Komenského institut v akci II.

Rok se sešel s rokem a opět jsem mezi smetánkou slovenských učitelů – v  Komenského institutu (KI). To není skupina, do které by se dostal leckdo, někteří to zkouší i několikrát, než se na ně štěstí usměje. Každý účastník, který se do celoročního vzdělávacího programu dostane, se musí přihlásit se svým projektem. Vážnost KI podtrhuje i fakt, že každý ročník jeho účastníků se setkává se slovenským prezidentem. Jednou ze součástí tohoto programu je prodloužený víkend s Líným učitelem při kterém se plní i různé diaktické úkoly. O těch loňských jsem psal a není důvod nepředat inspiraci i ze současného ročníků.
Úkol je zdánlivě jednoduchý: trojice učitelů připraví aktivitu (s evokací a reflexí) z jimi vybraného zadaného tématu (z celkem pestré nabídky témat) a pak se jeden z nich stane učitelem a všichni ostatní účastníci školení zase žáky. Vše poté realizujeme, reflektujeme, analyzujeme, zhodnotíme a poučíme se. Zvu tedy všechny alespoň pomyslně do Vzdělávacího centra Zaježová na krátkou didaktickou exkurzi.

Hledání informací na internetu a jejich kritické hodnocení je důležitá dovednost

ŠPANĚLSKO
Tato aktivita, koncipovaná pro středoškoláky, začala asociací, kdy žáci poznávali, že „terčovou zemí“ je Španělsko. K tomu jim pomohla zejména charakteristická hudba. Druhou fází bylo rozdělení do skupin, kdy se odehrál sběr informací na zadaná témata: hudba, jídlo, pití, korida, základní fráze, geografie. Poté skupiny svá zjištění prezentovaly. Na závěr byla reflexe.

Líný učitel: Klasická týmová práci, kterou šlo vylepšit několika způsoby. 1) Namísto roztříštěných úkolů mohl učitel sjednotit cíl například společnou tvorbou kapitoly do cestovatelské příručky. Tím by aktivita posílila týmovost celé třídy. 2) Když skupiny prezentovaly, mluvil jeden žák a dva ostatní stáli jako solné sloupy. To šlo zamezit požadavkem, aby si skupina například jednotlivá jídla rozdělila pro prezentaci rovnoměrně mezi sebe. 3) Osobně bych omezil aktivity typu „sežeňte si informace na internetu“ a spíše preferoval primární zdroje informací: atlasy, obrazové publikace, cestopisy a třeba i kuchařky. 4) Úkoly pro skupiny je třeba zadávat ve chvíli, kdy už jsou týmy spolu a na svém místě. Ne hromadně celé třídě a teprve pak je dělit. Skupina má po oznámení zajímavého úkolu zajásat a hned se vrhnout do práce!  A malá poznámka: pohled na koridu je tak kontroverzní, že by to stálo za samostatnou hodinu. Spolu s dalšími podobnými „tradicemi“, jako například lov velryb, zabíjení kaprů na ulici apod.

Hlásící se žáci: sen každého učitele

CO TRÁPÍ ZEM?
Aktivita pro druhý stupeň ZŠ začala asociací, kdy učitel sepisoval pojmy od žáků. Ty poté rozdělil do dvou kategorií: životní prostředí a demografické problémy. Poté následovala skupinová práce a volba, jak daný problém skupina vyřeší: 1) plakát, 2) hesla, 3) pojmová mapa, 4) novinový článek. Po prezentaci jednotlivých skupin vždy následovalo hodnocení od ostatních: Jaké jsou největší klady? Jaké jsou rezervy? Byl úkol splněn?

