Pedagogická fakulta v Liberci IV: predátor, který desetiletí ponižuje a obtěžuje studenty – doc. PhDr. Richard Jedlička, Ph.D

V nedávné době pohnul médii případ dlouholetého pedagoga Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Petra Christova. Jak uvedli na CNN Prima News: „Někteří přiznávají, že na katedře, kde docent Christov působil, často vládly jizlivé a ironické poznámky, které některé studenty mohly ranit. Umím si představit, že to pro někoho může zajít do pocitu ponížení, přiznala absolventka“. Kam se Karlovka hrabe na Technickou univerzitu v Liberci! Tam mají na fakultě přírodovědně – humanitní a pedagogické mnohem horší exemplář, doc. PhDr. Richarda Jedličku, Ph.D., který studenty a zejména studentky ponižuje už celé roky! A kdyby šlo jen o jízlivé poznámky…

Nedávno jsem školil na základní škole, kde za mnou o přestávce přišla kolegyně učitelka. Říkala, že sleduje mé blogy o libereckém peďáku a nejen ona má s docentem Jedličkou mnohý negativní zážitek. I po šesti letech měla se vzpomínkami na tohoto člověka vididelně spojeny krajně nepříjemné emoce a nebylo pro ni jednoduché to otevřeně říci. Ale podělila se například o tuto zkušenost: Docent Jedlička při vymýšlení sáhodlouhých požadavků na zkoušku je diktoval studentům velmi rychle, takže měla problém vše zapsat. Z jejich úst se tedy vydral bezděčný slabý povzdech. Docent Jedlička ho zaslechl a okamžitě na ni začal řvát, že z ní tedy učitelka určitě nebude! Ale mohla by prý být, pod jednou podmínkou. že když bude jen stát před tabulí, musí si „zalepit hubu Kanagomem“. Pak prý snad může u tabule stát a jen ukazovat, protože na to je hezká dost a jen pro tohle se hodí. Podobné urážky jsou v Jedličkových hodinách naprosto běžné. Urážky, které školní praxí zocelené kolegyni ještě po těch letech vhánějí slzy do očí. V člověku zůstane prožitá bezmoc a ponížení, podobná srážka s krutostí a bezohledností je často trvale poškozující. Kolegyně pak i potvrdila strach, který studentům nedovolil cokoliv podniknout (třeba si stěžovat), protože Jedlička číhal na konci studia u státních zkoušek. A vícekrát předvedl, jak umí zatočit s tím, kdo se mu znelíbil. Přesto se našli tací, kteří se odvážili věci popsat. Nikdo je však nevyslyšel ani nepomohl.

Ponechme nyní stranou, jak může člověk, který je zaměřením zdravotník / terapeut, komukoliv říkat cokoliv o učitelské profesi nebo dokonce hodnotit něčí předpoklady pro tuto profesi. Ve škole před žáky nikdy nestál a jako pedagog sám je jen žalostnou karikaturou učitele. Nejeden student v evaluaci označil jeho výuku jako čistý psychický teror. Všechny jeho publikace jsou vyčteninky, smyšlenky bez praktické zkušenosti. „Pedagogická psychologie pro učitele“? Co o tom Jedlička ví? O školu nikdy ani nezavadil, celou svou kariéru škodil na vysokých školách, pracoval i pro MŠMT nebo v Ústavu pro informace ve vzdělávání. Je totálním Kocourkovem, že člověk, který dlouhodobě šikanuje studenty, napsal kapitoly jako „Osobnost učitele a význam autority“ nebo „Psychosociální klima ve vyučování“.  Náladovost a arogance docenta Jedličky přitom je pověstná, jeho výuka a zkoušení je nepochybně čistým psychickým týráním.

