Distanční vzdělávání: rub a líc
Nemažne si med kolem pusy. I když máme vlastně druhou etapu distančního vzdělávání, stále je to leckde bída s nouzí. Stojím si za tím, že dobří učitelé v reálu dávají i na dálku dobré úkoly a ti mizerní mizerné. A protože naše školství je stále ve své většině nekvalitní – koho udiví, že se ze školy valí na žáky převážně nekvalitní úkoly? Nenechme se zmást oslavnými články a cenami typu „nejkvalitnější učitel po internetu“. Ty ukazují práci pedagogů, kterých jsou promile, zatímco desítky procent učitelů předvádějí stále jen tu didaktickou šeď a ostudu. Ano, ostudnou práci, za kterou by se měli stydět – protože je to jejich ostuda. Před touto druhou etapu jsem dostával maily a zpávy od rodičů, jak jsou některé úkoly špatné. Nyní už se na mě obracejí i zoufalí žáci. Ne poprvé a jistě ne naposled bych rád ukázal, jak úkoly mají vypadat a také, jak vypadat nemají. Jsou to dvě strany mince: to dobré vzdělávání a to špatné.
Ta dobrá strana mince
V ZŠ Komenius v Hradci Králové se daří dávat některé zajímavé úkoly. Jednou z nich je projekt, který je naplánován podle zájmů v žáka, takže výběr realizace jednoho ze žáků mohl být například i katapult. Žák je veden k plánování jednotlivých fází, sběru informací, vizualizaci své představy, vytvoření návodu, realizaci, prezentaci projektu a (sebe) hodnocení. Tyto úkoly jsou pro domácí vzdělávání jako dělané! Když je dokáží plnit třeťáci, potom není omluvy pro učitele, kteří k nim nevedou starší žáky. Pokuď to nedokážete, rovnou zahoďte diplom.
Pokud jsou žáci s učitelem online naživo, není to pasivní poslech nějakého výkladu. Je tam maximum interakci žáků mezi sebou. Například Den mazlíčků spočíval v tom, že žáci online referovali o svých mazlíčcích, kladli si navzájem různé otázky a vysílali si o nich obrázky. Paní učitelka vlastně jen moderovala, předávala svým žákům slovo a povzbuzovala je. Pokud žáci dělají úkoly, je tu snaha o úkoly kreativní zadání a to, které individualizuje zájmy žákům. Jsou tu úkoly zábavné a hravé, které by měly přitáhnout žáky ke vzdělávání.
Když už prezentuji dobré distanční vzdělávání, patří k němu i odpovědnost. A ta se zvyšuje plněním termínů. Žádné zadávání úkolů z jednoho dne na druhý tu neexistuje. Žáci pracují podle týdenních plánů a sami si (menší žáci samozřejmě spolu s rodiči) rozvrhnou, kdy a jaké úkoly plnit. Mnoho úkolů není povinných, můžete si mezi nimi vybírat. Chcete dělat na Wocabee všech šest cvičení najednou, nebo každý den dvě cvičení? Vyberte si. A samozřejmostí je jak sdílení výsledků práce mezi žáky, tak i pravidelná páteční komunikace s učitelkou, kde se proberou úkoly za celý týden. Neexistuje kvalitní vzdělávání spojené s frontálkou – ať naživo ve třídě, tak na distanční, na dálku. Tak to nedělejme!
Ta mizerná strana mince
Těch příkladů nevhodné distanční výuky a špatně zadaných úkolů se u mě nashromáždilo tolik, že by to bylo na knihu. Pasivní sezení žáků několik hodin denně u počítače, zběsilé testování, vyhrožování pedagogů, udělování špatných známek, úkoly do druhého dne nebo dokonce do konce online hodiny, maily a úkoly od učitelů, posílané za hluboké noci z povinností odevzdat do rána… Opravdu celá přehlídka špatné práce učitelů. Udělám tu pro ilustraci malý výběr. Kapitolou sama o sobě by byla neochota některých učitelů učivo nebo úkoly indoviduálně vysvětlovat nebo něco konzultovat. Přece je všechno jasné, když to jedničkáři napsali dobře! Píše mi také žákyně: „Učitel Zeměpisu nám dává zpracovat třeba patnáct stran z učebnice. Do sešitu.“ Nebo středoškolačka v předmětu Zdravěda: „Učitelka nám zadala úkol, na který jsme potřebovali dvoucentimetrové obinadlo. V žádné lékárně takové obinadlo neměli a navíc říkali, že ani nemají informaci, že by se takové vůbec vyrábělo!“ V jiné škole nemají pevný rozvrh a učitelé své hodiny ohlašují předem. Učitelka v jedenáct večer ohlásila svou hodinu přes žákovské maily, ale ta se měla konat další den v osm ráno!