Líný učitel: Stejně jako předchozí i další aktivity, byla i tato dobře řízena. Všichni učitelé KI mají výtečnou učitelskou techniku: řečový projev, gestikulaci, zrakový kontakt, dobře pracují s dynamikou skupiny i změnou tempa. Moje návrhy na zlepšení jsou v tomto případě kosmetické: 1) Stalo se to téměř při každé aktivitě: byl to vždy učitel, který zapisoval při asociační metodě nebo brainstormingu. Ale učitel má být „líný“, z toho důvodu se mi nelíbí představa, když učitel kmitá u tabule a žáci po něm pokřikují slova. Proto je lepší nechat zapisovat žáka nebo dva a mít lepší kontrolu nad celou činností. 2) Hodnocenou skupina nenechávám se „obhajovat“. To vede ke třenicím a vítězství těch komunikačně zdatných. Raději mám, když jsou fáze odděleny: v jedné se plánuje, v další se realizuje, v další se hodnotí. A když je v chodu hodnocení, pracovní skupina jen poslouchá, protože čas jejich práce na realizaci úkolu už pominul. Klima podporuje, pokud oni hodnocení přijmou a poděkují, ne když se „brání“. 3) Opět by vyznění aktivity pomohlo, kdyby třída plnila jeden velký úkol, třeba tvorbu reklamní kampaně na dané téma. Teambuilding! 4) Když necháme jednu skupinu hodnotit druhou, pomohlo by, kdyby byla kritéria hodnocení na tabuli. To ostatně výrazně pomáhá i při realizaci úkolu. Líbilo se mi mnoho věcí, například podpora vzájemného učení („Chcete se skupiny na něco zeptat?“), potlesk po každé prezentaci (zlepšení vzájemných vztahů) nebo svoboda volby rozdílných činností, která podporuje individualizaci a diferenciaci.

Koho zvolíte slovenským králem?

STŘEDOVĚK
Aktivita pro hodinu Dějepisu na druhém stupni měla potenciál diamantu, ale zůstala bohužel nevybroušena. Limit na přípravu aktivity byl 30 minut, tady by se hodně hodil dvojnásobek. Začínalo se asociační metodou na téma „Středověk“. Poté zazněla středověká hudba a do kostýmu převlečený učitel zadal třem skupinám úkoly: 1. týmu neboli „sněmu“ napsat pozvánku na volbu krále, 2. a 3. tým měl představit své kandidáty na krále: Ladislava Pohrobka a Vladislava III. Jagellonského. Po jejich prezentaci kandidátu sněm rozhodl a jednoho z králů (člena skupiny) korunoval.

Jasné?

Líný učitel: Celá aktivita bylo pro mnohé žáky zmatečná, ale rozhodně byla zábavná. Takový ten chaos, který přináší dětem svobodu činnosti, ale i bezradnost: jakou činnost máme vlastně dělat? Takže drobnými didaktickými chybami bylo: 1) Úkoly a role nebyly napsány na tabuli. 2) Do skupinové práce byla zařazena role „zvěda“, která ale nebyla využita. 3) Na korunovaci nebyla zhotovena koruna (jak je možné, že tým žáků stihne za 10 minut vyrobit ohněm opálenou pozvánku na sněm a učitelé za půl hodiny nestihnou vyrobit papírovou korunu?). Ale mnohem větší změny by si zasloužila struktura celé hodiny, aby dávala smysl. Takže bych ji spíše viděl takto:
1) Branstorming na téma „dobrý král“. Co to znamená, jak se projevuje dobrá správa země, jaké má dobrý král vlastnosti?
2) Práce s textem anebo sběr informací o kandidátech z odborných pramenů (Ladislav Pohrobek a Vladislav III. Jagellonský) – metodou klíčových slov.
3) První dvě skupiny vytvářejí na základě klíčových slov S.W.O.T. analýzu svých kandidátů (Ladislav Pohrobek a Vladislav III. Jagellonský), třetí skupina („sněm“) zase na základě úvodního brainstormingu chystá kritéria hodnocení kandidátů pro svou volbu.
4) Prezentace kandidátů, porada sněmu, vyhlášení rozhodnutí a korunovace.
5) Reflexe, aktualita učitele „jak to bylo doopravdy“.

BATMAN
Žáci střední školy v hodině Angličtiny začínají brainstormingem pojmů ze světa Batmana. Po rozdělení do skupin dostávají úkol, aby tři přidělená přídavná jména zpracovali jedním z několika způsobů: 1) scénka, 2) pantomima, 3) báseň, 4) píseň, 5) post do Instagramu. Po prezentaci následuje hodnocení.

