokáže, to je jisté. Zřizovatel je Olomoucký kraj, což je dost daleko, že? Podle mého názoru to nakonec utne protidrogové komando. Mezi žáky školy totiž běžně kolují návykové látky – kratom, HHC, nikotinové sáčky. Návykové látky žáci užívají přímo na půdě školy, kde také dochází k jejich distribuci. Někteří žáci to sdělili učitelům s žádostí o pomoc, ale když ti s tím přišli za ředitelem a téma otevírali na poradách, ředitel nikdy nic neřešil. Vychází mi z toho tři možnosti: buď je tak bohorovně lhostejný, nebo je tak zoufale neschopný anebo z toho má procenta. U Kolajty jeden nikdy neví. Možná tedy neskončí svou kariéru, protože je mizerný ředitel, ale protože v jeho škole existuje nebývale úspěšná distribuce. Ne však vědomostí.