Boj ředitele s nekvalitní částí sborovny je nutný! Jak na to?

V poslední době se mi plní maily stejnými případy, jako i některé semináře: vedení školy by chtělo mít školou plnou moderní výuky, ale s učiteli je problém. Samozřejmě, někde je to přesně naopak, ale nyní bych se věnoval jen té situaci, kdy chce vedení školu posunout. Někteří učitelé ale tuto motivaci nemají a to dokonce i přes negativní zprávy inspekce (a to v ní rozhodně nebývají žádní didaktičtí kouzelníci). Pokud už i školní inspekce přijde na to, že je výuka zastaralá, plná frontálky, apatických žáků a negativní atmosféry, tak už je to opravdu bída. To, že se na jeho škole učí špatně, ale nemusí ovšem většinou řediteli nikdo malovat, ví to on sám nejlépe. Pokud se s tím nechce spokojit, Co by měl  dělat? Pokusím se velmi stručně nastínit důležité kroky.

 Lidský potenciál.

Je třeba poctivě a otevřeně promyslet, kolik učitelů je kvalitních pedagogů a didaktiků. Pozor na velkou chybu: nejde o to, kdo z nich je pracovitý, snaživý a dobrý člověk, jde o to, kdo z nich je kvalitní učitel (z hlediska didaktiky, realizované učitelské filozofie apod.) Zažil jsem nejednou neschopnou učitelku, kterou měli všichni rádi nebo učitele, který vše řediteli odkýval, odpracoval mu každou akci, nelitoval volný čas – ale ve třídě to moc slavné nebylo. Učitele, kteří mají potenciál a správné postoje, ale ještě jim chybí didaktická technika, je třeba nechat proškolit na akcích typu „Letní škola Líného učitele“ a teprve potom je zařadit do zdravého jádra školy.

 Zdravé jádro školy

Tito nejlepší z nejlepších se vrhnou na přepracování důležitých dokumentů: zejména ŠVP a také Školního řádu, Klasifikačního řádu apod. Pouze změna ŠVP je klíčem k cestě vpřed. Žádné předmětové komise, kde do toho budou kafrat vyhořelí učitelé a zastánci osnov! Tohle jim nelze svěřit. Nemám tu prostor k přesnějšímu popisu, co je třeba s ŠVP udělat, ale v bodech by to vypadalo takto:

a) Vyčistit ho od zbytečného učiva. To je každé učivo, které není jmenovitě zmíněno v RVP. Vymést z něj takové pitomosti jako jsou školní výstupy

b) Ponechat v něm pouze takové časové etapy, které umožní individuální práci s žáky a s třídami – tedy období celých let, ale v ideálním případě i dvouleté období nebo etapy 1-3 třída apod.

c) V daných částech ŠVP přímo a výslovně zakázat činnosti, které nepatří do moderního vzdělávání (například zkoušení před tabulí, kolektivní tresty nebo udělování pětky za přečiny, patřící do oblasti kázně)

 Tím se špatným učitelům zamezí dělat to, co nepatří do moderní školy a zbavíme je alibi pro jejich výmluvy, že je tlačí čas, musí stihnout učivo apod.  Nezapomeňte prosím, že ŠVP někdo neschvaluje, jakmile na něj dá ředitel kulaté razítko – tak platí! A naopak zapomeňte na tu blbost, že podle starého ŠVP musí třídy dojet až do devátého ročníku, když už podle něj začaly – to je opravdu směšný mýtus.

