Jsou čeští učitelé pracovití? Tajný učitel versus Traveler versus B. Kopřivová

Tak se mi zalíbila hezká motanice, kdy na blog Tajného učitele „Kolik hodin za týden skutečně odpracuje český učitel?“ reagoval Traveler blogem „Učitelé se nepředřou, ale nevyplatí se jim učit na školách…“ na který reagovala B. Kopřivová blogem „Čeští učitelé se „nepředřou“?“ A nyní, jako by se kolem blogů točil celý svět, bude Líný učitel reagovat na všechny tři blogem svým! Ne tři, ale rovnou čtyři v jednom! Takže ani nemusíte číst předchozí tři, pokud nechcete, neboť zde jsou z nich nejzajímavější části. Jaké téma měly ty blogy? Znovu a znovu omílaná náročnost práce učitele. Vím, že někdo by řekl: pokud je učitel kvalitní, nezajímá mě, kdy si píchne píchačku s příchodem a odchodem. Pokud je nakvalitní, ať táhne – nechci ho ani za čtvrtinu jeho platu! Ani minutu ve škole! Tvrdím, že kvalitní učitelé by měli mít více peněz na své výplatní pásce. Klidně i výrazně více. Ti mizerní však už nyní mají třikrát víc, než by si zasloužili! Kterých je v českém školství více? Přitom rozum do hrsti: čas odváděné práce ani výčet činností přece nemá s kvalitou vzdělávání – a tedy s kvalitou práce učitele – vůbec nic společného! Ale stejně je to takový evergreen, vypočítávat všechny ty věci, co dělá učitel ve škole. Viděli jste někdy podobný výčet činností třeba od policisty nebo ortopeda? Ne, ale někteří učitelé z nějakého důvodu stále veřejnosti do omrzení omílají, že za deset minut přestávky se nestihnout ani vyčúrat, protože musí opravovat tři milióny písemek a podobně. To, že tím často ukazují jen vlastní mizerný time management, jim nedojde. Pak jsou tu ale ti, co se do věc analyzují seriózněji.

Tajný učitel sčítal v jednom týdnu hodiny své výuky s hodinami přidružených činností a vyšlo mu to takto: „pondělí 7 hodin, úterý 6 h, středa 9 h, čtvrtek 8 h, pátek 6 hodin, víkend 5 hodin. Ok, někdy se to tak sejde, jindy je toho méně. Dále Tajný učitel uvádí: „samozřejmě každý den čtení zpráv a odborných článků, každý den video se vzdělávací tematikou a čtení knihy. Každý týden alespoň dva podcasty na téma, které zrovna učím. A minulý týden jsem byl na webináři. To dá dohromady dalších minimálně deset pracovních hodin za týden. Mimochodem, tento týden jsem měl pět hodin suplování, na které jsem se musel připravovat dalších pár hodin. Příští týden nebudu jen učit, ale ještě si odskakovat k maturitnímu zkoušení, které obvykle končí po páté hodině a začíná ještě před osmou“.

Líný učitel: Asi jste správně vytušili, že já budu různé názory vyvažovat. Ano, kvalitní učitel se stále vzdělává a sleduje svůj obor, jako to ovšem dělá každý, kde chce ve svém oboru držet krok. A snad každá profese – nejen učitelé – má své mimořádné pracovní události, jako je přejímka zboží, inventura, práce do noci kvůli dodržení termínu, mimořádné události, pohotovosti a podobně. Učitelé ovšem mají na své vzdělávání více času než četné jiné profese, to je třeba poctivě říci.

Traveler: „Učitelé se na své hodiny připravují jen zpočátku své praxe. Během dvou třech let svého zaměstnání si připraví většinu testů prakticky pro všechny ročníky, dále schémata vyučovacích hodin, zadání i řešení domácích úkolů, osvojí si i způsob výuky jim vlastní. Pak už se na hodiny připravovat prakticky nemusí, respektive stačí strávit pár minut s lehkým doladěním detailů, uzpůsobit různé přesahy hodin a je hotovo“.

