Líný učitel v roce 2023: co dělal a proč to dělá
Ani v minulém roce Líný učitel nezahálel. V průměru jsem realizoval zhruba 15 seminářů měsíčně (mimo letních prázdnin), převážně ve sborovnách. Pokud počítáte, že v průměru je to 25 učitelů na sborovnu (někdy se ale počet učitelů blížil nebo překonal i padesátku), je to skoro čtyři tisíce proškolených učitelů. Tohle číslo je jistě překonáno, pokud připočítám webináře, které dělám pro Komenského institut, Raabe, Taktik a další. Nejvíce jsem školil seminář „Líný učitel“, ale také „Výukové metody“, „Škola moderní didaktiky“, „Hodnocení“ a několikrát i „Den s Líným učitelem“ a „Třídní klima“. Realizovali jsme i další dva turnusy Letní školy Líného učitele, finišuje Didabox ve spolupráci s Albi, dokončila se učebnice Občanky pro 8 třídu a metodika pro 7 třídu, finišuje učebnice pro 9. třídu a finální fázi se blíží i kniha pro Raabe. Jsou tu téměř každodenní příspěvky na FB Líný učitel, některé případy z blogu nebo FB převzaly celostátní média. Pak tu byla také nějaká vystoupení v médiích, rozhovory a konference. To není úplně špatné, že? 🙂
Využiji tento blog i pro odpověď na otázky jedné kolegyně, protože by to mohlo zajímat i další. Vyjádřila se celkem kriticky, ale slušně – a já nemám co skrývat.
Lenka Kolenovská: „Pane Čapku, z Vašeho CV vidím velký počet škol, na kterých jste působil, což mně jako vyučující s 20letou praxí v oboru Aj-Šp přijde velice zvláštní„.
Líný učitel: Jako jeden z mála „influencerů“ v oblasti vzdělávání mám CV dostupné a není v něm nic, za co bych se měl stydět. Začal jsem jako vychovatel – což dobře navazovalo na mé předchozí zkušenosti volnočasového pedagoga – a studoval při tom peďák. Bylo to výhodné z toho důvodu, že když skončila výuka, začínala mi na domově mládeže pracovní doba. Každou vysokou školu, na které jsem byl, jsem vždy studoval při práci (i když šlo o interní, denní studium). Když mně třeba končila noční na internátu učiliště, mohl jsem ráno jít zase rovnou do školy. Nastoupil jsem pak jako učitel na ZŠ, kde jsem byl celých devět let a opustil ji, když jsem dostal nabídku připravovat budoucí učitele na katedře pedagogiky a psychologie na peďáku. Na univerzitě jsem působil 17 let. A protože úvazek vysokoškolského učitele často obsahoval jen jeden nebo dva dny výuky, v některých letech jsem v menších úvazcích působil současně i na další škole, základní nebo střední. Vždy jen na jeden nebo dva školní roky, jak daný ředitel potřeboval. Co je na tom zvláštního? Sbíral jsem zkušenosti a poznatky ve svém oboru, ale ne „akademicky“ (konferenční turistikou a zahraničními studijními pobyty), ale prací učitele v českých školách. Pokud by tohle mělo být terčem kritiky, pak můžete kritizovat třeba i barvu mých očí, ale z pozitiva zápor neuděláte! 🙂
Lenka Kolenovská: „Vy byť Ph.D. et Ph.D. máte i blog, kde jste před 2 lety, myslím si dost neoprávněně a nemístně, očernil práci mého příbuzného, kterého si dovolím tvrdit, znám lépe než Vy. Způsob, kterým jste to udělal je velice zvláštní….Vy jste v té třídě seděl? Nebo jste dal na komentáře pubertálních žáků, kteří považují za normální při výuce mít nohy na stole či natáčet vyučující na mobil?“
Líný učitel: A vy jste v té třídě seděla, že víte, že to bylo neoprávněné a nemístné? Když mi napíšete, o kterého příbuzného šlo (nevím, proč jste neměla tu odvahu hned napoprvé?), rád vám prozradím i z jakých zdrojů pocházely moje informace. Ale mohu na 100% potvrdit, že žádný z případů, o kterých jsem psal, není na základě nějakých komentářů žáků. Moje zdroje jsou rodiče a učitelé a vždy jsou jejich informace podloženy i dokumenty, fotografiemi, skeny prací žáků, zprávami inspekce a podobně. Mimochodem, to, že žáci mají nohy na stole, neukazuje velkou kvalitu učitele, že? To já za normální nepovažuji. Ale uvědomte si, že pokud žák pořizuje záznam z výuky, je to často jediná šance, jak může něco dokázat. Protože jsou školy, kde mínění žáka neznamená nic. Kdo z učitelů má čisté svědomí, tomu natáčení nemůže vadit, samozřejmě ve kvalitní hodině na něj nemá žák čas 🙂 /Jen tak na okraj, česká titulománie je pro mě nepodstatná. Žádné tituly ke svému jménu pokud možno nepřipojuji, když mě někdo osloví „pane magistře“ a ne „pane doktore“, anebo dokonce nijak, je mi to už dávno šumák a tu spojku „et“ nikdy nepoužívám a podle mě je směšná./
Lenka Kolenovská: „Mě jako učitelku zajímá, jak Vaše sdělení ve Vašem blogu, které mě úplně šokovalo, pomůže našemu vzdělávacímu systému a práci učitelů„.
Líný učitel: Pomáhá velice a v mnoha ohledech. Dokonce je jich tolik, že je budu muset očíslovat 🙂 Po zveřejnění nějakého případu špatné praxe:
- Poškozený rodič nebo učitel dostane v diskuzi velkou oporu, že jeho mínění je podložené, daný stav není „normální“ a kritika je oprávněná, což někdy dané osoby opravdu potřebují.
- Jsem v osobním kontaktu s danou osobou, takže ji pomáhám vyrovnat se s poškozením jejího dítěte, snažím se pomoci radou i skutkem – stejně jako když se jedná o kolegu učitele. Radím další kroky, analyzuji pedagogické a psychologické chyby v postupu učitele či školy atd.
- Analyzuji ve veřejných textech situaci tak, aby bylo jasné, co je špatně a jak to dělat jinak a lépe. Tedy z případů lze čerpat poučení a způsoby k nápravě i pro další školy.
- Je to ukázka toho, co je v našem školství špatné a mnozí najednou zjistí, že se něco podobného děje i u nich. Mají pak možnost zvážit svoje další kroky.
- Burcuje to sociální okolí dané školy, rodiče se osmělí připojit se a někdy se zjistí, že situace je ještě horší a dotýká se mnoha žáků, nejen třeba jednoho, o kterém píšu.
- Často se do řešení problému zapojí i zřizovatel, kterému někdy není jedno, jaká je situace ve škole, kterou spravuje.
- Chci také do vědomí mizerných učitelů a ředitelů zasít myšlenku, že jim ubližování žáků neprojde. I když si to někteří myslí, není to beztrestné. Mohou mít ostudu, jejich špatná práce právě takto vyjde na světlo a sklidí zasloužené odmítnutí. Poškozovat děti, diskriminovat je, ubližovat jim, zesměšňovat je, řvát na ně a nadávat jim není přijatelné!
- V neposlední řadě: samotné zveřejnění zlepšuje situaci. Daný učitel se chytí za nos nebo se zalekne, ředitel školy začne teprve nyní záležitost řešit, věci se pohnou.
Dokud jsem nezveřejnil informace o predátorovi z Liberecké univerzity, nestalo se nic celé dlouhé roky. Teprve poté byl odstaven z výuky. Některé své blogy a posty jsem posléze odstranil nebo z nich odebral jméno školy, když ředitel školy udělal opatření, které kritizovanému chování zabránilo. Nejde mi o kritiku za každou cenu, jde mi v první řadě o nápravu. Například učitelka dávala druháčkům pětky z domácích úkolů, ale ředitel školy hodnotit domácí úkoly zakázal. Nebo učitelka mluvila vulgárně a ředitel školy ji dal výstrahu. Pokud se to bude opakovat, dostane výpověď. Tedy zveřejnění pomáhá konkrétně i všeobecně. Proto jsem také začal v některých případech konkrétně jmenovat, učitele i školy. V podstatě někdy dělám práci za často neschopnou Českou školní inspekci, nekompetentní a nemotivované zřizovatele, bojácné nebo bezradné rodiče a i za tu legrační figurku – školního ombudsmana.
Lenka Kolenovská: „Já chápu, že sledovanost a business je důležitý, ale Vy jste pedagog!!!“
Líný učitel: Ano, jsem pedagog a jak se zdá, někdy i investigativní publicista. Už jsem to někde psal, ale znova: to, že zveřejňuji různé případy špatné praxe, mému byznysu nepomáhá, ale naopak. Kontroverze je v českém školním prostředí nevýhodou. Jistě bych dostal více pozvání na realizaci seminářů do škol, kdybych byl méně kontroverzní. A co se týká sledovanosti, mě už moc nezajímá. Mám skoro 30 tisíc sledujících a nevím, jaký je rozdíl mezi 20 nebo 30 nebo 40 tisíci? Důležitý je pro mě impakt – to, co napíšu, je sledováno. Když někoho zmíním, dostane se to k němu. Například průměrný zájem o příspěvek za poslední měsíc je necelých 50 tisíc, ale některé přesáhly i nízké stovky tisíc. To mi bohatě stačí. To, že jsem především obhájce žáků a pedagog dokazuje i to, že se mnoho případů ke zveřejnění ani nedostane. Vyřeším je s vedením školy, které dá přednost řešení situace před zveřejněním. Vy ani nikdo jiný se to ale nedozví. Nezapomeňte také na to, že nemám na Líném učiteli (FB i blogu) jen kritické příspěvky a texty, ale také příklady dobré praxe, metodické rady, didaktické poznatky, analýzy i recenze a mnoho dalšího obsahu. Bezplatně. Tak jaký byznys myslíte?
Lenka Kolenovská: „A já si chystám výuku a pracuji tak, aby se studenti i já sama cítila dobře. Poznáte, zda to funguje či ne. S některými skupinkami to funguje lepe, někdy hůře, ale to je asi normální a přirozené. Používám „common sense“, empatii, své znalosti, zkušenosti a mnoho svých dalších vlastností a rysů, já nebojuji, jak Vy toto nazýváte„.
Líný učitel: Ok, věřím, že se k výuce stavíte tak, aby byla kvalitní. Ale co když má žák učitele, který je nekompetentní, vyhořelý, neempatický, je to zlý a nekvalitní člověk? Co když se takového „učitele“ vedení školy zastane? Co když rodič nemá na koho se obrátit? Co když se žáci bojí do školy chodit? Co když je poškozování žáků závažné a zasahuje do jejich psychického a někdy i fyzického zdraví? Co když je kvalitní učitel terčem šikany nebo se děsí toho, co se děje na jeho vlastní škole? V takovém případě má rodič i učitel možnost obrátit se na mě. Já za poškozované žáky, bezradné rodiče a kvalitní učitele bojuji. A jsem si jistý, že ten váš příbuzný dostal, co si zasloužil a věřím, že se z toho poučil nejen on.