Čínské vzdělávání – náš vzor?

Čínské vzdělávání – náš vzor?

Viděl jsem na National Geographic dokument s názvem „Gaokao 2020 aneb čínské přijímačky“ a měl jsem z toho velmi nepříjemné mrazení. Ne ani tolik z toho, jaký škodlivý vliv to má na čínské školáky, ale kolik paralel lze nalézt s naší vzdělávací praxí. Ukazovalo se, že naše hledání inspirací například ve Finsku, které je mnohými učiteli vysmíváno a ironizováno, je v některých ohledech jen chimérou. Mnohem blíže máme k totalitní Číně. Čínské univerzitní přijímací zkoušky (gaodeng jiaoyu ruxue kaoshi 高等教育入学考 neboli gaokao) se provádějí v modelu „3+X“, kde číslovka 3 označuje povinné předměty, kterými je čínština, matematika a cizí jazyk, X potom reprezentuje humanitní nebo přírodovědný modul. Tyto zkoušky fatálně rozhodují o budoucnosti žáků a v podstatě celých rodin. Jsou neuvěřitelné důležité a naše každoroční české maturitní tanečky, které v podstatě obyčejnou veřejnost nezajímají – a přesto už roky blokují diskuzi o opravdu důležitých problémech – jsou proti tomu úplný čajíček.

Deset hodin přijímaček ve dvou dnech je doba, kdy se v Číně doslova zastaví život. Na ulicích kolem škol se odkloní doprava, blízké stavby přestanou stavět, letadla přelétávají jinde – jen aby nic nerušilo studenty u zkoušek. Média prakticky neinformují o ničem jiném. Pokud se nějaký student opozdí, veze ho policie s majáky, aby zkoušky stihnul. Celé bloky jsou monitorovány a skenovány, abys se zamezilo případné podvodné elektronické komunikaci. Podvod u přijímaček je trestný čin se sazbou sedm let vězení. To je jistě splnění vlhkého snu Josefa Soukala, předsedy Asociace středoškolských školometů a přátel Cermatu a jeho dvou kamarádů, jediných aktivních členů. Dopisů ministrovi na zakonzervování současného nevyhovujícího stavu ale napíšou dost. Soukal za hlavní důvod státních maturit pokládá nebezpečí podvodů na školách, pokud by školy měly samy maturity na starost. Ano, každoroční miliony za maturity vyhazujeme z okna kvůli pochybným morálním hodnotám středoškolských pedagogů. Nedejbože aby nějaký učitel přilepšil žákovi, se kterým prošel tu mnohaletou cestu!

Co podobný neuvěřitelný tlak dělá se žáky, třeba právě v Číně? Je sice úsměvné, že velmi oblíbené je tu triko Nike,  jehož logo připomíná správně zaškrtnutou otázku, ale jinak tu příliš důvodů k úsměvu nenajdete. Všechno se podřizuje této zkoušce – jak ve škole, tak v rodinách. V dokumentu byla jako úplně běžná součást přípravy ukázána rodina, kde se matka přestěhovala na palandu do dětského pokoje dcery, aby dva roky (!) před zkouškou dohlížela na její každodenní přípravu. Rodiče se velmi angažují a příprava na přijímačky je osou rodinného života. To samozřejmě odnáší psychická pohoda celé rodiny, rodičů i dětí. Každodenní jsou hospitalizace žáků pro únavu organizmu nebo psychické potíže, trvale ohrožující zdraví.

Výzkum čínských žáků v závěrečném ročníku před přijímačkami ukázal, že „u naprosté většiny byly zjištěny příznaky duševních poruch či negativních psychických jevů; v některých případech byly výsledné hodnoty vysoce alarmující. Co se týče jednotlivých psychických poruch a jevů, k jejichž výskytu mezi studenty došlo, dominovala zejména deprese, kterou trpělo 65,86 % všech respondentů. Na nejvyšších příčkách se dále umístily přecitlivělost v mezilidských vztazích (65,12 % respondentů), panika (63,45 % respondentů) a pocity úzkosti (62,15 % respondentů). Padesátiprocentní hranici dále překročily obsedantně kompulzivní porucha, hostilita či somatické poruchy způsobené stresem jako žaludeční nevolnost či problémy s dýcháním“.

