Recenze: na propagačním webináři Učíme se venku

Je potřeba se vzdělávat, dnes, zítra, stále. A tak jsem navštívil další webinář, tentokrát známé iniciativy „Učíme se venku„. Webinář vedla Šárka Doležalová, autorka různých metodik o tomto tématu, doktorandka a lektorka zážitkové pedagogiky a Justina Danišová ze vzdělávacího centra Tereza, která také působí metodička „Učíme se venku“. Justina původně vystudovala učitelství biologie a geologie, takže ten přerod k „přírodní“ učitelce je zajisté fascinující. Slovo měla i učitelka Monika Hošková, účastnice podzimního online kurzu.

Celý webinář byl vlastně velkou reklamou na online kurz, který trvá deset týdnů. Musím konstatovat už v úvodu, že osobně myšlenky „Učíme venku“ považuji za pedagogicky správné a tento způsob výuky je skvělý doplněk do celého procesu vzdělávání, který děti velmi obohacuje. Bádání v přírodě, objevování a pozorování, práce s přírodninami… je toho hodně, co se zde nabízí a co může i „běžný učitel“ využít. I když nejsem přímo učitel přírodopisu, projekty jako předpěstování dubů ze žaludů, sledování jejich růstu v květináči a následná výsadba v obcinebo vytvoření galerie mraků jsou prostě úžasné – a hned bych do nich s dětmi šel. A naprosto souzním třeba s názorem na jejich blogu: „Co potřebuje druhostupňový učitel ven? Odpověď je jednoduchá. Potřebujeme jen sebe a své žáky/studenty. Sice se nám druhostupňovým a středoškolským učitelům zdá, že výuka venku je jen pro družiny a první stupeň, ale to je velký omyl! A že se dá učit na druhém stupni venku maximálně přírodopis a možná výtvarka. Ne, dá se tam učit cokoliv.“  Přesně tak. Takže jsem se na onen více méně propagační webinář velmi těšil. A uznávám, že mě na kurz navnadil. Prostě jsem si řekl: „Proč ne?“

Monika Hošková chválila přínos kurzu nejen v tom, že je „lékem proti vyhoření“, ale i v tom, že účastník dostane množství již vyzkoušených činností a ověřených hotových vyučovacích hodin. To, co jsem ve webináři slyšet nepotřeboval, jsou ty informace o tom “ jak jsme vznikli“, „co bylo na začátku“ a podobně. Myslím, že k jistému dozrání a vyspělosti organizací patří i to, že odvrhne sentiment svých začátků a věnuje se přítomnosti a budoucnosti. Právě to zajímá účastníky mnohem více. Cíle kurzu, který děvčata promovaly, jsou sympaticky prosté. První je dostat děti ven. To je v současné situace ještě důležitější, než kdykoliv předtím. Další myšlenka platí také: učení venku nabízí víc. To nepochybně. A celé to „Učení venku“ je postaveno na velmi jasných principech. Proč vlastně učit venku? UČIT SE VENKU DĚTI BAVÍ (Učení venku je názorné, třírozměrné, pestré. Přináší mnoho nových podnětů nejen pro naše smysly, ale i pro naše myšlení). ZVYŠUJE ZÁJEM O UČENÍ (Spojení se skutečným světem přináší pocit smysluplnosti učení. Roste pocit uspokojení z vlastního učení. Snižuje se počet absencí.) ZLEPŠUJE VZDĚLÁVACÍ VÝSLEDKY
(Co se naučíme skrze zážitky venku se v mozku ukládá hlouběji a snadněji se vybavuje. Kontakt s přírodou zlepšuje pozornost a soustředění.) UČENÍ VENKU PODPORUJE ZDRAVÍ DĚTÍ (Pobyt a pohyb venku snižuje nadváhu a obezitu, zlepšuje fungování imunitního systému a snižuje počet nemocí). ZVEDÁ SPOKOJENOST A NÁLADU DĚTÍ I UČITELŮ (Kontakt s přírodou významně přispívá k duševnímu zdraví a pohodě. Snižuje stres, úzkosti a deprese). POSILUJE VZTAHY MEZI DĚTMI I S UČITELI (Venku děti rozvíjí nejen své znalosti, ale současně i emoční a sociální inteligenci. Snižují se důvody ke vzniku agresivity a násilí). UČIT SE VENKU JE PŘIROZENÉ (Děti se učily venku více než 99 % lidské historie. Jsou na to připraveni.)

Líný učitel: I když jsou dva principy trošku diskutabilní (ale nebudu psát které 🙂 ), nesnižuje to velký impakt těch myšlenek na kvalitu vzdělávání. Sám jsem se rozhodl do kurzu přihlásit a nové věci se naučit. Velmi mi vyhovuje, že lekce nejsou v pevný čas, ale mohu si je spouštět sám podle svých časových možností. Je možné se k lekcím vracet po dobu dvou let, což je paráda. Také se těším na sdílení nápadů s kolegy, i když pravděpodobně nejsem tak úplně typický účastník. Za ty považuji své kolegyně z prvního stupně a mateřinek. Ale jako pravděpodobně jeden z nejlepších a zároveň nejskromnějších didaktiků u nás se chci neustále rozvíjet a „Učení venku“ považuji ze skvělý krok. Nyní jsem v očekávání a doufám, že se vyhnu zklamání. Jak řekla Justina: „nechceme vám dávat ryby, ale chceme vás naučit rybařit“. Ok, budu ready!