Kauza čtyřka: dozvuky nevážně aneb Učitelé+ opět válí

Velmi nedávno jsem napsal příspěvek, kterým jsem shrnul několik argumentů, proč se čtyřkou hodnotící učitelka dopustila chyby. Byla to chyba diagnostická, pedagogická, didaktická i empatická, bylo to zřetelné zhoršení klimatu ve třídě. Tento jasnými argumenty podložený názor jsem zveřejnil (jak je mým zvykem), na FB Líný učitel. Dostal lajky, byl sdílen, komentáře byly souhlasné. Ale rád bych ukázal i na odvrácenou stranu sociálních sítí, kterou poznávají lidé jako Feřtek, Kartous, Kania i jiní, kteří se nebojí věci pojmenovat, byť i kriticky. Právě z řad pedagogů se totiž rekrutují ty nejhorší nenávistníci a od učitelů pocházejí ty nejpodlejší reakce a osobní útoky. Často se ani neobtěžují polemizovat nebo uvádět protiargumenty, rovnou se pouštějí do verbálních ataků.

Pojďme si to ukázat na Fb Učitelé+, takto „výkladní skříni“ Učitelské platformy. V podstatě jde o pedagogickou pavlač, kde mezi zajímavými a užitečnými odkazy najdou jedinci vždy prostor, aby si někoho kapku kamenovali a trochu si zašikanovali. Přestože UP deklamuje že „V Učitelé+ kultivovaně diskutujeme“ a původně zde byla pravidla, že se nepovolují „osobní útoky“, nakonec se zdejší správci ani nepokoušejí předstírat, že diskuzi nějak „kultivují“ a přidali jen tuto trapnou deklamaci: „Původní část o kladné polaritě je vymazána, neboť i záporná polarita může mít pro další vývoj velmi pozitivní efekt“. Tak záporná polarita může mít pozitivní efekt? Jste banda neschopných mimoňů! Doufám, že vám to nějak pomohlo. Ne? Nechcete se tedy ještě zamyslet? Doufám, že se tímto nesmyslným pravidlem pohlaváři Učitelské platformy sami neřídí ve školní třídě.

Pojďme se ale podívat, jak si můj příspěvek o čtyřce vedl právě zde. Je to i taková zvláštní edice červencových oslích uší. Z reakcí vybírám:

„Ten člověk je psychopat“. Ano, to, že máte jiný názor, nemůže být ničím jiným, než že jste psychopati. Odborná veřejnost tento termín nepoužívá, ale někteří učitelé mají k psychologii bohužel opravdu daleko. Takže chtít od této učitelky, aby byla preciznější, asi nelze. Nevím totiž, zda jde o citovou, sadistickou nebo snad sexuální poruchu osobnosti. V každém případě je účinná třeba terapie hudbou, takže jsem si pustil mé oblíbené DEAD CAN DANCE. Pomáhá to. Musím ale „kolegyni“ upozornit, že jsem onehdy ze studijních důvodů vyzkoušel Hareho škálu psychopatie – PCL-R a na pořádnou poruchu osobnosti (v jakékoliv oblasti) jsem nezískal dostatek bodů. Nu, co se dá dělat?

„Ovšem řada lidí si všímá, že u pana Čapka probíhá rozklad osobnosti. Jde o nemocného člověka, který neumí pracovat se svými emocemi. A se vší vážností říkám, že by měl vyhledat odbornou pomoc.“ K tomu jen tolik, že je vždy ukázkou jisté zbabělosti, psát za nějakou skupinu lidí, která samozřejmě stejně neexistuje. Opravdová osobnost, zralý jedinec si umí stát za svým, a kdybych chtěl napsat například: „Houdek má mindráky až na půdu“, určitě bych se neschovával za „Řada lidí si myslí, že Houdek má mindráky až na půdu.“ To by mě hanba fackovala! Asi nemusím říkat, že „rozklad osobnosti“ je opět nesmyslem z hlediska psychologie. Možná je myšlena paranoidní porucha osobnosti, nebo (kvůli té zmínce o emocích) tento „kolega“ myslí emočně nestabilní poruchu osobnosti. Jako stabilní flegmatik bych ale rád ubezpečil „kolegu“, že nepotřebuji odbornou pomoc, ale to on si nutně potřebuje pročíst nějakou jednodušší středoškolskou učebnici psychologie.

„Už mě tento přístup opravdu hodně štve. Pořád všechno ulehčovat. A co reálný život? Taky se s Vámi mazlí?“ To je hodně častý argument nekvalitních učitelů. Stylizují se do role nějakých šéfů firem, kde za každou maličkost (jak si představují), následuje vyhazov. Kdyby takový život opravdu byl, už by sice sami dostali padáka, ale tak daleko nemyslí. Oni ve své hlavě reprezentují život, který je těžký, nezábavný, otravný – stejně jako jejich výuka. Své vlastní osobní peklíčko přenášejí do třídy, své nesplněné aspirace a ztrátu motivace taví do často nelítostného hodnocení. Jenomže z práce, kde máte takového šéfa (který neumí motivovat ani pracovat s lidmi), můžete odejít. Ale žáci bohužel takovému učiteli ze třídy odejít nemohou. Kdy těmto lidem dojde, že škola není žádné nelítostné pracoviště raného kapitalismu? A když ho vytvářejí, tak by jako učitelé oni sami ani pracovat neměli, protože jde o profesní selhání?

