Cenzura a svoboda na facebooku učitelů

Cenzura a svoboda na facebooku učitelů

V tomto blogu se jen krátce zamyslím nad otázkou, která se tu a tam objeví leckde a rozvíří diskuzi. Situace je taková: máte FB stránku, kam převážně chodí jen učitelé. Jaký přístup zvolíte k správě diskuze na těchto stránkách? Jsou učitelé natolik kultivovaní, že je můžete nechat diskutovat a je v podstatě jedno, co kdo napíše a co se objeví? Nechci si teď hrát na moralistu, ale právě učitelé by měli znát cenu svobody slova a být zásadovými odpůrci cenzury. Ale na učitelských FB se cenzuruje, maže a blokuje. A to i na Líném učiteli. A já se nyní chci zamyslet, proč se to děje.

Případ první: Pedagogická komora – diskuze o školství – učitelé, ředitelé…

Začneme tím nejhorší a postupně se dostaneme k tomu nejlepšímu. A tím nejhorší je bezesporu, o celé parníky přede všemi, FB Falešné pedagogické komory. Za celou smutnou historii můžeme počítat desítky zablokovaných a vyhozených pedagogů za odlišné názory, než má principál toho cirkusu Radek Sárközi. Tento lhář a manipulátor má dokonce tři FB identity (viz obrázek), takže když ho odněkud vyhodí za spam, on se tam objeví znovu. Jak zpívá Pražský výběr v písničce „Snaživec“: „A ještě jednu vlastnost měl, že byl splachovací. Jedněmi dveřmi ho vykážou, už druhými se vrací!“ Druhým mazacím papalášem je Janek Wágner, který prošel neuvěřitelnou proměnou z poměrně tolerantního admina na České škole v prostoduchého čističe na FB Komory.

Stačí nesouhlasit, stačí mít jiný názor, stačí se zeptat, kde Radek učí nebo kdy budou volby – a jedete ze skupiny jako namydlené sáně. A nejlepší je, že zdejší diskuze má v pravidlech jako číslo jedna: „Hledáme, co nás spojuje – chceme ukázat, že se dokážeme domluvit“. To je opravdový výsměch. Tahle skupina je taková velká negativistická stoka, kde jsou aplaudovány útoky na cokoliv progresivního, neziskového, ediunského nebo obecně na vše, co není Radkem Sárközim.

Můj názor: Tohle je pravý učitelský stalinismus. Spolek podvodníka a jeho FB, vedený „prezidentem“ s napoleonským komplexem Sárközim a jeho mazacím fámulem Wagnerem, kde mažou a cenzurují hlava nehlava.  

 Případ druhý: Učitelé+.

Tento FB je spjat s lobbistickou učitelskou organizací „Učitelská platforma“. Zdejší komunita je početná, na rozdíl od organizace samé, a primárně slouží k výměně zkušeností, příkladům praxe, sdružování pedagogů. I na ní se maže a netýká se to jen dublovaných příspěvků. Účastnici diskuzí tam napsali: „Koukám, že cenzura je i zde. Člověk už nesmí vyjádřit svůj názor asi opravdu k ničemu. Okamžitě je všechno smazany.“ Nebo: „Jsem členem mnoha skupin na facebooku a v žádné se nesetkávám se stížností na cenzuru tak často jako v Učitelé+. Není to přece jen k zamyšlení?“ Nebo: „Začíná to tu být docela dobrá totalitka, což? O to horší, v čem správci skupiny dále působí“. Jak to opravdu je? Skupina má jako adminy vedení Učitelské platformy, všichni jsou gymnaziální učitelé. V mezích možností relativně ti lepší. Jejich postoje jsou tedy dané: je to moderní pohled na konzervativní vzdělávání zatížený veteší v míře menší (Mazancová, Kaderka) i větší (Hála). To, co zde představuje hlavní cenzuru, je ten pseudohumánní postoj „vytváříme bezpečné prostředí“. Nikdo se tu prý nesmí bát napsat i tu sebevětší hloupost nebo příklad té nejčernější pedagogiky, protože prý nebude kritizován. To samozřejmě vede k tomu, že se tu chválí i projevy té nejhorší pedagogiky nebo didaktické zhůvěřilosti. Ona „bezpečnost“ se projevuje velmi selektivně. Já osobně jsem byl zablokován za slovo „hrůza“, přestože bylo součástí obsáhlého hodnocení nějakého hodnotícího listu. Pravý důvod byl, že autorka byla soudružka funkcionářka právě zdejší domácí Učitelské platformy. Zatímco jindy se tam objeví hromadný lynč s hodnocením učitelky jako „to je kráva“ nebo „totální pitomost“ a admini zalezou a ani nevystrkují nos. Tento dvojí metr a účelové využívání pravidel k mazání a umlčování jiných názorů je prostě faktem. Mnozí učitelé zmiňují, že se bojí napsat svůj názor právě kvůli existujícímu klimatu “vlčí smečky”. Učitelé píšou: “Napsala jsem slušně názor na používání nespisovné češtiny a snesla se na mě snůška urážek…no a co se stalo? Můj příspěvek byl vymazán. A nebylo to poprvé”. Nebo: “potom co se tam rozpoutalo kolikrát nad nevinným komentářem, jenom kvůli tomu že nebyl podle šablony, tak jsem si ho smazala sama … samý pozitivní člověk, ale útoční tedy jsou.”