Ale hlavní otázka je jiná. Může mi někdo vysvětlit, jak je možné, aby mu takové chování procházelo? Jak si může tohle dovolit povědět univerzitní učitel dospělému studentovi na akademické půdě? Sama studentka měla v paměti i další momenty, při kterých se – tak jako tehdy ona –  studentky kvůli urážlivému chování doc. Jedličky rozplakaly. Šlo nejen o urážky, týkající se třeba vzhledu studentky , ale v mnohých případech o sexuální narážky a urážky. Jiní studenti si pamatují na další výroky tohoto agresora. Například: „Deniso, že vás rodiče špatně vychovali, je jejich věc, že jste nevychovaný spratek, ale to u mě na zkoušce nebudu trpět.“ Nebo: „Ondřeji, předpokládám, že vám varlata fungují, tak si představte, že jste na školním výletě tady s kolegyní a že se vám líbí.“ Podobnými ubohými, upocenými a krajně nevhodnými výroky častoval studenty neustále. Kdo mi vysvětlí, jak se při všeobecné známosti o tomto chování stále ještě může připravovat budoucí učitele a pracovat na fakultě? Myslí si někdo, že o tom nevěděli Jedličkovi kolegové na katedře nebo vedení fakulty, když odvážní studenti o tom psali celé roky při hodnocení předmětu? Jak by o tom akademici nevěděli, když pověst tohoto agresora ho předbíhala až ke studentům prvního ročníku nebo dálkařům, kteří se doslova modlili, aby na ně nepadl jako učitel některého z jejich předmětů.

Když děkan fakulty Prof. RNDr. Jan Picek, Csc. napsal svůj srdceryvný veřejný dopis studentům, uvedl v něm: „ Vzdor tomu, že se vyrojilo množství negativních vyjádření k postupu některých vyučujících naší fakulty vůči studentům, chtěl bych zdůraznit, že vyučující na naší fakultě v žádném případě systematicky nešikanují studující.“  Pokud přijmeme základní premisu, že šikana je „týrání slabšího“ a systematický je „soustavný, trvalý“, je naprosto zřejmé, že děkan se mýlí nebo vůbec neví, co se mu na fakultě děje. I pokud pomineme ostatní vyučující, sám docent Jedlička mnoho let soustavně a systematicky šikanoval studenty. Urážel, zastrašoval, sexuálně harašil, ponižoval je a dělal to desítkám především studentek celé roky. Za tichého a alibistického mlčení všech akademiků, včetně děkana. Podívejte se na ty evaluace studentů: některé jsou staré více než deset let! A stále vypovídají o tom samém: naprosto nepřijatelném urážení studentů, sexuálních narážkách a fyzickém obtěžování. Tohle jsou výňatky z mnohem delších kritických hodnocení studentů:

Rok 2010, hodnocení výuky doc. Jedličky studentkou: „Cvičení a přednášek jsem se bála, protože se pan docent často hádal a útočil na studenty. Mnohdy neváhal celé cvičení strávit naším káráním a potupami. Lepší by bylo, kdybychom se nemuseli pana docenta bát.“

Rok 2014, hodnocení výuky doc. Jedličky studentkou: „Kapitolou sama o sobě je vyhraněnost pana docenta vůči studentkám, které shledá atraktivní. To potom daná studentka cvičení co cvičení poslouchá eroticky zabarvené vtipy, sexuální narážky a může se také například od pana docenta dozvědět jeho osobní hodnocení jejího poprsí (veřejně během cvičení)“.

Rok 2014, hodnocení výuky doc. Jedličky studentem: „Přednášky pana docenta byly málo navštěvované. Mnohdy nevhodné příklady z praxe, nevhodné poznámky k ženám“.

Rok 2014, hodnocení výuky doc. Jedličky další studentkou: „Docent Jedlička je náladový nepříjemný a uráží studenty. Má osobní poznámky i na jejich vzhled, což by si neměl dovolit žádný učitel, natož učitel psychologie.Bohužel rád dává najevo studentům, jak jsou hloupí. U zkoušek zbytečně týrá“.

Rok 2015, hodnocení výuky doc. Jedličky studentkou: „Pan docent k některým spolužákům přistupuje velmi předpojatě a dává jim to značně najevo (ponižování a neadekvátní reakce). Na akademické půdě by se neměly vyskytovat vulgarity a ponižování studentů. Takové chování zraňuje mnoho studentů a shazuje je. Připomínky na studenty jsou až vulgární a nedůstojné“.

