Výcvikový tábor Bodláka a Pampelišky

Tak jsem se zúčastnil hledání školy pro svého syna, který změnil bydliště. Na školu mám já i jeho matka jisté požadavky, které nesplní úplně každá škola v České republice. Dokonce bych řekl, že jim je schopna dostát jen menšina škol. Naše školství je ve špatném stavu, je to tedy logické, že se v něm dobré školy nehledají lehce.

V mém hledáčku jsou samozřejmě i školy soukromé. Pokud bych měl nahrubo srovnat své poznatky a seřadit školy do nějakého rámcového pořadí, mám to takhle: 1. místo: kvalitní soukromá / alternativní škola, 2. místo: kvalitní veřejná škola, 3. místo: průměrná jakákoliv škola, 4. místo: mizerná veřejná škola,  6. místo: mizerná soukromá / alternativní škola. Ano, úplně nejhorší je soukromá škola, která si hraje na „alternativní“, „svobodnou“ nebo „inovativní“ a výsledek je jeden velký zmatek. Tam se pak na dětech páchají největší škody. A ten zmatek je jak ve filozofii a principech školy (i když krásné věty umí dát na stránky každý), tak hlavně v každodenní realizaci. Buď se tu těžko a v bolestech objevuje dávno objevená Amerika nebo se tyhle zásady tak pokřiví, že fungují pomateně nebo kontraproduktivně či vyloženě škodlivě. Teď nemám přímo na mysli Scioškoly – i když to je třeba dobrý příklad toho, že dobrý marketing přehluší chabější edukační stránku. Například velká slova o tom, že „respektujeme, že každému vyhovuje jiný přístup“, ale zároveň interní pokyn nebrat integrované děti, protože v pedagogice a psychologii nevzdělaní učitelé prostě nevědí, jak s nimi pracovat. A někteří to nevědí ani s těmi neintegrovanými. Být inovativní školou neznamená být novátorem ve zmatku, amébnosti a pedagogické bezradnosti. Ale nechci nyní analyzovat tu prapodivnou franšízu ScioŠkol, kde pracuje i řada velmi kvalitních pedagogů.

Tohle se totiž netýká jen základních škol. Měl jsme webinář pro jistou střední školu. Jenom ocituji malou část svého textu z časopisu „Řízení školy“. Vedení té školy jasně dávalo najevo, že právě tohle gymnázium je špička a podobné poselství vysílají i webové stránky školy. Na webináři jsem před učiteli dané školy rozvíjel pestrý a ilustrativní obrázek výuky, která je didakticky bohatá, rozvíjí dovednosti a softskills žáků a jejíž součásti je podporující hodnocení. Část učitelů ale ve zpětné vazbě prezentovala jiné představy. Můžete nazvat gymnázium jakýmikoliv přívlastky, může mít kolik chce spolupracujících institucí, může se zaklínat jakýmikoliv krásnými slovy – tohle kvalitu vzdělávání nezaručí. Aby byla kvalitní škola, musí na ní být kvalitní výuka. A právě v té zpětné vazbě učitelů se ukázalo, že slova jsou jedna věc a reálná praxe druhá. Učitelé v ní ukázali, jak se tu vlastně reálně učí: „nevidím problém s powerpointy, přidává vizuální prvek a diskusní výzvy“, „tlak na výkon či výsledek tu vždy byl a bude“, „nechtěl bych být na místě studenta, který bude každou hodinu tvořit, hledat, vymýšlet“. Tak vida, už je to tady: výklady s prezentací, výkonové požadavky a pasivita žáků, kteří prý nechtějí hledat a vymýšlet. Ani nemusejí, učitel jim to vykládá před powerpointem a jim pak stačí se to jen naučit. A tohle učitelé omlouvají a ještě si hrají na kvalitní školu! A namlouvají si, jak je tohle šprtání v pořádku. Čím se pak ve výuce ale liší „mezinárodní“ a „moderní“ gymnázium, které údajně má „know-how a úspěšné absolventy a propojení vzdělávání pro 21. století s mezinárodním vzděláváním“ se zatuchlým gymnáziem někde v Horní Dolní? Jen školným.