Co podobná vzdělávací totalita znamená z hlediska pedagogiky? Jiří Lutka uvádí z mnohých podobných hlasů názor Ronalda Dore, který „poukazuje na to, že výsledkem takovéto orientace je mechanická metoda studia, která nemá téměř žádnou hodnotu, a to jak pro ty, kteří u zkoušky neuspějí, tak ani ty, kteří úspěch zaznamenají. Domnívá se rovněž, že chorobné zaměření na přijímací zkoušky zabraňuje skutečnému učení a znehodnocuje praktickou aplikaci znalostí. Společenský tlak vzniklý soupeřením u těchto zkoušek navíc vede k tendencím zanedbávat základní vzdělání ve prospěch vzdělání elitního“. Nepřípomíná vám to něco? Již nejmladší ročníky základních škol se v Číně podřizují požadavkům přípravy na nejrůznější druhy testů, které budou žáky v průběhu jejich školního života čekat. Kolikrát jsem slyšel z našich českých sboroven, že učitelé musí učit „na přijímačky“ nebo podřizovat výuku „požadavkům na maturitu“? Mnohokrát. Mnozí učitelé se zaměří ve třídě na přípravu té studijní špičky a zbytek třídy zanedbávají. Učitelé například říkají už žákům v primě, že danou látku se učí kvůli maturitě, která ovšem ve skutečnosti přijde až za mnoho let. Tohle má být nějaká motivace? Takto vypadá kvalitní vzdělávání pro všechny?

Jak výstižně Lutka píše „za takovýchto okolností lze říci, že se z dětí stávají otroci vzdělávacího systému, kteří pouze plní funkci „automatů na testy.“ Studium materiálů určených k úspěšnému absolvování zkoušek probíhá v Číně velmi oblíbenou a rozšířenou metodou tzv. „vykrmování kachny“. Jedná se o strategii výuky založenou čistě na memorování velkého množství informací, a to informací poměrně obskurních a jen stěží uplatnitelných v praxi. Tato metoda výuky nevyhnutelně vede k fádnosti studia a nemálo studentů si právě kvůli ní vybuduje odpor ke vzdělávání“. A co jiného, než vykrmování kachny, jsou všechny ty hromady papírů, ze kterých se u nás žáci a studenti středních a vysokých škol učí na různé zkoušky? V Číně rodiče svým dětem zajišťují „buke“ neboli doplňkovou výuku, jejímž smyslem je pod vedením lektora dále rozšiřovat vědomosti nabyté ve školní lavici pro potřeby přijímaček. A co jsou různé typy doučování a kondic, kterými čeští rodiče moří své děti, aby se dostaly na víceletá gymnázia a jiné rádoby prestižní školy? Úplně to samé. Finsko? Nenechte se vysmát. Naše vzdělávací praxe má blíž k totalitní Číně.

Ba dokonce jsme v mnohém za Čínou. Třeba při hodnocení volných odpovědí a esejů při přijímačkách je práce žáků zkoumána dvěma nezávislými hodnotiteli a pokud se jejich verdikt liší o více než pět bodů, přijde na řadu hodnotitel třetí. V transparentnosti, rychlosti a objektivitě je to úplně jiný level. Je to zkrátka proti cermatovskému arogantnímu zatajování přímo osvěžující. Vím, že při naší současné české maturitě, plné stresu a byrokracie, je těžké si to představit, ale dříve to u nás bylo úplně jinak. Maturita byla hodně společenská a svaťák (neboli svatý týden) byl pro mou generaci dobou kalení a epických pařeb, kdy se učení věnovali jen psychicky slabí jedinci. Třeba zaprdění exoti typu Soukal, kteří místo pravého užívaní si „zkoušky z dospělosti“ slintali v učebně nad Jiřím Dobrovským a jeho rekonstrukcí bratrského pravopisu, byli naprosto v menšině. Tyhle doby “k maturitě léty dotlačen, miluji tě, píšu do mračen, žralok v botě, víno nakyslé, o životě vím už taky své” nejsou ještě úplně pryč. Nesnažme se o to, abychom to nenávratně rozbili na kusy, protože vzdělávání je o důležitějších věcech, než jsou školní testy a zkoušky. Co na tom, že se školometům dobře hodnotí? Proč organizujeme zkouškami, které připomínají výběr statních úředníků v Číně v prvním století? Jak to, že v této podobě stále přežívají? Maturita by u kulturně vyspělého národa neměla čerpat z čínského modelu, ale ze zásad kvalitního vzdělávání.

Po zájemce o více informací o gaokao je tu zajímavá práce Jiřího Lutky, ze které jsem i citoval.

Tags: , , , , , ,