Kyberšikana nebo hodnocení učitele?
Tak jako chodí módní vlny, tak se vynořují různá témata třeba i v mediálním bulváru, jakým jsou bezesporu Novinky.cz. Nyni se tu přetřásá kyberšikana učitelů. Prý „Pětina všech českých učitelů byla nebo je obětí cílené agrese ve virtuálním prostoru. Intenzivnímu teroru, respektive kyberšikaně je potom vystaveno až pět procent z nich. Pod jejich jmény vznikají falešné profily, na sociálních sítích s nimi kolují ponižující videa, bombardují je stovky nenávistných zpráv denně.“ Tak stovky zpráv denně? To, že celá záležitost není novinkou, ukazují různé texty z let minulých…
Na Facebooku existuje mnoho zajímavých místností, například ta, která hodnotí oblečení učitelů. Inu, FB přece původně vznikl jako program, kde nezbední studenti hodnotili vzhled svých spolužaček a systém „lajků“ je dokonce přímo hodnotící – tedy není divu, že pozornosti žáků zde neunikli ani učitelé. Je v tom symetrie: učitelé hodnotí žáky v´při vyučování a tedy žáci hodnotí své učitele po vyučování. A nejen na Facebooku, existují na to přímo specializované weby, jako jsou například oznamkujucitele.cz nebo hodnoceni ucitelu.cz.
Tohle jsou spíše terénní poznámky
Dobře strukturované kriteriální hodnocení
Hvězdičky vždycky potěší
Hodnocení ze studentského fóra může být hotová analýza
Internet tedy poskytuje mnoho možností na hodnocení učitelů, nicméně vraťme se nyní k textům na novinkách.cz. Přestože ti jednou tvrdí to, podruhé zase něco jiného, jejich tvrzení má reálný základ. Tím je zpráva „Národní výzkum kyberšikany českých učitelů“, kterou realizoval tým K. Kopeckého z Univerzity Olomouc. Není to veselé čtení. V roce 2016 vyplnilo dotazník 5 139 učitelů (78% žen, 60% ZŠ, průměrný věk 46 let) a výsledky jsou pro mě nemilým překvapením. Z celé zprávy se budu věnovat jen momentům, které na mne zapůsobily nejvíce. Přiznám se, že trochu problém jsme měl s tím, že učitelé mohou chápat jako kyberšikanu i to, co jí není. Například je nelichotivé hodnocení učitele v nějaké internetové diskuzi kyberšikana? Ne. Pokud žák pořizuje mobilním telefonem záznam z výuky, jde snad nutně o kyberbaiting (tedy provokování učitele ve výuce a natočení jeho reakce)? Rozhodně ne! Podle toho, co jsem viděl, jde u mnoha takových nahrávek spíše o dokument, nebo dokonce reportáž z válečné linie a takto natočení učitelé si svou veřejnou ostudu jedině zasloužili. Už vícekrát mě napadlo, proč by se měl učitel vlastně bát nahrávek své výuky? Děje se tu snad něco strašného? Mě osobně na tom vadí jen jedna věc – že se žák nevěnuje aktivitě, která se právě ve třídě děje, ale nahrávky bych se určitě nebál. Je na ní vidět pracující třída, co jiného? 🙂 Na videu je záznam z kázeňsky nejhorší třídy na škole – 8.A., který mohl při mé výuce udělat jakýkoliv žák mobilem minulý měsíc. Nuda, že? 😉
Probůh, co na tom, filmovat nebo nahrávat hodinu? Právě subjektivní vnímání toho,. co je a co není útok, je menší piha na kráse výzkumu (jak se se mnou shodl i K. Kopecký). Ale vraťme se k výsledkům šetření. Téměř 22 (!) procent učitelů se stalo (podle svého názoru) obětí kyberšikany. Paleta těchto ataků je poměrně pestrá (tabulka je jen výběr). Čísla jsou alarmující.
Nejzásadnější je ovšem tato zdánlivě nenápadná věta: Nejčastěji jsou pachateli kybernetického útoku na učitele žáci, se kterými je učitel v pravidelném kontaktu – zejména ti žáci, které přímo učí. Představuji si učitele, který má být pro žáka partnerem. Má ho hodnotit podporujícím způsobem, motivovat ho zajímavými aktivitami, zábavným způsobem ho provádět svým předmětem. Pohlížet optimisticky na jeho rozvoj, netrestat chyby, které jsou při jeho práci zákonité, přátelsky s ním komunikovat… mohl by žák takovému učiteli nadávat po telefonu nebo ho vulgárně urážet na Facebooku? Určitě ne. Mohl by se zvyšovat svůj status ve třídě, kdyby zesměšňoval oblíbeného učitele? Ne, naopak. Když jsem pracoval jako učitel tělesné výchovy a zeměpisu na ZŠ, byl celé roky moje telefonní číslo (a také číslo nejhezčí učitelky, pedagogické hvězdy na prvním stupni) vyryto na lavici v jazykové učebně. Nehledě k tomu, že jsem ho dával žákům také při lyžáku, sportovních akcích i výletech – nikdy mi na něj nepřišla jediná negativní zpráva od žáků nebo rodičů. Mé kolegyni také ne.
Něco málo o třídní učitelce…
Vysvětluji si „kyberšikanu“ tím, že žáci nedostávají v hodinách od učitelů prostor k hodnocení jak hodiny, tak i učitelovy činnosti. Samozřejmě, je k tomu nejspíše pádný důvod: ta výuka je mizerná. Ale jak se může zlepšit, když se neptáme pestrými evaluačními metodami samotných žáků? Stačí jen reagovat na jejich mínění, zapojit je do hry, zvyšovat participaci žáků na výuce a životě ve škole. Když žák nemůže učiteli napsat, že hodnotí nespravedlivě do zpětné vazby při hodině, napíše místo toho na FB, že je kokot – a je to zasloužené. Když třída vidí bídnou výuku učitele, nudu a šeď, a také to, že neudrží kázeň a nemá autoritu ani „naživo“, jak by mohl mít jejich respekt večer, když žáci ze svých domovů v diskuzní skupině probírají, co se stalo ve škole? Co všechno musel učitel pokazit, že se k němu žák takto chová? Co se rozbilo na jejich vztahu, že školák dospělému člověku opakovaně volá, zesměšňuje ho nebo ponižuje nějakou fotomontáží? Jakou mizérii musel pedagog předvést, když se k atakům přidávají i rodiče? Proč ti nejsou na straně učitele, jako jeho spojenci a spolupracovníci na společné cestě vzděláním dítěte? 
Nechci nyní naplno povědět, že si většina učitelů útoky žáků a rodičů zaslouží – to jistě ne. Ale zcela určitě je v 99% případů v pozadí nějaký důvod, který by nás přivedl k sérii pochybení nebo špatné činnosti učitele. Myslím, že prevencí proti kyberšikaně jsou dvě základní věci: 1) kvalitní, moderní, klimatická, podporující výuka a 2) otevírání častých a rozmanitých komunikačních kanálů, kterými se žáci mohou bezpečně vyjadřovat jak k výuce, tak i k činnosti učitele. Zábavná a zajímavá výuka (včetně symetrického hodnocení) zlepšuje klima ve třídě a je základem vzájemného dobrého vztahu a respektu. Do ní patří i férová a otevřená komunikace. Kvalitní vyučování je teambuildingové, ale do tohoto týmu patří i učitel! Koho máme rádi, koho budeme respektovat jako učitele a člověka, tomu jistě nechceme ubližovat nebo se mu posmívat.