Pravidla se tu zkrátka dodržují, ale jen když se to hodí. Jan Kubíček napsal: Chápu, že by se zde neměly používat například vulgarismy nebo propagovat nacismus. Ale několikrát jsem byl svědkem konverzace, v níž došlo k pokárání či hrozbě “ztišením” někoho z diskutujících někým z adminů a kdy mi to přišlo neadekvátní, zbytečné či přehnané“. Ocituji další kolegyni: „Byla jsem členkou skupiny U+, kterou jsem před chvíli opustila. Důvodem je cenzura příspěvků a mazání “nepohodlných” komentářů. Jedna kolegyně si povzdechla, že má pocit, že děti na distanční výuce nepracují a nic neumí. Vyjádřila svůj názor a pocity. To, co následovalo, bylo jak v době inkvizice. Masáž ve smyslu, že to je tedy její chyba, co dělá apod….Všichni jsme unavení a ne každému tento způsob práce vyhovuje. Ale tohle vypadalo jako (odpusťte) Sraz Zlatých Ámosů… Jeden kolega jí tam napsal cosi ve smyslu, že si pěkně naběhla, protože každý, kdo tam napíše něco podobného, dostane naloženo. Jeho komentář byl smazán. Můj dotaz, proč byl komentář smazán by také odstraněn a další následovně také. To je dost smutné. Myslím, že bychom se měli v této době spíš podporovat a pomáhat si a ne se předhánět a předvádět“. A další píše: „Dopadla jsem stejně. A smířila jsem se s tím, že jsem holt jen obyčejná U a někdy dokonce i U-.“ Je tedy na Učitelích+ pluralita názorů? Ano, je, ale ne svobodná, jen taková, jak si ji představují admini té skupiny. A je jedno, jestli spolu své mazání „konzultují“, protože mezi nimi není valný rozdíl. Dokonce i tak nekonfliktní a všeobjímající učitel, jako je Štefan Ámos Klíma, napsal: „Bohužel, i mé texty tam v posledních měsících nepustili. Co mě mrzelo, je hlavně to, že se to týkalo i textů nekonfliktních, jako například mé Vánoční poselství učitelům, či motivační texty a další. Pro mě osobně neskutečné zklamání“.

Můj názor: Mažte si na svém FB, co chcete, ale nebuďte pokrytečtí a licoměrní. Je to směšné. Vlastní stín nikdo nepřekročí, to je jasné, ale důvěryhodnost nikdo nezíská předstíráním.   

Případ třetí: Líný učitel

Můj FB má napsáno v informacích: „Tato skupina slouží jako inspiromat a poradna pro čtenáře i nečtenáře knih Líný učitel. Chtěla by pomoci učitelům a ředitelům ukázkami dobré praxe a poučením z praxe špatné“. A protože obsahuje i kritické příspěvky, objevuje se tu i emotivní nebo ostřejší diskuze. To samozřejmě nevadí, pokud je k věci. Úmyslně nepíšu slušná, protože se sám nebráním ironii, sarkasmu a samozřejmě ani humoru nebo osobnímu ataku. Ale vždy bez nadávek a ke konkrétní věci. Nepíšu „jsi hlupák“, nanejvýš „bylo by hloupé si myslet“. Jenomže na rozdíl od trapné pedagogické komory nebo Učitelské platformy já nemám ambice sdružovat učitele do nějaké organizace. Nectím žádné demokratické principy svého spolku, nemám stanovy a nenárokuji si mluvit za skupinu učitelů nebo dokonce za učitele všechny. Já mluvím jen za Líného učitele a nejlépe znám principy této vzdělávací strategie. Nesouhlas s mými myšlenkami mi nevadí, ale někdy mě napadne – když někdo uráží moji osobu, proč chodí na mé stránky? Když někomu tak vadí mé názory, proč je čte? Nikdy mi nešlo o počet sledujících nebo lajků, přestože jako správný pedagogický influencer cítím zodpovědnost, samozřejmě. Ale proč bych měl na FB Líný učitel, kterému věnuji čas, myšlenky a energii číst nadávky na mou osobu? To opravdu ne. Takže na mém FB si můžete přečíst i ostře odmítavé názory, to se každý může přesvědčit, ale jakmile mě někdo začne napadat osobně a není tam vlastně ani žádný názor, příspěvek mažu. To je tak jednou za měsíc až dva. Mám i blokované osoby. Když někdo nemá k mé osobě respekt, nemusí být u mě na návštěvě.