I´m Batman

Líný učitel: Parádní aktivita, je škoda, že pět skupin si vybralo jen tři možnosti: báseň, píseň a post. Možná, že by byla zajímavá původní volba – aby si skupina vždycky hodila kostkou. Má to své výhody i nevýhody, kostka je spravedlivá, dramatická a vyvádí žáky z komfortní zóny, zatímco volba vede k větší motivovanosti a tato svoboda zlepšuje klima. Dobré je tyto a další způsoby střídat. Pestrost je ve vzdělávání kvalita!

EKOLOGIE
Podobně byla zpracována i aktivita pro gymnázia: nejprve brainstorming a poté úkol: vyberte si jeden pojem z brainstormingu a zpracujte ho jako: 1) kresbu, 2) pantomimu, 3) popis. Po prezentacích byla realizována reflexe pomocí otázek. Co se vám líbilo? Kde bychom se mohli zlepšit?

„Tající ledovce“

Líný učitel: Je zajímavé, že když mají učitelé zpracovat téma, automaticky volí „bezpečné“ techniky. Ty jsou sice kooperativní a zábavné, ale při nadužívání se z nich může stát skoro stejná nuda, jako z frontální výuky. Proto jsem si s účastníky KI připomněl, že skupinové práce může být více než desítka způsobů, aby to stále nebyla jen ta klasika nebo metoda „4 rohů“: jsou i jiné evokační techniky než brainstorming jednoho typu. Také jsem si všiml, že jsou málo využívány pomocné myšlenkové nástroje (jako je srovnávací tabulka nebo rybí, Vennův či „y“ diagram).

V kruhu se diskutuje nejlépe – nikdo není výš nebo níž.

ETICKÁ VÝCHOVA
Začátek aktivity pro šesťáky byl věnován komunitnímu kruhu, kde se jich učitelka ptala na knihy, které čtou a filmy, na které se dívají. Téma se rýsovalo postupně: byla to pohádka a žáci měli na stanovištích vytvořit právě seznam pohádek. Poté v týmech obdrželi seznam lidských práv a měli z tohoto pohledu posoudit, ve kterých pohádkách docházelo k jejich porušování. Pak skupiny rotovaly mezi stanovišti a na každém je čekal jiný soupis pohádek a jiný soupis práv. Učitelka dobře využívala technické prostředky: hudbu, časomíru na notebooku, gong a tak se týmy opravdu střídaly pravidelně a bez průtahů. Následovala prezentace, ve které pohádce se „porušovalo“ nejzávažněji. Pro skupinu A to byla Sněhurka, kde docházelo k porušování svobody projevu, zákazu mučení a dalším nepravostem. Pro skupinu B se odstrašujícím případem stal Pinochio, kde se odepíralo právo na vzdělání a byla tu viditelná diskriminace. Skupině C se nepozdával „Lví král“, kde se za Scarovy krutovlády děly hrozné věci. Skupiny poté postupně reflektovaly zdvižením ruky odpovědi na tři otázky: 1) Jak jsi spokojeni se svou prací? 2) Jak jsi spokojený s prací skupiny? 3) Jak jsi spokojený s hodinou?

Chudák Sněhurka, na vysokou školu nemohla…

Líný učitel: Propojení lidských práv (nebo raději dětských práv) s pohádkami považuji za geniální. Velmi dobrá aktivita šla vylepšit nebo spíše modifikovat třeba takto: každá z rotujících skupin by měla na starosti svá exkluzivní lidská práva a na stanovištích s pohádkami hledala případné porušování pouze těch „svých“. Tím by se specializovala a mohla lépe porovnávat závažnost. Takto se všemi právy se skupiny trošku ztrácely. Také mi nebylo jasné, proč žáci poskytují reflexi se zavřenýma očima! Takto se proti konformitě ale zařídit nejde – reflexe musí být transparentní. Konformitě zabráníme, když žáci budou zdvíhat ruce současně, na pokyn učitele.

Tak co, je cítit ta vlna inspirace a záře dobré didaktiky?