Rok 2015, hodnocení výuky doc. Jedličky studentkou: „Není možné, aby vyučující slovně urážek studenty, na přednášce se obracel na studentku s narážkou, zda si myslí, že jí tenhle vzhled vydrží věčně, že za pár let bude mít vytahaná prsa či urážel vzhled jiné studentky se slovy: myslíte, že si s tím nosem najdete nějakého přítele? Měla byste si ho nechat operovat.“

V roce 2016 nastoupil na svou pozici současný děkan fakulty Prof. RNDr. Jan Picek, Csc.

Rok 2016, hodnocení výuky doc. Jedličky studentkou: „Nejvíc mi vadí sexuální narážky, pohrdání a záměrné navazování fyzického kontaktu, kterého se pan docent dopouští. Většina přednášek či cvičení se skládala z popisu jeho životopisu a dokazování si jeho nadžazenosti nad všemi studenty. Studentky při hodinách vyloženě osahává, což zakrývá demonstrováním látky – sexuální podtext je ale patrný všem. Nerespektuje osobní ani intimní zónu a to vše ve spojení s výše uvedeným sex. harašením dělá cvičení i přednášky takřka nesnesitelnými. Často na dívky sahá – na rameno, hladí je po hlavě. Slyšíme nevhodné poznámky typu: „Zvedněte ten svůj zadek, nebo ho budete mít velkej jako kobyla a žádnej chlap vás nebude chtít. Doufám, že bude v této záležitosto zjednána náprava“.

V roce 2017 se ve světě rozšiřuje hnutí Me too.

Rok 2017, hodnocení výuky doc. Jedličky studentem: „Zmatená výuka, nevhodné chování pana docenta vůči studentům, nemístné poznámky, nerušování osobního prostoru, slovní urážky, neochota k jakékoliv diskuzi – poté všichni sedíme a bojíme se promluvit.“

Rok 2018, hodnocení výuky doc. Jedličky studentem: „Jak zabráním tomu, aby mi pan doc Jedlička příští roky nesahal do vlasů, nechytal měl za prsty na rukou, za paži etc.?“

Rok 2018, hodnocení výuky doc. Jedličky studentem: „Šel jsem na vysokou školu, abych se stal učitelem, nikoliv však proto, abych se nechal urážet, ponižovat, zesměšňovat a nechat na sebe řvát. Velmi negativní pocity po každém semináři i přednášce.“

Rok 2019, hodnocení výuky doc. Jedličky studentem: „Výuka vedená doc. Jedličkou byla velmi stresující. Člověk nikdy neví, kdy bude ponížen před všemi spolužáky, mnody úplně zbytečně. Během celého semestru nám bylo dáváno najevo, že jsme ta generace kterou zasáhla on-line výuka a jsme výrazně pozadu, než bývali naši předchůdci. V průběhu přednášek i cvičení pan docent často naráží na různá perverzní a sexuální témata, která dle mého názoru do obsahu předmětu ani na akdemickou půdu nepatří. Pan docent se také často snaží o fyzický kontakt se studenty, hlavně se studentkami, má v oblibě hladit slečny po rameni či po vlasech.“

Rok 2019, hodnocení výuky doc. Jedličky studentkou: „Musím přednášejícímu vytknout nevhodné dotýkání se studentů… není to příjemné.“

Rok 2020, hodnocení výuky doc. Jedličky studentkou: „Bohužel, zkouška byla velmi stresující, hlavně v důsledku přístupu pana docenta. Jsem ráda, že mám předmět za sebou a v budoucnu se už na seminář pana Jedličky nepřihlásím“.

Rok 2021, hodnocení výuky doc. Jedličky studentem: „Zmatečný a nepříjemný přístup vedoucího kurzu, který svým vystupováním znepříjemňoval kurz většině studentů. Bohužel, obecně známý fakt, který se pojí s tímto vyučujícím už nějakou dobu a potvrdí jej desítky studentů, kteří prošli jeho kurzy. Velmi demotivující. Občas je to až nedůstojné. A řadě studentů a hlavně studentek je nepříjemná i forma chválení. Proč?!“

