Když učitelka šikanuje, ředitel zastrašuje a inspekce lže
Přímo neuvěřitelný je případ, který má hned několik fází. Táhl se dlouho a smutně skončil před několika měsíci. To ale neznamená, že nám nemůže přinést poučení i dnes. Jeho aktéři jsou stále pracují ve svých institucích, žákyně už je naštěstí ve škole jiné. V každé části děje se udály věci, které nemají s kvalitním vzděláváním nic společného. Úplně na začátku všeho je děvčátko ve druhé třídě, které bylo učitelkou obviněno z podvodu. Proč by druháček podváděl? Pokud učitelka učí kvalitně, žádný důvod pro to neexistuje. Pokud učitelka učí kvalitně, nemá ani důvod nikoho z podobné věci osočovat. Nicméně se stalo, učitelka Soňa Stuchlíková obvinila žákyni druhé třídy, že za ní napsal úkol někdo jiný. Jaký vztah má pedagog ke svým žákům, když na ně vyrukuje s něčím takovým? Prý to „ihned poznala„. Jak směšná a poškozující byla tahle jistota, se ukáže později. Druhý den po odevzdání úkolu si učitelka žákyni zavolala na chodbu, kde ji nejen obvinila, že úkol za ní napsal někdo jiný, ale zastrašováním ji přiměla i k přiznání. Za trest musela žákyně napsat stejný úkol znova. Rodiče na takové šokující jednání učitelky reagovali tak, že podali na učitelku stížnost.
Ředitel školy, Pavel Antoš, odpověděl až nechutně alibistickým dopisem. V něm uvádí, že prostudoval všechno možné (včetně „společných třídních schůzek“) a žádnou šikanu učitelky nezjistil. Učitelka prý „nešikanuje 7 leté dítě, neboť k němu přistupuje stejně jako k ostatním žákům„. Aha! Je tedy normální falešně obvinit druháčka z podvodu a ještě ho nátlakem přimět k přiznání? Ředitelova slova o „kontrole správnosti a hlavně autenticitě vypracování domácích úkolů“ jsou směšná, velmi zarážející je však zejména to, že smetl ze stolu ujištění rodiče o vypracování úkolu doma. Nátlak dospělé učitelky, která vyvedla sedmiletou holčičku ze třídy, aby na ni za přispění asistentky tlačila, tento ředitel doslova nechutně zabalil do „ohledů na soukromí a integritu„. Nemusím ani dodávat, jak tyhle „ohledy“ vedly k velkému psychickému poškození děvčátka, ze kterého se ostatně jen pomalu napravuje dodnes.
Co uděláte, když škola ukazuje takové selhání a místo nápravy útočí na rodiče, „ať jsou rádi, že dceru nepotrestali více za odhalení podvodu„? Napíšete České školní inspekci. To je instituce, které ukazuje dvě tváře. Jedna tvář vypadá dobře a ta se týká zejména dokumentů, které se tvoří v ústředí. Ovšem to, co provádějí krajské inspektoráty nebo jednotliví inspektoři, je někdy až výsměchem v jejich úkolu dohlížet na kvalitu našeho školství. V nejdenom případě jsou je právě ČŠI tím, kdo zkvalitnění brání. A v tomto případě šlo viditelně o alibismus a neochotu věci napravit. Zpráva školní inspekce se postavila na stranu školy (asi jim přijde normální, když je druháček obviňován z podvodu) a – pozor, důležitý prvek – ve zprávě uvedli: „Jelikož škola neměla k dispozici kopie domácícho úkolu a nemohla je předložit inspekčnímu týmu, nebylo možné posoudit, zda byl při jeho vypracování uskutečněn podvod.“ To je jedna velká zobalená lež, neboť sešit byl už součástí stížnosti poslané ČŠI! Tedy inspektoři si umyli ruce, nepřiznali svou znalost sešitu a uvedli, že je stižnost „neprokázaná„. Inu, prý slovo proti slovu, znáte to.
Maminka už byla pěkně naštvaná, tomu můžete věřit. Ale je to bojovnice. Takže udělala to, k čemu se inspekce neměla: obrátila se na profesionálního písmo znalce, který posoudil písmo domácího úkolu a dalších prací žákyně. Zkonstatoval sice, že se písmo dítěte vyvíjí až do 13 let a proto je velmi těžké určit přesnou autenticitu, ale po pečlivém přezkoumání a rozboru porovnáním podobných textů psaných v blízké době od sebe, také potvrdil, že vše podporuje skutečnost, že autorem je ta samá osoba, tedy k žádnému podvodu nemohlo dojít. To je důkaz toho, co maminka tvrdila od první chvíle a co bůhvíproč nechtěla škola akceptovat. A nyní přichází další část našeho Absurdistánu: když se maminka opět obrátila na ČŠI, aby věc otevřeli, inspekce odmítla. Vše už prý „bylo prošetřeno“ a „nebyly předloženy nové skutečnosti„. Proč by něco otevírali, když se jenom ukázalo, že vše bylo přesně naopak, než sami uzjistili?!
Takže si to shrneme – potvrdilo se, že učitelka neoprávněně obvinila sedmiletou dívku z podvodu(!), donutila ji psychickým nátlakem k přiznání činu, který žákyně nespáchala, pak ředitel školy nechutným způsobem smetl ze stolu oprávněnou stížnost rodiče, totéž pak Česká školní inspekce, která ve své zprávě lhala a nakonec ukázala nechuť a neochotu věnovat se vlastnímu fatalnímu omylu. Připomíná mi to onen film „Vyšetřování skončilo, zapomeňte“. Nikde žádné omluvy, nikde žádná náprava. Udělali z mámy lhářku a z dcery podvodnici – a žádná lítost, žádné přiznání chyby. Jenomže tyhle věci by neměly mizerným učitelům, nekompetentním ředitelům a alibistickým inspektorům projít. Protože se pak nedočkají podpory ti, pro které má škola a inspekce pracovat – a to jsou žáci.
Další části: