Jak se v ZŠ a MŠ Kounice ničí prvňáčci

Na FB Líný učitel jsem ukázal jednu z typických hodnotících prací Mgr. Markéty Pajer*vé, učitelky ZŠ a MŠ Kounice (Ruda a Sára nakupují). Jedna z maminek žáka popisuje její výuku svého syna: „Na začátku školniho roku mu dávala neustále škaredý razítka, malej mi nechtěl chodit do školy, tak jsem si s ní promluvila. Pak to bylo střídavě. Zhruba v říjnu nebo listopadu mu dala 3 z Prvouky. Na třídních schůzkách rozdělila třídu na dvě pulky – chytrý a šikovný a pak dodala „a pak tu mame druhou půlku“. A já byla jediná, co něco namítla. S čimkoliv za ní nějaký rodič dojde, tak si furt jede to své a vůbec se nesnaží dojít k nějakemu kompromisu nebo pochopení situace.Jak můj syn, tak i jiné děti nechtějí chodit do školy a co jsem se bavila i s jinými rodiči, tak jsou nespokojení. Ale pokud se boji, že si pak na jejich dítě zasedne učitelka, tak myslim, že s tim nic dělat nebudou. Bohužel už sem si to vyzkoušela na třídních schůzkach, kdy jsem byla jediná, co něco řekla a ostatní mlčeli„.

Maminka se rozhodla věci řešit s ředitelem, Mgr. Radimem Dubčák*m . Psala o tom: „Je to hrozné, co se děje, zvláště v první třídě, kde se dítě teprve všechno učí. A největší třešničkou na dortu je, ze v českém jazyce, i když mu já překontroluji do detailů nějaký ukol, tak to má zase celý červený proškrtaný„. Schůzka s ředitelem dopadla tak, jak je v české škole zvykem: všechno se zahrávalo do autu a mlžilo. Učitelka si nebyla svých výroků vědoma. Zástupkyně ředitele pak osočila maminku, že „vede válku proti učitelce svého dítětě“ a ředitel pak – mimořádně hloupě – ukončil debatu zmínkou o starším synovi maminky, „kterého si prý pamatuje a on si pamatuje pouze jména raubířů“. Proč by však kdokoliv vedl válku proti učitelce svého prvňáčka, kdyby byl spokojen s jeho zájmem o školu a kdyby sdílel jeho radost ze školního dobrodružství? Když se ale děje opak, je to pro děti i jejich rodiče hrozné. A nejhorší je ten pocit bezmoci, zvláště při arogantním chování těch, na které se obrátíte o pomoc. Když pak ředitel řekne, že se „věci mají řešit přes mail“, komu má vlastně maminka posílat ty maily? Mimochodem, jak vypadá tohle „řešení věcí přes maily“ se ukázalo už po několika dnech. Prvňáčci dostali za úkol do týdne se naučit písničku, ale bez papíru s textem. Když se maminka – přes mail – na text zeptala, učitelka neodpověděla.

Celá záležitost s kupováním rakety a jeho hodnocením vzbudila pozornost i médií, o nesmyslném hodnocení M. Pajer*vé vyšly texty na blesku.cz a primě.cz. Takže ředitel školy vydal zprávu, ve které píše: „Rádi bychom vyjádřili postoj naší školy k záležitosti obsažené v článku (odkaz na článek) pana Roberta Čapka. Nejprve bychom se chtěli pozastavit nad tím, jakým způsobem pan Čapek celou situaci popisuje, celé to budí dojem, že je s ní velmi dobře obeznámen. Je ovšem smutné, že se s námi pan Čapek před zveřejněním svého článku nespojil a celou záležitost včetně jejího řešení s námi neprobral. Maminka daného žáčka je a byla s paní učitelkou v kontaktu. Řešily spolu různé „nesrovnalosti“ v souvislosti s výukou. Mamince se ovšem i nadále některé postupy a metody výuky paní učitelky jevily jako nevhodné, proto se obrátila na vedení s žádostí o schůzku. Schůzky se zúčastnila maminka, paní učitelka, ředitel školy a zástupce ředitele školy. Zástupce ředitele je bývalá prvostupňová učitelka s dlouholetou praxí, a to i v první třídě. Celá schůzka trvala hodinu a půl, řešili jsme různé výukové metody, způsoby hodnocení, konkrétní záležitosti, které proběhly na třídních schůzkách. Rozhodně bychom se chtěli ohradit proti tomu, že věci na škole neřešíme a že jsou zametány pod koberec. Konkrétní věty, které pan Čapek v textu používá, jsou vytrženy z kontextu a celá schůzka probíhala ve zcela jiném duchu„. Zprávu uvádím celou. Takže ředitel sám píše, že se řešily metody i hodnocení. A co se stalo po této schůzce? Nic! Dítě maminky schytalo od té doby další trojky a čtyřky. Ale takhle to mají s touto „učitelkou“ všechny děti. Dostávají špatné známky nejen z prvouky, ale třeba i z hudební výchovy. Nebo dvojku z diktátu: za jediné chybějící písmenko! V první třídě!

