Recenze: na webináři s Jarmilou Čechovou Jak udržovat dobré vztahy s žáky při online výuce

Po té minulé webinářové hromadě negativismu, amatérismu a hloupostí jsem si musel spravit náladu a zavítal jsem na několik webinářů jiných organizací. Jedním z nich byl webinář na téma „Jak udržovat dobré vztahy s žáky při online výuce„, což je aktuální a nebojím se toho slova – přímo žhavé téma. Lektorka Jarmila Čechová působí v organizaci „Škola, můj projekt„, která tento webinář realizovala.

Jarmila Čechová na začátku charakterizovala současnou výuku jako jinou, než v první etapě distančního vzdělávání. To, co bylo zpočátku nové, zajímavé a inovativní, se nyní proměnilo na únavné a otravné. Kdy vlastně tahle etapa skončí? Každý tak nějak počítá, že to bude nejdéle do konce školního roku, ale možná je to příliš optimistický scénář. Jarmila hned zpočátku nastinila některé negativní prvky online výuky, do kterých já osobně sice nepočítám „tatínky v trenkách a maminky v negližé„, ale rozhodně mezi ně patří posun v čase při výuce, nedostatečné vnímání řeči těla a jiné komunikační nedostatky. Žáci jsou ve větším nebo menším stresu a jejich pozornost je kolísavá. Je třeba během online výuky zařazovat i drobné cviky, pozorování okolí z okna, realizovat hodinu ve stoje a další nevýukové a relaxační činnosti. To všechno je pravda a začátek webináře ukázal nepochybnou a slibnou erudici lektorky. Pak se přešlo k tipům, jak aktivizovat žáky. Dobrá nápad jsou „Sochy“, kdy žáci zapínají kamery a ukazují živou sochu podle emoce, kterou právě prožívají nebo společný tanec („Just dance„), kde je naopak vhodné kamery vypnout – zvláště křepčí-li pedagog 🙂

Základ dobré online výuky – a tady musím opět souhlasit – je stejně jako při řádném vyučování ve vztahu učitele s žákem. Jarmila velmi správně konstatovala, že i v této nedobré době je třeba působit optimisticky a s nadějí. Stejně tak správný názor je, že učivo by mělo jít stranou a učitel by měl posilovat sociální vazby. Třeba i tím, že se online výuka změní na společné hraní, sdílení příhod ze života, povídání si mezi sebou. Do toho patří třeba i tématické kostýmy, jak historické nebo lokální, pyžamová výuka, sdílené věření, společná výroba časopisu a vůbec jakékoliv společná zábava. A jako Líný učitel dodávám: nic se nezměnilo, radost a zábava stále patří do jakékoliv výuky, i distanční!

Co dělat, když se nezapojují deváťáci, a na „otázky do placu“ se ozve mlčení? Jarmila Čechová nabízí jako řešení „bezpečnější komunikaci„, tedy například chat. Klidně i anonymní. Nebo nechat žáka vyjádřit se postnutím obrázku, což podle ní není tak „ohrožující„. Když pak učitel komentuje obrázek chybně, žák má tendenci učitele opravit – a tedy se zapojí. Já jen dodávám: ovšem stejnou pravděpodobost má i výsledek, že po této chybné interpretaci si žák potvrdí názor, že ani tahle cesta pro něj nemá cenu. Ale jako vždy: teprve praxe vždy ukáže, nakolik teorie chybuje. Vtipný prvek webináře byl, když Jarmila Čechová vyzvala účastníky k zapnutí kamer, aby se ukázalo, kdo při poslechu dělá ještě něco jiného. Vždyť dospělí u webinářů dělají různé činnosti: prohlížejí maily, skládá prádlo – a přesně takhle to dělají i žáci. Na tom není nic špatného, zvláště když u děti vydrží pozornost mnohem menší dobu. Jarmila pak přiznala, že se jednou sama u webináře i koupala a pak, když chtěla promluvit, ji připadalo nevhodné zapínat kameru. Jako lektor webinářů otevřeně říkám: není to nevhodné! Nic lidského mi není cizí a vyzývám všechny účastnice, aby se toho nebály. Ale nyní zpět k webináři.

Další z triků, jak rozmluvit žáky, je ten, že neodpovídají, ale sami otázky vytvářejí. Odpadá tedy nějaká obava ze špatné odpovědi. Další strategií jsou schůzky „jeden na jednoho“. To je vhodné u žáků, kde dlouhodobě nefuguje komunikace při hodině. Jedna účastnice webináře podotkla, že se jí osvědčují třídnické hodiny a jakmile skončí s oficiálním programem a děti si jen povídají, sama se diví, kolik je najednou zapnutých kamer. Jarmila Čechová to neřekla tak naplno, jako já ve svém seriálu „Děti jsou doma„, ale některé její nápady korespondují s mým názorem, že nejlepší didstanční výuka je ta, která počítač nebo jiný monitor vůbec nepotřebuje. Jarmila pak mluvila šířeji o schůzkách jeden na jednoho a dalších specifikách práce speciálního pedagoga nebo školního psychologa. Do výuky už žádné nápay nepřibily, škoda. Někdy to ve webináři kapku zaskřípalo. Třeba když mluvila o tom, že má pochopení pro to, že děti nechtějí zapínat kameru. S tím souhlasím. Ale důvod, že si navzájem porovnávaly, co mají v bytě, je opravdu mimo mísu. Co je takhle naučit zapínat si pozadí? 😀 Někdy byla výměna zkušeností od účastnic spíše na úrovni drbů – třeba jak maminka napovídala u testů. Tak nedávajte žákům takové testy, milá kolegyně!

Moje hodnocení webináře bude ale příznivé. Jarmila Čechová je lektorka s příjemným hlasem a podporující komunikací a hlavně je tou, která věci rozumí. Hodinový formát byl dostačující. Upřímně řečeno mi připadalo, že víc už o tématu (který byl ovšem zaměřený velmi úzce) ze sebe a z účastníků nevymáčkne. Nicméně obsah byl motivující a poměrně zajímavý, takže nakonec hodnotím webinář (podle škály metalového magazínu, kde jsem roky redaktorem) zaslouženou a příznivou čtyřkou z šesti hvězdiček. Což znamená: řinčení pod kotlem!