Rok 2022, hodnocení výuky doc. Jedličky studentkou: „Nevím, co dělá v čele oddělení psychologie ten, který tak moc nechápe to, co se celý život učí, že nemá nejmenší problém s tím, když mu během jednoho (dopředu neoznámeného!) zápočtového zkoušení brečí zhruba pětina studentek. Potom nechápu, co si máme z psychologie vzít my.“

V hodnocení posledního studenta je napsáno „nějakou dobu“ a „desítky studentů“. Je ale zřejmé, že jde o více než desetiletí a poškozených studentů už musejí být stovky. Bez jakékoliv pozornosti okolí, katedry a fakulty. Studenti, kteří se odhodlali – přes známá rizika – napsat podobná hodnocení, věřili, že se zjedná náprava. Nestalo se ale nic! A tak mohl akademický predátor pokračovat dál a dál. A výše je pouze stručný výběr, podobných nechutností je v hodnocení studentů popsáno mnohem více, stále ale jen zlomek proti realitě. Proč těchto stížností nebylo ještě mnohem více? Za prvé: studenti věděli, že je to všeobecně známo a domysleli si, že to Jedličkovi prochází, protože je zřejmě nedotknutelný. Druhý důvod napsal do hodnocení student, už v roce 2015: „Docent Jedlička ve mně vzbudil jen strach z něj a jeho oboru. Předpokládám, že ač spousta mých kolegů zastává stejný názor, hodnocení do systému nezapíše. Bojí se. Nechtějí mít problémy a chtějí úspěšně a s čistým svědomím dokončit školu. Já se bojím také…“

Jak vám nyní, po těchto informacích a přečtených hodnoceních za ta dlouhá léta, připadají slova děkana prof. Picka v jeho nedávném prohlášení: „Považuji za důležité uvést, že jsme v těchto záležitostech aktivní a zabýváme se jimi dlouhodobě“? To tedy musí být superaktivita, když o zásah žádala studentka už před šesti lety – a nestalo se nic! Jak se vám nyní čtou děkanova slova: „žádný podnět nezůstane bez odpovědi“? Prosím tedy za všechny ty studenty o odpověď. Alespoň nyní. A tou odpovědí nemyslím slovní mlžení, ale opravdové činy.

Všechny ty patolízalské komenty pod děkanovým projevem typu „děkujeme, že děláte fakultu lepším místem ke studiu“ nebo „s hrdostí říkám, že jsem velmi pyšná na to, na jaké fakultě jsem“ jsou trapným výsměchem desítkám studentů, kteří nenašli po své stížnosti žádné zastání. Proč tento děkan neudělal fakultu lepším místem ke studiu v předchozích letech, kdy všichni věděli, jaké chování docent Jedlička znovu a znovu opakuje? Je na tom snad Liberecká univerzita tak bídně, že namísto řešení situace mají přednost projevy loajality, které připomínají severokorejské ódy na vůdce? Jak by mohl někdo děkanovi věřit, že svá slova myslí vážně, pokud by měl takového pracovníka stále na univerzitě? A stále ho tam má. Proč? Na co se čeká? Na nějakou pěknou žalobu? Budou v Liberci stále strkat hlavu do písku a doufat, že se všechno přežene? Nezáleží jim na pověsti školy a fakulty?

Věnováno všem, kteří se nebojí postavit nepravostem v našem školství.

UPDATE: Kolegyně se zeptala, proč je na FB fakulty mazán odkaz na tento blog a dostala odpověď:

Dobrá zpráva je, že je docent Jedlička mimo. Podivná zpráva je, že je tu sugerováno, že blog obsahuje „urážlivé, nepravdivé nebo zavádějící informace“. Zajímalo by mě, které to jsou. Mimochodem, nemám žádnou povinnost nikoho oslovovat, nejsem veřejnoprávní novinář. Kdo chce, může naopak oslovit mě.

Předchozí texty o Líberecké univerzitě:

Cosi smrdí na chodbách Pedagogické fakulty Technické univerzity v Liberci aneb od zkoušky až k soudu

Cosi smrdí na chodbách Pedagogické fakulty Technické univerzity v Liberci – názor studentů

Pedagogická fakulta v Liberci III: do hry vstupuje děkan

foto: Pexels / Mikael Blomkvist