Můj názor: Netrávím svůj čas psaním blogu a vytvářením příspěvků, aby mně na vlastním FB někdo nadával. Nesouhlaste s čímkoliv. Nebo to nečtěte. Ale nesnažte se mě rozplakat osobními útoky.  

Případ čtvrtý: Táta parťák

Z uvedených případů nejnavštěvovanější FB skupina. Nejméně „učitelská“. A velmi často se tam řeší ožehavá témata. A také je tam sám autor často napadán, třeba: „Táta parťák je případ sám pro sebe a jeho dětí je mi líto.“ A podobně. Sám jsem měl debatu s Tátou parťákem, ovšem i přes neshody velmi korektní. Také jsem o něm napsal dva blogy: první o jeho diskuzi v DVDT, druhý o hodnocení. Táta parťák řeší diskuzní konflikty na svém FB takový tím způsobem, kterému se v asertivitě říká „otevřené dveře“ a ve filmech „pasivně – agresivní způsob“. Mě to někdy přijde jako hodně umělá, naučená taktika, které chybí upřímnost. Ale to je jen můj subjektivní názor. Někdo mu třeba napíše do diskuze „tohle je nebetyčná hloupost, takhle se děti nechovají”. Táta parťák odpoví: „Jistě, děkuji vám za Váš názor. Nechcete si o tom promluvit? Mohl byste to více rozvést? Třeba bych Vám mohl pomoci. Možná jste to vy, kdo potřebuje více lásky.“  Nu, však si to tam můžete přečíst sami. Někdy je to vlastně skrytý a laskavý protiútok, který naznačuje, že problémem není tvrzení Táty parťáka, ale způsob myšlení jeho oponenta. To ale také znamená, že v diskuzi se Táta parťák chová korektně a sám mi o tom napsal: „Pod mými příspěvky najdete spoustu “osobních útoků”. Ale já už se na to takto nedívám. Snažím se většinou přes nenásilnou komunikaci dobrat spíš k tomu, co ten člověk za tím má, co mu vadí, a dozvědět se o tom víc. Se mnou to většinou nemá moc společného. Ostatně v tomto máte se mnou i osobní zkušenost, což?  Jediné, na co jsem citlivý je odhalování mé identity a tím i identity dětí. Tam mažu, dávám upozornění, a když pokračuje, tak i blokuju. Ale to se děje tak max 1x za rok a teď už skoro vůbec“.

Můj názor: Na tomto Fb je diskuze řízená opravdu velmi nenásilně a je na 99,9% svobodná a nepromazávaná. Táta parťák těží ze své anonymity a ze své komunikační strategie a proto se k cenzuře uchylovat nemusí. Dobře on 😊

Případ pátý: Svobodné vzdělávání pro život

Tahle skupina, do které chodím pro inspiraci, je vzorem nám ostatním. Její administrátorka mi napsala: Skupinu jsem založila před cca 8lety, kdy byla moje dcerka v individuálním vzdělávání. Dnes jí bude 20. Všechny tehdejší skupiny vše moderovali, do diskuzí zasahovali a nelíbilo se mi, že stále někdo někoho napomínal, tak jsem dle své povahy založila skupinu, kde se vše smí.

Můj názor: Brava, klobouk dolů! Jde to a já jsem rád.

Tomu, komu se dění na nějakém FB nelibí, bych poradil, aby tam prostě nechodil. Já chodím na některá jen ze studijních důvodů, jako službu pedagogické komunitě z ní abstrahuji témata a názory. Jak do pozitivních blogů, tak třeba i do ankety o Oslích uši. Ale když půjdu na FB Sárköziho, nebudu tam kritizovat, že jsem se ocitl převážně mezi vyhořelými učiteli – to je přece jasné. Je to jako jít do kina na film a pak nadávat pokladní, že jste vy špatně vybrali film, na který jste si koupili vstupenku. Jste prostě tam, kde se maže a vyhazuje. Tak se podle toho zařiďte a vzdejte se naivních snů. Anebo jste tam, kde se to neděje a tak si toho važte. Je to vzácnost. Tentokrát si na závěr pomohu i trochu alibistickým citátem Petry Mazancové nespokojenému kolegovi: „založte si vlastní profesní skupinu a dejte jí volný průběh“. A uvidíme 🙂

Tags: , , , , , , ,