Líný učitel: Tohle je stupidní názor. Velmi, velmi hloupý. Ale pozor, neviňte jen Travelera, je možné, že právě takovouhle mizernou výuku zažil u velké většiny, možná u všech svých učitelů. Učitelů, co roky jedou stejné učebnice, stejné přípravy na hodinu, stejné testy. On sám je smutnou obětí takové výuky, možná opravdu nezažil učitele, který by takto nebo podobně neučil. Takový učitel je samozřejmě neschopný a snad všude jinde – kromě České republiky – by dostal výpověď pro nekompetentnost. Ruku na srdce: kolik takových učitelů máte ve své sborovně? To, že je Traveler hanebným produktem mizerného vzdělávání, dokazuje následný text:

Traveler: „Pokud to učitel během pár let nezvládne, pak je něco špatně a možná není ve škole na tom správném místě. Jediná věc, která byla, je a bude žroutem času českých učitelů, je opravování testů. Co si ale budeme povídat, když je učitel šikovný, vytvoří si testy tak, aby jejich opravení bylo hotové za pár minut. To je prostě fakt“.

Líný učitel: Faktem je jenom to, že celá tahle představa je až zarážejícím způsobem hloupá. Ale zase: je snad vina jen Travelera, že mu připadá celé školství jako velké psaní písemek? Proč nikdy nezažil vzájemné opravování se spolužákem, sebehodnocení, zábavné pracovní listy a diferencované úkoly? Možná proto nyní navrhuje nějakou opravovací rychlovku typu a, b, c – což je věc, která však naopak ilustruje neochotu učitele se své výuce věnovat. Chudák Traveler. Jeho představa efektivního učitele je hloupý robot s testy z autoškoly.

B. Kopřivová: „Ano vyučovací hodina má 45 minut. Následujících 5–20 minut přestávky jsou ale pauzou pouze pro žáky. Učitel se průběhu nich musí připravit na další hodinu (pomůcky, které má třeba na úplně jiném patře, než má kabinet, pracovní listy, testy atd.). To je ovšem to nejmenší, v průběhu přestávky učitel (pokud ovšem nemá dozor) telefonuje s rodiči (někomu je špatně, někdo má úraz atd.), vybírá peníze a různé rodiči podepsané souhlasy, odpovídá na dotazy žáků, řeší absence a omluvenky a bohužel také často kázeňské problémy a přestupky proti školnímu řádu.“.

Líný učitel: Osobně za nejhorší hloupost považuji, když nějaký učitel ve snaze ukázat náročnost své práce, vyjmenovává kdejakou malichernost, jakoby se v žádném jiném povolání nic podobného nevyskytovalo. O také: přestávce snad učitel připravuje „pracovní listy, testy“? Telefonuje s rodiči, když je někomu špatně nebo kvůli úrazu? Ovšem, snad, ale kolikrát za školní rok? Z jiné práce se snad kvůli úrazu netelefonuje? Učitel vybírá peníze a rodiči podepsané souhlasy, OK? Ale je to tak fatální a frekventovaná činnost, aby musela být zmiňována? Divím se, že B. Kopřivová nezmínila výběr toaletního papíru a mýdel od žáků, ořezávaní pastelek a zoufalé hledání izolepy. Opravdu, někteří učitelé v diskuzi spíše ukazovali vlastní nedostatečnou práci s časem a nedostatky v práci, než náročnost učitelské profese. Třeba: „Oprava testů? A co diktáty, slohové práce, domácí úkoly? Mívala jsem na opravování okolo 200 sešitů týdně. Dozory na chodbách, v jídelně, v šatnách, suplování. A že by o velké přestávce byl čas na kafe, to jen někdy. Kafe se dopíjelo až po vyučování. Kolegyně češtinářka si vozila sešity domů, v noci u nich usínala, pak je zase neopravené vozila zpátky„. Něco je špatně, jistě – ovšem chybu je třeba hledat nejprve u sebe. V diskuzi k poodbným textům se často objevují spíše zoufalé ilustrace toho, jak učitel nezvládá efektivitu své práce a ani ho nenapadne, že je to právě stylem jeho výuky – ne samotnou profesí! Pak se není čemu divit, jakou to vyvolává odezvu nepedagogické veřejnosti: „Je neuvěřitelné jak dokážete prodávat svoje pracovní povinnosti. Připravujete se o víkendu, nespíte, dřete jako soumaři a nikdo si nevšímá obětí, které při výkonu svého zaměstnání každý den věnujete na oltář vzdělanosti. Mě by bylo osobně trapné se veřejně projevovat v tomto duchu. Jednoduše řečeno dostáváte placeno za to co odezdáváte„. A neměli bychom zapomínat, že na mnoha obcích je parta pedagogů, po druhé hodině odpoledne hromadně vybíhající ze školy, už každodenním koloritem.

B. Kopřivová: „Já sama učím už 18. rok a připravuji se na každou hodinu – příprava na jednu vyučovací hodinu mi trvá mezi 15 (to tehdy, když je hodina především výkladová a mám podklady připravené z dřívějších let a jen si je „projdu“ a promyslím, co jak a kdy) a 90 minutami (pokud je to hodina postavená více na aktivitách – ty se musejí dělat „na míru“ každé třídě – co funguje na bezproblémovou třídu o 20 žácích, je zcela nepoužitelné na komplikovanou třídu o 30 žácích, nebo si dělám třeba prezentaci zcela novou)“.

Líný učitel: Oh, ta bídná frontálnice! Roky zaprášený výklad a používání a tvoření prezentací. Didaktické peklo! Bojím se pomyslet, co je míněno těmi „aktivitami“! Řízená diskuze? Běda, špatná výuka tady čouhá z učitelské brašny.

B. Kopřivová: „Autor článku se také vyjádřil k opravování testů. Jistě si umím připravit „kroužkovací“ test, který opravím za pár minut – a který bude úplně k ničemu. Polovinu odpovědí žáci bez přemýšlení „natipují“ s různou úspěšností – a polovinu si mezi sebou „napoví“, respektive nasignalizují, čemuž ve 30 žácích nedokážete zabránit. Nebo můžu připravit test, který mi o vědomostech opravdu něco řekne – s otevřenými otázkami – ale který budu při 30 žácích opravovat cca 2 hodiny. Pokud dám ve vyšších ročnících napsat na dané téma esej, což je na zjištění pochopení problematiky třeba v dějepise úplně nejlepší, budu ji opravovat při 30 žácích až 5 hodin. To je prostě fakt a zkušenost“.

Líný učitel: Kroužkovací testy – nedělat! Otevřené otázky – diferencovat a nechat hodnotit a sdílet samotné žáky. Eseje – nechat prezentovat žáky při hodině způsobem, který vede ke vzájenému učení.

B. Kopřivová: „Ta práce, kterou tak hloupě a amatérky zlehčil pan Traveler ve svém „článku“, je svým způsobem děsivá. Děsivě náročná a děsivě krásná. Vlastně ta nejkrásnější, kterou znám – a to nejsem „odjakživa“ učitel. Protože víte, že děláte něco opravdu smysluplného. Aspoň občas. Protože někteří bývalí žáci za námi chodí ještě po spoustě let, aby nám poděkovali a popovídali si. Protože někteří vám řeknou i třeba: „Musíte tu ještě vydržet paní učitelko, můj syn/dcera už jde do školy a já bych moc chtěl/la, abyste je učila vy…“

Líný učitel: Krásná slova. A jak by žáci teprve děkovali, kdyby se místo té frontálky něco opravdu sami učili vlastní činností a bavili se svým vlastním objevováním!