Práce se sborovnou

Nyní, když máme nejdůležitější dokument pro moderní výuku připravený, začíná práce se sborovnou. Je třeba oddělit zrno od plev. Z různých opatření zmíním:

• Vybírat opravdu dobrá školení pro své učitele. Nenechat se zatáhnout do projektů, kde není kvalita lektorů jasně daná. Dát na preference kolegů ředitelů, které školení oni sami hodnotili jako kvalitní pro učitele. Dát na preferenci svých vlastních kvalitních učitelů ze zdravého jádra, na jaké školení sami narazili a doporučují ho.
• To, co učitelé na takových seminářích slyšeli, vymáhat při hodinách. Pokud učitelé například slyšeli seminář Líného učitele, vyžadovat změny metod při hodině a konkrétní vytváření dobrého klimatu ve třídě. Pokud jsou učitelé školeni na formativní hodnocení, dožadovat se ho při jejich výuce. Nenechat to na nějaké „dobrovolnosti“, ale přijmout to jako standard výuky školy. A tak podobně.
• Změnit podmínky udělování finančních odměn, které nyní jsou jen za realizovanou kvalitní výuku (a ne například za organizaci sběru papíru, vedení kabinetů apod.)
• Sledovat průběžnou i závěrečnou klasifikaci a eliminovat udělování špatných známek, které indikují špatnou práci učitele v oblasti hodnocení. To stejné poznámky – zamezit jejich udělování namísto kvalitní práce s rodičem.
• Zkvalitňovat i další oblasti práce učitele: jednání s rodiči, vedení třídních schůzek, diagnostika žáků apod.
• Tematické plány učitelů na školní rok nebudou časovou posloupností učiva, ale budou obsahovat cíle předmětu v oblasti dovedností, odborných dovedností, postojů a kompetencí. Učitel v nich nebude tlačený časem.
• Klást důraz na organizování celoškolních nebo mezitřídních aktivit a podporovat při nich učitele. Podporovat všechny neformální edukační činnosti, výlety, učení v přírodě apod.
• Utvořit pracovní skupiny, kde lepší učitelé budou radit zapáleným, ale ještě ne tak zdatným / zkušeným / didakticky připraveným. Od společného zkoušení metod, burzu pomůcek až po společné akce tříd – vzájemné učení není tou nejefektivnější metodou jen pro žáky, ale i pro učitele.

Práce se žáky

 Je třeba zapojit žáky a vytvořit z nich protiváhu špatným učitelům – už jen tím, že dostanou hodnotící hlas. Oživte školní parlament, měřte klima školy, nechte žáky hodnotit výuku, vyžadujte od učitelů reflexi žáků v hodinách, nechte je mluvit o kvalitě výuky! (Nadskočil jsem metr vysoko, když jeden „odborník“ z projektu na podporu školních parlamentů s klidem a souhlasně řekl, že na mnoha školách existuje „dohoda“, že školní parlament nesmí hodnotit výuku a učitele. A co by – do psí díry – měl tedy hodnotit?! Kvalitu obědů? Proč ne, ale kvůli obědům žáci ve škole nejsou.)

 Boj se špatnými učiteli

Málo platné, pokud chcete nakopnout školu, je třeba špatné učitele nakopnout do zadku. Jak na to, kromě toho, že nyní mají osobní odměny na nule a naložili jsme jim nejméně populární činnosti ve škole (třeba páteční dozor v jídelně apod.)? Je zkrátka třeba po nich dobrou práci vymáhat – tak, jako by byli na normálním pracovišti. Takže třeba takto:

1. Vypsat na papír pět startovacích aktivit (brainstorming, asociační metoda, LASO), rozdat ve sborovně a dát pokyn učitelům, aby během týdně alespoň jednu použili a sepsali o její funkčnosti zprávu. Byť krátkou, pár řádek – prostě jako důkaz použití, minianalýzu funkčnosti a začátek učení se  vlastního sebehodnocení. Pak znovu. A zase znovu. A stále…
2. Dát pokyn, aby pouze jedna z minimálně tří činností v hodině, které má učitel během vyučovací hodiny za úkol realizovat, byla frontálka (tedy výklad, řízená diskuze nebo práce s učebnicí). Maximálně jen jedna z nich! Zbytek musí být kvalitní výuka.
3. Dát pokyn, aby na konci každé vyučovací hodiny byla realizována reflexe žáků, které se týká progresu v jejich práci, jejich vnímání kvality dané aktivity nebo jejich hodnocení svého zapojení do týmové práce apod. Ne reflexe učiva (zvláště ne přihlouplými formami opakování látky)!
4. Stanovit požadavky na kvalitu vyučovací hodiny: budou v ní aktivity podporující dobré vztahy, budou v ní aktivity na rozvoj dovedností a sofskillů, činnosti v hodinách budou pestré a nebudou se v dalších hodinách opakovat, protože je nahradí jiné.
5. V hodinách bude viditelná diferenciace obtížnosti, učitel tedy nebude učit všechny všechno stejně.
6. Požadovat, aby v hodinách nebylo jen hodnocení učitele, ale právě naopak: preferovat hodnocení a sebehodnocení žáků.
7. Je třeba eliminovat ve škole písemky a testy zaměřené na memorování učiva a vést učitele k tomu, aby je zpracovávali s diferencovanou obtížností, zábavné a dyzajnované tak, aby z nich nepadaly špatné známky.
8. V hodinách se bude pracovat s pozitivní motivací a podporujícím hodnocením.
9. U špatných učitelů si nechat předkládat písemné přípravy, kde budou jednotlivé fáze hodiny vidět, jakož i výše uvedené charakteristiky dobré výuky. Klidně i každé ráno pro všechny hodiny daného učitele, který by jinak sám nerozmrznul. Je samozřejmé, že při správné realizaci tato povinnost postupně pomine, u jiného se podobná potřeba může zase vynořit.
10. Výše uvedené charakteristiky kvalitní výuky (tohle je jen výběr, v podstatě to budou ty, na kterých se zdravé jádro shodne) budou při častých hospitacích kontrolovány a vymáhány.
11. Nezapomenout, že i na učitele platí principy dobré výuky, tedy zábava a hra, odměna a trest. Tresty za neplnění úkolů nám ale ze sboroven nějak vymizely, nemyslíte?

A to je právě škoda. Protože když píšu „eliminovat“ nebo „minimalizovat“ nebo „vymáhat“, znamená to jít cestou se zvyšující se intenzitou, od doporučení až po výslovné pracovní příkazy / zákazy, pokud to učitel nechce pochopit.

Nedodržení standardů školy, daných ŠVP a pokyny vedení škole a výuce, budou učiteli písemně vytýkány a dávány termíny nápravy.  Neboť  nedostatky v kvalitě práce učitele mohou naplňovat další výpovědní důvod uvedený v § 46 odst. 1 písm. e), který lze uplatnit v případě „nesplňuje-li zaměstnanec předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce nebo nesplňuje-li bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon této práce; spočívá-li nesplňování těchto požadavků v neuspokojivých pracovních výsledcích, lze zaměstnanci z tohoto důvodu dát výpověď, jen jestliže byl zaměstnavatelem v době posledních 12 měsíců písemně vyzván k jejich odstranění a zaměstnanec je v přiměřené době neodstranil“.

Ano, nalejme si čistého vína: mizerná výuka není výkon sjednané práce, natož řádný výkon. Naměřené klima, které má například nízkou položku „podpora a pomoc učitele“, anketa žáků, kteří danému učiteli dají významný počet „žlutých a červených karet“, pozorování ředitele v hospitaci, nulová aktivita při organizaci školních projektů, stížnosti školního parlamentu, špatná práce daného učitele ve třídě z hlediska didaktiky, ignorování individuálního přístupu k žákům nebo velký počet špatných známek je přesně to, co lze nazvat „neuspokojivý pracovní výsledek“. A to ne v souhrnu, ale i jednotlivě! Záleží na tom, co si ředitel jako indikátor vybere.

To je jen ve stručných bodech malé připomenutí, že ředitel / vedení školy může vzít celou věc do rukou a nečekat, až některým učitelům důležité věci „docvaknou“. To by se nemuselo stát nikdy a oni ve svých třídách žákům škodí už dnes. A zítra budou také.