Mají učitelé nějaké znalosti o hygieně zkoušení? Co takhle shrnující test na 25 minut, zadaný žákům základní školy o půl třetí odpoledne? Další událost zase ukazuje v divném světle jistou učitelku matematiky. Žákyni na test (samozřejmě, že se v školách i nyní zhusta píšou testy) připravovala její starší sestra, maturantka. Naučila ji počítat příklady jedním způsobem, ale učitelka znala jen svůj. Psal se tedy online test z matematiky. Večer v osm hodin učitelka zavolala žákyni videohovorem a nařídila ji jeden příklad „naživo“ spočítat před jejími zraky. Důvod? Prý kvůli existenci aplikace, která příklady počítá. Aneb způsob, jak hezky vpadnout v nekřesťanskou hodinu do rodiny a naznačit žákyni před zraky užaslých rodičů, že je podvodnice. Dokonale absurdní jsou zadání učitelů tělocviku, aby žáci pořídili videozáznamy svého cvičení. Věříme vám, ale Velký Bratr se dívá! Zvláště úchylně zní požadavek jistého učitele, aby se středoškolačky natočili při „pozdravu slunci“ a nahrávku mu poslali. Samozřejmě drtivá většina děvčat takový požadavek odmítla. Velké množství učitelů ani nadává úkolům žáků žádné zpětné vazby, takže žákům připadá, že kdyby své výtvory – na kterých mnohdy pracovali celé hodiny – házeli do kanálu, vyšlo by to nastejno. Ale pořád lepší, než když od „učitelky“ přijde (citováno doslova): „neodevzdán ani jeden referát, známky 5, 5, co s tím uděláš???“ Tolik textů a článků vyšlo v první etapě před prázdninami o tom, že by učitelé měli znát technické možnosti rodin, že by mělo být úkoly na jednom místě a informovat rodiny jasně, přehledně a včas. Měsíc se sešel s dalšími měsíci a stejně mi píše maminka: „Tak třeba my hledáme na bakalářích i v nepřehledném classroom, kde se nedají některé hotové úkoly anulovat a stále se mezi nimi brodíme. Občas jsme úkol nedohledali a hned je pětka za neodevzdání. Někdy jsme nebyli připojeni, protože jsme o změně výuky včas nevěděli. Za pozdní odevzdání úkolu je stejně pětka, u některého učitele zase dvojka, i když je splnění bezchybné. Nikoho nezajímá, zda má dítě počítač a kvalitní připojení a zda psaní na dostupném zařízení není pro dítě náročné a zvládá. Nikoho nezajímá, kde si papíry tisknout a jak zase ofotit a odevzdávat. Dítě dostává pětky vlastně za technické problémy, protože i když papír ofotil, učitelce přišel jen prázdný nějaký bílý prostor. Ptám se za dítko, které nemá kvalitní počítač, jen telefon, na kterém se nedají tisknout ani vypracovávat větší úkoly. Ani jednoho učitele nezajímá, jak zvládá, umějí sáhnout jen pro pětky.“ Říkám si: kolik je takových rodičů? Kolik je nekompetentních učitelů, kteří takto ukazují aroganci a nezájem o své žáky?
Učitelé někdy pracují v podivném módu, dávají úkoly, které by v daném čase ani s dětmi ve třídě nezvládli, ale rodiče musí. Učitel napíše: „to je úkol na 10 minut“ a rodič pak zírá, jak se s tím jeho ratolest potýká hodinu. Další rodič píše: „Učíme se na kvízy, kterým paní učitelka sice říká „kvíz“ a ne test, ale z výsledků dělá pokaždé známku„. Píše mi další rodič: „Je hrůza, když dostáváme ve Wordu narychlo vypsané věty z učebnice, texty, kde jsou vynechaná slova a děti mají hledat v učebnici vynechaná slova a doplnit je. V září to bylo baroko, pak klasicismus, teď už jedeme romantismus. Děti by mohly modelovat z plastelíny barokní hlavice, koukat po budovách ve městě, aby věděly, co baroko vůbec je, napadá mě tisíc věcí. Ale jen doplňují texty z učebnice. Ten úkol jsem nakonec psala já, učitelka si asi neuvědomuje jak dlouho to dětem zabere to ve Wordu naklikat. Učitelka ve svých hodinách pouští videa někoho jiného, kdo čte z učebnice text a myslí si, bůhví jak je moderní, když umí video nasdílet.“ Ano, to je přesné. Můžeme se plácat po zádech, jak distanční vzdělávání naučilo učitele pracovat s IT technikou, ale dobré didaktiky to z mnohých očividně neudělalo. Žáci opisují a doplňují texty, ale „neví nic ani o romantismu, protože z textu, co mají opsat, nerozumí slovům „obrození“, „povznest člověka“, „rozkvět“, ani „Máchův Máj“. Jen se to učí nazpaměť“. Je třeba ještě psát, že se na mnoha školách u mnoha učitelů viditelně jedou osnovy a úkoly nemají s očekávanými výstupy nic společného?
Opakování je údajně matka moudrosti, tedy opakuji i já: dobré vzdělávání má své znaky, které platí jak ve třídě, tak na dálku. Učení má být doprovázeno pozitivní emocí a zájmem žáků. Nemá být formální, ale zábavné, kreativní, aktivizující, individualizované a diferencované. Kdo to neumí, je teď nahatý a žáci i rodiče jeho nekompetentnost vidí na vlastní oči. Poučme se, berme si zpětnou vazbu, snažme se o dobrou didaktiku! Netahejme do domovů žáků to nejhorší ze škol, ale využívejme všechna specifika domácícho vzdělávání. Právě teď a víc než kdy jindy je velmi důležité odvádět kvalitní pedagogickou práci! Můžeme plakat, jak učitelé nemají prestiž, jak jsou podhodnoceni, ale právě nyní celá společnost vidí jako na dlani, zač čeští učitelé opravdu stojí. Ale ten hlavní důvod jsou samozřejmě naši žáci. Dokažme, že žáci nebudou ve své studijní a profesní budoucnosti hendikepováni kvůli tomu, že jejich učitelé to nyní nezvládli.