A nejde jen o tohle jedno dítě. Jiná maminka, která má dítě ve stejné třídě, píše: „mám dceru, chodí do první třídy a její očekávání byly velká, zklamání ale ještě větší. Paní učitelka je bohužel z těch, která si vyhlédne několik žáků (očividně i moji dceru) a po těch šlape ve všech ohledech. Neustále komplet červene stránky v písance, špatné známky. Neříkám, že má dcera vše dokonalé, ale na první třídu mi to přijde dost přehnané.“ Samořejmě, že je to zatraceně přehnané! A učitelka Pajer*vá se viditelně vyžívá v rozdělování třídy na chytré a „ty druhé“. Některý žákům nedovolila přechod na pero, takže stále píšu tužkou. Maminka učitelce napsala: „Ráda bych se Vás zeptala, z jakeho důvodu dceři občas povolíte psát perem a občas musí psát tužkou? Nezlobte se na mě, ale ve všech ostatních třídách už dávno píší perem všichni žáci, bez ohledu na to,zda se paní učitelka domnívá, že žák píše krasopisem či nikoliv. Mj. všechna pera jsou gumovací, tedy nevidím potiž v opravě chyb. Celá tato situace ohledně psaní perem mi přijde jako selekce žáků… v těchto žácích vyvoláváte pocit méněcennosti vůči ostatnim a nyní (v březnu) mi to pripada už jen jako zbytečné prodlužování agónie. Vyvolaváte v nich pocit frustrace a sisyfovske práce, kdy už ztrácí zájem o to se snažit psát lépe, protože se stejně zase vráti k psani tužkou…“ Samozřejmě je to tak, jak píše maminka. Další rodič, co intuitivně ví o psychoogii žáků víc než profesionální vzdělávatel. A co na to odpověděla učitelka? Že všechna pera nejsou gumovací. Prý „pero značky TORNÁDO, které se doporučuje pro psaní žáků v první třídě, není rozhodně gumovací„. Hotovo. A učitelka dál rozdává špatné známky, třeba žákovi trojku z vytvarné výchovy, protože práci nestihl dokončit. Jiné žákyni napálí dvojku za bezchybnou práci, jen kvůli „nevhodnému stylu písma„. Tato žákyně je také v kategorii „ostatní“, proto jsou trojky a čtyřky u ní na denním pořádku. Ta přece jedničku dostat nemůže!

Takže si to shrňme: máme tu učitelku, která namísto, aby žákům pomáhala, tak je selektuje a méně úspěšnou část stírá, kritizuje a různými způsoby demotivuje – a to nejen špatnými známkami, kterými rozhodně nešetří. Doslova z nich vyrábí neúspěšné žáky. Aby byla jasno – učitel samozřejmě má dávat chybám žáků zpětnou vazbu. Ale když se prvňáčkům už po několik týdnech nechce do školy –  tak je něco hrozně špatně. A je jasné, že to špatné je práce učitelky. Když žáci dostávají čtyřky, už tím je zřejmé, že mají nekompetentní učitelku. Navíc při malých počtech žáků v této první třídě, kdy je mnohem větší prostor pro indiiduální práci než v početných třídách, je to doslova pedagogický zločin. Ředitel místo toho, aby se zamyslel, jak bude učení těchto žáků vypadat v dalších letech, tak jen mlží a vymlouvá se. Píše o jakýchsi „opatřeních“, ale stav je i poté úplně stejný! Má vůbec dění ve škole pod kontrolou? On odpovídá za kvalitu vzdělávání, ale viditelně nekvalitní výuku – dokonce v první třídě – toleruje nebo dokonce podporuje! Co tahle učitelka dělá v první třídě? Je to exces nebo je takto bídné vzdělávání v celé škole? Proč se bojí jiní rodiče ozvat? Jaké klima vládne v této škole, kde se dějí tyhle věci? Proč do toho ředitel nešlápne? Podnětů má dost a rodiče se ozývají stále hlasitěji.

Mimochodem, aby ředitel nepsal, že se „pan Čapek před zveřejněním svého článku nespojil“ a „celou záležitost včetně jejího řešení s námi neprobral“, napsal jsem panu řediteli a slíbil mu, že všechny jeho odpovědi na své otázky zveřejním v plném znění. Otázky zněly takto:

Otázka č.1:
Jste dobře obeznámen se situací na prvním stupni – tedy víte dobře, jak se tam vyučuje, jak se tam hodnotí, jak přistupují učitelky k žákům? Nebo to nevíte a necháváte tuhle kontrolní činnost např. své zástupkyni?
Otázka č.2:
Je ve vaší škole běžné, že se prvňáčkům dávají i čtyřky, trestá se práce způsobem „za jednu chybu stupeň dolů“, snižuje se známka bezchybné práce jen za úpravu apod.- nebo je to pouze učební styl dané učitelky?
Otázka č.3:
Víte, co podobné hodnocení dělá s chutí prvňáčků chodit do školy, s jejich postojem ke vzdělávání?
Otázka č.4:
Víte, že stížnosti na danou učitelku má nejen daná maminka, ale i více rodičů? Víte, že takto nevhodně známkuje daná učitelka i další žáky (pravděpodobně z té „nechytré“ poloviny třídy)? Další podobná hodnocení i od jiných žáků mohu zveřejnit také.
Otázka č.5:
Jste si vědom, že když řešíte s rodičem problémy způsobené špatnou prací učitelky, za kterou také nesete zodpovědnost, tak Vaše negativní poznámky o sourozenci poškozované žákyně (jaký to byl raubíř) jsou manipulativní a krajně nevhodné?
Otázka č.6:
Ohrazujete se proti tomu, že „věci neřešíte a že jsou zametány pod koberec“? Jak tedy vysvětlíte, že učitelka dané třídy i po té schůzce uděluje prvňáčkům špatné známky – jakoby se nechumelilo?
Otázka č.7:
Jak jste tedy věc řešili? Poslouchají učitelé vaše pokyny, nebo si dělají, co chtějí?

A poslení: Co jste si jako pedagog pomyslel, když jste viděl ten hodnocený úkol? Že je to takto v pořádku?

Ředitel školy neodpověděl na žádnou z otázek.