Copak musí být škola zábavná? Je práce zábavná? Má snad učitel(ka) chodit v obleku klauna, aby to bylo zábavné? Ano, takový nekompetentní učitel se vůbec nezabývá tím, že to, co děláte rádi a s chutí, děláte dobře. Motivace žáků je nezajímá, oni přece nemají nikoho „bavit“. A právě to, jak mají zarytou frontální výuku do hlavy, ukazuje i příklad s klaunem. V jejich představách je totiž učitel stále v čele třídy, buď vykládá – nebo je „klaunem“. To, že by pro žáky připravili zajímavou činnost, že by učitel byl jen poradcem nebo moderátorem aktivizující práce, to vůbec nemají ve svém pracovním portfoliu. Jejich výuka je ta didaktická mizérie, která ani žádnou zábavu přinést nemůže.

A to je odpověď i na názory typu: „Když budu někoho osočovat, zesměšňovat a nadávat na něj, pravděpodobnost, že ho tím motivuji k nějaké změně k lepšímu, je velmi malá. Když naopak projevím pochopení nad tím, jak těžkou práci dělá a budu mu radit v pozitivním duchu, co by se dalo zlepšit, výsledek může být překvapivý.“

Za prvé: kritika, navíc s jasnými argumenty, není osočování, zesměšňování nebo nadávání (jakého se například mně bohatě dostalo v té analyzované diskuzi). Možná bychom mohli naučit Cvacha být dobrým doktorem, ale na začátku je třeba ukázat, kde dělá Cvach chybu. Jinak by spokojeně chodil po chirurgickém oddělení do skonání světa. Ale zatímco za Cvacha může operovat někdo jiný, za špatného učitele ve třídě náhrada není. Proto přiznávám právo žákům, rodičům, kolegům, vedení školy i jiným tuto práci hodnotit – třeba i negativně. Cvacha je třeba dostat pod tlak, jinak se nezlepší – nemá proč. Zvláště když si sám vysvětlí, jak vše dělá dobře a za zbytek mohou ti ostatní. Ne Cvachu, žádné ohledy nečekej – právě kvůli tvým žákům. Musíme bojovat!

A právě takový pedagogický Cvach by mohl tvrdit: „Já třeba vnímám dril právě jako ulehčení – „nerozumím? Naučím se zpaměti!” Zdá se vám také neuvěřitelné, že tohle si myslí učitel? Uklidní vás, nebo zneklidní, že jde o učitelku matematiky? Dokonce doktorandku z Karlovy univerzity?

„Ten člověk snad nesnáší učitele, nejvíc teda ženy učitelky.“ To už jsem také slyšel, že nemám rád obecně učitele nebo ženy učitelky. Co říct na to, že bych neměl rád povolání, kterému se věnuji desítky let? Co říct na to, že nemám rád učitelky, když si skoro ani nedokážu vybavit kamarádku ženského pohlaví, která by učitelka nebyla? Na pedagogické fakultě jsem s budoucími učitelkami nadšeně randil, ve svém profesním mládí je neméně nadšeně balil, se dvěma učitelkami mám skvělé děti, s učitelkou mám i současný dlouhý skvělý vztah. Opravdu se musím smát! Já miluji učitelky! A učitele mám opravdu rád. Ale ne „rádoby učitele“. Zejména jako školní psycholog jsem se setkal s tím, co může „rádoby učitel“ napáchat. A věřte mi, toho byste rádi také neměli.

A pro zasmání je i toto vyjádření: „Takže koukám, že nejsem sama, kdo pana Čapka nesnáší….  No jo, vyjádřila jsem se blbě, neznám ho jako člověka. Ale to, co píše, mě irituje. Teda ne vše, mluví devadesát procent času rozumně a pak najednou něco strašnýho“. Takže i takové máme pedagogy. Celých devadesát procent je pro ně rozumných, ale stačí deset a jste nesnášeni. Řekněte sami, chtěli byste být hodnoceni jako žák touto učitelkou?

Možná raději, než být hodnocen touto: „Já jsem ho tedy ještě neviděla napsat něco rozumného…  Skoro mám pocit, že knihu Líný učitel musel napsat někdo jiný. Ta se mi líbí.“ Představuji si to ve třídě. Učitelka: „Jirko, ty jsi ještě nenapsal nic rozumného! Tu tvoji slohovku musel určitě napsat někdo jiný!“

A proto na závěr tohoto odlehčeného blogu přiznávám: mé knihy nepíšu já, ale jiná osoba stejného jména. Děkuji.

UPDATE: ještě se svět učitelů úplně nezbláznil! Hledťe: