Jak jsem objevil nejhezčí školu v České republice
Někdy je cesta lektora hodně strastiplná. Onen listopadový den jsem strávil přes deset hodin ve vlaku, když jsem se blížil kolem půlnoci k Chomutovu. Trochu strašidelné bylo, že jsem byl ve vlaku úplně sám, celá souprava byla opuštěná a průvodčí někam zmizela. Můj podivný dojem z města Chomutov se posílil i ubytováním: hotel Chicago (patřící prý opravdovému mafiánovi) byl v hodně pochmurném tónu. Do toho hustě pršelo a připadal jsem si jako v nějaké noir detektivce. Už jen chyběl led v mé sklence bourbonu.
Jenomže druhý den jsem se ocitl v nejhezčí škole České republiky! Soukromá ZŠ Duhová cesta v Havlíčkově ulici má své třídy nazvané podle měst – a podle toho to tam také vypadá. Na návrhu a realizaci interiéru se podílejí samotní žáci. No, jen se podívejte a řekněte: mohli byste si poničit podobnou třídu, kdybyste v ní byli žáky? Můžete si představit mé nadšení, když skvělá paní ředitelka dala pokyn, abychom se „místo semináře v Londýně přesunuli do New Yorku“.
Nemusíte se přitom bát, že by škola přišla o žákovské produkty: stěny chodeb jsou jimi doslova posety a i v třídách se pro ně najde místo. To je podle mých zkušeností jeden z největších rozdílů mezi interiéry státních a soukromých škol. U těch soukromých hrají chodby velkou roli: jsou zde nejen relaxační koutky, galerie a další věci, ale často i schůdky, které slouží jako sedačky pro obecenstvo nebo se chodby změní rovnou v učebny.
Zatímco druhý stupeň má třídy pojmenované městy – London, New York, Benátky apod. – první stupeň má názvy jiné: džungle, nádraží atd. Paní ředitelka a všichni učitelé se musí jistě stále vnitřně usmívat, když třeba žáka posílají se vzkazem „do džungle“.
Už jen bonbónkem na dortu, zato pořádným, byl můj pohled z okna na dvůr, kde jsem spatřil (za vydatného přispění rodičů) zrekonstruované hřiště. Velmi ochotná paní ředitelka mne provedla některými třídami a já se ještě podělím o tu pravděpodobně nejpovedenější: Londýn.
V této škole bych překvapivě nechtěl být učitelem, ale jen z jednoho důvodu: protože nejdříve bych tu chtěl být žákem!