Ale k věci: k hledání školy pro poprázdninového čtvrťáčka. Na první pohled vypadala nadějně  ZŠ Bodláka a Pampelišky. To není ekologicky nebo přírodovědně zaměřená škola, Bodlák je přezdívka ředitele školy Jana Jiterského a Pampeliška je učitelka dané školy a jeho manželka Michaela Jiterská. Není to mocinky mocinky roztomiloučké? To, co mně ale smazalo úsměv na tváří z těch ňuňacích přezdívek je třeba to, že k přijetí nového žáka je potřeba splnit „zkušební pobyt“. Škola hodnotí různá kriteria, z nichž jsou tři nejzávažnější, ba přímo fatálně důležité. Jakmile jedno jediné během zkušebního pobytu žák nesplní, je ze školy vyřazen. Mysleli byste si, že mezi nimi je – cituji z hodnotícího archu – „aktivní přístup k plnění zadaných úkolů“ nebo „aktivní vyhledávání nových úkolů a výzev“ nebo „pozitivní vliv na třídní klima“? Ne, v této škole je hlavní „dodržování dohodnutých pravidel“ (o charakteru toho „dohadování“ není třeba mít iluze), „vhodnost chování, vyjadřování“ a „respektování zadaných pokynů“.  Přeloženo: dodržuj to, co chceme, chovej se, jak chceme a poslouchej učitele na slovo. To jsou dobrá pravidla pro výcvikový tábor nebo kárné vězení, ale tohle má být první stupeň základní školy! Ano, pravidla a třeba vhodné vyjadřování jsou jistě nezbytná, ale právě k nim vede cesta dobré výuky a správného působení na děti, které zkoušejí mantinely našeho světa – rozhodně by neměly být kruciální podmínkou a nejdůležitějším aspektem. Chcete zakázat dětem sociální učení a diktovat jim své normy a pravidla? Syn by v nich samozřejmě obstál s prstem v nose, ale já si nemůžu myslet nic dobrého o škole, kde je poslouchání pokynů učitele na prvním místě. Vnitřní kázeň vychází z hodnot, které má člověk v sobě, ne jako výsledek vnějších pravidel a represí. Nemohou být nadiktována zvenčí jako v  nějakém pasťáku. Pamatujete na to heslo, visící ve třídě, o kterém jsem psal na FB Líný učitel? Ve třídě na prvním stupni ZŠ Štefánikova v Hradci Králové viselo: CHOVEJTE SE TAK, ABYSTE UČINILI KAŽDÉHO UČITELE ŠŤASTNÝM. A tenhle manipulativní blábol přesně zapadá do stejného schématu poslušných žáků, kteří plní rozkazy a nařízení svých učitelů jako hlavní podmínku k jejich spokojenosti.

Mimochodem, zarážející je i tohle vyjádření pana Jisterského / Bodláka v jednom rozhovoru: „Já jsem rád, že jste nepoužil oslovení „pane řediteli“, protože za toto oslovení u nás děti ve škole dělají dřepy nebo kliky. A když mi říkají „pane učiteli“, tak dělají 20 dřepů nebo kliků“. Nu, co na tohle říct? Když dá klikovat za trest nějaký obejda, co dělá vedoucího na letním táboře, lze to ještě pochopit, ale pedagog? Není Bodlákovi známo, že tohle jsou fyzické tresty? Pak už vyznívá až výhrůžně jeho věta: „snažíme vracet k tradicím českého vzdělávacího systému“. To asi nebude myšlen Komenský, ale spíše rákoska. Škola mohla mít chytrého, vynalézavého a moc hodného kluka jako svého žáka. Ale nedám ho do rukou nějakému Bodlákovi, který mu za přeřeknutí napaří kliky jako nějaký pologramotný zupák na vojně.